Tak jo, alespoň jednou v roce na bruslích na oficiální akci. A protože co jsem se na to v Praze vykašlal, zůstává už jen Modrá jízda.
Mimochodem – akce, na které se nic nemění už roky je buď mimořádně povedená, nebo už je to každému jedno.
Vypečený byl už úvod – postupně jsem nacházel start akce v rozpětí jedné hodiny – záleželo na zdroji oficiálním, facebookové stránce či “jedna paní povídala”. Nakonec jsem tedy přijel o tři čtvrtě hodiny dříve a stihl ulomit kus brusle. Ikeo, třes se – pojedu pro další prkýnka.
O tu třičtvrtě hodinu bylo na místě už několik bruslařů – mezi nimi kličkovaly hostesky a rozdávaly balíčky od sponzora (již několikátým rokem se divím, proč ne až po jízdě – asi je praktičtější při bruslení mávat kolem sebe igelitkou). O zábavu se starala tradičně Evropa dvě a moderátor trpěl tradičním slovním průjmem “je jedno co říkám, hlavně když pořád mluvím”. Své kydy občas proložil hitem, který před těmi deseti, dvaceti lety vládl top ten a byl skoro i celosvětový.
S nadcházející osmou hodinou bruslařů přibylo, ale stejně to byla jízda s jednou z nejslabších účastí, co jsem zažil. Nepřišel Martin Sáblík, byla zima a brusle už jsou za zenitem. Vyberte si.
White noise z reproduktoru jsem odstínil vcelku vhodně vybraným playlistem do uší a už se do pokročilého soumraku vyrazilo.
Přes most a tradičně doleva do Svornosti. Stal se zázrak a konečně to z kopečka pustili a doprovodná vozidla neblokovala bruslaře. Fofrem až na otočku na začátku Strakonické (konečně jsem viděl ty proslavené květináče) a zpět. První čekání až na nájezdu zpět na most – hele, takhle rychle se to ještě nejelo. Na jednu stranu bylo málo lidí, na druhou stranu jsem měl pocit, že se organizátoři, policie a vůbec všichni snaží mít jízd z krku co nejrychleji.
Zpět přes most a odbočka na Rašínovo nábřeží. Tam už se překvapení nedějí a auto v čele jízdy jede kopeček 10km/h a brzdí co to jde. Tak nějak se potuluju davem a obhlížím ostatní bruslaře. Cenu pro idiota jízdy bych udělil člověku, co na skupinovou jízdu městem dorazil na bruslí a s hůlkama. Bez diskuzí.
Dost lidí mělo helmu, co se tváří, že helma není. Nebo něco takového.
Celková úroveň je spíše lehce pokročilý začátěčník ale vzhledem k (ne)náročnosti trasy to není problém. Pod Železničím mostem směrem k Vyšehradskému tunelu si vzpomínjám, proč jsem radeji jezdil jinudy. Asfalt je fakt mizerný.
Otočka u Podolského bazénu a zpět na Palackého náměstí. Nebylo to objektivně špatné, ale subjektivně dorážím totálně zpruzený. Prostě takové normální inline komerční masová vyvoněná akcička pro širokou veřejnost s dobrou organizací a nulovým adrenalinem pod dozorem policie.
Tedy (už) nic pro mě.
