TiK

Předběžně se jde ve středu kolem 16-30 na U-rampu na Hanspaulku. Chrániče přinesu (Radek), čili se nemá nikdo na nic vymlouvat :)

A jeden pro zasvěcené:
„Co to děláš mamince?“ ptá se osmiletá holčika souložícího Tóči.
„Neboj, na tebe se taky dostane“ usměje se on.

Salomon night party 2004
aneb byl to průšvih nebo ne ?
Jak už podnadpis napovídá, pocity z nové Night paty Salomonu jsou minimálně rozporuplné.
Co se změnilo oproti loňsku ? Trasa – nejen že v centru začínala, ale i končila. Občerstvení – matonka/pivo a jablko. Atrakce – jen stánek s novými bruslemi a v rámci show (viz dále) možnost zkusit si „extrémní“ sport.
A teď postupně:
Spuštění webových stránek průšvih byl. Jen verze s Macromedia Flash – čili bez patřičného software nula bodů. Možnost okopírovat si údaje – také nula bodů. Možnost registrace online – také nula bodů.
I přes halasné propagování maximálně jeden tisíc účastníků, registrace ve stanu na Ovocném trhu byla cca dvanáct hodin před startem bezproblémová. Tak bezproblémová, jak jen nudící obsluha stánku neochotná k čemukoliv včetně podání informací pro mě nepodstatných, ale jinak důležitých (helma, trasa, nutná alespoň nějaká průprava na bruslích). Alespoň oznámila, že v sobotu v pět na Staroměstském náměstí se začínají vydávat trička.
V sobotu v pět ovšem trička byla jen pro toho, kdo dokázal přesvědčit personál, že už by se mohlo začít.
Vzhledem ke startu až v sedm a prvním programem po šesté nás hudební produkce Radia City vyhnala do přilehlé hospůdky (pivo za 33). Kolem šesté se Martin Hrdinka (ano, takový mladý, oblíbený a bruslaři respektovaný :) bavič uvedl extrémní show mandisagency.
Jednalo se žonglování na několik způsobů, jedno kolku a hakisak. Fakt, že kluci to uměli hodně dobře, ale publikum moc nadšení neprojevilo. Ono ani moc nepomáhala dlažba na Staromáku. Dost lidí mělo co dělat jen aby stáli, ale dlažba byla nad jejich síly.
Po show už se zvolna blížil start. A trasa.
Staroměstské (kostky) – Pařížská (asfalt) – nemocnice Na Františku (kostky) – Štefánikův most (silnice dlažba, chodník asfalt a chodci) – Nábřeží Edvarda Beneše (asfalt) – Čechův most (asfalt) – Dvořákovo nábřeží (kostky + asfalt) – Pařížská (asfalt) – Staroměstské (dlažba) – Železná (dlažba) – Ovocný trh (dlažba) – Celetná (dlažba) – Staroměstské (dlažba).
Takže jak je vidět, trasa dobrá, povrch dost mizerný. Stejně jako organizační zaskřípání, kdy sice silnice s dlažbou byla zavřená, ale na asfaltový chodník lidi „v protisměru“ pouštěli.
Přiznávám, že ze Staroměstského jsem už na ovocný trh nejel – vím, kolik asfaltu tam je a za to mi to nestálo.
Další program po dojezdu bylo maximálně vyfasovat občerstvení (samozřejmě přesně na razítko a nedejbože chtít něco víc. Kamiony s nápisem Mattoni byly očividně připravené až na zítra pro běžce).
Další zábavou byl stánek Salamon s bruslemi – jediné další rozptýlení pak už slibovaly jen mobilní záchody.
Za dost šílené hudby rádia City Hrdinka pořád sliboval další „extrémní show“ – po půl hodině čekání „ že tedy už“ jsme to nevydrželi a vydali se na noční street po Praze – už neorganizovaně a ve značně větší pohodě. Ale to už je jiný příběh.
A závěr ? Ten si udělejte sami.

PS. Letošní trička měla sice nový design, ale dost lidí si stěžovalo na absolutní nesavost potu a kousání.

Noční street začal přesunem malé skupiny (já, Radek, Zdener a Honza) na Národní na metro a dál na Zličín. Sice byly drobné problémy s nástupem do metra, ale po padesátém opakování hlášení:“je zakázáno používat kolečkové brusle“ nezbývalo, než je ignorovat (a sundat brusle. Městská policie byla hned za rohem, ale nezasáhla).
Pak decentní sjezd do Motola, autobus na Vypich, Ladronka (che, ujel jsem jim asi o sto metrů), kolem stadionu dolů k hradu a na Letné rozchod.
Bylo to příjemné (i kdy Radkův tygr nebyl až tak úžasný) a kdo nejel, měl smůlu a plácal se na dlažbě Staromáku.

Na Letné byla k vidění zajímavá matka. Oblečená více-méně podle módy a malou dcerkou.
Ta to nějak nezvládla a šla k zemi. Na hlavu. Ležela tam a plakala.
Milá matka pohodlně rozvalená na lavíčce začala pokřikovat“Vstaň! Řekla jsem vstaň! Když řeknu abys vstala, tak vstaneš!“
Holčička samozřejmě pořád ležela a plakala.
Nakonec se o ní začali zajímat cizí lidé. Když si toho matka všimla, zvedla se a jela se podívat. Za neustálého pokřikování o nutnosti poslouchat bez jediného slova zájmu o to, jeslti se něco stalo nebo ne zakotvili na laviččce.
A ja na to zíral s otevřenou hubou.

už je to starší, ale stále dobré :)

A je to. Jsem zaregistrováno a připraveno na nejhorší. Jak rivalové :) z Ladronka.cz píšou , nic radostného registrace není.
Musím to potvrdit, protože i já jsem měl pocit, ža obsluhu stánku velmi, ale velmi obtěžuju.
Stejně tak jako se snažila, abych na onen cár papíru napsal i adresu a telefon – nepochodili.
Sice mi milostivě vysvětlili, že v pět budou trička, Matonky jsem si opravdu nevšiml.
Stejně jako lišácky napsali „nárok na občerstvení“, což může být v reálu cokoliv. Kdo si pamatuje loňskou akci, kde v podstatě všechno došlo během prvních padesáti lidí, ví, o čem je řeč.
No, alespoň to na tik.cz budu moct pořádně zkritizovat :)

Foto z Kralupskeho sjezdu/slalomu nebo co to bylo ;)

Nejen pro Iceho aneb jak funguje Kdo tu byl:
Při vstupu na úvodní stránku blogu i chatu se kontroluje cookie, zda se uživatel přihlásil (ta má platnost přes týden, možná i víc).
POkud ji systém najde, zapíše návštěvu do databáze a založi druhou cookie na 10 minut. Pokud je ta nastavena, tak přístup na hlavní stránku po dalších 10 minut není započítán.
Odzkoušeno a funkční na několika počítačích sitích. V případě blokování cookies prohlížeči/osobními firewally se funkčnost samořejmě snižuje – prostě systém nedostane parametry.
Tudíž jsou dvě možnosti: povolit cookie nebo se smířit s tím, že se tam objevíš pokaždé. Třetí možnost o přepisování systému bych ani nezačínal :´))

BuboRampa
Milý deníčku,
musím se podělit o nevšední zážitek. Dnes jsem s Bubem šel zkusit u-rampu na Hanspaulce. Já s fitness, Bubo kompletně ochráničován.
Pohled to byl pro bohy. Koordinace pohybů při houpaní v rampě byla u Buba velmi zajímavá. Tudíž místo toho, aby se v rampě rozhoupal začal tím, že první rozjezd byl nejvyšší a dál rychlost jen ztrácel. S tím, že v prakticky nulové rychlosti při jízdě pozadu upadl. Skládal se velmi elegantně a překvapivě nebyl ani příliš vulgární.
V jeho hecování mi pomáhali dva kolaři. Nakonec jsme našeho letce dostali do stádia, kdy se houpal (s otočkou) skoro u kopingů. Nastal čas výjezdu na rampu.
I to Bubo pojal originálně. Rozhoupal se a místo toho, aby vyjel co nejvýš a jen se chytil kopingu, odrazil se již v dolní části rampy, napřáhl ruce a letěl. Bohužel z místa odrazu to nahoru bylo metr a pů na dálku a to samé do výšky vzhůru po rádiusů. Tudíž končil zavěšen za prsty a bezmocně se mrskající sjížděl po břiše dolů.
Nakonec se úspěch dostavil. Ale to byl jen začátek.
Po vydrápání se na plošinu nastal daleko závažnější problém: jak dolů. Když jen ležel na zádech, bylo to dobré. Když ale vstal a podíval se dolů, jeho výraz se výrazně zachmuřil. „Tiku, jak se dostanu dolů ?“. „No, prostě to sjedeš“ nepotěšil jsem ho.
Další problém: „Co na druhé straně ?“. Bez urážky: obdivuji všechny začátečníky, kteří se starají, co na druhé straně rampy a přitom netuší, jak mizivou šanci se tam vůbec dostat mají. Natož něco podniknout.
Po několika minutách se rozhodl, že alespoň ze sedu. I přestal zevlovat ve stoje a posadil své těžce zkoušené tělo na koping. A seděl. Když už vtípků od všech zúčastněných bylo moc, odrazil se a jel. Poprvé v životě jsem někoho viděl sjet rampu po zadních kolech. Dole sice šel k zemi, ale křest měl za sebou.
To ho povzbudilo a tak se opakováním předchozích postupů opět vyškrábal nahoru.
Dál už to bylo vcelku nuda, protože začal jezdit ze sedu do sedu po rampě. Další zábava byla až na funboxu, kde předvedl několik ukázkových „k zemi“.
Pak už jen trochu zevlování a koukání po okolí a domů.
PS. A já ? Na fitness bruslích jsem se pohoupal v rampě, ujistil, že už mi to moc nejde a že bych to rád trochu rozhýbal a a na funboxu si dal soul a alley-oop soul (pořád na fitnessech). Pak už jen jízda za okýnko Bubovozem na hlavní (ano, myslím, že jeden kanál jsem minul. Zbylých 200 ne) a downhill z Hanspaulky. Příjemné, byť ne moc rychlé. A to je vše přátelé.
PPS: Bubo to stihnul drive :)

Od Buba mi přišel tenhle odkaz:
http://www.sportovninoviny.cz/index_view.php?id=87896