TiK

Jel jsem kolem Rané. A protože kopec znám jen podle jména, tak proč se nepodívat nahoru ?

Vzal jsem to přímou cestou nahoru – a je to nechutnej krpál. Ale s nádherným výhledem.

V životě každého běžce nastane chvíle, kdy si koupí elastické kalhoty na běh a pak si před zrcadlem uvědomí, že v nich bude potkávat nejen cizí lidi, ale i sousedy a známé.

Škoda Pankráce, všechny doběhy domů jsou do kopce.

Dneska na Vyšehrad, přes most do centra k Mánesu a po nábřeží zpět. Proti větru.

To tolik nevadilo, ale že na schodech na Kavčí hory nesvítí už dvě lampy je na houby – místo lovení času tam ručkuju po zábradlí v absolutní tmě.

Sice zdraví není stoprocentní, ale asi se z toho nic nevyklube – takže desítka přes Stromovku, Palmovku, Rohanské nábřeží a na Letnou.

Moc mě těší, že tenhle volný výklus udejchám nosem, běžím v klidu a ač se neženu, zrychlil jsem -přehled osobních rekordů na Stravě budiž mi svědkem

No, zkusil jsem si dát kolečko, dvě, na důchodcovských strojích. Jak mě to nebavilo… Takže jsem nakonec, začátek choroby sem, začátek choroby tam, dal pár kilometrů poklusem.

Nevím, jak najít motivaci jen ke cvičení. Hlava by dělala něco zajímavějšího…

.

Dnes byla na Stravě výzva o co největší počet uběhnutých půlmaratonů celosvětově. I pauzu jsem si včera nechal. A taky od včerejška na mě něco leze.

Takže byla možnost odběhnout to a s velkou pravděpodobností padnout na rýmičku nebo podobné nastydnutí, nebo se na to vykašlat, dva tri dny se dávat dohromady a fungovat dál.

Bylo to těžké – ale nechal jsem tu dvacítku plavat. Ale dost mě to mrzelo, to zas jo

právě začíná. Večerní kolo a tma skoro od začátku. Vlastně jen Černošice a zpět – hodně jsem běhal a zanedbával kolo. Takže bolavé nohy. A stejně jsem se jel jen projet a nehonit časy…

Jeden ze skoro biatlonů. Během přes Prahu pro kolo, zpět na něm.

Jo a po desítce běhu a dvacitce na kole zkoušet pokořit rekordy ve výjezdu na Pankrác není ten nejchytřejší nápad.

Zapršelo. Skrz naskrz, po pár kilometrech zpět autobusem.