Černošice mi už lezou krkem, takže o kus jinam – směr Průhonice. Tam je to v pohodě – Krčák a vetšina asfaltu, zpět podél Botiče k Hostivařské přehradě je už veselejší. Louže, bahno, kořeny. Jo, a moje současné pneu jsou na tohle úplně na nic.
Dojel jsem tedy řádně kropenatý a nastalo první letošní podzimní mytí kola před jeho uklizením.
A to je u mě už co říct.
Noční vyjížďka směr Zbraslav, s malou odbočkou na Cukrák. Po nedávné vichřici tam je mnoho popadaných stromů, kolo jsem na pár místech musel přenést. Cesta je lemovány vývraty i ukroucenými stromy – muselo to tam být hodně drsné.
S čelovkou se ale dalo bez větších problém, i když pomalu.
A desítky srnek mě sledovaly, co v tom lese blbnu.
Odpouštím si všechny jídelní věci, které bych už nemusel jíst, denní dávka kalorií je rozumná, sportuju jak o život – a furt nehubnu. S tím, že není odkud bude na pořadu dne tak za dvacet kilo.
Takže nechám to běžet takhle ještě týden a pak zkusíme víc zeleniny. Do všeho. Nebo nějakou jinou změnu k drsnější dietě. Drsnější vy smyslu skladby potravy, nikoliv přestat jíst.
Po návštěvě praktické (máte to zatuhlé) malé zlepšení – ale pěší procházky jsou pořád zlo. Občas to vystřeluje přes kyčle dolů a vůbec.
Dal jsem si limit, že pokud se to nezlepší do půlky týdne, zajdu tam a požádám o požadavek vyšetření na neuro či nějakém specilaziovaném oddělení.
Dost rád bych se vrátil i k běhání, byť kilometry na kole přibývají impozantně
Jako každý rok byla i letos orientačně zábavná procházka Pražské věže. Orientační procházka Prahou – na staru dostanete historickou mapu a otázky k vyznačeným místům (čí je pomník před vchodem, kolik je tam sloupů atd) a vzhůru do ulic.
Doprava libovolná, pořadí taktéž.
Letos se mi zdála soutěž sevřenější na Starém i Novém městě, žádná Troja jako minule. Ale i tak byl rzomach od Grébovky přes Náměstí míru k Petrské věži a zpět k Petřínu a Sanošce.
Co letos zaujalo ?
Plus takové drobnosti, že jak jsem si včera dal dvakrát Petřín nahoru, tak dnes to bylo potřetí. A hned pokračování po mé oblíbené zničující cestě přes tři (až čtyři) vrchy (Letná, Hrad, Petřín, Bertramka, Děvím a někdy zpět, 30 km, převýšení kolem 1500m) nad Bertramku.
Vlastně – najel jsem jen 35km, ale z pár stovek schodů jsem byl zničenější, než z o dost delší vyjížďky.
Nakonec mapa bodů a záznam jízdy.
PS. Nakonec jsem měl 18 z 20 bodů, vynechal jsem cíl, protože jsem spěchal a byla u něj fakt fronta. Takže jsem se oficiálně vlastně nezůčastnil.
PPS: Ve výškovém záznamu jsou některé věže videt :)
Ale napřed se na něj nějak musím dostat, žejo ? Plán byl přes centrum k Palmovce a přes Stromovku tak nějak zpět, ale na Náměstí republiky, jen co sem seřval taxikáře, že tradičně blokují vjezd do Celnice, mě napadl výjezd na Vítkov. Samořejmě, že tou neprudší trasou kolem Vojenského muzea. A bylo to v pohodě, lepší než jsem čekal. Až doma jsem pak zjistil, že segment ve Stravě vede ještě asi sto metrů po rovině, takže místo vydýchání to chtělo ještě na kus přidat. Docela mám cukání to jít dnes vylepšit.
Tunelem do Karlína a pak už plánované. Stromovka, Hrad, Nerudovka dolů, hned to dole stočit přes Tržište do Vlašské a zase nahoru. Snažil jsem se, sice ne moc, ale snažil a je z toho pekné třetí místo celkově ve Stravě. A zase segmentz, který po kopci pokračuje ještě kus rovinou. Kdo to takhle blbě dělá ?
A pak z Petrína dolů.
Potmě, všude samé dlažební kostky (směr Kinského zahrada), lehké mžení a všude spadané listí. Hele, horší než jet po ledě… ten alepoň klouže pořád. Tohle chvíli jo, chvíli ne a chvíli moc…
A pak už jen další kopec na Vyšehrad a bylo.
Nebo spíš pojížďky. Pro bazarové oblečení pro syna – a ejhle, ono to na kole dvacítku udělalo taky.
Plus jako zpestření bylo oblečení hodně, měl jsem batoh, do kterého se sbalím na týden na hory. A byl plný.
Doma jsem ho vážil a měl pěkných 15 kilo. A sním na zádech byl výjezd na Pankrác fakt nechutnej.
když nechodím a moc neběhám, tak alespoň kolo. Raději něco krátkého (30+) – pokud by záda začala bolet, ať to domů není daleko.
Tudíž místo Zbraslavi jsem to točil už na Lahovickém mostě. A tam byl chyták. U sjezdu přes Berounku se roky jezdí přes pole vyšlapanou zkratkou.
No, a dnes bylo čerstvě pooráno, což v čelovce nebylo úplně zřetelné. Po dvou metrech v oranici jsem sebekriticky uznal, že to nepůjde a probrodil jsem se zpět na asfalt. Pak už to bylo v pohodě.
Záda mě bolej tak nějak divně – nemůžu chodit, procházka jsou peklo. Běh docela jde, kolo je úplně skvělé.
Ale ke schodům. Byli jsme na procházce (au, odpočinek na lavičce častý) na Vítkově. A že se půjdeme podívat z vyhlídky na Prahu.
Žena nastoupila do výtahu a já si dělal legraci, zda pojedeme, nebo mám jít raději pěšky. Chytil se toho pán, který obsluhoval výtah a že si dáme závody.
Schodiště úzké, lidí málo, přítah o zábradlí funguje dobře. Takže 140 schodů jsem dal stejně rychle, jako výtah.
Vydýchával jsem to ještě pár minut, ale svaly nebolely a byla to příjemné změna. Že bych příští rok pošílhával po mrakodrapu na Pankráci ?
Jo – a vyhlídka je skvělá.
Jsem si připadal, když jsem vyklusal k volbám. V ruce obálku s poselstvím, v kapse občanku. Jo, kde jsou ty doby, kdy se k volbám chodilo k ve slavnostním.
A pak to Stromovky. Velmi, velmi volným tempem. Včetně závodu s tříletou holčičkou na odrážedle. Jo, vyhrála. (Nechal jsem ji a ještě jsem ji fandil).
Ale pod kopcem na Letnou jsem to nevydržel a segment si dal pěkně v tempu. Další osobák a zbytek běhu byl fakt couračka, kdy jsem obdivoval světlo mezi stromy a padající mlhu.
Prostě příjemná relaxace