TiK

d

Stašidelná padesátka zmizela a na zítra mi zůstalo pohodových šest kilometrů. Hodně dělá trasa – dnes to bylo něco nového.

Tedy nového – už jsem to běžel, ale snad jen dvakrát, třikrát. Michelská dolů, Bohdalec, Eden dolů, Želivského a přes Vítkov na Hlavák. Třináctka.

Pořád je na co se dívat, něco se děje, něco jezdí kolem a první desítka utekla jako nic. Nebudu to srovnávat s vltavským nábřežím ve svitu čelovky, kdy první a šestý kilometr vypadá stejně.

Celkově jsem ale unavený a po zítřku se těším na relax. Ani nemám chuť lovit rekordy v segmentech, prostě si to jen tak pomaloučku proklusávám.

Docela mě tahle videa od Stravy pobavila. How to give Kudos

Když jsem měl (a mám) 4 dny a 50 km do cíle, byl jsem plný optimismu. Teď, o dva dny později,  je to už jen 20.

Ano, běhal jsem i víc, ale teď se opět znovu rozbíhám a těch 30 za dva dny je dost. Ono mimochdem předtím tam toho odpočinku také moc nebylo.

Takže to bolí. Zatím jen svaly, nic většího, ale únava je cítit. Zatím ale výzvu neruším – zbývá mi na každý den desítka, což (alespoň si myslím) není žádná vzdálenost.

Pravda, na nějaké garminí socializační aplikaci lidé nahravají běhy 2km za dvacet minut a tak, ale raději pozitivně – třeba zrovna začínají.

Takže dvě desítky a pak relax. Den, dva :)  Zatím si myslím, že to půjde.

Poznámky k dnešnímu běhu:

• říká se, že na konci se má jen vyklusat, přejít do chůze, vychladnout. To je teorie, ale když na dvěstě metrů vidím, jak mi do stanice dojíždí autobus a další jede za dvacet minut, tak na konec přijde k duhu i malý sprintík. V autobuse jsem se dokázal nezhroutit.
• Krčský les  není úplně ideální na lovení časů – občas je prostě potřeba počkat, až stádo muflonů přejde přes cestu.

V souvislosti s čísly mi vychází 50km na čtyři dny. Ano, když ono takové kulaté číslo na konci měsíce vypadá tak pěkně.

No a pln optimismu jsem do včera viděl na půlmaraton. Proč ne, začátek byl v pohodě, na mostě v Lahovicíh paráda…

Ani jsem to nepřepálil, ani žádný objektivní důvod – prostě zpět u Berounky mě to přestalo bavit. Totálně. Všechno. Zřejmě pověstná maratonská zeď, jen na jedenáctém kilometru.

Donutil jsem se doběhnout alespoň k Baranďáku na autobus a na 17 to trápení ukončit.

Zbývají tedy tři dny a 30 km. A dnes prší.

Vypadá to, že konec měsíce bude docela fofr

Odpoledne jsme byli s klukem v bazénu. Stihl jsem možná i dvě tempa, jinak se mu, neplavci, musím věnovat. Však má ještě času dost.

Večer jedna desítka na dobrou noc. Pomalu, v klidu. Přece jen po předchozích dvou dnech nohy cítím a není třeba to lámat přes koleno.

Po nábřeží k Mostu inteligence, na druhou stranu a přes Baranďák zpět.

Docela motivační byla černá mračna, která mě pronásledovala od startu. I pár kapek spadlo. Čili dilema vrátit se bylo velmi silné.

Nakonec mi ještě ujel autobus, tudíž jsem se mohl alespoň věnovat protažení po běhu. Při čekání na další, ten kopec na Pankrác fakt nemám rád.

Když jsem nahrál výsledky do počítače, vidím, vidím – do pěkného kulatého čísla za měsic mi chybí 50km. A čtyři dny.

Asi to bude fofr :)

Po půlce se mi běhat fakt nechtělo. Ale na druhou stranu – nějaký pohyb ano. Kolo. Klasika přes Zbraslav a Černošice.

Nikam jsem se nehnal, užíval si letního večera. V dlouhých kalhotách pod kapsáčema a v bundě. Ježíš, to byla kosa…

Jediné zajímavé bylo (a je) rozkopaná Chárovo kolo – ještě nevím, co se tam bude kopat, ale zavřené je to kvalitně. Dvě budky hlídače, závory… Nic, co by mě v noci zastavilo, žeano.

Nepodařilo se 25 do Kralup, tak alespoň desítka večer. A proč nezkusit rekord, že ? Pomalého naběhávání mám dost, tak proč nevyzkoušet i zrychlení ?

Nebudu napínat: osobák na 10 kilometrů padl o minutu a půl. A to jsem měl pocit (ehm), že by to tímhle tempem šlo dál nebo i rychleji.

Dobře vědět, ale teď – odpočinek

Pořáde je to bohužel tragické proti minulému roku, ale volné tempo, které udýchám nose se zvolna zlepšuje.

Dal jsem si zase okruh Stromovka – Rohanské – Letná a pár minutek ubylo.

Když se dívám do diáře, tak rest day pořád nikde. Ale dnes jsem si alepoň pomalu odklusal desítku.

Fakt pomalu, fakt na pohodu.

Jediná otrava je, že pořád bydlím někde na kopci, takže se na konec výbehu musím domů dostat.

Přes Stromovku (ano, Trojská lávka chybí), nový Tramvajový most a podél vody k Palmovce a Rohanským nábřežím pod Letnou. Po schodech nahoru a je to.

Cestou jsem viděl dva další koncepty podniků ala Letná a Stromovka – žárovičky, hudba a vůbec všechno. Rozlézá se to jako mor.

To nemluvím o tom, že 99% těch fré-kchůl-lidí na Letné byli Slováci. #cizinecVeVlastniZemi

Osobák tam dnes taky v jednom úseku byl, ale spíš proto, že jsem tam běhal vždy pomalo, než abych dnes přidal. Nebudu ho ani sem psát.