TiK

Neběhám se sluchátky pravidelně, ale občas je to příjemná změna. Což ale znamená nějaká ta sluchátka mít a pokud možno sportovní, neboli  taková, která hned nevypadnou z ucha.

Oboje má pro i proti – bez nich daleko lépe vnímám trasu, jak dupu, jak funím. Kdo na mě křičí či troubí. Naopak se sluchátky je to složitější – je potřeba nějaká, dostatečně velká, kapsa na zdroj hudby (=mobil), takže kalhoty+triko nestačí. Čili další věci, co se houpou, tlačí, dřou a rozptylujou.

V neposlední řadě špatně vybraná hudba a pokusy přeladit na něco snesitelnějšího dokáží běh docela skazit. Vlastně i na maratonu jsem měl namíchanou složku s MP3 jako poslední záchranu a povzbuzení, jednou za trasu jsem to zapnul, strašně mě to štvalo a obratem se to vrátilo do kapsy.

V plánu je, že další Garminy by mohly muziku umět, což v kombinaci s Bluetooth sluchátky dost problémů řeší.

Když to tak píšu, vychází mi to spíš na běh bez hudby – ale někdy na to nálada je. Jo – a než chystat playlisty a bůhvíjak nad tím přemýšlet, lepší z Youtube stáhnou nějakou dvouhodinovou kompilaci „bass boosted“ a je hotovo. Ono poslouchat celý běh jen oblíbené písničky taky není ono.

A druhá důležitá věc: u sportu se člověk potí a není nic horšího, než pořád napravovat vyklouzávající sluchátko. Je fajn, když se dá nasunout do ucha na první dobrou a drží – ale znáte to: někdy to vyjde, někdy ne.

Za poslední dva roky mi prošly ušíma tři žásadnější modely.

• Sennheiser CX 686G
• Creative Outlier Sports
• Redmi AirDots

Sennheiser CX 686G

Plusy:

• skvěle hrají
• nepotřebují nabíjet, párovat
• pevný hák v uchu, dobře drží.

Minusy

• Kabel. Dá se různě schovat pod tričko, ale většinou to tahá sluchátka z uší
• 3,5 jack, do nových telefonů s redukcí.

První sluchátka pro sport. Ja běh, tak posilování. Často stačilo kabel protáhnout někde pod oblečením a bylo to. Stejně často kabel zachytil o nějaký výčnělek a vyrval mi sluchátka z uší. Na pecky výborný zvuk. Vlastně hlavní důvod, proč jsem od nich odešel byl, že aktuální telefon neměl 3,5 jacka.

Creative Outlier Sports

Klady

• Zvuk
• Doba hraní
• Skladnost

Zápory

• ovládání na jedné straně, táhne sluchátka do strany

Creativy mi zatím vyhovují nejvíc. Na jedno nabití vydrží minimálně osm hodin, hrají velmi dobře (v rámci možností), ale jsou citlivější na  zastrčení do ucha (čím hlouběji, tím lépe hrají. Pokud to bolí, povytáhnout :). Vyhýbají se jim mým okolím popisované problémy s rozpadáním spojení. Hák do ucha je měkký až moc – na ostřejší sporty by mohl být větší a tvrdší. Baterie a ovládání je nesymetricky kousek pod pravým sluchátkem – což vám poleze na nervy jako mě – sluchátka tahají do strany a pravé ucho má tendence vypadávat častěji. Většinou se ale najde nějaké pozice, kdy je spojovací drát chycený pod límcem a stačí si zvyknout a moc se nerozhlížet – a pak sluchátka drží skvěle.

Redmi AirDots

Klady

• Malé a lehké
• Rozhlížení se
• Zápory

Zvuk

• Malé a lehké
• Vypínají se v krabičce
• vypínání při dotyku

Pokus za pár dolarů z Číny. Nic jsem neočekával, takže jsem  nebyl zklamán. Hrají – adekvátně na pár dolarů. Basy jo, zbytek… asi tam někde je. Musí bydlet v krabičce, kde se i dobíjejí. Pokud je tedy nechám na stole, zůstanou připojené k telefonu, vybyjí se a telefon nebude hrát nahlas, resp. bude hrát do sluchátek. Jsou malá a lehká takže v uchu při běhu příliš nedrží. Dá se najít poloha a pak dolaďovat, ale zase celý vnějšek je dotykový vypínač – stačí přitlačit do ucha, sluchátkům to chvíli trvá, jen co dám ruku k tělu, přestane to hrát. Takže další dotyk a hrajeme.

Když začnou padat, není nic, co by je drželo a pokud mi vyklouzne jedno někde v přírodě, rovnou jdu objednávat znovu a ani nebudu zkoušet hledat.

Zase je skvělé se volně rozhlížet, kdy nic netahá za krkem.

Závěrem ?

Ani jedny zatím nejsou ideální. Nejvíc mi vyhovují Creativy, ale je to spíš také zvyk, než bůhvíjaká pohoda.

Docela by stálo za to vyzkoušet třeba Sennheisery Momentum – jak sedí v uchu a hrají, ale 6000 za sluchátka mi už přijde docela dost.

Dnes byl úplněk, čelovka vlastně ani nebyla zapotřebí. A v Modřanské rokli, kdy mi to ujelo po bahně, mi stejně nepomohla.

• naplánujte si 10km a přizpůsobte tomu tempo. Pak si dejte 17
• jedny svaly namožte při (přestřeleném) výběhu na Petřín
• Ty druhé při (přestřeleném) seběhu
• Doplňte zatuhnutím při návratu v metru

A je to!

Tak jo. Šel jsem to doběhat v jedenáctz v noci, abych do konce září měl 2000km. No, podařilo se.

Ano, sezona čelovky je tu zpět. Jo a pro fotku jsem ji zapl naplno – bežně mi stačí první stupeň intenzity, ale to zas na fotce neni nic vidět.

Protože tohle není třetí vrstva gore-textové membrány, ale fusekle a díra jak vrata.

Ale na druhou stranu – to ještě pár kilometrů sloužit bude :)

Ještě jsem nebyl z letadla venku a už jsem šel běhat. Akce není špatná, ale vlastně všechny ročníky jsou plusminus to samé.

Pro nováčky pěkné, pro mazáky… nějaké osvěžení by bodlo.

Dovolená u moře v Bulharsku. Pro někoho válení se u bazénu a na pláži, pro mě válení se i bazénu a na pláži a běhání. Pokud to půjde.

Loni V půlce září, kdy počasí bylo chladnější, letos jsem to dostal koncem prázdnin v plné palbě.

Pro začátek doplním, že po maratonu jsem se uklidnil, měsíční objemy stáhl k cca 200km a spíš se flákám – ale běhám pořád.

Takže co u vody ?

První je počasí. 30C není žádný problém ani v podvečer, vlhkost vzduchu v číslech nevím, ale poprvé mi totálně selhalo funkční oblečení od Ronhillu. Nasáklo, že ho bylo možné ždímat, lepilo se, studilo a o nějakém komfortu nemohla být ani řeč. Překvapivě lépe bylo na slunci, kdy to přeci jen dokázalo vlhkost odvádět a vysoušet lépe než po soumraku.
Takže byla nutná aklimatizace, pomalé běhání do deseti kilometrů a fakt pomalu. Řekl bych, že zkusit přejít ve stejném objemu a výkonu z ČR do bulharského Primorska by bylo o infarkt – nebo o  nějaké nepříjemné překvapení.

Podle letošní zkušenosti by na aklimatizaci padl zhruba týden standardních běhů (5-10-x-10-10-x-20)  v rozumné rychlosti.

Trasy.

I když podle heatmapy ze Stravy to vypadá skvěle, v reálu je to horší. Po pláži je to kromě speciálů v písku na nic. Městem proudí davy turistu přes den i večer. A silnici mají jen krajnici, tudíž je to v dopravě. Zůstává tedy jen pár tras do přírody a promenáda.

Promenáda v Primorsku s betonovým povrchem a pokud se trochu zakličkuje v přístavu, dá se naběhnout tam a zpět 3km. Z jedné strany skála, z druhé moře. Lidí přiměřeně, v noci osvětlená (ohromné plus!). Pokud od vody fouká, poměrně snesitelné. Pokud vás baví běhat ovály, je tohle první volba.

Mě se ještě podařilo navázat nepříliš frekventovanou, ale stále osvětlenou trasou a zlepšit tak tam-a-zpět na 6km, což zbláznění trochu oddaluje. Je tu Strava segment a vedou ho převážně Češi.

Kudy do přírody ?

Volil jsem severní směr. Napřed kolem pláže Perla, kde zleva jsou nějaké místní vyhlášené mokřady. https://mapy.cz/s/cacahameto Což přináší, jako na hodně místech v lese, tuny hovad. Mě ani neštípaly, ale ometat je z obličeje co pár vteřin také není nic skvělého. Na silnici je také velký provoz, ale přes zjevný nedostatek dodržování pravidel to tak-nějak funguje stylem „ty pustíš auto, za chvíli tě zase pustí jiné auto jinde“. Karma v praxi.
Dá l jsem vyzkoušel dvě možnosti

Přímo na Beglik Tash

První jsou 2km asfaltkou, na plném slunci, stále do kopce. Jo, a celou dobu jí vidíte před sebou. A ještě je na ní ve Stravě sprintový a dost vytížený segment, takže zapomeňte na uspokojení z času.

Při první příležitosti doporučuji uhnout na polní cestu (pozor, hodně cest je tu přes značení v mapě spíš fantazii kartografa – občas to prostě vyjde lesem a doporučuju v telefonu GPS a mapu – není problém cestu totálně ztratit) a dát si pořádný kopec nahoru.

Ač je celkové převýšení do 200m, začínáte na nule a je to znát. Pokud v Praze běháte Petřín nahoru, budete jako doma.

Minete vyhlídku na Primorsko a přes záliv Kiten, pokocháte se, ometete hovada a kus z kopce je Beglik Tash. Nesmírnou výhodou běhu je, že při naplánování na podvečer bude turistůprostý. A jako místní atrakci (jednu z nemnoha) rozhodně doporučuji.  Má úchvatnou atmosféru a minimálně ještě v pět tam sedí babka ve stánku s chlazenou vodou 1.5l ze skvělé 2 leva. Ale při delším běhu (viz dále) bych s tím na sto procent nepočítal.

Jednou z možností návratu je otočit to zpět stejnou trasou. Z kopce kilometry skvěle naskakují a celkově  z Primorska je to 12km.

Podél pobřeží k majáku.
Za Perlou odbočit vpravo do lesa a hned vlevo. Opět doporučuji GPS a mapu – tam co loni jsem špatně odbočil i letos a bral jsem to pak lesem cesta necesta.

Vlastně trasa vede po silnici (v mapě) a jediné přístupové cestě na Maslen Nos – ale u nás by to byl pěkný trail. Kamení, vyjeté koleje, kus přes skálu – u běhu se rozhodně nebudete nudit, ale občas se tam snaží projet nějaké auto a já tam za cestu viděl spravovat dvě proražené duše.

Cesta se ale vine lesem a po seběhu z kopce je možné se osvěžit na pláži.

Pak už kamenito-prašnou cestou až k majáku – který je vojenský objekt a je za plotem. Ale stejně doporučuji zvolnit a mys  Maslen Nos si projit/proběhnout křížem krážem. Na jedné straně zátoka, na druhé nádherné útesy… Mě se tam moc líbilo.

Zpět to civilizace opět buď stejnou cestou nebo nahoru na kopec přes Beglik Tash – odměnou je nádherný lesní trail s výhledy na moře.

Je možné i „severní cesta“ dál podle pobřeží směrem k řece Ropotamo, ale to je celkově přes 20 a na to jsem neměl ani čas, ani sílu. Možná příští rok.

Tenhle okruh se dá za slušných 16km.

Pravidla ?

• Třeba jsou na tom ostatní lépe, ale znovu zopakuji, že  vzhledem k teplotě a vlhkosti je to výrazně náročnější, než je kdo zvyklý z domova.
• Další ponaučení ? Vzdálenosti. Něco se vám směrem po pláži/přes moře zdá kousek a ono si to vezme 5km na jednu cestu.
• Voda. Pokud není občerstvení v cíli, mít láhev a pít a pít. Podcenil jsem to na blblé desítce a měl jsem co dělat dostat se zpět.
• Silniční pravidla. Jak jsem zmínil, spíš nejsou. Ale stačí selský rozum a funguje to překvapivě snadno.
• Zdravit. Letos ne, ale loni mě pozdravení partě rybářů vyneslo grilovanou rybu a sklenici něčeho, po čem mám kocovinu ještě letos. Zobecněno – mimo střediska, kde místní stojí s nataženou rukou na bakšiš, jsou místo hodně v pohodě.

Tak to je z toho, co jsem za týden vyzkoušel a zažil, všechno a snad jsem si něco nechal na případné další návštěvy.

Aneb když se kilometry nabíhají jen ve Stromovce

Když to dupe a funí jako stádo divokých prasat, netřeba volat myslivce.