TiK

no, asi by to bylo zajímavé….

Věřím, že to není schválně, ale na podporu pajdajících chodců vzniká kde co – přechody, bariéry, schody, podchody a nadchody. A kdokoliv, kdo má kola, musí se přizpůsobit.

Všechno pro chodce, nic pro ty ostatní.

Naposledy to odnesl downhill ve Střešovicích.

Celá vydlážděná křižovatka

Psal jsem tu o akci, která vypadala zajímavě. Vypadala.

Už se to zase posunulo k “adrenalin pro všechny”. Po vyjetí na kopec (ano, do kopce se můžete všichni honit, u toho se nezraníte) se kus z kopce pojede autobusem. A to to v grafu vypadá sakra zajímavě s rychlostí kolem 50km/h.

• Jedu tam s tím, že umím bruslit.
• Jedu tam s tím, že se překonám.
• Jedu tam s tím, že vím, že se mi u bruslení může stát něco fakt mizerného.

Takže pokud se mi něco stane, je to jen a jen moje zodpovědnost. A blbost.

A to musím jet autobusem ? Místo odměny downhillem ? Jistě, je to “jen” kousek, ale proč ? Vždyť z grafu to už někdo sjel a odpovědnost organizátora akce je také poměrně mizivá.

Závěr není. Ale mé nadšení, že bude fakt zajímavá akce poněkud ochladlo.

Prohlásil jsem, že už je konečně jaro – nebo alespoň ta část, kdy mi nebude to ložisek pršet každých pět minut. A protože stará kola Labeda měla své nejlepší už před několika desítkami kilometrů, začal jsem shánět náhradu. A ejhle: ve skříni staré brusle osazené modrými Labedami 80mm/80A včetně zánovních ložisek.

Juchů.

Stará kola šla zatím do meziskladu – první dvě z každé brusle snad bude ještě použitelné. Poslední kolečka byla sjete na 56mm z 80.

Takže netřeba příliš mnoho fantazie na představu, že teď to jezdí

• úplně jinak

• rychleji

• méně obratně.

A co je nejlepší na nová kola, než pořádný downhill. Jistě, brusle jezdí trochu jinak, po zimě nejsem ještě příliš rozježděný, ale co.

Takže šupem na Kulaťák a tramvají do Veleslavína. A Kladenská dolů. Ani mi nepřišlo, že to jelo příliš rychle – ale zpětně rekonstruováno podle odehraných písní v přehrávači to byl docela fofr.

Odtamtud tramvají zpět a přes Hanspaulku dolů. Nová kola udělala své a radar pod kopcem ohlásil 79km/h. Letošní rekord. Ale zatím je jen duben, ne… ?

Zpět do Veleslavína a zadem vyjet k Vojenské nemocnici. Směr Baterie a pokus sjet k Petynce končí v plné rychlosti v kočičích hlavách. Špatné.

Kus Bělohorské, rozhlédnout se po stabvě křižovatky u hotelu Pyramida honem ke Hradu. Tam na mě poměrně zběsile troubilo jakési pidiauto, které jsem na semaforech dojel a po zbytek cesty nechal za sebou …

Pod Belvederem uhnout do parku a po kofole u Radka pokračování. Kolem Technického muzea dolů, přes Štvanici a kolem Labutě a po Národní na tramvaj.

Podle toho co pojede dřív byla možnost Řepy a druhá Vypich.

Vypich. Udělal jsem pár fotek ze stavby oválu na Ladronce a prosvištěl ke Strahovskému stadionu. Místní downhill bych sice dal i se zavřenýma očima, ale kvůli mnoha děrám po zimě je lepší nechat je otevřené.

Na výjezdu u hotelu Pyramida je to nyní poněkud komplikovanější – betonový ostrůvek, zábradlí a semafory. No, nějak jsem se zařadil na červenou do provozu…

Ke Střešovické vozovně – a tam jsem šel k zemi. Kvůli stavbě je tam hodně prachu – no a v zatáčce mi podjela kola. Díra v dlani, díra v koleni a roztržené kalhoty. Jo, a sem tam nějaký kamínek pod kůží.

To ze mě vyprchal adrenalin, na kterém jsem byl většinu odpoledne a kolem Diplomatu a přes Kulaťák jsem dojel doslova na krev.

Nebudu to měřit kilometricky – až na závěr to byla super jízda a po delší době jsem si to opravdu užil.

Dokud nesjedu kola, budu zase cestovat po Praze :)

http://www.waze.com/blog/the-19-most-complex-and-dangerous-roads-in-the-world/

A pak že Praděd byla výzva….

Sure, it feels fantastic to traverse the vast stretches of the best roads in the world via adrenaline pumping speeds. How about a complicated road, one that twists and turns, or has downright congested traffic, or unforgiving terrain? They might give you a headache, but it sure feels good when you’ve conquered them. Here is the  list of the world’s most complicated and dangerous roads. Some of these complicated mountain passes can be dangerous if not negotiated with utmost caution, while others are complicated sets of roads and bridges, erected to ensure a streamlined flow of traffic at busy junctions. Without further ado, we present our top 19 list…

1) Col de Turini, France

photo credits : 1,2

Situated more than 1 mile above sea level, Col de Turini is a mountain pass situated in south of France in the Alps. It’s also part of a 20 miles rally stage of the Monte Carlo Rally of WRC, which combines 34 challenging hairpins and long stretches where cars top 111 mph. It is one of the most exciting roads on Earth.  The pass was featured in the very first episode of Top Gear series 10, when the presenters went in search of the greatest driving road in the world. At its highest point, Col de Turini  is 1607m high. In the north, the Col de Turini starts  with a dazzling series of hairpins. Finally, we end up riding in a gorge, with a wild river on the left, and a steep rock-wall on the right.

2) Stelvio Pass, Italy

Photo credits 1,2

Located in the Eastern Alps in Italy, the Stelvio Pass Road connects the Valtellina with Merano and the upper Adige valley. This mountain road pass is situated at an altitude of around 1.7 miles above sea level. The road is particularly challenging to drive due to the presence of 48 hairpin bends, with the road becoming exceedingly narrow at some points, and some very steep inclines. With a height of 2757 meters, it is the highest paved mountain pass in the Eastern Alps and the second highest in the Alps, after the 2770 m high Col de l’Iseran. While it might not be as dangerous  as the other routes, it is certainly breathtaking. The  toughest and most spectacular drives are from the Prato side. The mountain pass is  one of the best continuous hairpin routes in the world.

3) Leh–Manali Highway, India

Photo credit 1

The Leh-Manali Highway is situated in India and spans over a length of 297 miles among the Himalaya mountain range. It passes through some of the worlds highest mountain passes in the world, with a mean altitude in between 2 to 3 miles above sea level. The road is one of the most complicated and challenging roads in the world, with snow, landslides and terrain making the journey exceedingly difficult for anything other than a capable four wheel drive vehicle. The road was built and is maintained by the Indian Army.

9) Russian-Georgian “Military” Mountain Roads

Photo credit 1

When they are not covered in sheets of snow, then it’s the thick, grueling mud. These remote highways would probably swallow your car in the snow or mud. Though neither affect the locals who drive their Lada cars down it regularly. Situated in the Caucasus mountains, these roads are to be tackled only by the Russian military which probably explain why they lack any official designation. The harsh surface, along with the problems posed by snow, makes this road almost inaccessible during winter. The seldom used road connects Russia and Georgia and assumes of strategic importance for both countries.

10) Guoliang Tunnel Road, China

Photo credits: 1,2

The magnificent tunnel road in the Taihang mountains was built by 13 local villagers headed by their chief, Shen Mingxin, and took around five years to finish. Many villagers lost their lives in accidents during construction of the tunnel but the others continued relentlessly. The tunnel was opened to traffic on May 1st, 1977. The 1200 meter long tunnel is about 5 meters high and 4 meters wide. It is located in the Henan Province of China. The Guoliang tunnel is another addition to most dangerous and complicated roads to travel. Dubbed as “the road that does not tolerate any mistakes”, most accidents in the tunnel are primarily caused by the neglect of the traveler. Nonetheless, it is an extremely scenic route and is a key destination on the Chinese tourism map.

11) Taroko Gorge Road in Taiwan (Chungheng)

Photo credit: 1

The Taroko Gorge Road in Taiwan is another mountain route  made by carving out rocks, like the Guoliang Tunnel road. The road passes through the Taroko national park alongside the Taroko Gorge. The road is an appeal to the tourist, as well as a mode of transportation of marble found abundantly in the Gorge.

14) Trollstigen in Norway

Photo credts: 1,2

The Fjord in Norway has many roads that attract tourists. The most notable among them is the Trollstigen which is a series of stunning roads with a breathtaking view of a few waterfalls. The word Trollstigen means the Troll Ladder. The road, though not lacking in safety standards, takes a lot of concentration and driving skill to conquer. The vertigo-inducing steep inclines, intense set of hairpins and narrow roads leave no margin for error. However, once you are at the top, the view is just breathtaking. The narrow road leaves us with extremely few possibilities for vehicles to pass each other. The frequent rockfalls in the region have resulted in some upgrades to the road in 2005. At the top, there is a viewing balcony which overlooks the road and the Stigfossen waterfall, a 320 m long waterfall which falls down the mountain side.

15) Los Caracoles Pass in Andes

Photo credit: 1

This road passes though the Andreas Mountains on the way between Chile and Argentina. Los Caracoles is a series of hard switchbacks on an extremely steep incline. The road has many steep inclines and hairpins without any safety guard rails. The road is covered with snow for the most part of the year. The snow together with nature of the road requires extreme patience and skill to negotiate. However, this road is maintained pretty regularly and does not have a morbid accident record. Cargo trucks and even double-Decker tourist buses travel through the road on a daily basis, and it’s quite an experience.

16) Iroha-zaka winding road, Japan

Iroha-zaka winding road is the main route that connects central Nikko and Oku-Nikko. The First Iroha-zaka is used to come down, and the  Second Iroha-zaka to go up. Each corner has an ancient Japanese alphabet, and you will see it in alphabetical order starting from I-ro-ha and hence the name. The road was used by ascetics in the past. The number of curves on the road was 48, matching the 48 letters of the ancient Japanese alphabet. Therefore, the tourist guides started to call the slope Iroha-zaka.  After the construction of the second Iroha-zaka there were 50 curves, but 2 were decreased to remain corresponding with the 48 letters. How’s that for complicated?

19) Lysebotn Road, Norway

Photo credit: 1

This is probably the most fun road you can travel on four wheels, and then maybe on your two legs checking out the various hiking trails leading from the area. In fact, this might be considered the most breathtaking place in Europe. It all starts with the narrow road up the steep walls of the Lysefjord, Norway. It has 27 switchbacks and a 1.1 km long tunnel at the bottom, with 3 switchbacks inside. The last 30 km of Lysebotn road is a true roller-coaster! It’s narrow but has a perfect surface, winding left and right all the time. If you happen to ride a motorcycle in Norway, then this is the road you simply cannot afford to miss!

Je to neobvyklý pocit. Ne že bych nevěděl směry  a kam přibližně dojedu, ale stejně. A jak k tomu došlo ?

Přes Letnou a městem (Vltavská, Štvanice, Národní, Anděl, cca 8km) a na tramvaj, kterou jsem se odvezl (já vím, že tam na bruslích nemám co dělat. A co s tím uděláte ?) do Řep. Odtamtud na Zličín. Asfalt mizený a ještě do kopce. Bléé.

Ze Zličína kolem Globusu s luxusním povrchem a krátkým, ale příjemně intenzivním downhillem do Jeremiášovy ulice. Matně jsem si tam pamatoval nějaký park, a tak jsem hned po čuchu odbočil. Park tam byl, včetně downhillu. Bohužel jsem si nepamatoval, co je pod ním a tak jsem jel pomalu. Přece jen na překvapení typu dvacet schodů či betonová zeď jsem už starý. Žádné pasti tam nebyly a příště se to dá pustit rovnou.

Na hlavní jsem vyjel u klubu Mlejn. O kousek dál bylo malé, tzv. zevlovací zábradlí. Moc času jsem mu nevěnoval, ale někdy se tam zastavím na delší rozpravu. Výšlap do kopce a mini downhill k metru Luka. S autobusem jsme se tam nějak vešli, jen přednost chudcům na přechodu jsem neubrzdil. A vlastně jsem se ani nesnažil.

Dál jsem pokračoval po stanicích metra. Lužiny – nic zajímavého, ale o kousek dál je park s velmi příjemnou cyklo/inline stezkou kolem rybníka. Příjemná záležitost i když po rovině. PLus naprosto luxusně vyasfaltované parkoviště. Škoda, že plné aut.

A už jsem na Hůrce. Kdysi se tam hodně jezdilo po mramoru, po pár letech už nechápu, kde. Místo žádné a těch pár zídek je směšně nízkých. Na některá místa je lepší se pro nostalgii nevracet…a tak raději pokračuji na Nové Butovice. Další místo, kde jsem to nepoznal. A zamotal se mezi nově postavené domy. A to už jsem u zlatého hřebu dne: Radlická.

Neznal jsem ji či si ji pamatoval jinak – ale jedná se o naprosto luxusní downhill. Z Nových Butovic sice kus po rovině, ale délky kvalitnímu povrchu to jede rychle. A o kousek dál začíná downhill. Široký, s kvalitním asfaltem a nezáludný. Drobnou nevýhodou je 70km/h pro auta (nu což, aspoň nezdržují) a místy houstnoucí provoz. Řidiči ale byli ohleduplní a netroubil nikdo.

Trochu se to zamotá u Radlické – dvě ostřejší zatáčka a jako bonus semafory. Ale nic, s čím by si každý, kdo dojel až sem neporadil. A opět downhill až na Smíchov. Bohužel několik semaforů, ale nic tragického. Výjezd nad Smíchovským nádražím a pár kroků na dopravu či do centra.

Dnes to byl průzkum bojem, ale příště už vím, že se to dá jet rychle. A těším se.

Ze Smíchova jsem zamířil na jízdu Prahou. Ale protože jsem měl dost času, jel jsem na chvíli do smíchovského skateparku. To nebyl až tak dobrý nápad – co jsem zkusil, z toho jsem spadl. Přestalo mě to bavit poměrně rychle a tak pryč na sraz. 

Až na místo srazu podle mapy 20km. Celkem 28 kilometrů a to ještě nezačala jízda Prahou.

A teď už jízda Prahou.