Zimní spánek
Rád bych chodil na brusle…
…ale pořád prší.
Rád bych psal zase 60+ příspěvků za měsíc…
…ale nic se neděje
Rád bych…
…ale asi až po zimě
Což neznamená, že se tu něco nebude objevovat i nadále.
Rád bych chodil na brusle…
…ale pořád prší.
Rád bych psal zase 60+ příspěvků za měsíc…
…ale nic se neděje
Rád bych…
…ale asi až po zimě
Což neznamená, že se tu něco nebude objevovat i nadále.
A hlavně se závistí z Prahy.
Most rozšiřuje svou nabídku pro milovníky kolečkových bruslí. Teď už jejich jízdě nezabrání ani počasí.
Most potvrzuje, že se chce stát rájem bruslařů. Přestože in-line stezky brzy kvůli chladnému počasí osiří, lidé nemusí kolečkové brusle balit do skříně. Útočiště jim nabízí Areál netradičních sportů v Mostě, tedy bývalý zimní stadion nad gymnáziem.
„Říkali jsem si, proč tuhle plochu nevyužít ještě více než dosud. Proto jsme přišli s nabídkou bruslení pod střechou,“ říká správce areálu Jan Hašek. Tohoto komfortu mohou Mostečané využívat už měsíc, zatím ale sportovcům přálo počasí a využívali stezky kolem Matyldy, Benediktu a na Hipodromu.
Čekání na horší počasí „Zatím chodí pět šest lidí. O víkendu je ale zájem větší,“ dodává Hašek. Chce proto se svými spolupracovníky dát bruslařům vědět, že takovou možnost mají. „Když lidem řekneme, že si můžou přijít zabruslit na krytý stadion s hudbou, všichni přikyvují, jaký je to skvělý nápad. Ale dosud asi bylo venku natolik obstojné počasí, že nepřišli. Oslovíme také školy, jedna si už objednala vstupenky pro své žáky,“ plánuje Hašek.
Lidi bruslení pod střechou opravdu láká, do Mostu se chystají i Litvínované. „Někde jsem tuto informaci zahlédla, ale nedohledala jsem žádné další podrobnosti. Určitě na brusle přijedu, protože jsem se na ně letos moc nedostala,“ říká například Markéta Žatecká z Litvínova.
via http://www.sedmicka.cz/chomutov-jirkov-litvinov-most/clanek?id=232859
Co dodat ? Že jim můžeme závidět. A že je nejvyšší čas něco podniknout s pražskou halou.
Ano, dnes to bude hodně do historie. Zavál mě tam totální odpad mp3, který jsem objevil. A který, přestože se jedná o eurodance z doby kolem 1995 je schopen přinést vzpomínky. Ale napřed – co hala na Brumlovce byla ?
Zimní útočiště bruslařů. Diskotéka na bruslích. Neuvěřitelná seznamka. Hodinový hotel. Místo mimo prostor a čas. Bar. Všechno a nic.
Černě natřená hala, prosvícená reflektory DJ, mihotající se efekty. Nedýchatelný vzduch, temno. Zpocená těla. Masa lidí, kroužící na bruslích dokola halou. Vlnící se do rytmu zběsilého eurodance. Dvojice mizející kamsi do přítmí. Uprostřed sálu největší borci kupí stoly nebo jiné překážky a nehorázně machrují před ostatními. Letí skoky do výšky. Rotace. Třistašedesátku umí ti nejlepší, s pětsetčtyřicítkou jsi bůh.
Hudba vládne všem. Řečeno se Scooterem “It’s nice to be important, but it’s important to be nice”. Jde hlavně o styl. Pro někoho je zajímavé sbalit ženu, pro někoho jsou brusle to nejvíc a nic dalšího nehledá. Někdo se nehne od baru. Na bruslích.
Občas se utrhne skupina bruslařů a uprostřed zimy jdou sjet Jeremenkovu – nejbližší downhill. Pod kopcem se obvykle nepohodnou s autobusákem a celý kopec šlapou pěšky a plánují, co autobusákovi udělají. Vše je ale zapomenutou po projití dveří do haly – atmosféra nedovolí myslet na nic jiného než na rytmus a brusle. Tělo se samo pohybuje do rytmu – jestli jsi dobrý bruslař, tak to ustojíš.
Celou zimu, každý víkend. Oslava Silvestra. Děsivé kalby. Vztahy i na pár minut. Sounáležitost z anonymním davem, brusle odznak uniformity.
To nebylo bruslení či diskotéka. To bylo náboženství. Extáze. Vnímám hudbu - a stačí zavřít oči a jsem tam. Rousek, Tazi, Páťa…
Je jedno, jestli jsi na bruslích poprvé nebo naposledy. Jezdíš v hale s nejlepšími bruslaři v Čechách. A myslíš si, že jsi lepší.
2 Unlimited. Pharao. Jam n Spoon. Corona. Blondes. Scooter. Mr. President. Whigfield.
Ano, bylo to náboženství.
V poslední době nic jednoduchého. Hradčanská rozkopaná totálně, U Vorlíků to jde, ale celá Letná je od bahna a občas to pro jistotu pokropí a Korunovační je vydlážděná.
Já se prostě na Letnou nedostanu. Tedy – na bruslích. A nosit v batohu boty a přezouvat se je otrava. Moc otrava.
Nějak jsem to přeručkoval, ale pohodlné to nebylo.
Zima, chlad a prázdno.
Dneska struční a krátké. První přeháňky jsem ještě nechal, po druhé zavřel krátce po páté a jel domů.
Ale cestou jsem si ještě trochu zablbnul na mokrém mramoru – takže mnoho shufflů a párkrát na záda.
Pak zpět do tepla a sucha.
Ani nechci říkat kde. Apoň se pozná, kdo to bere vážně a kdo jen přes léto vysedává na lavičce. Ale nese to s sebou i některá negativa
Ale jinak nám na Letné bylo dobře. Všem třem. Mě a dvěma skejťákům, kteří jsme se snažil ipředstírat, že se nám na Letné líbí. Prý že podzim…
Pche.