TiK

jel jsem zkoumat nové kraje, tak proč nepřenést běhání o kus dál, za humna ?

Dopoledne nějaké to plavání (hele, jak se počítají bazény v kulatém bazénu ?), pak něco v moři a pak poklus. A pak zase moře.

Hotelový bazén je kulatý a ani vzdáleně nedosahuje kvalit Šutky. A to je k němu asi všechno.

Moře je zajímavější. Přiznám, že jsem u něj nikdy nebyl (tedy ve formě koupání. Studený Balt znám) a tak pro mě některá specifika byla zcela nová.

Předně – trpmím mořskou nemocí i při plavání. Podélně s pobřežím, v brýlých koukat pod vodu – a jak to se mnou pohupuje, no, vůbec mi to nedělá dobře.

Druhý poznatek: ač vlny malé a pláž hlídaná a bezpečná, tak protiproud, kdy se vrací vlny od břehu, není žádná legrace a dovedu si představit stažená na moře a dlouhý boj o návrat na břeh. Bleh.

Ale  možná nemám smysl pro dobrodružství

A nakonec běh. Horko, u moře tlumené větrem, o kus dál tlumené nebylo. Takže vedro. O kus dál, v lese už to bylo snesitelnější. Ale v lese: bežci znají a co tedy dělat, když je les sice nízký, ale s průhledy sto metrů ? Hm?

O kus dál bylo nutné studovat mapu v telefonu. Ona tam totiž byla půjčovna teréních bugin  čtyřkolek. A dovedete si představit, jak ten les asi tak vypadal. Ano, cesty tam byly všude. Ale bloudil jsem jen krátce.  Tak kilometr celkem.

Hned za touhle erzetou byla krásná zátoka, kamenitá, ale s nádherným borovým lesem. A rybáři. Pozdravil jsem, nic zlého netuše. Obratem jsem nafasoval sklenku něčeho strašlivého a z grilu nějakou mušloidní potvoru. Pití jsem dal, potvoru jsem zakecal a před další utekl. Ufff.

Ona cesta vůbec byla vypečená: v mapě silnice, v reálu trail, chvílema ferata. Nebo tak. Pět kilometrů jedna cesta přidala převýšení 150 metrů a tam a zpět to, překvapivě, bylo dost náročné. I když časy byly docela v pohodě. S focením, kocháním se a tak.

Zítra mám v plánu jinou trasu, ale sem se vrátím, protože o dva kilometry dál ( celkem 14) je mini pláž a maják.

Za letošek odběhaný první (ehm, asi i poslední) tisíc kilometrů.

Do konce roku s trochou štěstí další pětistovka.

Začnu tím jepříjemnějším: osobák na půlmaraton o pět minut dolů. To je moc pěkné. S tím se svezly i další: dvacítka pod dvě hodiny se mi taky moc líbí. Patnáct kilometrů a deset mil to vzalo tak nějak s tím – tyhle trasy specificky neběhám, takže to jde ruku v ruce s půlmaratonem.

Další věc, co se mi libí je, že jen tři kilometry mám nad šest minut – všechny kopce na mosty – oboje Lahovice a Baranďák. Jinak všechno k 5:45.

Trasa byla vlastně standardní. jeremenkova dolů (bez rozklusu, je to z kopce a od té doby, co běhám rychle je pod šest legrace, že ?), pobřeží k Lahovicím, přes mosty a na Smíchov. Jen kvůli dopravě zpět přes Baranďák a s tím pak souvisí běh až před Podolský bazén – jinak by to bylo za jen dvacet.

Prvních deset se běželo hodně v pohodě. Jasně, dejchám víc nahlas, rozhodně to nedám se zavřenou pusou, ale za osobákem na desítku jsem zaostal o čtyři minuty. Což je fajn.

Od osmnáctého to už ale bylo horší. Nohám se nechtělo, hlavě také ne, gel jsem měl o osm km dřív… Ale šlo to překonat a dost optimismu dodal i pohled na hodinky – měl jsem pocit, že to nejde a přitom tempo zůstávalo vcelku stejné.

Dlouho jsem pomýšlel na půlmaraton pod dvě hodiny – ale když jsem to ke konci z hlavy propočítával (síla je, poslední čtyři výrazně zrychlit, s ušetřeným časem by to šlo), zrychlení o minutu na kilometr bylo moc. Přístě to bude, pokud okolnosti dají, chtít někde od dvanáctého ubírat 20-30 vteřin na kilometr a mohl bych se pod dvě vejít. Takhle mi ten poslední kilometr přečnívá :)

A jo, mám z toho radost a jdu editovat hroší výkony!

Asi po sto letech jsem šel běhat s V. Sraz u golfu v Modřanech. No jo, to bylo 4.5km už jen na sraz.

Alespoň že pak to bylo velmi, velmi pomalé. Spolu jsme dali asi čtyřkilometrůvý okruh volným tempem a já pak zase zrychlil směr Pakrác.

Jako obvykle se poslední výklusové metry změnili na ukrutný sprint za autobusem.

Plán: Pankrácký park, 5km na čas.

Vyjdu z domu, pustím hodinky, rozklus, protažení… jde se na to.

Pípne pět kilometrů, doklusat, protažení, odchod domů.

Už tušíte háček, žejo ?

Jo, na 1km okruhu to běhám a nejsem schopný napočítat do pěti.

Bože, bože…

celkově za tento rok odběhnuto. Takže je šance na tisíc do konce týdne.

spíš na zimu. Tradičně moira. Otestuji brzo.

Kdo by řekl, že poslední den prázdnin večer a v neděli k tomu, bude bazén prakticky prázdný, měl by pravdu.

Ale kdo, včetně mě, by nevěřil, že o půl desáté buda takový liják, že by bylo lepší se převléknout z plavek až na parkovišti.

Jinak pohoda.

Třetí ročník (pokud se nepletu), pro mě druhý, první ilegálně zadarmo.

Neon Run je společensko bůhvíjaká akce, rozhodně ne závod. Necelých pět kilometrů v pražské Hvězdě, ozvláštněné několika reflektory a neonovými tyčinkami podél cest.

Účast možná dva tisíce lidí, trať tmavá a úzká, časy (pokud nejste v první desítce) tragické, protože není kudy. Ale ono je to vcelku jedno, protože je lepší se zastavit, pokochat se osvětlením a v klidu pokračovat dál.

A to je tak nějak celé. Před a po jsou nějaké kulturní akce, před během rozcvička. Organizace jo, ale na takovéhle akce moc nejsem a nemít to za domem… Ono dát pětistovku za možnost proběhnout se po Hvězdě je taky vcelku úlet.

Krom jiného mě překvapilo, kolik lidí v okolí bojovalo s tempem 7+ na kilometr tak od třetího. Možná se řekne „pět kilometrů nic není, to dá každej“ a ono ne, nevím.

Po běhu (když už jsem tam byl načerno, tak medaili vynechávám, byť stačilo natáhnout ruku) poklusem zpět – dalších pět pořád z kopce. Ale nohy ani nebolely.

Otestoval jsem triko. Skvělé – až bude o deset stupňů méně, jako když najdu. Lilo ze mě neskutečně.

Pár posledních běhů mě vyděsilo mou pomalostí. Co na vzdálenost si stěžovat vcelku nemohu, ale je to pomalé.

Plán je začít zrychlovat. Půl minuty na kilometr pro další měsic pro všechny běhy a uvidíme, jak to půjde dál.

První vlaštovka byla dnes ve Stromovce – pětkový okruh za 5:42 na kilometr (hroch, pořád to opakuju) byl úplně v pohodě a šlo by to i dál.

Jasně, osobáky mam ještě jinde, ale celkově by se mi zrychlení líbilo.