TiK

Takhle vypadá lavička z mramoru. Kolem sedmdesáti let stará, dvacet let skateboardingu.

Nebýt různých rozebíracích pokusů skejťáku, tak je stále použitelná nejen na bruslení.

Asi takhle: Po dobu mé služby se nic nestalo.

Ale jinak příjemné vyjížďka. I díky novým kolečkům.

na zimním tréninku. Našel jsem na disku pár fotek…

Podíváme se na pravidla rychlobruslení na kolečkách, jak je definují mezinárodní svazy FIRS-CIC, CERS-CEC, pravidla World Inline Cup a pravidla, kterými upravují závody na svém uzemí svazy USARS, DRIV a FFRS. Jde o dlouhé dokumenty, které definují vše okolo závodění od paramatrů tratě, přes chování závodníků při závodě až po přesné postupy práce rozhodčích.

Pokračování na inlajn.cz

Napadlo mě to teď při posledních závodech. Vlastně podobná myšlenka mě v někde vzadu v mozku pokopávala už delší dobu. Ale o co jde.

O motivaci k závodům.

Tedy o motivaci pro obyčejné bruslaře, někdy též nazývané hobíky. Představme si, že někdo, kdo se potuluje na Ladronce nebo krouží ve Stromovce chce poznat atmosféru závodů. Zkusit si trať na čas. Vybere si tedy závod a jde na start.

A je hodně pravděpodobné, že tam narazí na profi či poloprofi rychlobruslaře. Elastik, slušné vybavení, možná i tým více lidí. A čeho se po startu dočká ? No přeci že ho zajedou ukrutným způsobem o desítky minut. A on, přestože v rámci fitnessů může být dobrý, může mít najeto, nemá nejmenší šanci stoupnout si na bednu.

Výsledek může být dvojí.

• Zdravě se nasere a začne pravidelně trénovat, dokoupí si vybavení, věnuje tomu dost času a třeba časem vyhraje.
• (Pravděpodobně se ) vykašle se na další závody, protože to přece stejně nemá cenu.

V lepším případě typu PIM dostane medaili za účast.

A stavět se na start s vědomím, že prvních XX míst obsadí profíci a na něj zbude nejdříve místo 30 je o ničem.

O jisté nespokojenosti ze strany organizátorů může vypovídat i věta z tiskové zprávy:

Přestože se jednalo o závod hlavně pro veřejnost, účast v něm si neodpustili naši přední pohároví inlisté, kteří samozřejmě ostatní motivovali k velkým výkonům

Přečtěte si tuto větu. A neříkejte mi, že slova přestože a neodpustili tam jsou omylem. Druhá část za čárkou už jen zahlazuje negativní dojem.

Řešení ?

Ve skateboardingu občas jsou závody pro lidi, kteří nejsou sponzorovaní, jsou mladší XX let či jezdí maximálně XX let. Určitou možností by tedy byly kategorie pro, skoro-pro a (třeba) hobby. Jenže to pravděpodobně ztroskotá na kritériích – mnoho hobby jezdců má profi vybavení a naopak – i na 80mm fitnesech jsem teď na závodech zajel pár od pohledu pro rychlobruslařů.  Dělit to podle účasti v týmu ? Velikosti koleček ? Nelze jednoznačně definovat profíka od normálního člověka (ano, tuhle formulaci jsem použil schválně). Ani ve výsledkové listině není viditelný nějaký zlom, kde se mění časy skokově  a kde by šlo podle času profíky najít a identifikovat.

Opravdové řešení ?

Není.

Prohlášení:

Opravdu neželím, že jsem skončil tam, kde jsem skončil. Je mi to jedno. Spíš je mi léto jiných fitnesáků, pro které by byla medaile ohromnou motivací  a třebas by to přilákalo k závodům více lidí.

Třebas naposledy v halovém mistrovství republiky jeli ne-profi asi tři lidé.

Tisková zpráva a pár oficiálních fotek ze včerejšího závodu.

Převzatá tisková zpráva z http://bladenightspraha.blogspot.com/

Ahoj je mi ctí Vám oznámit, že BladeNights v Praze se odthrhli od přízviska HEPA a s toutou firmou již nemáme nic společného.
Další Bladenights, která je plánována bude opět vytvářena lidmi, kteří bruslí a lidmi pro které není bruslení kšeft a business.
Bladenights jsou od nynějška FREE.

Co se mění?

• PRO BRUSLAŘE NIC – stále zůstává v akci a pohotovosti Facebook – Freeskating.cz ; Noční jízdy v Praze atd.
• Informace navíc budou zprostředkovány prostřednictvím plakátů či letáků.
• Stále zůstává asistence záchranné služby a Policie
• Celou jízdu budou opět řídit ti zkušení bruslaři, kteří vědí co jsou kostky a koleje a tempo jízdy bude svižné a bez problémů.
• Celá trasa se nemění.
• A nemění se ani místo srazu.

Všichni jste zváni a přijďte podpořit zdravý životní styl a radost z pohybu… Bude to stát za to

Poznámka: Teď ještě přeorganizovat Aegon a bude to fajn :)

Nebo inline na dálnici. To je vcelku jedno.

Odpoledne

Po ilegální akci byla dnes dálnice vyhrazena bruslařům. Co vyhrazené nebylo bylo počasí a bylo dost na nic. Voda, zima a vítr.

Po obědě jsem dorazil k ústí tunelu a našel pár stánků a nemnoho bruslařů. Jejich počet se ještě výrazně snížil po decentní přeháňce. Ale co, jsem tam na bruslích, tak si to přece projedu. Voda nevoda, jede se. Podobného názoru bylo více lidí, ale stále bylo dost místa na vlastní soukromí.

Vlastně to bylo velice atmosférické: déšť, malá viditelnost, vítr a nehostinné pláně plné trávy a hlíny. Nebyl problém zavřít oči a ocitnout se někde na skotské vrchovině. Nebo jen na Luční louce. Za každým sloupkem jsem vyhlížel Krále Šumavy. Naprostá bezútěšnost krajiny; přesto plná zajímavé všepronikající melancholie. Vypl jsem mp3, sundal sluchátka a jen se kochal krajinou, mému srdci blízkou. I když smutnou. Nápory větru, šustot trávy, vůně tlejícího dřeva z posypu mulčovací kůrou kolem dálnice, odraz okolí v mokrém asfaltu.

Jízda mi hodně připomněla část filmu Po čem ženy touží – fiktivní reklamu na Nike (??): silnici je jedno, co máte na sobě. Silnici je jedno, jakou máte náladu, nezáleží ji na vašem věku. Jediné, na čem ji záleží je, jestli ji příště navštívíte. Takovou osamělost a zároveň splynutí s okolím jsem na bruslích ještě nezažil. Proste jedinečné.

O to větší škoda, že v mokru odešla kola i  ložiska – a já se jel ohřát domů pře večerním závodem.

Večer

Závody. Od deseti, pro širokou veřejnost. Za umělého osvětlení. Po dálnici. Samé lákavé věci.

Hned po vystoupení z auta mě přivítal ukázkově kýčovitý západ slunce.

Ale teď už z přírodní lyriky nic nebylo. Měl jsem necelou hodinu na rozhýbání se, registraci a takové ty zbytečnosti před startem.

Projel jsem si trasu tam a zpět (cca 10km) a šel se registrovat. Formulář vyplněný přes internet mi byl na houby (“oni u6 to odnesli”) a pak smích dvou vcelku protivných děvčat, když se dozvěděli o registraci na přezdívku Tik. Ha ha ha. No, já jezdil na bruslích, když ještě ony byly záblesk v očích dvou cizích lidí na koncertě Michala Davida. Ale náladu to stejně zkazilo. A přítomnost elastiku v míře větší než velké také nadšení nevzbudilo.

Znovu jsem vyplnil registraci (stejně nesmyslnými daty jako na webu (kdo chce (vědět)moc, nedozví se nic)) a šel se podívat za známými. Tóča a ještě jeden, kterého si pamatuju z Blade nights.

Mezitím tak nějak nastal start. Moc jsem to nesledoval, ale poslední jsem na startu nezůstal. Chtěl jsem vypálit jako raketa, ale pak jsem se uklidnil – trasa byla sice zkrácena, ale čeká mě 8km a to na sprint není. Nasadil jsem tempo, které mi vyhovovalo (poděkování za skupinou Iné kafe a jejich “Krvavá blondýna” – provedli mě celou trasou). Někoho jsem občas předjel, mě za celou dobu nikdo. Potěšilo, že jsem za zády nechal pár postav v elastiku s rychlobruslemi.

Na otočce se za mě pověsila nějaká slečna, cestou zpět v protivětru jsme se párkrát vystřídali a v mini-vláčku ujeli většinu trasy. Kus před cílem jsem zkusil dojet skupinu tak sto metrů přede mnou – ale nepodařilo se a slečna nástup nechytila a dojela kus za mnou.

Kus před cílem mi slušně ztuhly nohy a byl jsem rád, že jsem byl rád.

Elitní čelo rychlobruslařů mi na těch osmi kilometrech nadělilo skoro čtyři minuty…ale jinak těch osm kilometrů mám průměr přes 34km/h (těsně pod 14 minut) a z 62 závodníků jsem skončil za polovinou – 35. místo. A mám podezření, že tak 20-25 bylo rychlobruslařů :) Data měřená čipem na noze – data z GPS jsou …no, dost mimo mísu.

I večerní jízda po dálnici měla svou atmosféru, své kouzlo. Ne kvůli měření sil, ne kvůli závodu. Není to nic jasného, definovatelného. Ale je to tak.

Počasí nebylo ideální ale přispělo k atmosféře závodu a jízdy a učinilo vzpomínky na atmosféru tohoto závodu velmi trvalé.

staré, velmi staré. Také jsem tyhle brusle měl.

lidi, uklidněte se. :)

Aktualizace:

Neuklidnili jste se. Ale táhne hlavně Bruslení na dálnici