TiK

Ježis, to bylo horko.
Co ? Kde ? No jo, Life in Line v Praze na Rohanském nábřeží.
Když jsem vyjížděl (kolo) z domova, bylo necelých třicet stupňů. Ve stínu (skryto před sálavými zdroji, abych byl přesný). Takže vzhůru do asfaltové výhně.
Na nábřeží jsem dorazil chvíli před startem dětského závodu. Zamkl jsem kolo a volným tempem jsem šel ke startu. Po chvíli se proti mně prohnal dětský vláček. Jelo jim to pěkně a nasazením určitě trumfli i některé z dospělých. Kolem trati bylo diváků poskrovnu, jen tak občas někdo a to jen v místě, kde byl stín. Takže fandění obstarávali tatínci a/nebo trenéři, kteří povzbuzovali své svěřence k nejvyšším výkonům. Jo, v sedě ve stínu také umím kdekomu do čehokoliv kecat :)

  

Dětský závod skončil finišem a byla chvíle pauzy. Narazil jsem na některé známé odsud – Ice posedával a své zánovní brusle měl položené vedle sebe, Tóča byl před každým objektivem a chvílemi prodával noviny. Plus pár dalších, které znám od vidění. Rychlo i quad bruslaři.
Prohodit pár slov a mezitím koukat, kde ulovit jakou fotku.
V přestávkách mezi závody bylo o zábavu také postaráno – stánky s bruslemi, davem se proplétající chodci na sedmimílových botách (tentokrát ne Radek, ale konkurence) nebo taneční vystoupení. Ano, ještě jedno, kromě Tóči. Ten předváděl jízdu vždy před startem – rychlobruslaři nastoupení na čáře, jedna minuta do startu a Tóča si tam spokojeně kroutí piruety. Nevím, jak to udělal, ale podařilo se mu uhnout startovnímu poli pokaždé, co jsem viděl :)

  

A mezi tím vším jsem se pekl na sluníčku. I když po včerejším výletu do Mladé Boleslavi na letecký den jsem nebyl spálený (ale těsně), dneska jsem to zachraňoval apartním kloboučkem. (Pozn. Ano, to jsem byl opravdu já).
Následoval závod pro „Hobíky“. Podle programu „Fitness desítka“. Nevím, podle čeho se to rozlišuje, ale množství elastických kombinéz a bruslí 4×100 byla většina.
Mimochodem – množství kombinéz vcelku roste. Před pár lety byli takoví v závodě tři a všichni skončili o půl hodiny dřív a stáli na bedně, teď jede v kombinéze skoro každý, i když je rád, že je rád a plácá se někde vzadu. Holt to je asi ten pokrok :)
To, že se lépe padá v tlustých džínách mi nikdo nevymluví. :) Jo, padá. Pád jsem zahlédl jenom jeden, ale byl pěkný. Na otočce se zamotal a vzal to (ne)hezkým kotrmelcem pozadu. Ale v pohodě – vstal, otřepal se a vyrazil. Fotku mám pozdě – už jen klečí. Být pohotovější, mám fotku bruslaře vzhůru nohama. :)
Pak mě překvapila technika – resp. kolik bruslařů jedoucí po rovině variaci na dablpuš (čti double push) má problém si do zatáčky přibrzdit, projet ji na na výjezdu překládat. Jakmile se to ale srovná na rovinu, až to zase sviští.

      

V tom mi utkvěla v hlavě jedna slečna, která po průjezdu cílem rychlostí nepříliš převyšující rychlost chůze hystericky křičela na dva lidi, co stáli dvacet metrů před ní na jinak prázdné dvouproudé silnici, aby ji uhli.
Co se jelo dál ? Nevím – zvítězilo horko. Po delším boji jsem to vzdal a vyrazil domů. Samozřejmě, že kolo, které bylo původně ve stínu bylo na sluníčku, takže mělo pěknou teplotu. Helma také.
Jen z dálky jsem zahlédl start závodu (podle programu štafeta). Ale co – s tvrdým poledním sluncem zázrak z fotky nevyčaruji a fotit to samé stokrát je nuda.
Takže tolik letošní Life in Line Praha.

PS. Kterejže web má první fotky z LiL ? :)

PPS.
Otázka pro rychlobruslaře: Je tohle ještě normální ? (není to sprint do cíle, foceno tak uprostřed trati a závodu.

Takže komentáře jsou definitivně povoleny jen po registraci. 
Proč a jak je dostupné v adminu po přihlášení.

Nemožná se stalo skutkem
a Praha má první noční jízdu na inline bruslích.
Reklama mě moc nezasáhla a nebýt Zdenera „Hele, co víš o té noční akci“ nevěděl bych o ničem. Nakonec jsme ale od půjčovny vyrazili ve dvou s Petrem v osm. Cestou proběhla diskuze, jestli je to opravdu skrytá kamera a zítra budou ve zprávách zmateně se potulující bruslaři bez cíle.
Ale tato prognóza se nenaplnila a na Palackého náměstí bylo vše přichystáno – startovní oblouk nasměrovaný do kolejiště tramvají, stánky s občerstvením a zatím prázdné pódium. A pozvolna se houfující bruslaře.
K vidění byl Tóča na svítivých kolečkách („Hele, dojdi si pro reklamní balíček a pak mi ho dej – už mám tři“), několik známých tváří z hlubin času počátku inline u nás a redakce Magazinline a Ladronka.cz takřka v kompletních složeních.
A samozřejmě mnoho dalších bruslařů. Brusle převládaly fitness, i když pár rychlobruslařů se také objevilo. A (skoro) všichni v anonymních sponzorských reflexních vestičkách.
Před startem ještě autogramiáda Sáblíkové a jede se.
Do historie tato akce vejda také jako první inline akce, která začala včas.
Takže krátce po deváté se tak tři až čtyři stovky bruslařů vydalo na trasu.
Přes Palackého most to bylo dobré ale za ním, jen co se silnice začala svažovat, jsem měl dojem, že první dva organizátoři, kteří to měli korigovat, mají problémy udržet směr, stabilitu i rychlost. Takže sjezd do ulice Svornosti byl podle slov některých, co jeli v hlavním davu, dost drsnou záležitostí. Hlavně kvůli lidem, kteří přecenili své schopnosti či jeli poprvé obklopeni více bruslaři. Komentáře Ladronka.cz: „Ještě že jsme tenkrát společně ten sraz nedělali“.
Místo jednoho pruhu se zabrala celá silnice a v klidu se pokračovalo na křižovatku se Strakonickou. Vpředu policie, za ní auto s reproduktory (za kterým se letenská zvěř vezla) a dál dav bruslařů. Plus policie na kolech, která operativně řešila, co ještě vyřešit šlo.

  

Zpět k mostu ulicí hořejší, už oficiálně zabranou celou. Nájezd na most jsem si zkrátil po schodech a po focení a točení jsem snadno dohnal čelo jízdy.
Sjezd z Palackého náměstí na Rašínovo nábřeží byl poměrně infarktový – že si každý jede slalom od obrubníku k obrubníku je fajn, když za ním nejede XX lidí rychleji. Takže na tramvajové koleje :)
Vyšehradský tunel byl vcelku náročný – kdo jel po cyklostezkce, bylo mu to úzké, kdo po tramvaji, zakopával o spáry. Skusil jsem obojí a nic moc :)
Příjemné byla jízda směrem k podolské vodárně. Široká silnice, slušný asfalt – fakt jsem si to užíval. I když pro pamětníky Solomon párty nic nového.
Otočka přes koleje (trocha adrenalinu) a zpět. Kousek za otočkou šla k zemi jedna bruslařka. Ruka a i přes helnu hlava. Takže kontaktování policie a vysílačkou přivolání sanitky.
Mimochodem – asi jsem prokletý a přitahuji to. Loni na závodech Eva, letos jednou zaskakuju v půjčovně a přijede kluk se zápěstím na hadry a já volám sanitku a teď tohle.
Dojíždím čelo závodu na křižovatce s Podolskou. A protože v protisměru stále jedou bruslaři, dáváme si s Petrem druhé kolo. Vyhecovaný závod dopadá tak nějak nerozhodně :) a vracíme se zpět k čekající frontě.

  

Dojezd do cíle zpět na Palackého náměstí už probíhá bez větších zajímavostí.
Cestou domů jsem to vzal ještě lehkou projížďkou přes centrum Prahy -a utvrdilo mě to v názoru, že je nejvyšší čas nějaký ten noční street.

Před závody Beat The Street (volný překlad „Naplácej uličce“) se na Stalinovi objevil krásný skatepark. Škoda, že bude po závodech zase odvezen pryč.
A ještě je tu jedna paranoidní teorie: po minulých závodech na nábřeží Na františku byl skateplácek hned po závodech rozebrán a pro skejt je od té doby nepoužitelný.
Snad to Stalina nečeká také…
     

V lehkém časovém skluzu: rekonstruovaná stezka v Modřanech (či spíše ještě v Bráníku) se dočkala překvapivě logického kroku: byla odstraněna šotolinová část a celá šířka je nově vyasfaltována.
Pro bruslaře velmi příjemné a široké. Jen škoda, že se to týká pouze části od skateparku pod železniční most.

  

Stačí nakouknout do kalendáře a je vidět, že v Praze bude večerní bruslení. Ne, neptejte se mě na více podrobností, než je na http://www.vecerniinline.cz/.
Nevím, kdo za tím stojí, nevím nic. 
Ale pokud to jen trochu půjde, tak pojedu.
Takže sraz o půl deváté na Palackého náměstí. 
A ještě mapa.
P. S.
Kromě již zřejmého masakru na Palackého náměstí, při přejezdu kolejí v Lidické a boje o přežití ve Vyšehradském tunelu to vypadá na poklidnou vyjížďku.

Tak tu na bruslich posloucham riders on the storm a porad se rozhlizim odkud jde ta bourka co ji slysim :)

Další hračka ?