Pro ty, co se budou motat kolem závodů: pokud chcete pomoci s překladem pravidel, zavítejte sem.
1.3 – Aktualizace
neoficiální pravidla přeložena z 90 %, nové verze nahrané na server
V mailu od Iceho:
"Zewling je pouze jedno z dalsich privilegii, ktere nam davaji brusle."
Pokud jste si všimli, tak ve spodní části Letenských sadů, u Expa 58 vznikla (kromě dlažby) i informační cedule.
A protože jsem zvědavé, chtěl jsem podklady pro tu ceduli mít. I když Letná je na území Prahy 7, Letenské sady spadají pod magistrát. Tudíž jsem tam směroval krátký mail ve smyslu „viděl jsem informační tabuli, chtěl bych ji mít v el. Podobě, tiskové podklady vítány. Pokud to není vaše věc, kdo by to mohl mít na starost.
Odesláno na Magistrát, odbor uzemního rozvoje + public relations.
Mail chvíli koloval po úřadě (jak se mi tak hromadila potvrzení o přečtení) a dneska dorazila odpověď (třetí den po poslání).
Na nic si nestěžuji – prostě sem se netrefil na kompetentního člověka. Ale tenhle mail mě prostě rozesmál:
> Dobrý den,
> bohužel tabuli Vám poskytnout nemůžeme, protože jsme ji
> nedělali ani neosazovali. Kdo je autorem nevíme. Povolení na
> její umístění jsme také nevydávali. Nevím, kdo ji má ve
> správě, ale domnívám se, že odbor dopravy MHMP by mohl o její
> existenci něco vědět. Dále by nějakou povědomost mohl mít
> odbor MČ Praha 7.
Napadá mě, že se ta cedule prostě objevila sama…
SportPrag 2007 – jaro
Jak začít ? Zkusím to zcela netradičně od začátku:
výhrou vstupenek (které tady nabízím horem dolem) na inline-online ve fotosoutěži. K úrovni fotek se vyjadřovat nebudu – ale galerie, která neumí fotky na výšku mě překvapila.
V roztomilé obálce dorazily lístky jen den před zahájením. Ale návštěva mi vyšla teprve na dnešek.
Odbočení první: doprava. Kombinace vlaku Bubeneč – Libeň a rovnou navyzující bus přímo na výstaviště. Takže doprava Bubeneč – Letňany lehce na 30 minut MHD. Podle mě slušné.
Když jsem vystoupil u brány areálu, byl jsem poněku zmaten – jediný plakát s názvem sportprag měl velikost metr a metr a ani od vchodu nebyl vidět.
Vzhůru dovnitř. Jak se ukázalo u vchodu, snad každý měl VIP vstupenku – odevzdal jsem tedy vstupenku se smyšlenými údaji a vstoupil.
Až na výjimky tu nebudu komentovat dění mimo brusle – za prvé tomu nerozumím a za druhé mě to uráží :)
První skoro brusle jsou připínatelné kolečka na botu. Něco mezi rychlo sebevraždou, Heelys a normálními bruslemi. Ozvláštněno blikajícími kolečky (tuším, že takové měl PC Romeo na bruslení v Paláci Flora – ale možná se pletu).
Foťák v ruce vyvolává akci, která se pak stane standardem: „pro koho fotíte“ „pro nejlepší stránky o inline bruslích“ „aha…“ /nezájem/.
Postupně prodlužuji hovor, abych se do poslední fáze dostával co nejpozději….
Takže strojek na zabití je prima, ale praktický smysl to asi nemá. Takže dál.
První velký stánek s inline bruslemi – Tempish.
Slušná porce bruslí, ale málo místa na prohlédnutí. Foťák zabral a najednou je místo a ochotný personál.
Kolekce bruslí je slušná, ale nenašel jsem oddělení loňských/letošních modelů. Designově mě zaujaly brusle na fotce – připomínají mi K2 Atheny.
Vím, že proti Tempish jsem měl dost předsudků, ale bez hlubšího otestování tahle kolekce působí velmi slušně – srovnatelná s ostatními „značkovými“ bruslemi.
Krátké zalistování tik.cz – a v hodnoceni mají z deseti hodnocení 1,9. Takže asi dobré.
Pokračujeme.
U firmy Sedcove vitríně něco jako standardní čínská produkce. Troje brusle, nějaká mě neznámá kola.
Po konzultaci s jejich katalogem se brusle pohybují v cenách DO TISICE korun. Což v překladu znamená něco jako „rychle pryč“.
Firma Bulyt se hodně zajímala, proč že si fotím brusle. Až na mou nevrlou poznámku, že dělám špionáž pro čínany prodejce poněkud roztál: „Číňanům tu není možné konkurovat“. A podle toho brusle také vypadají. Obzvlášť zaujala technická finesa, s kterou se vypořádali s delším šroubem.
Jako další je stánek Ladronka.cz. Kromě plakátů a člověka, který se neodtrhl od notebooku až na pár plakátů nic.
A první bez bruslí:
hodně mě překvapil snowboardový koutek. Lešení, sjezd oplácaný sněhem, rail přes auto a dojezd se sněhem. Cože ?
A pár jezdců, kteří se dávali dost pěkné věci. Zaujal mě frontflip to boardslide a pak jedna naprosto pekelná tlama. Frontflip je vyfocen (rozmazaně), tlama nikoliv.
A u zábradlí posedávali dvě slečny v mikinách Fila – jediné brusle v provozu, co byly k vidění.
O kousek dál stojí Fila. Druhá slušná kolekce bruslí. Od speed přes fitnes až. Až nikam. Tím to končí. Designově ani technologicky žádná bomba – prostě slušné brusle. V katalogu http://my.filaskates.com se mi ale docela líbí modely s dělenými noži první dvě a poslední dvě kola spolu, uprostřed nic.
Na závěr insportline s čínskou produkcí. Obzvlášť létající boty je produkt, jehož reklamu na Top TV doporučuji. Pokud ji konečně stihnu nahrát, dám ji sem – protože něco takového se jen tak nevidí
S poslední čínskou produkcí se potkávám u stojanu Finlo. Osazenstvo stánku vypadá upřímně překvapeno otázkami o bruslích.
Stejný sortiment je ve stánku Acra. Opět Čína.
Mezi bruslemi pak ještě překvapil Botas.
A to je z bruslí všechno. Dostatečně šílené mi přišlo tohle udělátko.
A co dál ? Lidí pomálu, hostesky také průměr.
Asi už chápu, proč jste nikdo nechtěl jít.
Fotky nejsou klikatelne – už se mi nechtělo to dělat. Zkuste galerii
Zkusím to jště jednou: stále tu mám čtyři lístky na SportPrag, který končí v sobotu.
Pokud má nekdo zájem, stačí icq či mail a dohodneme se, kde mu lístky předám.
Já jdu dnes (čtvrtek), reportáž s fotkama bude.
V první chvíli jsem doufal, že by to mohla být stezka pro brusle.
Pak jsem si říkal, že to bude aspoň slušná cyklostezka.
Včera jsem ji jel poprvé, ačkoli je otevřená už dost dlouho. A dnes podruhé a s foťákem.
Ze Štvanice na Palmovku.
Cyklostezek vedoucích Prahou je několik a nevím přesně, odkud vede stezka, na kterou jsem se napojil na Nábřeží Ludvíka Svobody (pro starší viz „Husákovo ticho“, pro středně staré „Bunkr“ a pro nejmladší „skate plácek proti Štvanici“. Hm, já splňuji všechny kategorie. Zajímavé).
Odtamtud jsem se napojil na cyklostezku a vyrazil po proudu Vltavy vstříc nové zástavbě Rohanského nábřeží.
Cyklostezka asfaltová, vcelku široká (pokud si někdo na lavičce nenatáhne nohy). Značení je výrazné, ale ignorované. Na bruslích sjízdné (pokud není čerstvě posypáno po zimě, jako teď) bez problémů.
První chyták přijde u Hlávkova mostu. Doprava nahoru na most, nebo rovně pod mostem. A to rovně je problém: pokud to víte, nebo je světlo, zábradlí do poloviny podchodu není problém. Pokud je tma a jedete tam poprvé – vás anděl strážný bude mít fofr.
Za mostem (..v úzké ulici) stezka lehce zakličkuje a kolem Hotelu Hilton vede po nábřeží. Na jedné straně je vodotrysk u hotelu, na druhou stranu je výhled na zdymadlo a štvanický skatepark – momentálně (únor 2007) rozebrán a přestavován. Zřejmě na další Mystik.
Asfaltová stezka pokračuje za Negrelliho viadukt k zatím posledním novostavbám. Ač moderní z moderní architektury obvykle na věci nejsem, musím říci, že tady se mi líbí. Jak domy, tak celkový pocit z místa.
Ale u prvního domu je pro bruslaře konec. Pár metrů je zámková dlažba a te přejde do hliněné válcované cesty posypané drobným štěrkem. Ale na kole sjízdné bez problémů.
Mezi další pamětihodnosti patří totálně vybydlený domek, kde ještě včera sociálně nepřizpůsobiví občané vařili na ohni měděné dráty. Dnes tam byl jen nezaměnitelný smrad spálené izolace.
Cesta se dále vine oblastí, kde před povodněmi 2002 jistě něco bylo, ale teď je tu buď plevel do výše středně malého bruslaře nebo vznikající developerské domy.
Pak ale přijde něco, co nemůže chybět na žádné cyklostezce v ČR: přerušení a cesta necesta.
Tentokrát má podobu panelové cesty, křižovatky a průjezdu stavbou. Včetně provozu těžkých nákladních aut.
Můžete namítnout, že se tedy nejedná o cyklostezku. Ano, máte pravdu. Ale vycházím z toho, že pokud sleduji značení cyklostezky a ta najednou skončí, nicméně po pár stovkách metrů opět začne, dá se předpokládat, že se cyklista bude chtít nějak přes ono „území nikoho“ dostat.
Takže vzhůru stavbou. Je možné obdivovat těžkou techniku (bagry) či lehkou (UK+lopata). Pokud máte štěstí, tak přímo v tomto směru startují letadla ze Kbel – měl jsem štěstí na vládní speciál (divil bych se, kdyby jiné letadlo tohoto typu startovalo z Kbel.
Na stavbě značení neexistuje, ale pokud více-méně náhodou odbočíte cestou, která vypadá stejně jako všechny v okolí, přivede vás až na (další) začátek cyklostezky.
Cedule, jemný štěrk, obrubníky – v tu chvíli prostě luxus :)
Bagrem nedotčenou zemí cesta pokračuje až k Dělnickému mostu. Na levé straně se objeví golfové hřiště, na pravé mě u tenisových kurtů zaujaly dvě rezavé nádrže – ale to byla jen předehra k industriálnímu Ocelovému městu. Ale o tom o kousek níž.
U Dělnického mostu je možnost výběru: vyjet na něj a vydat se jinam nebo pokračovat rovně. Tunel pod mostem přinese opět překvapení – sjezd a výjezd jsou krátké a prudké, občas okořeněné vystupujícím kanálem. Následuje pár metrů asfaltu a cesta kolem autobazaru – většina v metle a na hlínách, občas něco f plný palbě. Majitel (??) – 150kg včetně zlata na krku a teplákovka typu „víc pruhů, víc adidas“ se netvářil moc šťastně, když jsem vytáhl foťák. Ačkoliv jsem neměl zájem o fotku jeho osoby, ani bazaru (tedy – kusu blátivé plochy obehnané vlnitým plechem), vzal si to osobně a decentně mě požádal, abych ho nefotil slovy „Di s tím do piče než se naseru“.
Takže jsem nevyrazil tam, kam jsem byl poslán, ale pokračoval jsem po stezce.
Tentokrát to byla jen ujetá hlína. Než se konečně objevil asfalt, po pravé straně se objevil ateliér a několik soch jen tak rozmístěných venku.
A konečně zpět na asfaltu – ale to už je u protipovodňových vrat. Ano, je to stavba, která by mohla být ilustrací Vernova Ocelového města. Masa betonu a oceli. A přece je v ní určitá poetika.
Z hlediska kola/bruslí je to slabší. Po pár metrech asfaltu následuje opět štěrk. I když podle stop hojně využívaný bruslaři v marné snaze „někam se dostat“. Další zajímavostí je sjezd – krátké klesání (max 2metry) a ještě kratší odpočívadlo (max 1metr). To celé několikrát zopakováno. Smysl tohoto řešení mi zůstal utajen – ale zřejmě tam bude…
Na tachometru mám necelé čtyři kilometry.
Tak. Pokochal jsem se vraty a konec. Respektive – tím končí tenhle článek.
Cesta může vést doprava na Palmovku nebo doleva podél Vltavy dále k Trojskému kanálu, kde se bruslí vcelku dobře a často.
A zhodnocení ?
Na brusle více-méně nevhodné.
Na kolo – jen pokud je to část „z – do“. Na samostatnou cyklovyjížďku jsou 4km málo.
Na příjemnou procházku je uprostřed stavba.
Ale (pln nezdolného optimismu) věřím, že do budoucna bude lépe, bez staveb a pokud takhle bude vypadat síť cyklostezek, díky nimž bude možné projet Prahu z jednoho konce na druhý, budu spokojen.
Že je bruslení na Letné ne zcela dokonalé vím.
Ale skončí i bruslení ve Stromovce ?
POZOR !!
Diky fotosoutěži na inline-online mám k dispozici čtyři VIP vstupenky na SportPrag. Koná se na PVA Letňany od 21-24.2.
Kdo by měl zájem jít – třeba z toho můžeme udělat hromadnou akci – ozvěte se.
Listky jsou zdarma.
Kdesi z hlubin internetu:
Ostravák odpovídá na přiblblou otázku Pražáka: „Heléééé, voléééé, a próóóóč vyýýíí v teéééj Vostraávjeéé mluvííííteé taáák kráátceééé?“ zásadně slovy: „Bomamemaločasupičo!“
V sobotu, ze které jsou fotky, jsem jen procházel a okolo slalomu zevloval. V neděli už jsem se i zúčastnil a bylo špatně. Moc špatně.
Byl jsem rád, když jsem jel rovně, případně se trefil mezi dva kelímky. Malou útěchou mi může být, že Radci na tom nebyli výrazně lépe a tak celkový úpadek kazil jenom Kýblmen, kterému budou zakázané závody ve freestyle slalomu a bude sedět maximálně v porotě.
Jinak by to pro zbytek lidí bylo příliš depresivní a je třeba brát ohled k našim upadajícím schopnostem.
Vlastně není: docela mě to nakoplo a mám v plánu chodit ráno (ať mě nikdo raději nevidí) trénovat slalom.
Pak s přibývajícím časem dostal slalom standardní spád: pifko, posezení a povídání. Jak jinak.