TiK

Měl to být lehounký výklus. Ale jako obvykle to nevyšlo. Po tramvaji nahoru na Barandov, přes vilovou čtvrť do chuchelského háje a zpět k Barandovskému mostu.

Vojta běhá (nechci napsat blbě) nedobře – rychlý běh a pak musí přejít do chůze. Vlastně pořád trénuje výbušnost a krátkodobý výkon, zatímco já výdrž. Takže on mě na krátkou vzdálenost předběhne kdy se mu zachce, zatímco já jsem na desátém kilometru odpočatý a on už volá sanitku.

Pomalý výklus – pche. Pak mi u něj Strava napsala jeho několik osobních rekordů (1míle, 5km a tak…), takže ač jsem se držel zpět a pomalu (celkově skoro 8m na kilometr), bylo to na něj rychlé.

Ale až tak moc si nestěžoval.

to měl být. Nakonec půlmaraton nebyl – ale spíš kvůli trasa – přes Železniční most se mi běžet nechtělo a jinde bych musel kroužit bůhví kudy, takže jsem to zalomil na osmnácti. Aspoň budu zítra víc odpočatý.

Jo, a mimochodem, zase se zelpšovaly časy – na 10 mílí a 15 kilometrů. Oba skoro o minutu.

Jel jsem kolem Rané. A protože kopec znám jen podle jména, tak proč se nepodívat nahoru ?

Vzal jsem to přímou cestou nahoru – a je to nechutnej krpál. Ale s nádherným výhledem.

V životě každého běžce nastane chvíle, kdy si koupí elastické kalhoty na běh a pak si před zrcadlem uvědomí, že v nich bude potkávat nejen cizí lidi, ale i sousedy a známé.

Škoda Pankráce, všechny doběhy domů jsou do kopce.

Dneska na Vyšehrad, přes most do centra k Mánesu a po nábřeží zpět. Proti větru.

To tolik nevadilo, ale že na schodech na Kavčí hory nesvítí už dvě lampy je na houby – místo lovení času tam ručkuju po zábradlí v absolutní tmě.

Sice zdraví není stoprocentní, ale asi se z toho nic nevyklube – takže desítka přes Stromovku, Palmovku, Rohanské nábřeží a na Letnou.

Moc mě těší, že tenhle volný výklus udejchám nosem, běžím v klidu a ač se neženu, zrychlil jsem -přehled osobních rekordů na Stravě budiž mi svědkem

No, zkusil jsem si dát kolečko, dvě, na důchodcovských strojích. Jak mě to nebavilo… Takže jsem nakonec, začátek choroby sem, začátek choroby tam, dal pár kilometrů poklusem.

Nevím, jak najít motivaci jen ke cvičení. Hlava by dělala něco zajímavějšího…

.

Dnes byla na Stravě výzva o co největší počet uběhnutých půlmaratonů celosvětově. I pauzu jsem si včera nechal. A taky od včerejška na mě něco leze.

Takže byla možnost odběhnout to a s velkou pravděpodobností padnout na rýmičku nebo podobné nastydnutí, nebo se na to vykašlat, dva tri dny se dávat dohromady a fungovat dál.

Bylo to těžké – ale nechal jsem tu dvacítku plavat. Ale dost mě to mrzelo, to zas jo

právě začíná. Večerní kolo a tma skoro od začátku. Vlastně jen Černošice a zpět – hodně jsem běhal a zanedbával kolo. Takže bolavé nohy. A stejně jsem se jel jen projet a nehonit časy…