TiK

Jeden ze skoro biatlonů. Během přes Prahu pro kolo, zpět na něm.

Jo a po desítce běhu a dvacitce na kole zkoušet pokořit rekordy ve výjezdu na Pankrác není ten nejchytřejší nápad.

Zapršelo. Skrz naskrz, po pár kilometrech zpět autobusem.

Měl to být relaxační výklus po půlce. Že se podívám za kamarádem do Chuchle. No to jsem zase něco vymyslel. Tam sedm kilometrů a pekelnej kopec na závěr, cestou k němu dalších šest a kopec, na Pankrác jsem se vyvezl autobusem a dorazil to dvěma  od autobusu. 

Takže relax jak blázen na 15.5km s dvěma výživnýma kopcema. A ještě když jsem je oba zadal do Stravy, tak je neběželo mnoho lidí a výsledky podle toho vypadají. Hájím zadní pozice více než úspěšne.

Jinak kamarád v praxi předvedl začátečnickou radu „když myslíš, že běžíš moc pomalu, zpomal“. Sám přiznává, že, ač sportovec, dá tak kilometr v kuse a pak kus chůze. No bodejť by ne, když mě hnal poměrně rychle (já chtěl dneska vyklusávat, pamatujete ?) a on na delší běhy není zvyklý. To se to pak dělají pauzy a ne to moje „pomalu a daleko“.

Ale kdo jsem, abych mu do toho kecal.

Jako každý měsíc alespoň jedna dvacítka (jak to vidím, tak tenhle měsíc se to bude zvedat). ALe kudy oběhnout půlku Prahy ?

Směr Braník, Lahovický most a zpět až do centra.

Pořídil jsem si malou čelovku, protože současná je skvělá na kolo, ale na běh zbytečně velká a těžká – a na těch pár metrů tmy stačí malé blikátko.

Takže jsem startoval v devět a i s MHD dopravou domů jsem doběhl krátce po půlnoci. Jako, mohlo by to být i lepší, třeba za světla, žejo ?

Běželo se mi hodně v pohodě – nic jsem neplánoval a když jsem byl za polovinou a pořád to šlo, nebyl problém lehce zrychlit. Všechno jsem v pohodě udýchal nosem (dobře Lahovický most ne, ale tam se zase skvěle beží na kovovém roštu – je to jako v mechu a kapradí), krize nedorazila a na výsledku ze Stravy jsem se sám divil, jak to pěkně odsýpalo. Takže hroší časy se posouvaly.

 Jo, a další mě čeká v rámci Strava challenge v neděli

V nějaké slabší chvilce jsem si koupil boty Lotto Speedride. Nu, první výběh za mnou a co teď s nimi ?

Blbě tvarovaná vložka mě dřela už v předsíni, takže byla nahrazená něčím vychytanějším ani s nimi to nebylo nic úchvatného.

Bota tvrdá a po čase se ukazuje, že úzká. Po osmi kilometrech mě brněly nárty, pak se to ale nějak srovnalo.

Tlumení mizerné, drop malý – to jsem v obchodě z popisku nevyčetl.

Na druhou stranu stály pár korun a na vlhkém asfaltu docela dobře drží.

Na kratší běhy to snad půjde, uvidím, jak se rozšlápnou do šířky.

A to není nutně špatně. Snažím se běhat a udejchat do celé nosem, takže (zatím) logicky zpomaluju. Ale docela to jde – dám si desítku a ani se nějak zvlášt nezadýchám (jasně, výběh na Pankrác je něco trochu jiného). Cílem tedy jsou delší trasy (20+, výhledově příští rok maraton) tak, aby mě to nezabilo.

A rozhodně ne takhle.

Jo, chyběla mi osmička, zůstalo to tak. Lilo celý den  (a noc) jak z konve, zima. Řekněme, že za nastydnutí mi ta sranda nestála.

když večer lovíte rekord na kilometr a ráno potřebujete zajet někam na kole. Třeba do Střešovic a pak si cestu zkrátíte přes Nebušice a Hanspaulku…

Jak mě dneska bolej nohy…

Večer byl v plánu výklus, ale v půlce přišel hovězí nápad zkusit zlepšit čas na kilometr. No, uteklo mi to o deset vteřin, i když jsem si pomohl lehce z kopce :)

Ale zase musím říct, že ve Stromovce byla tma, že jsem vůbec netušil, jestli na silnici předemnou něco neleží – takže vím, že jsem bezdil v té rychlosti se bál každého kroku…

.