TiK

ale kdo vyrobil tohle album, nemohl být příčetný.

Ano, www.inline-brusleni.cz byl omyl. V podstatě jsem to očekával, ale doufal jsem, že třeba budu mít víc času (ano, tvořit něco takového zabere jednoho až dva člověky na plný úvazek) a že třeba vyhoření nebude úplné.

Pletl jsem se v obojím.

Čas není. Ani psát, natož objíždět akce a psát reportáže a fotit. A za druhé – vyhoření kolem bruslí je kompletní.

Možná si jeětě občas kopnu to světa koleček či podobných expertů, jejichž texty o to jaký je jejich sport jsou buď naivně popletené nebo jen blbé.

Zatím se nemohu rozhodnout a nechám to na později.

Takže texty přetáhnu sem a doménu nechám exspirovat. Alespoň bude víc místa na hostingu

alespoň na skejtu. Příjemný oddych od gangsta hip hop inline videí.

Před asi milionem let to byl jeden z prvních skateparků v Praze. Takový ten model 1995 – unifikované a nepříliš použitelné překážky, které byly ve většině měst v té době. Kobylisy, Salesiánské divadlo

Vím, že tenhle park přetrval a občas jsem se tam zajel podívat. Před nějakým časem se tam stěhovali překážky olepené reklamami Opavie od základní školy o kus dál.

A co současný stav ?

Překážky zůstaly. Dva banky/rádiusy na rozjezd, centrál jako malá pyramida a raily zamčené na řetěz. Jako bonus nutná průkazka a platba 100Kč na školní rok – tedy v podstatě mrtvá záležitost.

další odlschoolový spot. Většinou se na něm nejezdilo až tak cíleně, ale během přesunu odněkud někam. Hlavní atrackcí byl drop od silnice do parku. Rozjezd protisměrem frekventované silnice, chodník a rovnou dolů. Ti méně zdatní přes trávu, borci skákali schody – podle fotky 14ky.

O kousek dál byl (a je) drop přes zábradlí. Rozjezd po kostkách, průlet křovinami (tenkrát byly asi menší) a dopad zase na kostky.

Až o dost později se začaly využívat i malé schody do středu parky – s příchodem grindování. A jak je vidět na fotkách, tak podle stop vosku se na nich jezdí (pravděpodobně na skejtu) dodnes.

Nebyl to nejlepší či nejoblíbenější spot, ale jezdilo se tu dost. Tak proč si na něj nezavzpomínat.

jsou dost gay záležitost jsem si myslel vždycky. Po přečtení vědy, které se dělá (pro-model, osazení jak u kola, cena) to bylo ještě horší.

Pak jsem si vyjel jméno ridera, po kterém se ta koloběžka jmenuje. Benji Friant. A video na YT je hodně slušné.

Takže stále gay, ale o něco méně.

PS. Koloběžka na sněhu je fakt divná

Tak jo, alespoň jednou v roce na bruslích na oficiální akci. A protože co jsem se na to v Praze vykašlal, zůstává už jen Modrá jízda.

Mimochodem – akce, na které se nic nemění už roky je buď mimořádně povedená, nebo už je to každému jedno.

Vypečený byl už úvod – postupně jsem nacházel start akce v rozpětí jedné hodiny – záleželo na zdroji oficiálním, facebookové stránce či “jedna paní povídala”. Nakonec jsem tedy přijel o tři čtvrtě hodiny dříve a stihl ulomit kus brusle. Ikeo, třes se – pojedu pro další prkýnka.

O tu třičtvrtě hodinu bylo na místě už několik bruslařů – mezi nimi kličkovaly hostesky a rozdávaly balíčky od sponzora (již několikátým rokem se divím, proč ne až po jízdě – asi je praktičtější při bruslení mávat kolem sebe igelitkou). O zábavu se starala tradičně Evropa dvě a moderátor trpěl tradičním slovním průjmem “je jedno co říkám, hlavně když pořád mluvím”. Své kydy občas proložil hitem, který před těmi deseti, dvaceti lety vládl top ten a byl skoro i celosvětový.

S nadcházející osmou hodinou bruslařů přibylo, ale stejně to byla jízda s jednou z nejslabších účastí, co jsem zažil. Nepřišel Martin Sáblík, byla zima a brusle už jsou za zenitem. Vyberte si.

White noise z reproduktoru jsem odstínil vcelku vhodně vybraným playlistem do uší a už se do pokročilého soumraku vyrazilo.

Přes most a tradičně doleva do Svornosti. Stal se zázrak a konečně to z kopečka pustili a doprovodná vozidla neblokovala bruslaře. Fofrem až na otočku na začátku Strakonické (konečně jsem viděl ty proslavené květináče) a zpět. První čekání až na nájezdu zpět na most – hele, takhle rychle se to ještě nejelo. Na jednu stranu bylo málo lidí, na druhou stranu jsem měl pocit, že se organizátoři, policie a vůbec všichni snaží mít jízd z krku co nejrychleji.

Zpět přes most a odbočka na Rašínovo nábřeží. Tam už se překvapení nedějí a auto v čele jízdy jede kopeček 10km/h a brzdí co to jde. Tak nějak se potuluju davem a obhlížím ostatní bruslaře. Cenu pro idiota jízdy bych udělil člověku, co na skupinovou jízdu městem dorazil na bruslí a s hůlkama. Bez diskuzí.

Dost lidí mělo helmu, co se tváří, že helma není. Nebo něco takového.

Celková úroveň je spíše lehce pokročilý začátěčník ale vzhledem k (ne)náročnosti trasy to není problém. Pod Železničím mostem směrem k Vyšehradskému tunelu si vzpomínjám, proč jsem radeji jezdil jinudy. Asfalt je fakt mizerný.

Otočka u Podolského bazénu a zpět na Palackého náměstí. Nebylo to objektivně špatné, ale subjektivně dorážím totálně zpruzený. Prostě takové normální inline komerční masová vyvoněná akcička pro širokou veřejnost s dobrou organizací a nulovým adrenalinem pod dozorem policie.

Tedy (už) nic pro mě.

jako víno. Tohle bych chtěl.

Nemusím tomu rozumnět, ale pobavilo.