Tak bacha. PČR se to nelíbí (netuším proč a jak a ani ne mi to nechce hledat), organizátoři (zcela neoficiálně) nemají problém, pokud se pojede v davu a nebude se na brusle / longboardy moc upozorňovat. A na výslovné přání ani necituji z odpovědi a vlastně se tvářím, že o ničem nevím.
Takže sklonit hlavu, nevyčnívat z davu a třeba vzpomínat na doby minulé.
a asi to bude docela masakr
Svoje jsem popsal v článku http://b.tik.cz/archives/2628/byznys-s-rychlobruslari a teď se ozvala i druhá strana.
Subjekt: poděkování
[osloveni]
měla jsem pocit, že podrazy se mezi námi nedělaly. Tobě jsem někdy před několika týdny psala, jak to je – na tvůj osobní dotaz. Tak nevím, o co ti teď jde.
Myslím, že žít život tak, že někomu hážeš klacky pod nohy, když se ti něco nelíbí, je docela hloupé. Myslela jsem si, že jsi v pohodě, když jsi se na mou odpověď ani neozval a brala jsem to jako uzavřené. No, opět jsem se mýlila.
Takže díky, ale závody se konají.
Ahoj Lída
Nevím – pokud mi někdo psal, mail jsem rozhodně nedostal. A je jednoduší udělat si vlastní doménu a všechno okolo, než zvednout telefon. Ach ano.
Ale pokud je to bez ironie, tak ano, není zač. Zpětnou vazbu poskytnu rád.
Tedy, skejťáci přinesli vosk. A nechali ho tam. Možná si to nemysleli, ale vosk byl prohlášen za freeware a aplikován na různé hrany. A to byl ten průšvih – jednalo se o neskutečně voňavou svíčku.
Smrděly mi ruce od rozmatlaného vosku. Smrděly mi brusle. Smrděly zídky. Smrdutý vosk za nehty. Smrdutý vosk na dlaních po pádu na navoskovanou plochu.
Věřím že mnoho žen by ocenilo nevtíravou vůni (domova), ale bylo to fakt strašné.
A poučení ? Než si příště “půjčím” vosk, očuchám si ho.
jen aktuálně na kole. I když brusle také – a to se počítá. Hlavně Letná. Ostatně co jiného. Po opravě bruslí se to ani jinak nedá, obzvlášť když je venku jaro.
Skejťáci jsou prasata. Nic nového.
Na Letné proběhla hudební produkce.
Tedy – jestli je to hudebni produkce, tak sním ojetá kolečka.
Doufejte, že tohle u vás v okolí nikde a nikdy nebude. A jako třešinku na dortu si rozklikněte ceny.
Po delší odmlce se objevil zápis z valné hromady. V zásadě hromada byrokracie, ale potěšil mě bod
IV. Práva a povinnosti členů
…
4. Členové nesmí svým jednáním a vystupováním poškozovat zájmy a práva ostatních členů a poškozovat dobré
jméno ČSKB.
Takže kritizovat, ale opatrně (soudruzi).
Předstírám že je jaro, že silnice a chodníky nejsou plné štěrku a že mi není zima. To vše docela úspěšně. Brusle spravené a Praha je zase jen a jen moje.
Projet ulici, nikam nespěchat – není důvod a hele: tamhle je prima zídka. Jeden dva triky a jet dál. Plácat se ve skateparku ? Do zblnutí jezdit na tom samém místě ? Dnes ne, děkuji.
Jen a jen si užívám.
To, že nemám rychlobruslaře rád, není nic nového. Ale teď a tady se pokusím být objektivní, jak to jen půjde.
Přenesme se na podzim roku 2009. Je chladno, ale bruslařům to nevadí. Obzvlášť těm, kteří vědí. Vědí o hale v Letňanech, kam chodí každý týden hrát hokej inline hokejisti. A že zaberou jen polovinu haly.
Dala se tedy dohromady parta, která už několikátým rokem chodí v neděli večer na dvě tři hodiny pilovat slalom, krasobruslení či cokoliv jiného. Ceny mírné, se zavřenýma očima letňanského vedení to prochází už několikátým rokem.
V hale vládne pohoda a všechny to baví. Právě proto přichází Radek s nápadem: “Vezmeme si pronájem na celou zimu. Komerčně”. Chytám se toho a začínáme plánovat. Cílové skupiny jsou jasné – organizovaní rychlobruslaři s pravidelnými tréninky a dalším cílením školy – kurzy, hodiny tělesné výchovy. O víkendu večer nějaká ta diskotéka na bruslích a seriál závodů. S plány oslovujeme blízké okolí, včetně rychlobruslařů, jestli by měli zájem o halu na tréninky přes zimu.
Rozpočet je slušně napjatý – největší položka jsou personální náklady na toho, kdo tam bude stát, půjčovat brusle a dohlížet na halu. Příjmy ze vstupného budou spíš minimální. Probíhají jednání, hledáme sponzory a nakonec jdeme za ředitelem Výstaviště v Letňanech. Jméno už bohužel nevím, ale už je nějakou dobu vyhozen.
A tam přijde studená sprcha: Krupková, potažmo modřanský klub má halu zamluvenou už pár dní (hm, náhoda ?) na pár hodin několikrát týdně. Loučíme se a proběhne krátký přepočet finanční rozvahy – z rychlobruslařů nejen že by nebyly peníze, ale hala by byla ještě blokovaná. Radek ztrácí nervy, prohlašuje, že Krupovou nechce ani vidět a balí to. Já o něco později.
Ale ve své naivitě se motám kolem tehdejšího časopisu – MagazinLine. nebo tak nějak. Opět Krupková. A ta přichází s nápadem na inline závody v hale. Letňanské. Nějak se kolem toho motám, tvořím stránky, diplomy a pomáhám při přípravách. Hodně to drží nad vodou p. Štěpánek – investor časopisu. Člověk s ohromným organizačním talentem a zároveň schopností stát nohama na zemi. Nevím, kolik lidí se celkově podílelo, ale měl jsem dojem, že jsem skoro v centru dění.
Dávám dohromady web, facebook, a přes web přijde 81 registrací na závody. Z mého pohledu úspěšné. Více se dá dohledat na blogu. Současně si tam organizuju i závody ve freestyle slalomu jako předprogram závodů.
Původní dohoda o občerstvení je jasná: nakoupí se bagety a ty se z minimálním ziskem budou prodávat. První část se zdařila. Ale pak se objeví rodiče malých závodníků a každá přináší něco k jídlu na prodej – kus koláče za pět korun a tak. Občerstvení, které organizovala Krupková tedy končí několika bedýnkami nepoužitých baget a minusem cca 3 000 na každého jednoho z organizátorů. Dělíme se o ně já, Štěpánek a Krupková.
O rok později. Realizační tým opouští Štěpánek po celkovém znechucení Krupkovou a časopise – prý moc vlastních zájmů (klub, bruslení) a málo starosti o časopis. Že závody budou se objevuje dva měsíce před termínem. Opět připravuji stránky, diplomy. Přes stránky se registruje 125 lidí a já opět pomáhám s organizací či spíše s přípravou haly na závody. A opět freestyle. S dohodou, že si čas v hale zaplatím stránkami a diplomy. Tehdy mi to ještě divné nepřišlo.
A jsme v roce 2011. Mění se vedení PVA Letňany a končí zajímavá cenová politika, vstřícná k bruslařům. Závody proběhnou (freestyle i speed – 149 registrovaných) ve stejném duchu. Jen závěrečnou finanční zprávu jsem neviděl – přes nějaké ty povinné sliby od Krupkové. Ale už je mi to jedno – stránka a diplomy dělám, ale jinak se snažím na tom finančně nepodílet. Ony ty bagety tenkrát byly dost drahé.
Zpětně z mého pohledy byly všechny závody dobré a úspěšné. Snad se nepletu.
Konečně jsme se dostali do letošního roku.
Během zimy se přes sms párkrát ptám, jestli závody budou. Ticho. Zatím mě to moc nezneklidňuje – organizace pár měsíců až týdnů před termínem k CIIO tak nějak patřila. A byly starosti s valnou hromadou ČSKB a tak nějak se to snažím omlouvat.
A pak přijde bomba.
Na www.setkolecek.cz se objevuje článek První letošní inline závody se blíží. A já na to koukám jak pověstné pánské přirození.
Na jiné doméně (no jo, ono ciio.cz bylo registrované na mě), s elegantní přesmyčkou. Místo Czech Inline Indoor Open je to teď Czech Indoor Inline Open. A logo je také úplně jiné.
 |
 |
| “Nové” logo | Moje staré logo |
Nebo ne ?
V kontaktech už pouze Krupková.
A hele – moje nafocené fotky na úplně jiných stránkách autor neautor.
Plus přesunutí do Hradce do tělocvičny. Což je očividně to nejmenší.
Takže stručně: po třech letech pomoci s organizací není třeba mi alespoň napsat mail, že se se mnou nepočítá. Raději se založí nové stránky a přejmenuje závod, aby na něj měla Krupková monopol. Ukradnou se fotky (pardón, poruší se autorská práva. To není totéž) a použije se velmi, velmi podobné logo.
Svého času jsem měl tendence Krupkovou obhajovat.
Je na čase toho nechat.
A jo. Ja bych to nařídil úplně všude. K čertu s realitou.