TiK

když potkám bruslaře “za rohem”. Skoro v obýváku.

Píšu úvod už podruhé. Poprvé se z něj vyklobala úvaha, která (až vyjde) bude zde.

Takže jak ?

Přijel jsem na netradiční start streetem přes Prahu (a hledam jsem to pohledem do mapy doma a pak už jen odhadem) a líbilo se mi tam. Jistě, ne všechno, ale ulice, vyprázdněná od aut plná stánků s jídlem, kulturou, letáky byla moc fajn. I DJ na kruhovém náměstí. Dalo by se namítnou, že to bylo moc alternativní, ale prostě líbílo.

Přesun o kousek níž na Náměstí míru ku startu. Cyklistů dost a dost, místa málo. Odklízím se kus před start a najednou se ke mně přiřítí policajt na motorce:”na bruslích jenom po chodníku, na vozovce jsou zakázané a organizátor zaručil, že v pelotonu budou jen kola”.

WTF. Moc velké wtf.

První impuls je vykašlat se na to kompletně a jet se někam projet. Po chvíli to přehodnocuju a zvažuju pravděpodobnost, že mě v několikatisícovém davu

• potká ještě jednou
• vůbec si mne všimne

Čísla odhaduji ve svůj prospěch a vyrážím s pelotonem. Náméstí míru křížem (dlažba na silnici mě neba) a do Anglické. Zvolna se vezu mezi cyklisty a žádný problém v dohledu.

Z Žitné odbočka do Štěpánské. Tam se to hodně zahustilo. Nedá se nic dělat – v Žitné to pustit naplno šlo. volím chodník – hlavně kvůli svému vlastnímu pohodlí. Na Václaváku čekám na první cyklitsty a zvolna se sunu k Opletalově, kam mají cyklisté po obkroužení Sv. Václava dorazit. První špatná odhad – začátek Opletalky je vydlážděný. Ech.

Dojíždíme do Lazarské a stojí se. A čeká se. A stojí se. Oklikou mířím k Bulharovi a čekám na cyklisty.

Napojujeme se na magistrálu a směr Husákovo ticho. V tunelu každý zvoní a ječí co to jde – moc pěkná ozvěna a všichni jsou jako malé děti.

Otočka a na Hlávkův most. Za ním mi nevyšel další odhad kvality povrchu – ale dobře pro mě. Na chodník se dá plynule navázat a jeho kvalita je dostatečná.

Mimochodem – já byl z jízdy vyhozen, ale cyklistům, kteří chodník používali všemy myslitelnými směry, neřekl nikdo nic.

Místo podjezdu na Vltavskou se točíme na Štvanici a kolem ministerstva zemědělství zpět do Husákova ticha. Zkracuju si cestu a fotím.

K jízdě se přidávám až na Rohanském nábřeží –dost bruslařů tuto část zná ze závpdů life in line nebo jak se teď seriál závodů právě jmenuje.

Po Libeňském mostě do Holešovic a Jankovcovou a okolím směr Vltavská. Krátím si to Aregnitnskou – šlapt nadjezd v ulici Železničářů se mi fakt nechce.

Plynule pokračuji do Kostelni, dělám si na travnatém ostrůvku pohodlí a čekám na cyklisty. Jednou a funí – krom jedné slečny na elektrickém kole. Kostýmek, výborně upravená a velmi nízkou frekvencí šlapání si to jede 20-25km/h do prudkého kopce. Pohled pro bohy a kdo neviděl, neuvěří.

Dojezd na Letnou, nějaká ta hudba a konec. Už jsem nečekal.

Plusy

• počasí
• sjezd Žitnou
• Husákovo ticho na bruslích

Minusy

• vyhozen na bruslích
• víc dláždění, než jsem čekal
• trasy které znám
• rychlá jízda policejních motorek kolem cyklistů
• někteří netrpěliví řidiči
• asi jediný bruslař

Kdyby někdo hledal rail, na kterém se jely závody, tak už není. Čistě uříznutý.

První dojem: WTF. Ale na druhou stranu… proč ne. A dovedu si představit terén (Petřín, např), kde bych tohle rád vyzkoušel.

Za poslední dobu jezdím vlastně jen přes Prahu sem a tam. A v posledních dnech i optimalizuju cestu – jak vzdálenostně, tak časově.

Vím, že na kole je to možné zvládnout pod dvacet minut (i když trochu jinou trasou), na bruslích jsem zatím na 35 – ale neřítím se do jednosměrek jako sebevrah a většinu jízdy vím, co dělám.

Ale zážitků z toho není mnoho.

Nová scéna Národního divadla a rok 1995. Na fotkách Tazzi, Rousek či legenda českého skateboardu – Petr Lowy.

a přece je to tady: kompletní záznam z letošní Freestyle Letné je hotov. Komplet všechny jízdy. Jen jsou vystříhaná hluchá místa.

Žádné titulky, ani doprovodné informace. Trvá to hodinu, takže se posaďte a jedem:

pondělí, 26. 9. Jiný začátek trasy, program od 16:00. Snad to půjde a pojedu.

Těch třista dám – takže to letos 3000 bude určitě.

Co dělat v osm, bohužel už potmě, na Smíchově ? Skočit do metra a odjet na Zličín. A dát si to zpět domů. Ze Zličína směr Řepy – jede to pěkně, na novém kruháku bylo volno, ale v rychlosti jsem se tam vešel jen tak tak. Chtělo to lépe si najet a větší průměr asfaltové silnice. Jo – a na mapě ještě není namalovaný. Na tomhle úseku maximálka 35. Slabé, velmi slabé.

Přes Řepy s rukama v kapsách až na Bílou horu a Ladronku. Areál jsem přefičel a zle vyděsil kolegu bruslaře, který tak úplně nečekal, že ho někdo po tmě předjede a ještě tak rychle.

Za Ladronkou z kopce a uhnout mezi stadiony – překvapilo auto stojící v bráně, ale nějak jsme se tam vešli. Přes ohromné parkoviště na hlavní s k Dlabačovu. 38km/h. O něco málo lepší, ale stejně to pořádně nejelo. Což mi připomíná, že sem chci dát fotku koleček po několika stech kilometrech – zatím překvapivě dobré.

Z Dlabačova klasicky Myslbekova – Parléřova – Keplerova. Prvních 40 – 41,5km/h. A rychlá modlidba nějakému bohovi ať na odbočce do Parlérovy není mokro. Nebylo.

Pak už jen ke Střešovické vozovně a dolů Pevnostní – podruhé 41 km/h. Na evropskou mi nevyšly semafory, takže dojezd po chodníku.

Toť vše. Příjemné, rychlé a nenáročné.