z několika důvodů.
Takže technicky a organizačně nezvládnuté až až.
neboli další večerní bruslení s Aegonem. Už teď o víkendu.
Podpásová otázka, zda to bude tak strašné jako obvykle se tak nějak nabízí sama.
Plácek – kus asfaltu s namalovanou závodní dráhou a skatepark hned vedle. O skateparku jsem se už zmínil jinde, takže co dráha ?
Kus rovného asfaltu s velmi slušnou kvalitou povrchu a hned vedle hřiště použitelné na inline hokej. Přístupnost kolem fotbalového hřiště (nutno sundat brusle pro pochod přes trávu).
Na plácku probíhá/probíhal letní příměstský inline tábor.
Pokud jste z okolí, spojení plácku, inline stezky a pseudo skateparku může být zajímavá.
má svoje kouzlo. Všude jsou kapky, rozstřikují se od bruslí při tricích a v neposlední řadě mramor jede jako namydlený. Stejně ale kloužou kola při dopadu nebo rozjezdu. Další ohromnou výhodou je (většinou) nepřítomnost skejťáků či kohokoliv jiného. Usychající plocha jen a jen pro mě. Nebe.
Sice na kole, ale prozkoumáno. Stručný popis je zde, tak jen pár postřehů.
Asfalt je slušný, délka také docela jde. Resp. ze stezek odnikud nikam, kde je možné dojet nakonec, otočit se a jet zpět, je to ta lepší. Poměrně geniální nápad je dát do pravoúhlých zatáček zrcadla – velmi se hodí. Kopec od/k vysílači je velmi příjemné osvěžení. Mezi minusy zařadím blízkost silnice. Sice oddělené pruhem zeleně, ale smrad z jedoucích aut cítit je. Plus všechny zplodiny.
Provoz aut přímo v Zelenči neodhadnu – byl jsem tam krátce po poledni a na celé stezce ani noha, ani pneumatika.
Inline stezka (jestli se nepletu, oficiální značení je pouze cyklostezka/trasa, o bruslích ani slovo) není špatná. Pokud vám stačí jezdit tam a zpět a jste někde z okolí, je to dobrá volba. Pokud k ní máte dál něž 20 minut dopravou, je lepší jet jinam. Asi.
Ouuuu. To se nepovedlo. Standardní prefabrikované betonové překážky rozmístěné do poměrně šílené kombinace.
Nejhorší je funbox, který má nájezdy stejně vysoké jako zídku na grindy. Možná jako zajímavost, ale návštěvu rozhodně nelze doporučit.
Tuhle jsem tu řešil co za brusle. A že poslední řada K2 je moc gay. A ejhle…asi měním sexuální orientaci.
Přes aukro se ke mně dostaly K2 – The Don. Primárně jsem je kupoval jen kvůli rámům – bojuji s nimi už delší dobu a jsou prakticky nesehnatelné.
Za cenu o něco málo převyšující 1000 Kč prakticky nejeté brusle, kola a ložiska. Kupováno s tím, že botu vyhodím. No, dojel jsem domů (kolo, cca 50km přes celou Prahu a zpět) a vybalil brusle. Teoreticky by mi měly být velké skoro o číslo, prakticky je to akorát.
A jak to vypadá ? Dobře.
Brusle vycházejí ze SoulSlideů – bota je velmi podobná, rám stejný (u mých starých Soulů je jiný rám).
Dobře vypadá zapínání suchým zipem křížem přes nárt. Bota vypadá hodně měká, dovedu si představit že bruslím v zapnuté brusli (Šok!).
Tudíž výsledek – brusle zatím nerozebírat a zkusit zajet.
PS. nevím přesně, kdo je měl předemnou – ale tak utažené tkaničky (až k deformaci boty) jsou děs. Viděl jsem to mockrát v půjčovně – prostě zarvat za tkaničky až co to jde. 6e se noha odkrví a utáhne se to hlavně přes holeň místo přes nárt je jedno, že…
tentokrát mě to spláchlo na Letné. Sice na kole, ale na Letné. Po 40km byl napřed lehký deštík příjemný a osvěžující, ale když přišla stěna vody v kombinaci s rozhodnutím “to dojedu”, stihl jsem jenom hodit mobil do batohu (abych ho neutopil) a totálně skrz na skrz mokrý jsem dojel. Ale nemohu říct, že to bylo nepříjemné – když je to domů do tepla kousek, tak se ti dá i užít.
Tohle ještě šlo. Fotku, jak promočený stojím před zrcadlem si nezasloužíte.
či spíše nepříjemností.
Zpočátku jsem měl spoustu času – a nakonec se to smrsklo to projížďky směr nejhorší skatepark v Praze. První mě varovalo v Kostelní ulici na downhillu ustřelení levé brusle. A při pokusu o přejetí přechodu jen po patě se to seklo a nechtělo to jet – ne že by to v plné rychlosti mělo šanci nějak ovlivnit směr a rychlost jízdy.
Konec přišel po výstupu z metra na Budějovické. Jen jsem prokličkoval kancelářsko-whatever komplexem a najednou to nejelo. A brusle přepadala dozadu. Hm. Kus toho chyběl.
Levé zadní. Nouzově jsem přehodil prostřední dozadu a odbelhal se na Pankrác. Naštěstí kola, které jsem tam kdysi dával, ještě nebyla nainstalována, takže jsem je opět zabavil a namontoval. Jenže nebyla nová, takže sjeté každé jinak. Ve výsledku levá brusle dost brutálně zatáčela dovnitř a naopak ven se jí zatočit ne a nechtělo. Chvíli jsem tam drbal chodník slajdy – no, docela to šlo.
O něco později jsem se vydal zpět. První kroky nic moc, kolem Kavčích hor už to docela šlo a na Nuselském mostě jsem o tom ani nevěděl. Příliš. Využíval jsem každý kopec pro pár zatáček – abych kola trochu ojel a zrovnoměrnil. Docela se dařilo.
Trochu jsem kličkoval kolem I. P. Pavlova – po fiasku mezi tramvajovými kolejemi se mi nedaří najít trasu, kterou bych si oblíbil.
Finálně – když jsem uhnul od Rádia Svobodná Evropa ke Národní opeře, zrovna skončilo večerní představení. Chodník plný zleva doprava, dámy v šatech na uskakování před bruslaři zcela nevhodnými, prstě na nic. Nějak jsem to ustál, ale ani nevím přesně, jak se mi to povedlo.
Zbytek cesty (krom tradičního chaosu na Staroměstském náměstí) byl už v klidu. I když potmě. Tak alespoň kus sýra měsíce.
Vidíte tam něco ? Ne ? Tak asi tak je na Letné vidět…
