TiK

Na Letnou jsem zajel až večer. A celou dobu jsem sledoval mraky nad Prahou, jestli mě to spláchne nebo ne.

Nakonec ne.

Padlo pár triků, ale spíš aby se neřeklo, než že by se mi chtělo jezdit. Nu což.

Novinkou je také sjednocení jednotlivých upozornění na obalech hraček se zbytkem Evropy a jejich přesná definice. Například na in-line bruslích či skateboardech musí být v českém jazyce vyznačeno, že je možné je používat pouze s helmou a chrániči kolen a loktů.

http://ekonomika.idnes.cz/nakup-hracek-bude-jistejsi-zacinaji-platit-nova-pravidla-o-bezpecnosti-1m9-/ekonomika.aspx?c=A110719_203046_ekonomika_brm

Kromě o hodinu posunutého příchodu na Večerní bruslení se toho moc nestalo. Čas jsem zabil jednoduše – tramvají směr Řepy a po Plzeňské dolů. Bohužel byl docela provoz další opatření kvůli chodcům – zúžení dvouproudé silnice v místech tramvajových ostrůvků – dost omezilo bruslaře a jejich bezpečnost na silnici. Tak kde bývaly dva pruhy dost místa na předjetí bruslaře autem je teď 30cm na každé straně auta a omezení na 30km/h – brualř dojede auto a musí brzdit anebo obráceně a auto se musí zařadit za bruslaře a musí počkat, až projedou společně za tramvajový ostrůvek. Prostě hnus.

Z jízdy jen zpět na Pankrác – objevil jsem docela slušnou cestu z Karláku: U nemocnice – Viničná – Apolinářská. Jak nahoru, tak dolů. Dlažby jen pár metrů (doslova), slušný asfalt a kopec docela jde – dolů se jen vezu a nahoru se nezpotím příliš. Pak už přes Nuselák a je skoro hotovo.

dříve také Aegon, teď ve znamení nějakého jiného sponzora.

Co se změnilo ?

• Nepřijel Martin Sáblík
• Nová trasa
• Smog

Co zůstalo

• Kulturní vložka před a po
• Moderátor Evropy 2
• Mohutný policejní i sanitní doprovod
• Tempo jízdy

Bylo by příliš laciné zůstat u pár odrážek, takže to zkusím lehce rozvést. Na jízdu jsem měl vlastně dva příjezdy – protože neumím hodiny, přijel jsem na první pokus o hodinu dříve; zastihl jsem jen pár lidí, kteří to celé připravovali. A jinak nikde nikdo.

O necelou hodinu později: pódium stojí, slečny (tentokrát pěšky) rozdávaly balíčky od sponzora (nebyl jsem očividně cílovka – nic jsem nedostal. Tedy cílovka – sveřepě se tvářící bruslař se sluchátky v uších a s rukama zaraženýma do kapes asi není ideální kastomr pro kosmetické přípravky. Podle vzhledu určitě.)

Bruslařů ale pomálu. Na pódiu pouštěč z rádia (něco jako umělci z Prahy) – bohužel netuším, co za celou dobu zaznělo – měl jsem sluchátka vražená hodně hluboko do uší a koktejl z raveu (New Kidz Turbo, Tichá dohoda, OST z Transformerů a bůh ví co ještě) mě dostatečně odstínil od reality.

Proběhla ještě kulturní vložka – nějaké to žonglování. Pod pódiem ještě chvíli exhiboval Tóča – spolu s Bohoušem je to konstanta bruslařských akcí. A to nemyslím jakkoliv negativně.

Prasátka se připravila k odjezdu a za primárním vepřem (vzhled k jiné metafoře nedává příležitost a bylo by trestuhodné toho nevyužít) loženém v škodofce postupně vyrazili všichni. Policije, hudební auto, něco bruslařů a já někde na konci. Bohužel předpoklad z podobných jízd že na konci se prostě jede rychleji (divné, ale pravdivé) tentokrát nevyšel – policie průvod bruslařů vcelku minimalizovala a prohnala ulicemi s co nejmenším odporem okolí. Na jednu stranu dobře – moc jsme neomezovali, na druhou špatně – když už se jede, tak ať to stojí za to.

Takže rychlost. Aha. No. Tradičně. GPS ukázala průměr kolem 9 km/h. Na bruslích. S tím, že za poslední 1000km mám průměr někde kolem 20km/h převážně po městě (musím   se pochválit, ne ?). Au. Takže si touhle kosmickou rychlostí šineme přes Palackého most a cestou zvažujeme, zdali rychlost zvuku překonáme hned nebo až za zatáčkou ve Svornosti. Což se jaksi nestalo. Protože jsem jel vzadu, oblíbený downhill právě do ulice Svornosti byl docela v klidu. Obvykle pod ním první auto pelotonu nezrychlí a bruslaři se tam tak štosují a dělají vcelku legrační věci. Takhle se to natáhlo a bylo tam překvapivě místa. Co se děle vepředu nevím.

Kolem kroužily instruktoři/ky (???) školy bruslení, kteří kolektivně předváděli rozličné chyby, nedostatky a špatné návyky při bruslení. Nemohu nevzpomenout tenhle komentář od Martina. Hodně mi chyběl Zdener a jeho legendární:

• Moderátor: “Prosíme bruslaře, aby se drželi v pravém pruhu”
• Zdener:”Fašisto!”

Ale to bych už chtěl moc. Takže se tak zvolna suneme ulicí Svornosti abysme prokličkovali do Nádražní a kolem Smíchova nádraží pokračovali k Lihovaru. Jo, mezitím nějaká ta pauza, během které stojíme jak stádo idiotů a kecálek z rádia všechny přesvědčuje, jak je to kchůl. Mimochodem – silnice mezi Smíchovským nádražím a lihovarem stojí za zlámané kolečko. Kanály, koleje, úzké atd. Standardní Praha.

U lihovaru (další pauza) a zpět po Strakonické. Povrch docela jde. Jistě, zastavujeme a čekáme. A mezitím inhalujeme zplodiny od kolemjedoucích aut. A motorek městské policie. A tak.

Vcelku v klidu dojedeme zpět k mostu. Dav uhýbá na objížďku Hořejší nábřeží – Na bělidle – Lidická, já jedu rovnou na most. Pořadatelka, které má v plánu směrovat dav netuší, co s tím jedním, co jel rovně. Ale než ji něco napadlo, byl jsem pryč.

Dojezd přes most a další kulturní vložka. Ale to už jsem byl pryč.

Jel jsem tam, abych se ujistil, že to bude tak strašné, jak jsem si myslel.

Odjížděl jsem s vědomím, že jsem měl pravdu.

ty lepší

Po rozkliknutí pár desítek fotek

(Pokračování textu…)

Jak bylo inzerováno na Facebooku i tady, proběhl Pure Street Contest. Neboli závody v aggressive inline skatingu v ulicích města. Na překážkách, které jsou přímo součástí ulice či ji velmi připomínají.

Místa soutěží byla tří – u mně zdokumentováno

• Vyšehrad – zídky
• Legerova – rail (zábradlí)
• Karlovo námětí – rail (zábradlí)

A v sobotu  závody propukly.

Už v metru jsem narazil na pár známých tváří a na Vyšehradě probíhalo slušné srocení lidu. Slunce do nich pralo ze všech sil a pot stříkal na všechny strany (hm, trochu gay formulace, ale co). Elšíci připravili první spot – kromě voskování a zedničiny přidělali ještě krátký rail mezi zídky. Bohužel během prvních pár minut ježdění někdo ukopl kus zídky, takže pro některé bylo trochu složitější se srovnat s dírou v hraně.

O pár minut později někdo prokopl i dřevěný nájezd na vysokou hranu a bylo skoro vymalováno. Ale nějak se vyžebral kus dřeva z blízské stavby a jezdilo se dál.

Fotit bylo rozhodně co. Na hranách padaly slušné triky (i když série se nefotí moc dobře), takže jsem se snažil hlídat si dobré záběry. I přes silné slunce jsem používal blesk ze všech sil – a dost to pomohlo. A mimochodem – jednou mi kolega bruslař přistál na zádech tak, že jsem si toho všiml až když jsem se zvedal… nevadí, foťák to dal.

Tady mě strašně mrzí poslední fotka – vyšlo to takřka ideálně, ale utekly mi prsty na levé ruce. Foceno od země, bez hledáčku. Škoda, moc škoda.

Za hodinku následoval přesun na další spot. Nicméně nějvětší halé vzbudila slečna, která se pod Nuselákem opalaoval nahoře bez. Mezi všemi přítomnými fotografy proběhla krátká debata kdo ho má delšího (objektiv…) a fotilo se ze všech sil.

Na druhém spotu – zábradlí.

Tedy se jezdilo hodně a dobře. Bruslař za bruslařem, trik za trikem. Hromada fotografů a kameramanů, kteří si mohli vybírat ideálni místa. Prostě pohoda největší. I pro focení. Slunce sice stálo skoro přímo nad námi, ale stačilo to. A doblesknout na projasnění stínů – a bylo hotovo.

Nakonec následoval přesun na poslední post – mimochodem pár desítek bruslařů na ulici místní motoristy docela znepokojilo…

Třetí spot – velké, lomené zábradlí.

Tady zabnodoval Hanýs. Zavzpomínal na stará léta, kdy, pokud mě pamět neklame, tady také začínal – a začal zhusta. Zatímco ostatní přemýšleli, jestli to není moc vysoko/daleko/co já vím, tak si to stihl párkrát dát. X-grind už jsem hodně dlouho neviděl. Ale na druhou stranu je pravda, že když se “mladí” rozhoupali, zajeli Hanýse na celé čáře. No jo, no.

Fotilo se vcelku dobře. Přisvěcovalo “prasátko” z vedlejšího domu a blesk to dotahoval. Takže pokojenost.

Tady bylo k vidění pár drsných pádů i vynikajících triků.

Nakonec už jen vyhlášení vítězů a přesun do hospody – a já šel vyvolávat fotky.

A nakonec – tady na Facebooku je většina fotek a videí pohromadě

PŘEDSEDA A KOUČ NOVÁK: „AŽ BUDEME MÍT V ZEMI RYCHLOBRUSLAŘSKOU DRÁHU, BUDOU TO MÍT INLAJNISTÉ V ZIMĚ SNAZŠÍ“

Nabízíme všem městům po ČR: Budete-li projektovat cyklostezky s parametry pro in-line, rádi s vámi budeme předem konzultovat, předáme zkušenosti….“

I když to vlastně byla taková zkratka… Tramvají na Vypich a přes Ladronku (ano, rychlobruslaři, nával a tak) na Strahov. Trocha blbnutí na malých ohrádkách (což mi připomíná, že jsem je tu asi ještě nezmínil) a downhill dolů na Smíchov. Bohužel byla docela dost hustá doprava – tudíž se nejelo moc dobře.

Ze Smíchova na Nové Butovice. Na nějakém videu jsem zahlédl docela pěkný spot, tak jsem ho musel vyzkoušet. Docela to jde. Bohužel jsem s sebou neměl vosk a tak to moc nejelo. Škoda, na zídkách by se zablbnout dalo.

Odtamtud po stanicích metra zpět ku Praze. Sem tam nějaká hrana, ale jinak jsem se hlavně vezl. Ve starých Jinonicích, uprostřed ničeho, skatepark. Moc sjízdný nebyl. Vlastně vůbec. Pak pokračování směr Smíchov.

Docela jsem nestíhal na ulici Radlická – hodně hustý provoz mě vyhnal na chodník a ten byl samá díra a kořen. A štěrk. A beton. Plus rychlost, ve které bych moc šancí při pádu neměl. Tedy – na vyváznutí bez slušného silničního lišeje. V lepším případě.

Ze Smíchova přes centrum ke Hlaváku – a tramvají nahoru na Floru. Mezi hřbitovy a přes Ohradu Vítkovským tunelem. A ještě dokola – tramvají zase na Floru a tentokrát Vinohradskou dolů. Jedinou červenou jsem měl na jiřího z Poděbrad a tak to byl hodně příjemný fofr dolů.

Přes centrum zpět a vyběhnout na Letnou.

Tam se ukázalo, že po 45 km zkoušet ještě nějaké triky není až tak dobrý nápad, jak by se mohlo zdát. Už jsem nevyskočil ani na lavičku…

Takže domů. A gpska se zastavila na 48 km.

Uff,

Uprotřed ničeho.

Nájezd, centrál, zdděná bedýnka. Stav poměrně neuspokojivý.

zídky z obou stran, uprostřed relativně nízký rail. Nájezd po dláždění. Lehce navoskováno