TiK

Uprostřed sídliště, zajímavě zakomponovaná, dala by se zaměnit za kousek náměstí či lehce avantgardní skulpturu. Což byl záměr.

Při bližším prozkoumání se ale objeví navoskované hrany, zábradlí a podezřele mnoho skejťáků – ano, je to vlastně skatepark.

Několik hran, pár schodů… škoda, že nefunguju tak, jak bych si představoval – tohle místo láká k pojezdu. Pravda, některé části (bang pod schody) je na brusle malý, ale zase některé zídky jsou tak akorát.

Už se těším, až zdraví dovolí a já tam budu moci zůstat pár hodin.

jezdit alespoň trochu – dokud to jde. Snad pomůže nová léčba…

Dojel jsem na Letnou, zhlédl nově přetavěné překážky (viz. twitter – nová skočka místo šikmé plochy) a velmi lehce jsem se povozil na lavičce. Hodně se bojím o nohu, takže fakt jen soul na jistotu a nic, co by jen zavánělo agressivem. Bohužel.

A protože mě bolí i přejetí dlažby, vynechávám i sjezd schodů a jako největší fitnesák je chodím dolů. Ne, není to ostuda. Je to bolest.

Z Letné jsem se projel přes Stromovku. Docela jsem si oblíbil místní downhill, který není ani příliš down, ale skoro kilometr pohodovou třicítkou se počítá. Stromovka byla také prázdná – potkal jsem snad jednoho bruslaře. U Trojského kanálu to nebylo o moc lepší – nikde nikdo.

Nakonec jsem to vzal vcelku tradičně přes Palmovku a tunel pod Vítkovem. Tak byli bruslaři alespoň dva.

Z Hlaváku už jen přes centrum zpět pod Letnou, po schodech nahoru a chvíli jsem si vychutnával jedny z nejdelších večerů v roce. Na Letné. Ani to nebylo příliš nostalgické – další nový rok, který něco přinesl. Něco odnesl.

Letos bruslení asi bohužel moc nedám.

Což nemění nic na tom, že zítra jedu na Pardubice na bruslích, jestli počasí jen trochu dovolí.

se noha se vcelku umoudřila a vytáhl jsem brusle. Žádné divočiny (viz předchozí o výměně koleček), opatrně a šetřit se. Ale radost, že jsem opět na bruslích byla, to je snad jasné.

V prvním kole jsem se trochu projel po Letné a pak downhill do Stromovky. Kolečko po ní a přes Holešovice domů. Odpoledne mi to nedalo a dal jsem si druhé kolo. Zase Letná, ale pak přes Troju na Palmovku a tunelem na Hlavák. Přes centrum na osmnáctku a na Pankrác.

Odtamtud už tradičně po výpadovce (u Vyšehradu krásný západ slunce) a Ječnou na Národní. A přes Staromák a Letnou znovu domů.

Nakonec to za dnešek hodilo přes 35 km. A to jsem se chtěl šetřit… teď v noci o noze vím, ale mohlo by to být horší. V pondělí jsou Pardubice na bruslích a doufám, že budu fungovat dostatečně, abych si je mohl zajet.

něco velkého. Možná umění, možná něco úplně jiného. Ale vypadá to poměrně magalomansky.

Když jsem dnes vcelku náhodně měl v ruce některé Tempishe, nestačil jsem žasnout nad šroubem, který drží botu a nůž. Žádné začištění, žádný kryt, prostě se to někde flexou sjede a třeba to bude dost dlouhé. Tedy – ono je to dlouhé až dost, ale proč to zkracovat…

Navzdory zdravotním problémům, které mě v posledních týdnech prohání (či spíše neprohání), jsem podle sports-tracker.com pokořil první 1000km za letošní rok.

Takže od února kombinace brusle + kola za tisíc. Vzhůru do dalšího tisíce…

byl tak nějak v klidu otevřen. Oficialit jsem si nevšiml. Příběh to byl dlouhý a místy k pláči. Včetně tanečků ex-primátora Béma.

Tedy – otevřen. Zmizely betony a uvnitř se svítí. Jinak nic.

A jak to vypadá ? Stejně jako na úplně první fotce z doby před rokem. Skoro přesně.

dostal ten samý nápad jako já v roce 2008 a 2009. aTo gratulujeme …

málu bruslí, málo. Aby to bylo komplet, tak se mi borti klenba v noze – takže v noze bolest, jen co se do brusle nasoukám.

Nezbývá, než psát podle toho, co se kde šustne na netu nebo co potkám na kole.

Pevně doufám, že se na osm malých koleček vrátím co nejdříve. Stejně jako k pravidelným článkům o tom, kde jsem jezdil či kam jsem upadl…