Cesta tam a zase zpět

Nikoliv Tolkien, ale cesta přes Prahu tam a zpět. A když přes Prahu, tak kompletně.

Start na Letné (stejně jsem se potřeboval s R dohodnout o tom, kde mi nechá klíče na sobotu do půjčovny). Kostelní dolů. Docela hustý provoz – asi následek všech možných i nemožných uzavírek kolem Letné.

Přes Štvanici, Hybernskou a přes Příkopy. Nuda, nuda, šeď, šeď. Turisti, kostky… nic, čím by mě to dneska donutilo přestat vnímat hudbu do sluchátek.

Zadem přes Karlák. Jen na Slupi mě dvě auta pěkně vzala mezi sebe a moc možností jsem neměl. Na Výtoni výjezd pod Vyšehradem směr Podolí. Na stezce bylo hodně lidí. Hodně jich využívá dopravu  do stanice Podolské vodárna, kde se na lavičce přezují a vyrazí směr Zbraslav.

Dojel jsem jenom k Bránickému pivovaru a protože jsem od V něco potřeboval, vyrazil jsem do největšího kopce, který tam je. Zvičina to nebyla, ale o to více zase bylo dopravy. Nechutné, hnusné, nezábavné.

Když jsem vyřídil, co jsem potřeboval, napadlo mě, že když už jsem v těhle končinách, zkusím se podívat do Vestce na stavbu nové dálnice, kde se údajně bruslí.

Projel jsem celou Novodvorskou a jen ten kdo tam byl docení, co to je za peklo. Pak nastoupil čas na GPS – a stejně jsem uhnul na druhou stranu :).

Projel jsem pár vesnic po silnici a byl jsem rád, když se přede mnou objevila dálnice.

A o tom píšu v jiném článku – bruslení na dálnici kolem Vestce.

Zpět jsem se vracel jinou cestou – orientačním bodem byla věž hydrometeorologického ústavu v Komořanech. Lákal mě totiž sjezd ulicí Generála Šišky, který jsem už nejel několik let. Natož s GPS. Ani jsem to moc nehnal, ale podle GPSky to byl vcelku fofr – 57km/h ve stoje. Příště hezky do vajíčka a ta šedesátka padne jako nic. A dole na křižovatce zelená na semaforech – prostě sen.

Dál je to už rutina. Najet na Bránickou cyklostezku a zpět kolem rozvodněné Vltavy. Nával byl jen u Žlutých lázní, kam mladí dynamičtí lidé houfně nabíhali, aby sena nějaké party odlišovali jeden stejný jako druhý. Bohužel je doma nenaučili levou a pravou ruku a tak se tam motali jak…no, motali se.

Po nábřeží k Národnímu (hele, u Mánesa je to zase rozkopané) a tramvají na Ladronku.

Pár fotek z pomalu hotové stavby a dolů streetem. Na Dlabačově bylo nějak těsno mezi auty a a na písku.

A pak už jen přes Evropskou domů.

Podtrženo sečteno – na té kratší cestě mi GPSka ukázala 19 km průměrem 15km/h. Podle odcvakání na mapách to zpět bylo kratší (ne, GPSku jsem neměl puštěnou – baterie v mobilu už nic moc). Takže minimálně 40km a Ladronka k tomu. Plus nějaké to pojíždění kolem – účet za dnešek vidím na hezkých 50km na bruslíc za necelých pět hodin.

No, nohy mě na to bolí.

 

Reagovat

Komentare musi byt schvaleny adminem. Proto se hned po odeslani neobjevi.

Pokud se neobjevi do 24 hodin, z nejvetsi pravdeposobnosti nebyl schvalen