Škola, základ…čeho ?
Během odpoledne v půjčovně jsem byl svědkem návratu frekventantů kurzu inline bruslení. Sakra práce.
Lidé po minimálně pěti hodinách výuky. Nevím, jestli byl problém v nich, v učiteli nebo byl prostě špatný tlak. Ale po intenzivní výuce stáli v “A” postoji (nohy vedle sebe), netušili, jak se odrazit (ne, jako na ledních se zoubky to opravdu nejde), na miniaturním kopci (půl metru výšky na 20metrů délky, dlouhý bezpečný dojezd.) nedokázali sjet.
Co hůř: ne nedokázali – ani to nezkusili. Bezradně stáli “nahoře” a raději se od instruktora nechali po jednom svozit dolů. Ochráničovaní, ohelmičkovaní. Pokud se dostali do dosahu plotu či jiné pevné stěny, vrhali se na ni a jen ručkováním se posouvali dál. Brusle spíše překážely.
Výjimkou nebyly případy(i), kdy lidé z kurzu po několika hodinách stáli na mírném svahu, a snažili se jet vpřed do svahu. Ale jen šoupali nohama vpřed a vzad – protože základní odraz (nohu vytočit o 10-90 stupňů a odrazit se) jim buď nikdo neřekl nebo to prostě nepochopili.
Nebo jsou standardy kurzu nastavené příliš nízko ? Mezi řečí tam padlo, že přešlapování dopředu se bude řešit až další den.
Pro koho kurz inline bruslení vlastně je ?
Pro “instruktory”, kteří na tom tak maximálně vydělají ? Pro “bruslaře”, kteří, ukolébaní falešným pocitem bezpečí (a chrániči a helmou) myslí, že bruslení nebolí ? Dostupný adrenalin pro všechny bez jakéhokoliv rizika ?
Posedlost odborností. Prostě nemohou koupit/půjčit brusle a jít to někam zkusit. Potřebují certifikovaného instruktora. Nemohou to zkusit, zeptat se kolemjedoucího. Musí jim to být vysvětleno ve shodě s metodickým pokynem. A v neposlední řadě jsou kurzy bruslení byznys.
Mimochodem – probíraná teorie na kurzech. Neslyšel jsem všechno, ale – za tohle jsou lidé ochotni platit ? Rozebrat brusli, vyměnit ložisko ? Pochopím kohokoliv, kdo to zkusí a uspěje. Pochopím kohokoliv, kdo to zkusí, selže, odnese do servisu a nechá si to udělat. Ale platit za to, že mi řeknou, že mám zatočit šroubem (popsané v manuálu k bruslím) ? Co ? Stejně následuje jeden ze dvou zmíněných scénářů.
Lidé platí za něco, co by sami mohli vyzkoušet a zadarmo.
Co takový kurz produkuje ?
Bruslaře ? Těžko. Osoby, které jsou snad nějak schopné jet po rovině. Zabrzdit či mít brusle dostatečně pod kontrolou na to, aby nikoho včetně sebe neohrozily těžko. Viděl jsem výsledky a přesto že to snad nebyl reprezentativní vzorek, byl to tristní pohled.
Výsledkem jsou postavy, které plní stezky ve Stromovce, na Ladronce či jinde. Základní postoj, velká nejistota a sebevědomí “já byl na kurzu, já to umím”, které u některých jedinců vede do fáze dvě “já byl na kurzu, jen já to umím správně a musím vám ostatním vysvětlit, jak jste to dělali špatně”. A někdy i další fáze.
Postavy, které jsou spokojené na rovné cestě odnikud nikam. Nikdy nejely z kopce, nikdy nemusely řešit nenadálou krizovou situaci. Která mimochodem naučí více, než jakýkoliv kurz (poznat chování bruslí v extrémních situacích je neocenitelné pro jakoukoliv další bruslařskou kariéru. I když je to stylem, který “beztrestně projde jednou za život”). Stejně jako pár pádů. Jistě, bolí to – ale o to je větší důvod se jim příště vyhnout. Ideálně rozborem v hlavě, co bylo špatně, co příště řešit jinak. Prostě si to čekání na sanitku nějak zpestřit :)
Co dál ?
Uvažoval jsem nad kurzy “Brusle jako dopravní prostředek” – jízda po městě, obrubníky, chodci – prostě bezpečně se dostat z bodu A do bodu B bez ohledu na to, co je mezi nimi.
Mělo to být pokračování základního kurzu.
Ale když vidím, co ten základ produkuje po dvou dnech kurzu, říkám si, že na tohle nemám nervy. Ani chuť. A raději budu příležitostně stát v půjčovně a s úsměvem vám podávat brusle.
PS:
Jsem majitelem průkazu “Instruktor inline bruslení”, vydaném organizací akreditovanou Ministerstvem školství k tomuto. Na rozdíl od mnoha, kteří tyto služby nabízejí.
Obrázky jsou pouze ilustrační.
