TiK

byla slova, kterými mě po pozdravu přivítal kolega skejťák, se kterým jsem se posledních deset, patnáct let neviděl.

Jako vysvětlení to stačilo. Jako podnět k zamyšlení a určité opatrnosti také.

Ale kde že jsme se potkali ? Na mé, skoro pravidelné, jízdě městem. Oblíbená trasa z Letné na Masaryčku, tramvají na Floru a pěšky přes Želivského, Ohradu na Krejcárek. Tunelem na Hlavák.

A protože e mi nechtělo domů, na Smíchov na vlak a přes Řepy a Ladronku domů.

Co se kde dělo ?

Pod Vítkovem scéna, kterou jsem to dnes otevřel. Pod Ladronkou mě nějaké hovado chtělo autem předjet v zatáčce a netušilo, co ho tam čeká. Takže si to rozhodl zkrátit přezemě. Na Strahově jsem objevil mini-railiky. Jen co bude světlo (a/nebo) bude se mi chtít, půjdu je ozkoušet. Potmě a na spadaném listí jsem si našel více argumentů proti. Na Ladronce bylo docela dost lidí. Mimochodem – rozrušení v diskuzi na ladronka.cz nad dělícím pásem na ladronské stezce mi přijde poněkud…přehnané. Ale když neznají obyčejnou ulici, tohle nic je zbytečně rozrušuje.

Rád bych Praze poděkoval za cyklostezky. Vzhledem k hustotě cyklistů to jsou vyhozené peníze, ale pro bruslaře je to praktické – auta stojí ve frontě a nepřekáží v jízdě. O bezpečnosti tohoto řešení netřeba spekulovat.