TiK

Prakticky nic více, nic méně. Nemá cenu spekulovat, jestli je CZ/Praha freestyle scéna mrtvá nebo byla malá reklama, ale ve výsledku kdyby nepřijelo zahraničí, tak by závodilo jeden a půl člověka.

Což by byla škoda, protože organizačně byly závody zvládnuté velmi dobře. I přes poměrně hrubý povrch na místě ze všech míst pro bruslení nejbizarnějším – na hřišti v Kostelní. To se sice zapsalo do dějin skateboardingu kolem roku 92 (nevím, nedá se to moc dohledat), kdy v něm byly uskladněny a posléze pololegálně zprovozněny překážky ze závodů u Sjezdového paláce na Vyšehradě.

Ale to je dlouhá odbočka.

Na programu byl speed slalom, dětská soutěž a freestyle. Co zaujalo ? Tradičně výkon “malých”  – je to rok od roku lepších a momenty, kdy v soutěži měly zajet nějaký trik, jehož název neznaly, ale po předvedení trik daly napoprvé a na jistotu, byly skvělé.

Ostatní bylo… tak nějak standardní. Což není výtka – ale přes dobré triky a slušné jízdy nebylo nic výjimečného, něco, co by mě zvedlo na nohy a donutilo nadšeně plácat rukama o sebe.

Možná to souvisí i se systémem závodů, které nejsou divácky příliš atraktivní (různí lide se motají mezi kuželkami a pokud tomu nerozumíte, tak pořád stejně), nejsou příliš propagované a diváků tak nechodí příliš mnoho – což je škoda a zvláštní vzhledem k oblíbenosti inline bruslení celkově. Stejně jako jednotlivé jízdy – na závodech je často vidět, že v mezidobí, kdy je v řadě kelímků více lidí, kteří se hecují, padají daleko zajímavější a lepší triky.

A nebo mě prostě bruslení až tak moc nebere. Už.

S tímhle nemám nic společného, ale diskuze je jasná.

vykřikl jeden z komentářů na youtube. A mě vytrhl ze sledování historie – od MC Hammera přes KLF k Rozalle. Oklikou přec Criss-cross, Snap či Vanilkovou zmzlinu k Reel 2 Reel. Ano, I like to move it není nová písnička pro Madagaskar. Mystic a Ritmo de la Noche. Promlouvá k vám ještě noc ? Nebo už jen ve dne a ve skateparku ?

Hala na Brumlovce, první setkání s 2 Unlimited a nočními streety. První koncert Prodigi v Praze. Na oslavu mých narozenin. Bylo to 18 ? Ani už nevím. Ale přesně vím, co a kde se dělo.

V tomhle je je related na youtube magické. Stejně magické jako Jam & Spoon a jejich Find me. Občas ještě hledám. Ale stále méně  – hledám i nacházím. Stárnu. A jsem rád, že mohu říct – ty roky stály za to a jsem rád, že teď je to jinak. I když – občas, jen krátce, se mi zasteskne.

Jo, mládeži, přišli jste o hodně. A ani vám teď ten drsný hyp-gangsta-hop nezávidím. Ale co.

Everybody’s Free.

Po pár desítkách kilometrů na kole (dobře, bylo jich 82, no), jsem se ještě večer chtěl jít protáhnout a zarelaxovat. Dojel jsem na Letnou, chechknul jsem se na foursquare a podíval nad Prahu na nebe. Bohužel na fotkách nejsou úchvatné blesky přes celé nebe – ale stačilo to na to, abych dal dva souly a zmizel pryč.

Nakonec se to prohnalo poměrně neškodně – i když na Pankrácy prý lilo a bouřilo. Nicméně letos už jsem zmokl dvakrát a stačilo mi to.

…až nám ji museli zorganizovat Slováci. Nu což. Přijďte druhéhu júna (ať už je to cokoliv) do Kostelní. Viz inline-brusleni.cz

http://freestyleinlinebattle.com/index.php/sk/praha.html

kdyby mě organizátoři z MeetFactory nenadzvedli už dopředu. Mail s reklamou ? Budiž. Pokud jsou to nějaké zajímavé závody nebo akce “jdem jezdit”, tak klidně reklamu udělám.

Ale pokud je to pokus o zcela regulérní promo, tak bez cenové nabídky letí rovnou do koše. A pokud se ještě ten samý člověk registruje na brusle.info  a do infa o sobě si vyplní info k akci, tak je to už na smazání rovnou.

A o co že jde ? Máte smůlu – reklama fakt zadarmo nebude.

Jedná se o kola dodávaná k bruslím K2 The Don – takže defaultní kola. Od kterých málokdo čeká zázraky. Mimochodem – stejnými koly jsou vybaveny i K2 Il Capo a možná i další ze série Commission. Tudíž se s nimi setká dost lidí – možná jako s prvními.

Parametry:

• Velikost: 80mm
• Tvrdost 84A

Kola jsou profilovány pro street – čili jízdu po městě (schody, skoky, ulice). Nemají obdéníkový profil jako agresivní ani štihlý eliptický jako rychlobruslařská – tahle kola jsou něco mezi.

Pozn. Porovnávám s koly Labeda Team Racing 80 mm/84A, tudíž velmi podobnými. A v rámci objektivy musím říct, že Labedy považuji za jedny z nejlepších kol pro “normální” bruslení.

Kola jsem získal sice jetá, ale v podstatě jen špinavá a ani vrchní hladká vrstva nebyla nikde sjetá. Takže jako nová :).

Montáží se zabývat nemusím, nandat ložiska a vložit kola do rámu – na tom není co recenzovat. Vzhůru na ulici.

První kroky – a něco je špatně. Nějak to nejede. Ložiska jsou vcelku nová, takže co – kola. Subjektivně to jede stejně jako Labedy (aktuálně s rozlámanými středy a velikostí mezi 70-75mm podle stupně ojetí). To je špatně. Moc špatně.

Z chodníku na hladký letenský mramor. Tady je to o něco lepší, ale zase – na to že jsou to nová kola je to slabé. Nechce se jim nabrat rychlost a při jízdě setrvačností dost ztrácejí.

Dál na mramoru podkluzují – jasná hranice u Labed, kdy je jasně poznat, kdy ještě drží stopu a kdy se už “utrhnou” není čitelná – párkát jdu v zatáčce k zemi.

Pár skoků – a ani dopady kola příliš netlumí. Ostatně jízda po nekvalitním povrchu (jakýkoliv přesun po Praze) je poměrně nekomfortní.

Poslední test ve skateparku na Smíchově. Na kovových překážkách kloužou a ustřelují – opět zcela náhodně a nečitelně.

Možná by byla zajímavá na freestyle slalom, kde by se jejich nevýhody mohly změnit ve výhody, ale na to jsou zase poměrně velká.

Závěr: Nebrat. Nekupovat jak náhradní a za cenu kolem 650Kč za 4 koupit něco jiného. Drsnější je mohou vyhodit rovnou z nových bruslí a ani je nepoužívat.

Psáno pro inline-bruslení.cz

kdybych měl udělanou rekonstrukci Trojské lávky a nějaký idiot tam pustil psa. A že to snad ani nemohl být omyl. Ve výsledku práce za XX tisíc zničena, pro bruslaře hromada nepohodlných děr…

Je nový, nejnovější v Praze. Je in. Kdo zde nejezdil, jako by nebyl. Nebo tak nějak. A přece takovou atrakci nemohu vynechat, ne ?

Doprava

Nic moc. Radotin je sice oficiálně v Praze, ale tak jednoduché to není. Věřím, že někteří rodilí raditíňáci budou tvrdit, že vlastně bydlí v centru. něčeho určitě. Nejlepší je to autobusy ze Smíchovského nádraží, druhá se nabízí cesta vlakem. Obojí do Radotína (jak překvapivé) a pak něco dojít či dojet pěšky do skateparku. Nebo dojet autem, což je bohužel nejpohodlnější. Podle Strakonické od Prahy to na brulích místy jde, místy ne. – cyklostezka (údajně) existuje, ale není cela asfaltovaná. Od Zbraslavi je to podobné. A jsem moc rád, že jsem to na bruslích nezkusil. Mezi auty a prachem mě to úplně nebaví.

Park

Mezi kolejemi je ten betonový skvost. Co tam na bruslaře čeká ? Pár zídek, zábradlí a bazén. A něco jako rádius. Vše z betonu. Park má tvar velké osmičky a tak není problém projíždět dokola a průběžně střídat triky. Nevýhodou tohoto přístupu je velikost – stačí pár (dva, tři) lidé se stejným nápadem a park bude malý. Vyzkoušeno: jeden skejťáka a dvě děti, co si tam hrály s autíčkem – a pořád jsem někoho z nich potkával. Když dorazil ještě kolař, který se uvedl vyndaním nějakého hudebního stroješku apustil hustaj hip hop pičo, bylo vymalováno.

Na první pohled je vidět zaměření na skejťáky. Což není stížnost, to je fakt. Nikde žádní copingy, rádiusy jsou ostré a krátké. Nevěděl jsem, jestli mám nahoru vyjet nebo vyskočit – což je stejně jedno, protože nahoře, kdy by jinak byl coping, se stejně nic moc nedá udělat.

Překážky

Bazén

Betonový bazén obklopený (h)různě zvlněným betonem. Na skejtu to možná má nějaký smysl, na bruslích se tam moc dělat nedá – není to rádius, který by vyhazoval do vzduchu. Z vnitřní strany je náznak copingu, ale zase vylezlý natolik přes hranu, že je potřeba do většiny triků naskočit. Nepohodlné.

Zídky

pro bruslaře použitelné. Dvě zrcadlově obrácené lomené. Náklon země není moc znatelný a tak náskok na vodorovnou část neusnadňuje. Jedna nízká zídka a jedna do zatáčky. Jo, a jak je vidět, jeden zatočený rail. Chtělo by to znatelně převoskovat – moc to nejelo.

Stejně jako dvě zábradlíčka s hranatým profilem.

Celkový pohled

Cestičky mezi překážkami jsou zvlněny – ani to nepomůže, ale ani to nevadí. betonové rádiusy v polovině a na konci jsou, jak už jsem psal, zbytečně prudké a bez copingu.

Povrch

Převážně beton. Překvapivě dost klouže – spíš při záběru při rozjezdu. I když možná za to mohou kola.

Závěr

Park pro skejťáky. Bruslaři se sice také zabaví, ale jen na pár překážkách. Při prázdném parku. To v kombinaci s nepříliš přívětivou dopravou vede k závěru, že pokud máte cestu kolem, tak se jděte podívat. Ale za cestu z Prahy to nestojí.

Takže možná někdy.

Už tu nějakou dobu píšu o historických místech, kde se dřív jezdilo. A nějak zapomínám na to vlastně nejzásadnější – Scénu.

Před mnoha roky se tu scházeli první bruslaři, většinou na trekách, skejťáci a občas všechny přišli zmlátit náckové. Veselé časy. Poté byla doba, kdy vjet kolečkem na mramor Scény znamenalo příjezd Policie. Teď tam občas jezdí bikeři a alespoň podle občasných průjezdů jsou tam brusle každému vcelku jedno.

Historické foto (více zde)

Co se jezdilo ? Lavičky u zdi, schody od jednoho do čtyř přes roh, takové divné sedačky, které už tam dávno nejsou a pak ještě zídka u křovin a socha.

Ale hlavne se využívala plocha – od her na babu (a více či méně násilných variací na dané téma) po zkoušení ouška a první třistašedesátek. A ti nejdrsnější si dávali skoky od staré budovy Národního divadla. Byl tam úzký rozjezd a dopad na litinový kanál. Na tu dobu moc hardcore.

V neposlední řadě to bylo místo setkávání. Stačilo dojet na Scénu a prakticky vždy se našel někdo ochotný vyrazit na libovolný street. Jmenovat nebudu – stejně by to už nikomu nic neřeklo.

Aktuální foto