TiK

Konečně nepršelo a konečně se dalo jezdit. Jako součást testování koleček jsem projel Stromovku a oblíbenou trasu přes Holešovice.

Ve Stromovce se objevil jen jeden bezmozek, který se před náhlu změnou směru/rychlosti nepodívá dozadu. Stane se. Kola jedou ďábelsky (viz dále) a na kvalitním povrchu jsou opravdu rychlá. Rychlá, ale pořád se s nimi neho sžít – ten pocit jízdy “na hraně” pořád ne a ne najít. Jistota, že tuhle zatáčku projedu bez toho, že by se kola utrhla do smyku není.

Projel jsem přes Trojskou lávku a zatočil pod ní. Kdybych se podíval, všiml bych si vody dříve – takhle jsem ji profrčel k překvapení jak mému, tak okolojdoucích. Ale po nedávné koupeli je to sranda.

U kanálu jsem fotil: vody je dost a dost.

Přes Holešovice a tramvají zpět na Letnou. Konzultace a pak jsem se chtěl flákat po lavičkách a po jednom railu, který mě už nějakou dobu přitahuje, ale fronta skejťáků před ním je otravná.

Nakonec se objevil J,  s kterým jsem sice byl původně dohodnut, ale pak jsme to pro skoro-déšť zrušili. Začali jsme jezdit kola po Letné. A pak ten vůl dostal nápad, že na rovném úseku (cca 700 metrů) budeme závodit.

Mě to trochu kazil grind plate, který při maximálním záběru drhnul o zem – brzdil a podkluzoval. Takže většinu času jsem tempo držel tak na 90 procent, ale dál to nešlo. Při maxinální rychlosti už to není ani tak o skluzu jako o běhu odrazu vzad – a když jedna brusle podkluzuje, tak se to nedá.

Konec okecávání – prohrál jsem.

Ani nevím, kde přesně jsme se na netu potkali, ale slovo dalo slovo a s JK jsme se dohodli, že přispěji radou praktického bruslaře k nově projektovaným inline stezkám.

Mluvilo se o barvení betonu, kvalitě povrchů a v neposlední řadě i šířce inline stezky. Stejně jako návaznost na stávající stezky.

Bylo to zajímavé povídání. Přes hodinu jsme probírali to i ono, stohy stavebních výkresů a pár snad konstruktivních připomínek. Podrobnosti zveřejňovat nebudu – nebo spíš ani nemohu, protože jsme nedomluvili podmínky o čem se může mluvit a o čem ještě ne. Což by měl vyřešit jeden mail.

Ale za sebe mohu říct: je na co se těšit.

Reklama:

hřiště na Letné se rozeběhla. Toto hřiště bylo poměrně významné pro inline bruslení v Praze. Byla tu jedna z prvních prodejen inline bruslí – Miami sports. Začínalo tu mnoho jezdců – jmenovitě Tomáš Rousek nebo já :) Vznikaly tu první improvizované překážky – funboxy či rail z fotbalové branky. Bohužel domek s úžasnou polohou pro bruslení časem zpustl a nakonec ho dorazil požár, který založili údajně bezdomovci poté, co v Národním technické muzeu ukradli králíky a chtěli si je upéct.

Hřiště bylo sice nějakou dobu neudržované, ale hojně využívané. A teď se bude opravovat. V plánu je několik hřišť a bůhví co ještě.

Zároveň to jsou poslední chvilky provizorního railu.

S firmou Linhart jsem v kontaktu – snad sdělí další podrobnosti o rekonstrukci.

Po včerejší průtrži mračen to bylo složitější. Brusle sice na sluníčky uschly, ale domů jsem zmizel při prvním náznaku bouřky. Která přišla tradičně v šest večer.

Na Letné bylo zajímavých pár jezer. Kromě nich už nic – nikdo nepřišel zmoknout…

via http://www.rollernews.com/blading-when-you-get-older_9693.html

I am not going to lie, this shit gets harder, both physically and mentally, as you get older.

I remember when I first started rolling I could take a slam like it was nothing and just keep on going. No morning after pain, no muscle pulls, and no stretching or Advil needed.

Fast forward almost a decade later, and it isn’t like that anymore. I am a bag of shit. My knees are bad, my legs are all scarred up and have nerve damage, and I am questioning my ability to reproduce from the numerous times I racked myself (which is good in some situations).

As I continue to grow older and rollerblade I have learned one valuable lesson, I can’t treat my body like it is still fifteen. […]

The physical pain and the mental second guessing isn’t as much as a problem as the responsibilities that come with being older and trying to rollerblade. […]

Sure it gets harder to blade as you get older, but it doesn’t mean you quit, you just learn to adapt. […]

http://canadianroll.wordpress.com/2009/06/30/thanks-for-quitting-asshole-just-more-rolling-for-me/

http://www.rollernews.com/about-rollerblading-trailer-two_9589.html

Nová kola od R chtěla vyzkoušet. Vyštrachal jsem stará, ale ještě funkční ložiska a smontoval to dohromady. Pěkně všechno ladí do červena.

Na Letné jsem pokecal, podíval se na překážky, co zůstaly po závodech o víkendu (dva raily), nechal se od kolegů ukonejšit, že pršet nebude a vyrazil směr Zbraslav. Nová kola (80mm/85A) jela na kvalitním povrchu ďábelsky, z kopce to bylo slabší – neznal jsem je a jízda na hranici “než se v zatáčce utrhnou” nepřipadala v úvahu. Takže o něco pomaleji.

Dojel jsem na Karlák když se objevila bouřka. Megabouřka. Otočil jsem to a odjel směr Národní. Tam jsem skočil do tramvaje a dojel jsem až na Malostrankou, kde se rozpoutalo peklo. Neprostupná stěna vody a během pár minut byla silnice kompletně zatopena vodou. Tramvají jsem dojel na vozovnu Střešovice a tam se schoval na stanici.

Stále lilo a lilo a voda stoupala. Promočení tramvajáci hledali výhybky, tramvaje stály a auta celkově zvyšovala chaos. No co, tohle není každá den a tak jsem z relativního sucha stanice vyrazil do deště.

Okamžitě jsem byl mokrý skrz na skrz, ale co. A fičel jsem řekou vody dolů na Evropskou. Výška vody byla místy až přes nárt brusle – a to byl jen proud vody na silnici – žádné louže. Ze začátku jsem nejel moc rychle, ale pak jsem to vzdal a pustil to rovnou.

Drsná chvíle přišla nad Diplomatem – nějaký blbec tam předjížděl v nepřehledném úseku kolonu aut a tak najednou v protisměru transit plnou rychlostí proti mě. Já to strhl na střed, on ke straně a nějakou náhodou nedošlo k čelnímu střetu já vs. auto. To že mě ohodil vodou byla maličkost. Po pár vteřinách když mi to došlo, jsem vyplavil něco adrenalinu. A zbytek si fakt užil – slajdy, skoky přes/do louží, radost z jízdy… radost, že jsem přežil. Huh, nic moc.

Pak už jsem se doplácal domů, z bruslí vylil vodu, oblečení naházel do pračky a konec. Zítra zkontroluji ložiska, ale předpokládám, že budou kompletně na odpis.

A to je pro dnešek vše.