TiK

teď jsem ten příspěvek dopsal a:

via http://www.czecot.com/cz/?page=14&id=15608

Už máte dost rovných hlaďounkých stezek? Nechce se vám jezdit sem tam po autostrádě, kde jediným adrenalinem je otočka do protisměru, nebo spára zalepená měkkým asfaltem? Vemte brusle a přijeďte 15. května do Dvora Králové nad Labem!

Máme pro vás chuťovku, na kterou vaše nohy a plíce jen tak nezapomenou! Rozhodli jsme se totiž bruslaře „zničit" brutálním výstupem na Zvičinu – nejkrásnější a nejvyšší horu Podkrkonoší.

Začneme opatrně, dá se říct jemňounce. Ve 13.30 bude časovka na 3,9 km po rovince na nové pohodlné cestě za královédvorským letištěm. Tato časovka je i pro vaše ratolesti a slabší části rodiny.

Ihned po vyhlášení nejlepších dětí se společnou jízdou vydáme přes město směrem k železničnímu přejezdu. Zde odstartujeme první časovku do vrchu směrem na Dehtov. Na stejné trase byla v 80 letech i jedna lehčí horská prémie cyklistického závodu Míru.

Z Dehtova společně sjedeme z kopečka do obce Třebihošť, kde odstartujeme třetí měřený úsek a to výjezd na Zvičinu, nejvyšší horu Podkrkonoší. Na horu, ze které je nádherný výhled na celé široké okolí a hlavně i na snad stále pocukrované Krkonoše. Na kopci v Raisově chatě bude veledůležité občerstvení a hlavně vyhlášení výsledků, kdy vyhlásíme krále a královnu Zvičiny, kteří získají hlavní ceny v podobě soudků Královédvorského piva Tambor. Výherci dalších hodnotných cen se budou losovat ze všech účastníků akce, protože už jen vyjet na Zvičinu bude výkon hodný krále.

Celková délka 3 etapového závodu je 15km, měřené úseky jsou 3,9km 5km a 4km. Jízdu budou doprovázet auta a autobus, který cestou posbírá všechny, kdo již nebudou moci a hlavně všechny bruslaře sveze ze Zvičiny zpět do Dvora Králové nad Labem. Do autobusu je možné usadit i rodinné příslušníky jako doprovod. Nejodolnější a nejodvážnější jedinci mohou vystoupit v Horní Brusnici a zpět do Dvora Králové cca 10 km z kopečka dojet na bruslích.

Protože se jede hlavně do kopce, pojedeme za každého počasí! Děti mohou jet pouze za doprovodu rodičů. Přilba je povinná pro cyklisty i bruslaře, hůlky a chrániče doporučujeme. Jede se za plného provozu. Auta však jezdí jen ve středním měřeném úseku, kde je ale krásná široká silnice, která je v sobotu odpoledne málo frekventovaná. Řidiče budeme o probíhajícím závodu důrazně informovat.

Cena: 50 Kč pro bruslící účastníky. Akce je již 4 ročníkem tradičních královédvorských In-line jízd, které se vždy vyznačovali jistou „náročností".

Tak tohle hodně zaujalo.

Láká vás jízda na bruslích, ale obáváte se, že to nezvládnete? Zkušený trenér Jakub Makalouš říká, že to naučí skoro každého. Základem jsou rozjezdy, brzdění, zastavování a zatáčení.

Skoda že strýček google na “jakub makalouš” neříká nic relevatntního k bruslení. Ale profík to jistě je, o tom žádná….

Tak pardon – něco to nakonec našlo. No, od roku 2006, široké veřejnosti… Jakub naučil základy bezpečné jízdy na inlinech stovky dětí i dospělých…a odtud sem. FreestylePark Modřany, Nike Dynamic Training, zážitková restaurace.

Bože, raději mě zab.

Ale jako PíÁr zmáknuté má, to ano.

Já se jednou bruslit naučím. :) A to jsem zvládl najednou …

Kamarád má půjčovnu bruslí. Aktuálně ho kompletně živí. Kromě půjčovny ještě učí na bruslích neboli Kurzy inline bruslení. Co ještě ? Aha, skákací boty. A to je více méně vše.

Poloha je dobrá – Letná, známé místo na bruslení.

Co ale není dobré je způsob, jak to dělá.

Propagace

Vlastně není. Udělal jsem mu za dobré slovo a pár koleček stránky. Docela jsem se vyblbnul, protože na “půjčovna bruslí” jsou v guglu i seznamu v tuto chvili na druhem mistě, kde se drží prakticky celou dobu.  Stránky mají redakční systém mé výroby a náznak eshopu – i když je výpis jen informativní. Dnes bych spoustu věcí dělal jinak, ale co. Za cenu cca 800Kč…

Podle četnosti mailu z formuláře stránky za týden přivedou kolem deseti lidí na kurz. I když budu počítat poloviční ztráty, pět lidí za týden.

Kdysi jsem dělal i dárkové poukazy (z vlastní vůle), letos jsem objevil výrobu svépomocí (moje vpravo, kdyby někdo pochyboval).

Nabízel jsem mu i vizitky na půjčovnu, ale nějak to ustrnolo ma mrtvém bodě

A to je celé.

Z nějakého důvodu nelze ani na plot umístit poutač.

Co dál či jinak ?

Nápadů je mnoho – a ideálně takových, které nestojí příliš peněz.

• Facebook – fan stránky, z  každého kurzu fotky, informovat lidi, že fotky najdou na facebooku, stanou se přáteli, zobrazí se to přátelům přátel… a už to jede. Občas to proložit nějakým videem, akce přes Facebook (sleva na heslo publikované tam). Plus rychlá zpětná vazba.
• Twitter – viz Facebook.
• Dohoda s nějakým prodejcem – testovací den na brusle.
• Akce – noční bruslení, závody (pravda, občas se něco udělá – ale je to jen pro známé)
• Vizitky. Když v půjčovně zaskakuju, je mi stydni, když se někdo ptá na adresu a ja to čmárám na kus papíru.
• Věrnostní program.
• Zkusit spolupráci ať už s nějakou zážitkovou agenturou či známými, kteří provádí cizince.
• Rozdávání letáčků v okolí, předvádění, upoutání pozornosti třeba skákacíma botama – a samozřejmě rozdávání letáčků na místě.

Docela bych sázel na Facebook (či podobnou sociální síť). Nulové náklady, slušný dopad. Jediné co to chce je dodávat obsah. To žere trochu času, ale nic tragického. Ale to je třeba naplnit pravidlo číslo jedna pro

A proč to neudělám ?

Protože z toho nemám či nebudu mít ani korunu. Protože to není můj byznys. Protože současný stav asi majiteli vyhovuje, protože kdyby ne, něco by s tím dělal.

Prohlásil jsem, že už je konečně jaro – nebo alespoň ta část, kdy mi nebude to ložisek pršet každých pět minut. A protože stará kola Labeda měla své nejlepší už před několika desítkami kilometrů, začal jsem shánět náhradu. A ejhle: ve skříni staré brusle osazené modrými Labedami 80mm/80A včetně zánovních ložisek.

Juchů.

Stará kola šla zatím do meziskladu – první dvě z každé brusle snad bude ještě použitelné. Poslední kolečka byla sjete na 56mm z 80.

Takže netřeba příliš mnoho fantazie na představu, že teď to jezdí

• úplně jinak

• rychleji

• méně obratně.

A co je nejlepší na nová kola, než pořádný downhill. Jistě, brusle jezdí trochu jinak, po zimě nejsem ještě příliš rozježděný, ale co.

Takže šupem na Kulaťák a tramvají do Veleslavína. A Kladenská dolů. Ani mi nepřišlo, že to jelo příliš rychle – ale zpětně rekonstruováno podle odehraných písní v přehrávači to byl docela fofr.

Odtamtud tramvají zpět a přes Hanspaulku dolů. Nová kola udělala své a radar pod kopcem ohlásil 79km/h. Letošní rekord. Ale zatím je jen duben, ne… ?

Zpět do Veleslavína a zadem vyjet k Vojenské nemocnici. Směr Baterie a pokus sjet k Petynce končí v plné rychlosti v kočičích hlavách. Špatné.

Kus Bělohorské, rozhlédnout se po stabvě křižovatky u hotelu Pyramida honem ke Hradu. Tam na mě poměrně zběsile troubilo jakési pidiauto, které jsem na semaforech dojel a po zbytek cesty nechal za sebou …

Pod Belvederem uhnout do parku a po kofole u Radka pokračování. Kolem Technického muzea dolů, přes Štvanici a kolem Labutě a po Národní na tramvaj.

Podle toho co pojede dřív byla možnost Řepy a druhá Vypich.

Vypich. Udělal jsem pár fotek ze stavby oválu na Ladronce a prosvištěl ke Strahovskému stadionu. Místní downhill bych sice dal i se zavřenýma očima, ale kvůli mnoha děrám po zimě je lepší nechat je otevřené.

Na výjezdu u hotelu Pyramida je to nyní poněkud komplikovanější – betonový ostrůvek, zábradlí a semafory. No, nějak jsem se zařadil na červenou do provozu…

Ke Střešovické vozovně – a tam jsem šel k zemi. Kvůli stavbě je tam hodně prachu – no a v zatáčce mi podjela kola. Díra v dlani, díra v koleni a roztržené kalhoty. Jo, a sem tam nějaký kamínek pod kůží.

To ze mě vyprchal adrenalin, na kterém jsem byl většinu odpoledne a kolem Diplomatu a přes Kulaťák jsem dojel doslova na krev.

Nebudu to měřit kilometricky – až na závěr to byla super jízda a po delší době jsem si to opravdu užil.

Dokud nesjedu kola, budu zase cestovat po Praze :)

na to lezu, když to neumím ?

Podrobnosti budou brzy v novém článku

Na rozdíl od nejmenovaného serveru s Ladronkou v názvu, který je v období spánku, přináším pár fotek z rekonstrukce a rozšíření parku.

A poslední fotka ve mně vyvolává naději, že se podaří oddělit chodce a bruslaře a dojde konečně ke smíru.

P5ihodil jsem do kalendáře pár závodů – převážne věci, co mě zaujaly nebo kam vyrazím s foťákem.

Do kalendáře přispívat samozřejmě můžete všichni – ale chapu, že polovina na to kašle a polovina to nezjistila.

Musím ale říct, že mi blogování na bruslích chybí. Ani blog na tik.cz, ani posterou to nějak nemohou nahradit…