TiK

radí, pátrá, informuje.

Zákaz používání sluchátek
Již nebude možné jezdit závody se sluchátky, jak to někteří závodníci (nejspíše kvůli správnému rytmu) dělali.

Kompletní antidopingová zkouška v Koreji 2011
Na MS v Koreji, které se koná příští rok, budou naplno fungovat antidopingové zkoušky. Podobně jako v cyklistice
budou závodníci testování i náhodně a v nečekaných časech. FIRS tak udělal další krok pro zařazení mezi „velké“ sporty.

Komentář

Ještě že se to týká rychlobruslařů. Mimochodem, je zařazení mezi “velké sporty” výhrou ? Pominu-li fotbal či hokej, mám dojem, že tzv. “velké sporty” mají malou členskou základnu, pár jedinců, kteří se snaží něco vyhrát (obklopeni týmem trenérů, masérů, techniků či činovníků) a při konfrontaci se zámořím dostanou na prdel.

Výjimkou jsou spíše lidé, co se připravovali někde sami: Valenta, Sáblíková (ať neutíkáme tak daleko od bruslení).

Jakou výhodu tedy zařazení přinese ? Odtrhne se špička, která, pokud bude chtít vyhrávat, bude muset trénovat na full-time. Pro špičku nebudou zajímavé závody “za pár korun” s amatérskou veřejností. Amatéři nebudou chtít ani na amatérské závody, pokud přijedou “profíci” (“stejně nevyhraju…” jak už jsem slyšel i letos). Nůžky mezi amatéry a profesionály se více rozevřou. A v konečné fázi bude několik špičkově připravených závodníků (v mezích možností) a trenéři si budou stěžovat, že se bruslení amatérsky nikdo nevěnuje a není odkud brát nové talenty.

Pokud web poběží, rád si svou prognózu přečtu za pár let.

Jinak více o zákazech a příkazech FIRS je třeba na www.světkoleček.cz.

Mimochodem, ty sluchátka…ale co. To mi za to ani nestojí.

Ještě to jde. To je heslo posledních dnů. Dnů, které nabraly pravidelný pracovní rytmus, ve kterém ale místo na polední bruslení zůstává. A kde jsem se toulal dnes ?

Na Letné. Tam jsem projel pár laviček a hurá do města. Kostelní dolů – nekamarádi řidiči mě tam pěkně zavřeli a tak jsem jel rovnou. Bez přibrzďování, bez obloučků. A v polovině, když jsem se chtěl uklidit do vedlejší ulice, tak tam stál člověk a telefonoval. Tímto se mu omlouvám za infarkt, který způsobil bruslař stylem silnice – chodník – silnice v rychlosti něco kolem 40km/h, ale nakonec to všichni zvládli.

Dojel jsem na Vltavskou a pokračoval směr Libeňský most. Jako první jsem hledal cestu přes dlažbu – a ejhle, druhá strana zábradlí byla dostatečná

Původní plán projet Dělnickou vzal za své na rohu u Alzy. Najednou strašní troubení. To jsem chvíli ignoroval, ale když jsem se otočil, po pár vteřinách jsem si zařadil řidiče – majite Bašty na Letné. Ačkoliv jsem měl dojem, že jsme se prakticky neznali, zdravil mě a ptal se, jestli vím, že Radek bude mít přes zimu půjčovnu právě na Baště. Něco jsem věděl, něco ne – ale když už auto stále vedle mně se staženým okénkem, chytil jsem se a: “Jedééém”.

Chlapík chvíli koukal, ale nakonec se rozjel. Zprvu pomalu, ale když jsem ho ubezpečil, že povolená rychlost ve městě není problém, znatelně zrychlil. To se to k Libeňáku jelo. Sice se netvářil, že je z toho příliš nadšen, ale co…

Pak už pěšky přes Libeňský most. Hm. Kolečko skrz místní supermarket (cojavímcojetozač – i když jeho garáže projíždím pravidelně) a na tramvaj na Palmovku. A to tunelu.

Nepříliš tradičně je tunel pod Vítkovem stále zavřený. Koho to překvapuje, ať hodí kamenem  plivne na Béma.

H odně uvolněným tempem pak na Hlavní nádraží. Sjezd do podchodu z perónu byl tentokrát poněkud adrenalinovější – dole za rohem dav lidí. Ale také jsme se tam nějak vešli.

Pak už jen v klidu přes Poříčí  a Štvanici zpět na Vltavskou, tramvají nahoru a přes Letnou domů.

PS.Už to pomalu bude chtít vyměnit kolečka a ložiska – moc se bruslím nechce jet.

Stalin je utopen v záplavě listí, které se plete pod kola, do rukou, pod mikinu i do nohavic. Podle toho, kde zrovna ležím.

Je to krásné, ale náročné. Každou chvíli je někde nafoukaná hromada listí, která tam před pár minutami nebyla. A která pod koly bruslí může, ale nemusí, znamenat komplikace. Alespoň je to větší zábava.

Projel jsem si lavičky, navoskoval dvě hrany, které už moc nejely a povozil se hlavně s soulech. A krom jiného také překonal psychický blok z jedné zídky, na které jsem se kdysi tak rozbil, že jsem ji od té doby vynechával. Takže projeto.

Je fajn, že se předpovědi o počasí a podzimu nesplnily – alespoň zatím a přes poledne se dá jezdit. A že mi to časově vychází.

jsou večery krásné. Během streetu, který začal na Letné za slunce

a končil pod Ladronkou už za svitu měsíce.

Ale jinak žádný spěch, všechno v klidu. Jen si tak vychutnávat jízdu. 

A hlavně se závistí z Prahy.

Most rozšiřuje svou nabídku pro milovníky kolečkových bruslí. Teď už jejich jízdě nezabrání ani počasí.

Most potvrzuje, že se chce stát rájem bruslařů. Přestože in-line stezky brzy kvůli chladnému počasí osiří, lidé nemusí kolečkové brusle balit do skříně. Útočiště jim nabízí Areál netradičních sportů v Mostě, tedy bývalý zimní stadion nad gymnáziem.
„Říkali jsem si, proč tuhle plochu nevyužít ještě více než dosud. Proto jsme přišli s nabídkou bruslení pod střechou,“ říká správce areálu Jan Hašek. Tohoto komfortu mohou Mostečané využívat už měsíc, zatím ale sportovcům přálo počasí a využívali stezky kolem Matyldy, Benediktu a na Hipodromu.

Čekání na horší počasí „Zatím chodí pět šest lidí. O víkendu je ale zájem větší,“ dodává Hašek. Chce proto se svými spolupracovníky dát bruslařům vědět, že takovou možnost mají. „Když lidem řekneme, že si můžou přijít zabruslit na krytý stadion s hudbou, všichni přikyvují, jaký je to skvělý nápad. Ale dosud asi bylo venku natolik obstojné počasí, že nepřišli. Oslovíme také školy, jedna si už objednala vstupenky pro své žáky,“ plánuje Hašek.
Lidi bruslení pod střechou opravdu láká, do Mostu se chystají i Litvínované. „Někde jsem tuto informaci zahlédla, ale nedohledala jsem žádné další podrobnosti. Určitě na brusle přijedu, protože jsem se na ně letos moc nedostala,“ říká například Markéta Žatecká z Litvínova.

via http://www.sedmicka.cz/chomutov-jirkov-litvinov-most/clanek?id=232859

Co dodat ? Že jim můžeme závidět. A že je nejvyšší čas něco podniknout s pražskou halou.