TiK

Dnes vlastně to samé kolo, co včera – jen obráceně. A o něco rychleji. Jistě, zlepšení 1-2 minuty na kilometr by mohl být důvod bouchnout láhev, kdyby to včera nebylo mimořádně pomalé a dnes naopak na krev.

Takže jsem se včera flákal a dnes schvátil. Ani jedno není ideální, ale dnes jsem nějak potřeboval utahat tělo i hlavu – právě za cenu nepříliš komfortního výbehu.

A ještě v souvislosti s tímhle článkem bych rád vzpomenul jednu past na slona, ve ktere jsem si nezvrtl kotnik čirou náhodou…

Aspoň mi na cestu svítil měsic…

Pendluju mezi Bubenčem a Pankrácem – ale Bubeneč mám na běhání raději. Pár kroků do centra (Troja – Rohanské nábřeží – Letná), Stromovka, Letná – Malá Strana – Petřín (už jsem zmiňoval zlikvidovanou achilovku ?), kolem Hradu… Nu, to jsou ty optimističtější trasy kolem 16km.

Dnes to byla „jen“ Stromovka, Trojskou lávkou k Mostu Barikádníků a po druhé straně Vltavy skrz Stromovku zpět. Sobota večer, půj jedenácté – kromě auta na Barikádníků jsem nepotkal živou duši.

Teď absolutně nehonim ani časy, ani kilometry, takže několik zastávek na protažení nehraje roli – a o to je to lepší. Nikam se nehnat a běžet na pohodu.

Což se dnes moc nedařilo – po pár dnech střevní chřipky (eufemismus, znáte to) nebyla síla, nebylo nic. A hlavně jsem si musel několikrát připomínat, že se mám uvolnit, že je to pro radost.

Takže zpět na začátek, za pár dní to bude snad lepší

Kdo jsem a proč tu vznikl nový blog? (A ještě k tomu jako mrtvý formát, žeano).

Jsem sportovec. Ač na to nevypadám a posledních pár let (echm, echm, echm) bojuji s nadváhou. A leností. A podvýškou.

Začínal jsem před milionem let na inline bruslích – z toho je ještě doména tik.cz, v tichosti zakonzerovaná tak, jak je. Vedl jsem si o tom blogýsek s přáteli na brusle.info. Pak jsem to zavřel a přesel zpět na b.tik.cz.

Pak dlouho nic. Resp jízda na kole ve velkém, ale žádné zápisky.

A až loni, po druhé operaci kolene, došlo k velkéhu rozhodnutí: zhubnout!

Začal jsem posilovat a hlavně běhat. A strašně me to chytilo. Noční běhy, tma, nikde nikdo… Až jsem si o půl roku později zlikvidoval achilovku, se kterou se léčím dodnes.

Mezitím ještě skoro čtyři měsíce rýmiček a antibiotik a tak se dá říct, že začínám nanovo. Od začátku.

A že mi chybí takové to večerní zhodnocení, srovnání myšlenek nebo popsání nálady, co se ten den při sportu dělo. Třeba s nějakou fotkou (ne, selfie nebudou). Tematicky mi to k žádnému dosavadnímu blogu nesedělo, takže jedem na novém ( a nehotovém) a od nuly. Ano, myslím tím fyzičku a rozhodně ne váhu.

Cíle do budoucna jsou jasné – hýbat se, sportovat, hubnout a psát (si) o tom.