TiK

aneb rozklusání na Letné a pak čtyřikrát dokola schody nahoru a dolů. I když pomalu, tak docela masakr.

Jo, a gps v mobilu tu zase nenahrála…

mám přístup ke dvěma váhám. To, že jedna váží míň vím, druhé jsem věřil. Vcelku. Ale ne dost na to, abych nekoupil novou. Pravda, ta jde obratem na reklamaci, protože se čínským dětem podařilo slepit díly fakt křivě, ale podle ní mám o pět kilo víc, než jsem si myslel.

Což je průser. Hroší megaprůser.

Tenhle týden to doklepu, ale od příštího jedem na drsnější stravování a nějak struktorované tréningy.

Už potmě, šáreckým údolím a zpět na Bořislavku.

Tam mě to už přestalo bavit a z kopce dolů stejně akorát bolej kolena, takže konec.

I po běhu jsem byl nějaký nevysbouřený, takže zas půltriatlon – kolo. Stromovka, Rohanské nábřeží a Petřín nahoru.

Vypadalo to nadějně, alespoň podle zařazeného stupně.

Přes Ladronku a Hvězdu (dnes už zase) na konec Evropské a dolů na čas. Hele, byla to životní jízda. Jednou na červenou (jasně, stydím se), ale jinak kompletně zelená vlna a fofr jak blázen. Zatím jsem měl rekord 12 minut, po dnešku… velký kulový.

Gps bloudila po horách a lesích, takže jsem prý  z a hodinu najel přes 50 km a na Evropské jsem se dvakrát vracel…

Jo, projel jsem se skvěle – ale nepřítomnost dat do dost zkazila.

Chtěl jsem nějaké zajímavější místo na běhání a proto jsem šel zkusit park u letohrádku Hvězda.

No, možná snad oběhnout ho po podobné trase, jako jezdím na kole, by bylo zajímavé, ale ty dlouhé rovné cesty mohou sice sloužit na tempo a trhání rekordů, ale zábavy to mnoho nepřineslo.

Zpět do Bubenče to bylo po svých – přes Petřiny, Veleslavín na Kulaťák. Tak nějak v klidu, nic nezaujalo, prostě jsem to odběhl.

A nakonec ? Nakonec se neuložila trasa z gps, takže ty sprinty ve Hvězdě jsou mi na co ? Na fyzicčku, ale do tabulke na Stravě se nepřidalo nic.

• 0.3 km plavání
• 10km běh
• 80 km za volantem

 :)

No, plavání bylo na chatě jasné a běh ? Chybělo mi 5 km do strava chalenge – 100km za 30 dni. Kdyby včere v noci nepršelo, tak bych to asi večer šel dorazit.

Lehký výklus (hele, lehký výklus se mi pěkně zrychluje) přes Slapy a okolí, vlastně pohoda.

Jediné minus je nové běhací tričko od Karimoru, které jako jediné z těch, co mám (dřív kvalitní funkční kvůli kolu, běhá se v tom taky dobře) dokázalo na zádech propotit, nacucnout, nalepit a studit. Hodně špatné.

po bolavém koleni. Znáte to – ráno vám ortoped řekne, že je to více-méně v pořádku, odpoledne se jde běhat.

Pocitově to není úplně stejné jako předtím, i když nic nebolí. Takže lehoučkcýh sedm a domů.

Už zase.

V pravém, neoperovaném, mi někdo chvílemi otáčí šroubovákem. Na hybnost to vliv nemá, na všechno ostatní ano.

Překvapivé, že mu nevadí těch 20 během či 80 na kole, ale poklel, resp. hluboký dřep stačí, aby se bolest objevila.

Na pátek jsem objedaný na ortopedii, takže budu zvědav, co s tím dál. Na jednu stranu – operace by znamenala měsíc výpadek a pak asi klid, na druhou i já poznám, že proti zrasovanému koleni je tohle jak nové.

No nebudu spekulovat.

Tedy – starat se celý den o tříletého syna ? Je to fajn, ale kam se hrabe půlmaraton. Jsem utahanej jak kotě.

Na kole. Smíchov, Černošice a přes Roblín směr Karštejn. Pěkný sjezd přes Karlovu studánku zkažen, protože jsem musel dávat přednost skupině turistů. A stejně, jak jsem doma zjistil, vypadla kompletně gpska.

Pak podle vody domů s tím, že jsem v Černošicích perfektně zmoknul, ale než jsem dojel do Prahy, to to zase uschnulo.