proti včerejšku, ale podařilo se.
Alespoň v podvečer se jít proběhnout. Do Krčáku. Jako první jsem narazil na běháme na čtyřce – a podle kolemjdoucích dojmů to asi nebude to pravé. Ale uvidíme, pokud na to (jako dnes) nezapomenu, tak to možná zkusím. Ale asi mezi větší počet lehce odkvétajících žen nezapadnu.
Protože jsem asiciál a rád běhám sám, podařilo se mi trefit to nějakého závodu – běžců bylo mnoho a přes moučné značení na zemi běhali tak nějak odevšad. Zbavil jsem se jich až na „tajných“ trailech, které znám z kola.
Bylo jim mnoho a v kompletním věkovém rozpětí. Jen u těch starších to občas vypadalo na hraně, jestli infarkt ano či ne – měl jsem dojem, že i závod by mě měl hlavně bavit a ne se u něj zničit. DObře, až poběžím finále maratonu na olympiádě, tak prosím. Ale zatím ne.
Podle stravy jsem zaznamenal zlepšení ve skoro všech segmentech – ale ten jeden, kvůli kterému jsem to tam nahrával, mi vyrazil dech. Na pár desítkách metrů z kopce jsem byl dnes, za světla, o půl minuty pomalejší, než minule za tmy a s čelovkou. Jako úplně nepotěšilo a musím se tam brzy vrátit a tomu času to natřít.
Nakonec jsem si dal právě ještě jeden menší okruh po bajkových trailech – a bylo to skvělé. Krásné cestičky, nikde nikdo, moc fajn. Jen pár srnek, se kterými jsme se navzájem vyděsili.
Dotočil jsem to zpět k Labuti na pěkných 12km s docela rozumným časem (na mě) – a ejhle, autobus jede až za 15 minut. No to bych tam zmrzl. Takže směr Budějovická a Pankrác. Včetně tohohle hnusu, který na kole znám moc dobře. Během (ehm) to není o nic lepší…
Končil jsem na patnácti a ten konec už nebyl moc ono. Podle času ani tak ne, ale pocitově to bylo nedobré.
Ale zase vím, že patnáctka z kopce do kopce půjde. A běh na hrad ? Počkám na výsledky z prvního závodu a pokud tam bude alepoň čtvrtina pomalejších než já dnes – Kunětická horo, tady mě máš!