Pravé, to zdravé koleno, bylo posledních pár dní zatuhlé. A ejhle, včera bolest. Taková ta zevnitř, co vystřeluje nahoru a dolů. Hodně podobná té, která mě před pár lety přivedla k první operaci kolene.
K ortopedovi jsem se dnes nedovolal, ale to mi nebrání si dělat starosti – jak to bude závažné (už vím, který pohyb a tlak tomu vadí; běh kupodivu ne), jestli mě čeká operace (a dva měsíce výpadek jak ve sportu, tak v domácnosti) nebo co bude.
Jako obavy jsou…
Vlastně to patří k Petřínu -ale tam jsem to nenapsal.
Ve Stravě jsem viděl časy před rokem – a právě na těhle kopcích (jo, jak jsem si na nich pořídil zánět achilovky, to je ono), takže je zajímavé srovnání.
I když vlastně pauza od listopadu do března právě kvůli achilovce znamenala půl roku bez běhu.
Nicméně: na Starých zámeckých schodech zlepšení o 30 vteřin (minule to bylo na krev, tentokrát by to šlo rychleji), Petřín odspodu až nahoru skoro o minutu za stejných podmínek.
Takže je fajn, že to běhání má nějaké zlepšení. Ale hlavně – i když třeba neběhám rychleji, jde to o mnoho snadněji.
Přes den teploty šplhaly k 35C, večer už jen k 30C. Tak proč se nejít proběhnout ?
Stromovka, Barikádníků a zpět. Tenhle nápad sdílelo hodně běžců a kolařů, takže jsem rozhodně nebyl sám.
Jo, vzhledem k teplotě jsem se na tričko vykašlal rovnou – a hele, cestou nikdo nezvracal. Pravda, byla tma…
A překvapivě se mi běželo hodně dobře – neměl jsem pocit, že je to rychlé, ale časy tomu neodpovídaly – takže moc dobré.
Jen relaxačně na kole něco krašího – ale na 40 km jsem 4x lepil…mám dojem, že kromě montování kola jsem snad nic jiného nedělal.
A to to bylo přes centrum, Černý most a Kbely…
chata a plavání
Jel jsem z Prahy přes Kralupy na Říp, otočka na Mělník a přes Neratovice a Kbely zpět.
Ale nejhlubší dojem zanechal Řip. Nějaké zvěsti, že je to do kopce, jsem zahlédl na netu – ale realita ? Tvl, to je nejhorší kopec, co jsem kdy jel včetně různých výjezdů po hlíně a stoupání Vítkovice – Zlaté návrší. Fakt.
Není dlouhý, tak kilometr a něco, ale krpál od začátku do konce, nikde se nedá vydechnout. Podle Stravy má hodnocení 4, stejně jako Petřín – ale to raději třikrát dokola Petřín.
Lidé (alespoň dnes) fandili ze všech sil a když jsem se vyškrábal nahoru, hned mě hlouček cyklistů zpovídal, jestli jsem to dal.
Ano a ne. Hned na začátku mi spadl řetěz, takže ne. Všechno další ale ano, takže jo. Vyberte si. Prostě 20s pauza. To bylo nahoru.
Dolů jsem stál na brzdách – ani tímhle směrem se to nedá pořádně jet. Ale příště už budu vědět, do čeho jdu a zaútočím na rekord. Alespoň osobní :)
Ostatní bylo v pohodě -sluníčko, vítr, 112km, jízda v pohodě.
Po dešti a flákání jsem se šel proběhnout. S tím, že se jdu servat. CHotkovy sady dolů a hned zámecké schody nahoru. Otočka, sejít a směr Malá strana. Kolem anglického velvyslanectví nahoru a druhé zámecké schody. Uff. Od vyhlídky Pražského hradu dolů k Úvozu a tamtudy nahoru až k rozhledně.
Uff.
Sejít po schodech zpět na Malostranské náměstí (běh z tohohle kopce ? To se rovnou můžu objednat na další operaci) a poklusem na Újezd.
Odtamtud tradiční cesta až k rozhledně.
Uff.
Pak už jen seběh přes Prašňák a bylo to.
Co tak dělat, když se v noci venku čerti žení ? Jít běhat.
Lilo jak z konve už když jsem vybíhal. Po chvíli se počasí trochu uklidnilo, aby to pravé přišlo na Trojské lávce, nábřeží a Mostu barikádníků, kdy lilo vodorovně a ve světlech pouličních lamp to bylo boží dopuštění.
Bylo to skvělé.
Nikde nikdo, jen já a běh. A louže. Cože, vyhýbat se jim ? Zbytečné.
Sucho ? V botách ? Pod bundou ? Ani náhodou. Že je zima ? Tak zrychlit.
Bylo to skvělé.
Ne kvůli časům a rekordům. Kvůli takovým okamžikům miluju běhání.
až do Vraného, tam na kopec a sjezd přes Opiddum do Břežan. Tedy -sjezd: na pár místech jsem vedl, protože moc velké kamení, moc zkopec a moc mokro a ubrždění.
Pak otočit a Břežanským údolím nahoru a pokračovat přes Břežany po poli směr Modřanské rokle a zpět na nábřeží.
Jo, a nakonec ještě Petřín.
Z Troje přes Palmovku a Rohanské nábřeží na Letnou.
Co bylo zajímavé ? Kilometr volně, kilometr zrychlit (asi o 1:30 na km) – a moc pěkně to ubíhalo, ale únava přibývala jen pomalu.
Tenhle koncept běhu ještě vyzkouším i na delších trasách