TiK

Dnes do obchodu. Na druhou stranu Prahy, takže proč to nespojit s nějakou tou vyjížďkou ?

Až do Malešického parku v pohodě, za ním jsem kus kolo vedl – malej krpál, maliní vlevo i vpravo, dole dva sběrači a ještě tam pokukoval psí čumák – tohle nemohlo dopadnout dobře.

Pak na Čeňák přes Smetanku – hele, tam když se to šlápne nahoru (strava segment!), tak je tam krásný trailík lehce z kopce. A že sem to roky jezdil blbě po rovině…

Z Čerňáku na Kbely a v Letňanech „přes tři kopce“  a hurá na Bohnice.

Tam zklamání veliké – v Ďábličáku na krásném, jednoduchém (dobře, konec byl pohled jak ze střechy, ale nic technicky náročného) někdo začal kopat skoky – takže se mezi nimi musí kličkovat a celkově je to na nic. Řekl bych, že je zmiňováno i tady.

Pak už dolů k Trojskému mostu. Za Velkou skálou u Haltýře jsou trochu předělaná cestičky, takže mé místo, které mi hlava nikdy nedovolila sjet, už neexistuje a místo něj jsou tam dvě serpentýny, které se naopak dají sjet se zavřenýma očima.

Na Trojské lávce jsem zase kolo vedl, jak největší blbec, protože tam na lidi a dopravní značky kolaři prostě serou (pardon, my french).  Ostatně prasení, co jsem viděl v centru překonává všechny mé představy a za chvíli se pomalu budu stydět jet na kolo, hozen do jednoho pytle s těmihle hovádky (červená, chodník, přechod na červenou, a za křižovatkou zpět do provozu… např.)

Kolo jede pěkně, docela žasnu, jak si poradí s kořeny a  kopci. Stějně tak žasnu, jak je to (než si zvyknu) neobratnej krám s ohromnou setrvačností. Co jsem byl zvyklý tělo držet kolmo a kolo v zatáčkách ovládat jen od pasu dolů, tak teď hezky náklony celého těla.

Sice se starem s cílem odjinud, ale jinak Zbraslav, Černošice a zpět.

Tady je vidět, že to bylo o dost rychlejší, než na starém kole – a to jsem se bůhvíjak nehnal.

Seřízení kola se docela podařilo, ale zatím vidím problém v sedle – je moc placaté. Dám tomu ještě pár desítek kilometrů a uvidíme, jestli půjde z domu nebo si zvyknu.

A teď ještě kolo vzít do terénu.

Tak asi takhle:

(Žluté a oranžové jsou osobní rekordy)

Po ukradení už mám zase na čem jezdit: Maxbike, 29 palců, hardtail.

První dojmy ?

Je to velké. Neobratné. Rychlé.

No, nastupuje se tam málem po žebříku. A to mám stejný rám jako předtím na 26. Na (ne)obratnosti si musím zvyknout. I přes dlouhá představec a široká řidítka to donutit zatočit na pětníku úplně nejde. A v rychlosti ? Setrvačníky z kol jsou pekelné. Ale zvyknout se na to dá.

Ale ta rychlost… nikam jsem se nehnal a stejně mám na stravě 1-3 top časy v místech, kde jsem jel. Včetně drobnosí jako průměr 34 km/h na Nuseláku. A fakt jsem neměl pocit, že se moc snažím.

Musím dokoupit ještě světla, blatníky… a hromadu podobných kravin, ale to hlavní – kolo už je.

Jo, a ještě pořádně zabezpečit garážování.

Po přivezení kola jsem se večer šl protáhnout. Hodně v klidu, pomalu. Stejně mě pořád pobolívá kyčel. Ale s doktorem zatím váhám.

Nakonec z toho byl druhý nejlepší čas na výběhu Stromovkou na Letnou (neplánovaný) a pak ve sprintu přes Letnou – tam jsem přidal zcela záměrně a pokud bych to místo šestistovky vydržel kilometr, byl by to nejrychlejší čas na kilometr. Kdyby, žeano.

Ale příjemné na vyčištění hlavy

Vlastně zajímavé na tom bylo, že jsem se vydal ze zátoky do přehady. Tedy, vzhledem k lodnímu provozu, nejsem takový cvok, abych to vzal napříč Slapskou přehradou. Takže jen podél břehu.

A v přehradě me překvapily vysoké vlny. Jasně, dalo se to čekat, ale zátoka jako sklo na o pár stovek metrů dál je to jak na moři.

jen v opačném směru. Rotunda, Slapy, Přestavlky, Ztracený mlýn a domů

Dnes jsem si běžel pro osobní rekordy na dvou úsecích. Což se splnilo – jak prudké stoupání, tak rovinka s kopcem nakonec po kilometru padla a oba osobáky šly o 20-30 vteřin.

První je na obou bohužel nějaký cvok :), který tam bežel jednou, zadupal mě o minuty … když on podle Stravy má maraton za 2:30… no…

Výbeh z chaty na Slapskou přehradu. Napřed Přestavlky loukou dolů a pak po silnici na hráz.

Zpět víc silnice do Slap a tradičně domů.

Příjemně to ubíhalo

pár (doslova) kilometrů. Začalo mě to hodně bavit.