TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

V parku-[import z mamil.cz]

u důchodců. Potmě, ale v příjemném teple 16C. Dnes jen dvě kolečka a kvůli kolenu méně běhu, ale vcelku to stačilo.

Kolik?-[import z mamil.cz]

Když mám váhu, která mi ukazuje od 80 do 120kg a z několika pokusů se ani dvakrát neshodne na stejném čísle, tak naprosto přesně vím, na čem jsem…

Večerní kolo-[import z mamil.cz]

Ani jsem to dnes nečekal, ale dostavil se hlad/absťák po kole a v sedm večer jsem vyrážel. Chotkova, přes Smíchov na Černošice a zpět.

Jelo se mi skvěle – a poměrně rychle. Dobrý pocit potvrdilo nahrání trasy do strava.com – pár osobních rekordů, ze kterých si vážím nejvíc uphillu na Letnou – což je masakr za jakýkoliv čas.

Flákám to-[import z mamil.cz]

celý den se snažím přesvědčit, že ten studený vichr není tak studený, že se mi nechce spát a tak.

Nepovedlo se.

Černošice – Vrané-[import z mamil.cz]

v obráceném směru. Výsledky jsem nahrál do Stravy – a není to tak tragické, jak jsem se obával.

Relax?-[import z mamil.cz]

Skoro celodenní hraní s malým synem, nošení na koni, na zádech, zvedání… fakt je to proflákanej den ?

Relax-[import z mamil.cz]

Odpočinkový den

Ještě jednou tolik-[import z mamil.cz]

Pražské věže byly fajn, ale to neustálé nasedání a sesedání a tak – chybělo mi projet se. Takže směr Zbraslav (málo kopců, dá se držet tempo…).

A to jsem si dal.

Cyklostezka zarvaná kolaři, pejskaři, bruslaři, kočárky… tuhle trasu na horském kole jezdím 28-30 km/h. Což je moc rychle. Takže brzdění, předjíždění, zrychlování… Daň za jízdu za světle a teple.

Nakonec ještě Nerudovku nahoru a bylo.

Pražské věže-[import z mamil.cz]

Orientační závod. I když – spíš než závod společenská událost. Vyhrává každý, kdo se zúčastní – a vyhrává odpoledne v Praze na místech, o kterých ani netušil.

Na startu (či při registraci) se fasuje mapa s body, které je třeba navštívit a označit v kartě kontrol. Plus druhý papír plný otázek (jak se jmenuje rybníček, číslo nejbližší lampy, koho mají ve znaku…).

Rozsah byl od Tróji do Košíř – takže kolo. Přes Stromovku je to pohoda, v Botanické zahradě se šklebili, ale nakonec mě i s kolem pustili (a já se choval moc slušně a tlačil), Trojský zámeček taktéž.

Odtamtud směr Střešovice – takže Jugoslávských partyzánů, Kulaťák a nahoru Střešovickou. A jéjé – jedne kontrola tam je na místě až po obědě, takže tam pojedu ještě podruhé. Odtamtud to Břevnova ke klášteru. U Vojtěšky zase pěšky, mniši to nemají rádi. A hned do kopce na Větrník (jediné místo, které jsem neznal a hledal).

Pokračování do Košíř – sjezd Motolem a už se šlape nahoru k rozhledně. Místo plánovaného dojezdu Národní divalo / Novoměstské radnice zpět do Střešovic. Kopec přes Strahov není tak úplně nejzábavnější, co jsem kdy zažil, ale jet se dá, samozřejmě.

Ze Střešovic si to dávám na Pohořelec a kolem Hradu Nerudovkou dolů. Jo, přední brzda je vydřená na kov, destičky budou nutné.

Národní Divadlo chytám ve chvíli, kdy je čas na odpolední představení – jedním vchodem chodí svátečne upravní lidé, druhým zpocení turisté.

Konec na Novoměstské radnici. Moc příjemné odpoledne, během kterého jsem najel skoro 40 km jen po Praze.

Na registraci-[import z mamil.cz]

Jel jsem se registrovat na Pražské věže (report zítra) – a samozřejmě po rovině to nešlo. Nerudovka dolů, Petřín nahoru (kus nesení kola a přelézání zdi, ehm), Nový Strahov (označení kdysi bruslařského downhillu), Radlice, Děvín, Baranďák – a šup do Podskalí, kde jsem si úspěšně vyzvedl mapu, dotazník plus pár dalších na zítřejší závod, který, jak se zdá, alespoň trochu nahrazuje Cyklosvítání.

Cestou domů ještě Nerudovka nahoru a bylo to.