Spíš ranní, no. Už třetím rokem, v osm ráno, v Krčáku. Ač socializaci (a ještě v běhu) nevyhledávám, z tohohle jsem už udělal tradici. Krátké proběhnutí rekreačním tempem, zaspívat koledy a nazdar za rok.
Letos rekord – 227 běžců. Což bylo vtipné na otázku „Kdo je tu poprvé?“ se přihlásili asi dva, místo tak sedmdesáti.
Ještě přídám skvělé video, jak jsme se na start sbíhali. Tedy ti s GPS záznamem a Stravou
V dávných dobách jsem používal sports-tracker.com. Měl bezvadnou flash klient-server verzi, ale když se majitelé rozhodli, že už to není cool, s novou verzí byl čas tuhle službu opustit. Ne, fakt se nepovedla.
Nakonec se mi z ní podařilo dostat všechny GPX soubory, ale už jsem je nikdy nikam nenahrál.
Pak přišla Strava. Objevená asi náhodou, ale měla (a má) výhodu, že data do ní se dají dostat v podstatě odkudkoliv. Snad každá aplikace, každé hodinky, mají přímé sdílení sem. Pravda, ven to jde ztuha, ale kdo by chtěl něco jiného, že ?
Na Stravě jsem byl několik spokojených let, i když souběžně jsem si vyvinul vlastní tracker, který plní to, co chci a potřebuji. Inspirováno hlavně Stravou, nicméně nápady jsem kradl i odjinud a občas něco nového doplním. Importy GPX, takže jsem se stal nezávislý na vendor-lock-inu.
Před rokem (a maratonem) jsem si zkusil Stravu zaplatit – že mi to pomůže s časem a tak. Ze tří balíčků jsem zvolil dva – Training a Analysis. Analýza je jasná, ale v podstatě se scvrkla do sledování jednoho grafu únava-forma-kondice. Časy v tepových zónách, frekvence kroků a tepovky mam u sebe.
A tréning ? To bylo to hlavní. No, první – maratonské plány nepočítají s hrochy, takže to bylo na 12 týdnů, zatímco já to měl na půl roku. Stejně tak přestože na mě mé Garminy hlásily co mohly, vyhodnocování plánu (4×200 rychle… hodinky to viděj… Strava ne) neprobíhalo dle mých představa a v podstatě mi to čárkovalo jen odběhané kilometry. Tak jsem si to v této formě přidal k sobě.
A to bylo za pár dolarů vše.
Do toho Garmin přišel s redesignem svého webu, který je sice pořád řádově nepřehlednější, ale informací poskytuje stejně.
Nechal jsem tedy Stravu na rok a měsíc před koncem neobnovil předplatné. Ano, jako správná socka jsem kalkuloval s tím, že pokud mi něco nabídnou, tak bych mohl zůstat, ale v zásadě mi to bylo jedno.
Long story short – mailem mi oznámili, že další platba nebude a druhým, že jsem přeřazen do free programu. Šmytec.
Tak nějak jsem čekal něco víc – obzvlášť, když mě po ukončení bombarduji in-app reklamou na dva měsice zdarma (pro nové jen měsíc).
Teď už jen čekám na skvělé video „Rok ve sportu“, který Strava (snad každoročně) generuje a pak ji odpojím od automatického sdílení.
Přínos v podstatě nulový (dobře, segmenty super, ale za to to nestojí) a mých dat se po netu povaluje už dost, tak proč přidávat nová.
Trasu vlastně znám celou – ale na dvakrát a v opačném směru. Praha – Kralupy a Kralupy – Říp.
Vsuvka – teď jsem zjistil, že o jedné z generálek na maraton jsem tu nenapsal ani slovo. Hm, divné. Přitom běh z Kralup na Říp a dál do Roudnice byl plný zážitků a jeden z mála nad 35km.
Tohle je z Řípu do Prahy – a i proto, že znám cestu, to je vcelku masakr. A pravidla ? Muž, žena a jedno kolo. Každý musí uběhnout minimálně deset kilometrů – a jinak se děj vůle boží. Celkem to bude lehce nad maraton, co jsem koukal do výsledků, nejlepší za tři hodiny – což je moc pěknej čas.
Škoda, že moje žena je totálně anti-sportovně založená a nedala by ani tu desítku. Takže si jen závistivě pustím video a nechám to plavat. A ano, v tim videu jsem poznal snad všechny záběry :)
A mimochodem – to ti lide fakt musí být o tolik mladší ?
S koncem roku se blíží bilancování, nostalgie a podobné věci. Dívám se tu na poličku, kdy se mi nastřádalo pár finisherských medailí a přemýšlím, jestli je dobře dávat medaile za účast nebo ne.
Vlastně mě k tomu trochu dosťouchl syn – párkrát se mnou běžel a medaile byla – a pak měl cvičení v Sokole a tam se odměňují jen první tři – ostatní jen mini diplom za účast. A najednou “táto, proč nemám taky madaili?”
Dajli medajli… Ale jo, proč? Kromě ceny útěchy za obvykle předražené startovné, že ano. Takže to vypadá, že se tu šmahem snažím odsoudit medaile za účast.
Ani náhodou.
Můj první maraton – a kdybych po těch stech hodinách na trase nedostal tu placku, přišlo by mi to líto. Přesto, že na nějakém šestitisícím místě nemám nárok. Jak to? Tohle každej neuběhne!
A opět – ostatní jsou hezké zpestření, ale význam a smyslu pro mě nemají. Dokonce ani nemám speciální poličku či věšáček na medaile…
Dokud bude běhání masovka, všichni budou chtít za účast a ne za výkon. A já si nebudu lámat hlavu blbostma.
Už jsem zmiňoval na Twitteru, že plány na letošek by mohly vyjít. Na začátku listopadu to bylo do pěkných kulatých 2500 kilometrů pár stovek, ale pak přišla nějaké ta rýmička a rázem bylo vše jinak.
Zkrátka na prosinec mi vyšlo přes 250 km do limitu. Jasně, pro někoho to není moc a při tréninku na maraton jsem byl na konci i na 300 za měsíc – ale to bylo před maratonem.
Nicméně plán jsem sestavil. Neřeší, kudy běhat, ale kolik a kdy. A nechává dost místa na odpočinek – což je důležité. Vlastně je to fajn – mám pocit, že pořád odpočívám a kilometry utěšeně naskakují.
A teď vyhodnocení před posledními prosincovými čtrnácti dny: 90 do konce. Necelých 50 za týden. Pokud nepřijde rýmička nebo fakt totálně psí počasí, mělo by se zadařit.
Jasně, zkřížené prsty a jen to šeptám, aby mě zákon schválnosti a další mrchy neslyšeli.
Jednou za nějakou dobu si dopřeju komerční masovku – takže letos i loni předvánocní běh.
Syn si dal nesoutěžní dětský, prý 1km. Za 3:14, takže tomu kilometru úplně nevěřím. Nebo ho dám na atletiku. Už zítra.
Dospěláci pětku, tentokrát s novou zatáčkou na Štvanici, takže to těch pět bylo. Loni jsem nastupoval po nemoci a nějak nachcípanej (vím, že jsem běžel v zimní bundě), letos docela v pohodě a uvažoval jsem o nějakém tom rychlejším čase.
Ale to bych se nesměl zaseknout na startu někde v polovině a pře pár užších míst se neprodrat dopředu. Ale co, byla to sranda akce, tak kam se honit.
Zase mě překvapilo, kolik lidí musí na 5km pravidelně hydratovat (flaška v ruce), lapat po dechu (třetí kilometr v tempu 6/km) a na čtvrtém už jenom jít.
Dobře, syn taky přepálil, ale tomu je pět :)
Počasí dobré, high-five se Santou, Sobem a Medvědem (ne, neptejte se), parkování za devatero horama a řekama, kde je zóna a místi aspoň na jedno auto, občerstvení, organizace… Prostě závod „starejte se o mě“.
Točil jsem video – z kamery 35 minut záznamu, Quik to stáhnul na 50s a nemám pocit, že něco podstatného zapomněl. Video na Youtune a stejně čekám, že mě nějakej automat zařízne za autorské práva. Jo, to kratší, samozřejmě. Nedovedu si představit, kdo by se chtěl na tu půlhodinu dívat.
Tedy spíš štědroranní – v osm v Krčáku u Altánu. Pro mě už potřetí, takže tradice zavazuje, no ne ?
https://www.facebook.com/events/2118827041552281/
sdfgsdfg
ne, nejedná se o nějaký závod či masově organizovanou akci, to mi jen druhý běh po nemoci vyšel na výročí Sametové revoluce. A když jsem tak plánoval trasu, jedna z variant byla i přes Národní třídu.
Kam jsem nakonec neběžel.
Všichni si tu Sametovku připomínáme – někdo se slzou v oku při pohledu na Havla, někdo vzpomíná na pendrek, někdo, jak za komančů bylo skvěle.
Odbočím. Není mi dvacet. Ani třicet. Takže jsem to zažil na vlastní kůži. Jak rozvinutý socialismus, sametovou revoluci, opatrné, nicméně nadšené očekávání svobody i rozvinutou Unii. Tenkrát stačilo málo a stál jsem s Havlem na balkoně, leč nestalo se a já jen zíral, jak kolem mě proletěly dějiny.
Ne, nelituji toho, i když pak celý můj život mohl být zcela jiný.
Takhle jsem zažil to šedé bezčasí budování socialismu, co se doma říká a neříká se na veřejnosti, co se naopak veřejně podporuje, ale hlavně ne moc aktivně. Pak tu změnu, kdy nikdo nechápal, co se vlastně děje až najednou byly komunisti pryč a Havel na Hradě. Nebo to tak vypadalo.
A porevoluční roky. Jako skejťák (a pak i bruslař) byla nová svoboda prožitá ještě intenzivněji a nikdo sice nevěděl co a jak bude, ale strašně jsme se těšili.
A nějakou dobu nám to i vydrželo.
Jasně, zestárli jsme, založily firmy, rodiny a ona bezbřehá svoboda se začala vytrácet. Dalo by se tomu říci i zmoudření. Nebo obroušení, volba kompromisů? I to je možné.
Další euforie přišla se vstupem do EU. Opět vše vypadalo skvěle, budoucnost před námi, žádná komplikace v dohledu. Také to pár let vydrželo.
A možná i pro těch pár let v socíku jsme náchylnější vnímat zprvu drobnosti, které tu svobodu omezují. Kousek po kousku. Tu něco ohlásíš státu, tam o něčem nebudeš mluvit.
To samé na internetu: byly doby, kdy, když někoho na sociálních sítích zablokovali, mluvilo se o tom týdny. Teď lidé mizí vcelku konstantní rychlostí a už to nikomu nepřijde divné. Z novin a televize se polovinu informací nedozvím. Občas ani jednu. Vládu vede estébák s podporou komunistů.
Lidé jsou buď jsi pro nebo proti nám. A je jedno, jestli je to Putin nebo nová cyklostezka. Nesmiřitelné tábory.
Opět si dávám pozor, co komu říkám. S kým nesouhlasím. Co mi nařídí dodržovat pod drakonickými tresty.
Kdybyste se před pár lety zeptali, zda je po listopadu lépe, neváhal bych. Kdybyste se o pár let méně zeptali, zda je EU skvělá, neváhal bych. Kdybyste se zeptali, zda jsme se vypořádali s lety komunismu, neváhal bych. Proboha, 30 let po pádu komunismu (opravdu vlastně tenkrát padl?) nejsme schopni sehnat do většiny státních funkcí někoho, kdy by v KSČ nebyl).
Dnes? Nejsem si jist.
Nemusím si neplněné naději připomínat. A tak jsem raději běžel jinudy.
Když trénujete na pětku či desítku, mělo by vaše tempo na kilometr při pomalém běhu být zhruba o 2 minuty pomalejší, než je vaše závodní rychlost. Pokud se připravujete na ½ maraton, mělo by být pomalejší o 90 sekund na kilometr. Pokud se připravujete na maraton, tak pak zhruba o jednu minutu.