TiK

Zase se tak nějak nashromáždilo pár koleček. Popelnice si pochutnala…

a pak že neexistují

Během odpoledne v půjčovně jsem byl svědkem návratu frekventantů kurzu inline bruslení. Sakra práce.

Lidé po minimálně pěti hodinách výuky. Nevím, jestli byl problém v nich, v učiteli nebo byl prostě špatný tlak. Ale po intenzivní výuce stáli v “A” postoji (nohy vedle sebe), netušili, jak se odrazit (ne, jako na ledních se zoubky to opravdu nejde), na miniaturním kopci (půl metru výšky na 20metrů délky, dlouhý bezpečný dojezd.) nedokázali sjet.

Co hůř: ne nedokázali – ani to nezkusili. Bezradně stáli “nahoře” a raději se od instruktora nechali po jednom svozit dolů. Ochráničovaní, ohelmičkovaní. Pokud se dostali do dosahu plotu či jiné pevné stěny, vrhali se na ni a jen ručkováním se posouvali dál. Brusle spíše překážely.

Výjimkou nebyly případy(i), kdy lidé z kurzu po několika hodinách stáli na mírném svahu, a snažili se jet vpřed do svahu. Ale jen šoupali nohama vpřed a vzad – protože základní odraz (nohu vytočit o 10-90 stupňů a odrazit se) jim buď nikdo neřekl nebo to prostě nepochopili.

Nebo jsou standardy kurzu nastavené příliš nízko ? Mezi řečí tam padlo, že přešlapování dopředu se bude řešit až další den.

Pro koho kurz inline bruslení vlastně je ?

Pro “instruktory”, kteří na tom tak maximálně vydělají ? Pro “bruslaře”, kteří, ukolébaní falešným pocitem bezpečí (a chrániči a helmou) myslí, že bruslení nebolí ? Dostupný adrenalin pro všechny bez jakéhokoliv rizika ?

Posedlost odborností. Prostě nemohou koupit/půjčit brusle a jít to někam zkusit. Potřebují certifikovaného instruktora. Nemohou to zkusit, zeptat se kolemjedoucího. Musí jim to být vysvětleno ve shodě s metodickým pokynem. A v neposlední řadě jsou kurzy bruslení byznys.

Mimochodem – probíraná teorie na kurzech. Neslyšel jsem všechno, ale – za tohle jsou lidé ochotni platit ? Rozebrat brusli, vyměnit ložisko ? Pochopím kohokoliv, kdo to zkusí a uspěje. Pochopím kohokoliv, kdo to zkusí, selže, odnese do servisu a nechá si to udělat. Ale platit za to, že mi řeknou, že mám zatočit šroubem (popsané v manuálu k bruslím) ? Co ? Stejně následuje jeden ze dvou zmíněných scénářů.

Lidé platí za něco, co by sami mohli vyzkoušet a zadarmo.

Co takový kurz produkuje ?

Bruslaře ? Těžko. Osoby, které jsou snad nějak schopné jet po rovině. Zabrzdit či mít brusle dostatečně pod kontrolou na to, aby nikoho včetně sebe neohrozily těžko. Viděl jsem výsledky a přesto že to snad nebyl reprezentativní vzorek, byl to tristní pohled.

Výsledkem jsou postavy, které plní stezky ve Stromovce, na Ladronce či jinde. Základní postoj, velká nejistota a sebevědomí “já byl na kurzu, já to umím”, které u některých jedinců vede do fáze dvě “já byl na kurzu, jen já to umím správně a musím vám ostatním vysvětlit, jak jste to dělali špatně”. A někdy i další fáze.

Postavy, které jsou spokojené na rovné cestě odnikud nikam. Nikdy nejely z kopce, nikdy nemusely řešit nenadálou krizovou situaci. Která mimochodem naučí více, než jakýkoliv kurz (poznat chování bruslí v extrémních situacích je neocenitelné pro jakoukoliv další bruslařskou kariéru. I když je to stylem, který “beztrestně projde jednou za život”). Stejně jako pár pádů. Jistě, bolí to – ale o to je větší důvod se jim příště vyhnout. Ideálně rozborem v hlavě, co bylo špatně, co příště řešit jinak. Prostě si to čekání na sanitku nějak zpestřit :)

Co dál ?

Uvažoval jsem nad kurzy “Brusle jako dopravní prostředek” – jízda po městě, obrubníky, chodci – prostě bezpečně se dostat z bodu A do bodu B bez ohledu na to, co je mezi nimi.

Mělo to být pokračování základního kurzu.

Ale když vidím, co ten základ produkuje po dvou dnech kurzu, říkám si, že na tohle nemám nervy. Ani chuť. A raději budu příležitostně stát v půjčovně a s úsměvem vám podávat brusle.

PS:

Jsem majitelem průkazu “Instruktor inline bruslení”, vydaném organizací akreditovanou Ministerstvem školství k tomuto.  Na rozdíl od mnoha, kteří tyto služby nabízejí.

Obrázky jsou pouze ilustrační.

Na co asi lidé mysleli, když je napadlo tohle.

Napřed úzký asfalt, uprostřed cosi a pak úzký asfalt a široká dlažba. V souhrnu nevhodné pro chodce, kola i bruslaře jak samostatně, tak společně.

Vynikající. To, že byla šance odklonit dopravu z Letné a nechat  pro auta pouze jeden pruh padla. Plánovaná a realizované jsou dva pruhy tam a dva pruhy zpět. A v návaznosti na to byla možnost udělat opravdu velký okruh pro bruslení a sporty – kolem celé Letenské pláně.

Auta v tunelu, na povrchu lidé.

Tak takhle to nebude.

Aktualizováno 9.5. 2010

Takhle to končí – nájezdem jak pro kamion.

říci, že co si lidé zaslouží, to mají ?

Když se dívám na tyhle ceny a vím, že jen rozumná kola a ložiska stojí tak 1500 Kč, tak vím, že za cenu pod tisíc kvalitní brusle opravdu neseženete. A ani ty předslevocé ceny na kvalitu nevypadají…

A dokud budu lidé tyhle sračky kupovat…

Já se jednou bruslit naučím. :) A to jsem zvládl najednou …

Prohlásil jsem, že už je konečně jaro – nebo alespoň ta část, kdy mi nebude to ložisek pršet každých pět minut. A protože stará kola Labeda měla své nejlepší už před několika desítkami kilometrů, začal jsem shánět náhradu. A ejhle: ve skříni staré brusle osazené modrými Labedami 80mm/80A včetně zánovních ložisek.

Juchů.

Stará kola šla zatím do meziskladu – první dvě z každé brusle snad bude ještě použitelné. Poslední kolečka byla sjete na 56mm z 80.

Takže netřeba příliš mnoho fantazie na představu, že teď to jezdí

• úplně jinak

• rychleji

• méně obratně.

A co je nejlepší na nová kola, než pořádný downhill. Jistě, brusle jezdí trochu jinak, po zimě nejsem ještě příliš rozježděný, ale co.

Takže šupem na Kulaťák a tramvají do Veleslavína. A Kladenská dolů. Ani mi nepřišlo, že to jelo příliš rychle – ale zpětně rekonstruováno podle odehraných písní v přehrávači to byl docela fofr.

Odtamtud tramvají zpět a přes Hanspaulku dolů. Nová kola udělala své a radar pod kopcem ohlásil 79km/h. Letošní rekord. Ale zatím je jen duben, ne… ?

Zpět do Veleslavína a zadem vyjet k Vojenské nemocnici. Směr Baterie a pokus sjet k Petynce končí v plné rychlosti v kočičích hlavách. Špatné.

Kus Bělohorské, rozhlédnout se po stabvě křižovatky u hotelu Pyramida honem ke Hradu. Tam na mě poměrně zběsile troubilo jakési pidiauto, které jsem na semaforech dojel a po zbytek cesty nechal za sebou …

Pod Belvederem uhnout do parku a po kofole u Radka pokračování. Kolem Technického muzea dolů, přes Štvanici a kolem Labutě a po Národní na tramvaj.

Podle toho co pojede dřív byla možnost Řepy a druhá Vypich.

Vypich. Udělal jsem pár fotek ze stavby oválu na Ladronce a prosvištěl ke Strahovskému stadionu. Místní downhill bych sice dal i se zavřenýma očima, ale kvůli mnoha děrám po zimě je lepší nechat je otevřené.

Na výjezdu u hotelu Pyramida je to nyní poněkud komplikovanější – betonový ostrůvek, zábradlí a semafory. No, nějak jsem se zařadil na červenou do provozu…

Ke Střešovické vozovně – a tam jsem šel k zemi. Kvůli stavbě je tam hodně prachu – no a v zatáčce mi podjela kola. Díra v dlani, díra v koleni a roztržené kalhoty. Jo, a sem tam nějaký kamínek pod kůží.

To ze mě vyprchal adrenalin, na kterém jsem byl většinu odpoledne a kolem Diplomatu a přes Kulaťák jsem dojel doslova na krev.

Nebudu to měřit kilometricky – až na závěr to byla super jízda a po delší době jsem si to opravdu užil.

Dokud nesjedu kola, budu zase cestovat po Praze :)

na to lezu, když to neumím ?

Podrobnosti budou brzy v novém článku

How to stop on rollerblades (video na YouTube).

S pokračující (a prodlužující se) stavbou tunelu Blanka je pro mě stále složitější se od Hradčanské dostat na Letnou. Rozkopáno, bláto, mokro. Brusle vypadají, jako bych jezdil off-road a cesta je otravná.

A tohle je ta lepší varianta.

A co jízda ?

Dnes dobré. Teplo, slunce a v pohodovém tempu tam triky padaly. Hrál jsem si s AO Miszou. Jen tak na dálku a styl. Nic těžkého, ale zábava.

Přes poledne na Stalinovi nabyli skoro žádní lidé a tak jsem to měl prakticky celé pro sebe. Objevilo se jedno DIY zábradlí pro bruslaře (podle výšky), které jsem ignoroval. Nebyl nikdo a nic, co by mě vytrhlo z pohody a vyhecovalo k něčemu většímu.

Příjemné podzimní (ale teplé) polední ježdění.