TiK

Pardubice na bruslích – a to nemyslím název akce. Zatím. Na to jsem vyrazil, ale před ní jsem si chtěl projet i něco víc.

Cesta vlakem byla nudná a nezajímavá, stejně jako obyklé uložení zbytečností do skříňky na nádraží. Přece nebudu jezdit na bruslích s batohem. To opravdu nemám rád.

Plán byl následující – od nádraží se nějak dostat na silnici směr Lázně Bohdaneč a pak se uvidí. Ono se už vlastně vidělo při jízdách autem – nějaký chodníček to tam vedl. Takže i za Bohdaneč.

Pardubicemi jsem trochu kličkoval – nějak jsem se zakoukal a najednou jsem jel úplně jinam. Ale nalezení jedné dvou náhodných náběžek a už jsem byl na parkovišti u Globusu (či kýho čerta) a na správné silnici. Podle ní vede cyklostezka. Kdysi jsem tu už na bruslích jel, ale moc si to nepamatuju. Tedy vlastně premiéra.

Od obchodní čtvrti je první ze dvou kopců v Pardubicích a přilehlém okolí. S mizerným asfaltem. Začíná to a pokud se budu vracet stejnou cestou, bude to i třešnička na závěr. A celá stezka pro jistotu vede prakticky vedle frekventovaná silnice – takže olova a smradu až až.

V další části (zhruba od Rybitví) se asfalt uklidní a jde to celkem dobře až do Bohdanče. Tam se to trochu komplikuje – buď přímo přes centrum (dlažba) nebo aktuálně budovanou objížďkou – napřed luxus, pak povrch ve stylu "kupecká stezka LP 1430”. Oboje se změní v zámkovou dlažbu – ale překvapivě kvalitní.

Za Bohdančem pokračuje kvalitní stezka (byť místy úzká) až do Živanic. Tedy – ona možná pokračuje dál, ale protože jsem špatně odhadl čas a bylo nutné se vrátit do Pardubic, abych stihl start akce. Ale ledová tříšť přišla vhod.

Odklikáno podle mapy.cz na 12km jedna cesta. Takže 24 na rozehřátí.

Na jízdu jsem přijel jen tak tak – místo odpočinu pár fotek a jelo se. Trasa 9km.

Po jízdě se mi ještě domů nechtělo – takže další cesta směr Kunětická hora. Celá stezka byla plná bruslařů – a dost jsem jich poznával z předchozí jízdy. A to jsem si myslel, že jsem odjížděl z akce jako první…

I když to zfotek nevypadá, bruslařů tam bylo hodně. A na to, že většinou fitnesáci, tak jim to jelo hodně slušně. Cestou tam jsem jel naplno a bylo to rychlé. Pod horou otočka a vzhůru do nejbližšího občerstvení, které je na půli cesty v Brozanech.

Cestou zpět jsem se flákal. Tedy – chtěl jsem. Ale stejně jsem každou chvíli někoho dojel, za ním se uklidnil, chvíli jel pomalu a najednou jsem byl před ním. :)

Pak už jen v klidu na nádraží a vlakem do Prahy. Tenhle výlet 2x 6,5 = 13km.

Pak ještě po Praze domů – už slušne utahaný, ale nakonec jsem v začínajícím dešti dojel. řekněme tak za 5 km.

Takže celkový účet za dnešní dopoledne je 24 + 9 +13 + 5. Hezkých 51km. A to se divím, že mě  teď večer bolí nohy.

Aegon bruslení na svém kroužku po republice došlo do Pardubic. A v Pardubicích je to tradičně dobré. I když je to Aegon (viz Praha).

Přivítání na parkovišti, několik, překvapivě k věci, poznámek o stavu tratě  jede se. Lidí mi přišlo o trochu více než při pokusu o překonání rekordu – ale zcela subjektivně. Ani jsem se nesnažil počítat…

Moderátor (selebrita (asi) Evropy2) se dala ignorovat. je zřejmě předpokladem pro tuto profesi IQ kolem 40, nevědět nic o ničem, ale dokázat o tom dlouhé minuty (hodiny, dny) mluvit. Ech co tak nadělám…

Trasa byla rozdílná jak proti posledním Pardubicím, tak proti těm původním – v detailech. Ale jinak samozřejmě dobře vybraná, se slušným povrchem, rychlá.

Fascinuje mě, jak v Pardubicích funguje živelnost – když je někde málo místa, zaberou se dva (tři) pruhy a nikdo z organizátorů nic neříká – a jen co se to uvolní, opět se lidé vcelku ukázněně zařadí do pravého pruhu. Policie je skoro na každé křižovatce, organizátorů pomále, ale na logických místech – tam, kde se cesta zužuje nebo je jiný problém.

Jezdil jsem si podél celého stádečka bruslařů a vypadalo to, že to všechny baví. A jelo se příjemně rychle – zvlášť posledních několik stovek metrů na to ve vedoucím auté šlápli a na parkoviště jsme se vrátili fofrem.

Po dojezdu ještě show ve flatlandu na kole a konec. No a já pokračoval dál .

A na závěr ? Pardubické bruslení jako obvykle nezklamalo …

Rekord nepadl

Poslední Pardubice na bruslích byly inzerovány jako pokus o překonání rekordu v počtu účastníků – pro českou Guinessovu knihu rekordů. A u toho jsem samozřejmě nemohl chybět.

Slunce svítilo až peklo, ptáci nezpívali a schovávali se ve stínu a na pardubickém parkovišti se začali hromadit bruslaři lační nové vyjížďky. Vyhrávalo rádio a paní za mikrofonem vcelku smysluplně mluvila – co se děje, jak to bude probíhat a informace o večerním charitativním koncertu.

Kolem druhé už bylo bruslařů na místě hodně. Ale bohužel číslovka “hodně” označuje počet 365 kusů – což je jistě pěkné stádečko, ale na rekord ještě stovka chyběla. A mimochodem – docela zajímavé srovnání tohoto stáda se známým počtem kusů s proklamacemi o tisících účastnících konkurenčních akcí.

Před samotným startem ještě sčítání za dohledu státní notářky paní z agentury Dobrý den, na jméno si bohužel nevzpomenu. Každý byl pečlivě ocejchován a spočten. Výsledky byly obratem – už zmiňovaný stohlavý deficit zamrzel, ale jednak se rekordy nelámou každý den a jednak tahle jízda byla o Pardubicích, pohodě a lidech.

Start a už se jede. Trasa sice zatím nejkratší, co jsem ji v Pardubicích jel, ale zato se jela dvakrát. Mapu či gps sem dávat nebudu – nemám, nechce se mi. Ale cesta byla velmi příjemná, jednou skoro z kopce do kopce (ano, i to je v Pardubicích možné) a naprosto v pohodě.

Fascinovala mě organizace. Na rozdíl od Aegona byli organizátoři asi tři – jednoho jsem zahlédl vpředu, jednoho vzadu a poslední si tak nějak bruslil kolem. Policie bylo více, ale zase tak nějak v klidu. Občas něco zavřeli, občas na některé křižovatce stavěli dopravu, ale tak nějak nenásilně. Když se dav nahromadil, místo pokřiku “jen v pravém pruhu” se spontánně zabraly pro bruslení pruhy oba a auta sama od sebe zastavila u kraje a počkala, až bruslaři přejedou. Žádné troubení, většinou úsměvy, občas někdo zamával. Neskutečný rozdíl proti Praze.

A rychlost ? Nejelo se příliš rychle – většinou. Ale několik úseků, kde se do toho dalo opřít bylo, stejně jako několik pomalých, relaxačních. A za celou dobu se ani jednou nestálo a nečekalo, až se bruslaři “naštosují”.

A jak to dopadlo ? Všichni dojeli obě kola Pardubicemi a podle výrazů si to užili.

Pěkné odpoledne – a příští první pondělí v měsíci nashledanou v Pardubicích na bruslích.

PS. Konečně jsem se dostal na Kunětickou horu. Ať už na bruslích nebo pěšky – návštěvu hradu lze jen a jen doporučit.

byla v Pardubicích. Alespoň tou oficiální. Tentokrát byla jízda komornější, ale s velmi příjemnou atmosférou a lehce změněnou trasou. Každá kdo nejel může jen litovat.

Předtím jsem se jel projet ke Kunětické hoře. A nějak mě popadlo a pustil jsem stopky a teď na mapy.cz odcvakal vzdálenost. Takže 6km (o něco málo více) za 15 minut nějaké drobné. Což je 24km/h neboli pěkné zevlování. Subjektivně mi to přišlo rychlejší…

V Praze jsme divní. Nespolečenští, uzavření. To si říkám pokaždé, když jedu do Pardubic či do jiných měst na inline akci.

Ano. Tentokrát to byly poslední (??) letošní Pardubice na bruslích – společně s Aegon modrou jízdou, což byl pražský průser. A že to dnes bylo sakra jiné.

Ale postupně. Do Pardubic jsem odjel vlakem. Na Hlavním nádraží sice mají nové odbavovací centrum, ale prodali mi lístek z stanice, odkud nebylo možno odjet a až ve vlaku jsem si všiml, že na zpáteční také zapomněli. Takže jsem proti benzínu neušetřil, ale zase jsem nemusel sledovat dopravu a neusínat za volantem…

Do Pardubice jsem přijel brzy a byl čas na projížďku kolem Labe a ke Kunětické hoře. Volným, relaxačním tempem, na sluníčku, po kvalitním asfaltem. Nirvána.

Projel jsem se městem a pomalu zamířil na místo srazu: k aréně. Tam už bylo dost lidí a do startu to ještě zhoustlo. Celkový počet bych si tipl někam k tisícovce bruslařů.

Program zahájil Tóča (ještě aby někde chyběl) a žonglování. Plus autogramiáda Sáblíkové. Nejsem si jist, ale skoro to vypadalo, že na rozdíl od Prahy jela celou trasu. Ale možná se pletu.

Jízda začala těsně před setměním. A proti obvyklým trasám Pardubic se jelo jinak. Malováno odhadem, snad aspoň trochu přesně. Trasa mi vyšla na 10km, subjektivně byla delší.

Ale jelo se. Jelo se rychle, přestože se nezastavovalo, dav se příliš netříštil. K atmosféře hodně pomohl i výběr hudby – té mých do uší, samozřejmě.

Výborná atmosféra, schopní bruslaři, dobrá hudba – co více si přát ? Bylo to super. Zcela spontálně se zabraly nejen dva pruhy, ale i protisměr. Řidiči tu chvíli počkali, nikdo z toho neměl problém a všechno šlo. Organizátory jsem viděl jen občas – na bruslích uměli, ale  věděli, že jede dav a zbytečně ho neomezovali. A když byl nějaký problém či překážka, nějaký organizátor se vždy objevil.

Když už to vypadalo na zatáčku zpět na parkoviště, změnil se směr a jelo se ještě přes vodu a místy jsem byl překvapen, jaký to byl fofr. Ne že bych nezvládal, ale takhle rychlou organizovanou jízdu jsem snad nezažil. A to není v žádném případě stížnost.

Na zopakování programu z před startu jsem už nečekal – lovil jsem vlak zpět do Prahy.

Cesta bez problémů – snad až na to, že jsem musel většinu cesty drbat Agátu – fenku neurčité rasy, ale ohromně smutných očí :)

V Praze jsem hned na peronu nazul brusle  s skrze nové Hlavní nádraží jsem odjel přes Hybernskou, Příkopy, Staroměstské  a Letnou domů.

Stále jsem ještě vyplavoval adrenalin a další hormony z jízdy, takže i Praha byla skvělá.

Výborný den, výborné bruslení, skvělá atmosféra. Co si bruslař může přát víc ?

Jako již několikáté pondělí proběhlo Pardubické bruslení. A tentokrát vyšlo počasí. Konečně.

Do Pardubic jsem dorazil brzy a tak jsem si aspoň mohl v klidu projet město a stezku ke Kunětické hoře. Ve městě bylo pár zajímavých obrubníků či míst na skoky, takže o zábavu nebyla nouze. Na nějaké extrémnosti nedošlo, spíš tak, jak je v poslední době zvykem, na klid a pohodu.

Už cestou z Prahy mě ještě zaujala stezka Pardubice – Lázně Bohdaneč – Živanice. A možná ještě dál – to by chtělo otestovat. Ale na to bych si vzal druhé (rychlejší) brusle. Ale pohledem z auta bylo vidět, že celá tahle stezka je bruslaři využívána.

A co samotná jízda městem ? Nebylo to špatné. Zadání bylo “v červené” – v barvě sponzora. Červených lidiček bylo mnoho a barevný had v ulicích byl pěkný na pohled. Oficiálně jsme měli vyhrazenou polovinu silnice, ale tak nějak spontánně jsme si vyhradili ulici celou.

Ale atmosféra mi přišla taková..chladná. Nebyl problém, abych si půlku jízdy přemýšlel nad svými věcmi a jen periferně se věnoval jízdě a orientaci v davu. To není dobře.

Na závěr vyhlášení cen sponzorů, několik reklamních slov a konec. Nebylo to špatné, ale něco tomu tentokrát chybělo.

Počasí sice nic moc, ale na Pardubice na bruslích jsem vyrazil. A kousek za Kolínem jsem si přečetl, že akce je zrušena pro nepřízeň počasí. Škoda.

Alespoň jsem si prošel (pěšky – bylo česrtvě po dešti) město a cestu kolem Labe. Do skateparku jsem nakonec nazavítal – lidí tam sice nebylo mnoho, ale nějak jsem na to prostě neměl chuť.

Ale zase romantické zákoutí u Labe nebyla ošklivá.

Takže nakonec byly nejzajímavější část cesta vlakem: cetou tam jsme se předjížděli od Masaryčky až někam za Klánovice s jiným vlakem, který ale také jel do Pardubic. Odjezd stejně, druhý vlak měl cestu o hodinu delší.

A cestou zpět to byl strýc Podger, který nastupoval do vlaku. Přiběhl jsem na poslední chvíli, zastavil až na volné sedačce a byl jemně upozorněn, že je to první třída a buď zpět mezi plebs nebo stovka navrch. Ano, jel jsem sám a v luxusu :)

Že jsou dnes Pardubice na bruslích jsem veděl. Ale to, že nejsou v pět ale v sedm jsem si všiml, až když jsem to v poledne kvůli mizernému počasí vzdal.
Takže jedu.