TiK

Online registrace je uzavřena na 149 lidech.

Zítra, v pátek, jdeme připravovat halu na sobotu.

A v sobotu to už propukne.

Zpovzdálí se zájmem sleduju žabomyší rychlobruslařské války a moc se bavím. To, že svaz (ne)funguje je veřejné tajemství, stanovy jsou více-méně tajné a chování představenstva je…arogantní, povýšené, přehlížející. A dalo by se najít i několik další charakteristik.

O tom nejlépe svědčí reakce na článek na svetkolecek.cz, kterýžto se zajímal o stav pravidel sérií inline závodů u nás. (Zvýraznil jsem nejvypečenější pasáže z reakce svazu)

Neokopávejme si kotníky

Žijeme v demokracii a tak může každý říkat a psát, co se mu zlíbí. Je dobré, že veřejný mediální prostor už nepatří jedné straně a je otevřený pluralitě názorů, ale na druhou stranu jsou především otevřená internetová media zaplavována spoustou balastu a hloupostí. Blog si může založit, s prominutím, každý blbec. Mezi nešťastné pokusy o ironickou filipiku patří bohužel i článek s titulkem Soutěžní řád ČSKB pro 1/2maraton je k smíchu.
Autor píše: „Už například proto, že na „oficiálních“ stránkách Svazu je Výzva pořadatelům o podání přihlášek na pořádání mistrovských závodů. Jednou větou (dokumentem) je ale zároveň řečeno, že všechny závody Českého poháru jsou rozebrány (ehm, přesněji zabrány).“ Každý, kdo se jen zpovzdálí zajímá o sport, ví, že mistrovství ČR a České poháry jsou ve všech sportovních odvětvích dvě odlišné soutěže. Závody Českého poháru v in-line bruslení nejsou ani rozebrány, ani zabrány. Byly přiděleny pořadateli seriálu LIL Tour na základě již pětiletého kontraktu, který je výhodný pro ČSKB, ale především pro in-line bruslaře v Česku, protože jim nabízí kvalitní dlouhodobou a oficiální soutěž, která zde nebyla.
Kdy proběhl výběr pořadatele Českého poháru a zda vůbec proběhl, to se prý podle autora nikdy nedozvíme. In-line bruslaři v této zemi ale vědí, že kontrakt byl podepsán v roce 2006 (rok po absolvování prvního a velmi úspěšného ročníku LIL Tour) a oficiální Český pohár vzniknul na základě vzájemné spolupráce ČSKB a LIL Teamu. Nikdo jiný o pořádání ČP v té době zájem neměl a ani nebyl schopný zajistit sofistikovanou organizační podobu poháru, proto výběr žádný být nemohl.
Autor nechápe, že se závodí „v souladu s pravidly Českého poháru a seriálu LIL a v duchu mezinárodních pravidel pro in-line závody FIRS“. A ptá se, jak se řeší rozpory mezi pravidly LIL a ČSKB. Rozpory se řešit nemohou, neexistují! Autoru uniklo, že jeden ze závodů seriálu LIL Tour se podařilo povýšit na statut Světového poháru a i ostatní závody seriálu jezdí zahraniční jezdci, tudíž je nutné ctít pravidla FIRS. Autorova úvaha o možném zvýhodnění Nováků ze strany LIL je pak trapná hloupost.
Autora v závěru rozhořčuje fakt, že „očekávaný kalendář závodů asi nebude k mání dříve, než funkcionáři LIL dojednají všechny závody“. Ano, nebude, ale proč ten údiv? Autor asi přehlédl, že se v zemi konaly komunální volby a na radnicích většiny měst se v posledních týdnech vyměnili primátoři i jejich náměstci, tedy lidé, s nimiž je nutné nyní jednat. Netuším, jaké má zkušenosti autor kritického článku s pořádáním závodů, ale bez jednání s představiteli radnic neuskutečníte ani oficiální turnaj v cvrnkání kuliček, natož pak masovou akci s celodenním záborem veřejného prostoru a komunikací. Čekat, až se vše dojedná, je nezbytné, nastřílet předběžné termíny a ty zveřejnit bez souhlasu radnic, by bylo velice neseriózní. LIL Team seriózní je.
V článku jsem našel jedinou větu, s níž lze souhlasit – že vše se in-lineři dozvědí na nových webových stránkách LIL Tour. Jedna logická věta v celém článku, to je dost málo. Z hlediska faktů, použiji-li část titulku kritického článku, k smíchu je spíše autor. Ten v závěru použil dramatické zvolání: Co se tedy změnilo?!
Od počátku spolupráce ČSKB a LIL Tour se toho změnilo v in-line bruslení opravdu hodně: Česko má Český pohár, mistrovské závody, několik seriálů, vznikly spousty sportovních klubů, které se věnují dětem a mládeži, zvýšila se kvalita závodů i závodníků, Ostrava je součástí Světového poháru, řada závodů je v televizi, o in-line bruslení se píše v mediích. To tady dříve nebylo. Je to málo změn?
Konstruktivní kritika je na místě, ale článek Soutěžní řád ČSKB pro 1/2maraton je k smíchu je bulvárním, zlým a hloupým kopancem. Nenechme si podobnými kopanci otravovat prostředí, které ze sportovní periferie míří mezi respektovaná sportovní odvětví. Zažili jsme to v triatlonu, kde podobné okopávání kotníků úspěšných ze strany závistivců vyústilo ve svazový puč, který na dlouhé roky srazil bohatý a úspěšný sport do finanční, organizátorské, sportovní i mediální bídy, z níž vyčnívala a vyčnívá jen hrstka úspěšných jednotlivců, kteří nejsou závislí na svazových penězích. Není hlupákem ten, kdo chybuje, ale ten, kdo chyby opakuje.

Martin Plecitý
LifeInLine Team

Když pominu komentáře ad hominem (doporučené čtení – můj oblíbený Artur Dent), tak, ač neznám historii pana Plecitého, tipnu si na komunistického funkcionáře s úchvatnou dikcí “nenechme si otravovat prostředí”.

Jistě. Rychlobruslení si rozvracet nedáme !

…koho to zajímá.

http://www.sport.cz/clanek/178157-stavka-rychlobruslaru-by-potrestala-fanousky-tvrdi-novak.html

radí, pátrá, informuje.

Zákaz používání sluchátek
Již nebude možné jezdit závody se sluchátky, jak to někteří závodníci (nejspíše kvůli správnému rytmu) dělali.

Kompletní antidopingová zkouška v Koreji 2011
Na MS v Koreji, které se koná příští rok, budou naplno fungovat antidopingové zkoušky. Podobně jako v cyklistice
budou závodníci testování i náhodně a v nečekaných časech. FIRS tak udělal další krok pro zařazení mezi „velké“ sporty.

Komentář

Ještě že se to týká rychlobruslařů. Mimochodem, je zařazení mezi “velké sporty” výhrou ? Pominu-li fotbal či hokej, mám dojem, že tzv. “velké sporty” mají malou členskou základnu, pár jedinců, kteří se snaží něco vyhrát (obklopeni týmem trenérů, masérů, techniků či činovníků) a při konfrontaci se zámořím dostanou na prdel.

Výjimkou jsou spíše lidé, co se připravovali někde sami: Valenta, Sáblíková (ať neutíkáme tak daleko od bruslení).

Jakou výhodu tedy zařazení přinese ? Odtrhne se špička, která, pokud bude chtít vyhrávat, bude muset trénovat na full-time. Pro špičku nebudou zajímavé závody “za pár korun” s amatérskou veřejností. Amatéři nebudou chtít ani na amatérské závody, pokud přijedou “profíci” (“stejně nevyhraju…” jak už jsem slyšel i letos). Nůžky mezi amatéry a profesionály se více rozevřou. A v konečné fázi bude několik špičkově připravených závodníků (v mezích možností) a trenéři si budou stěžovat, že se bruslení amatérsky nikdo nevěnuje a není odkud brát nové talenty.

Pokud web poběží, rád si svou prognózu přečtu za pár let.

Jinak více o zákazech a příkazech FIRS je třeba na www.světkoleček.cz.

Mimochodem, ty sluchátka…ale co. To mi za to ani nestojí.

Tak já úplně nevím. Podle zprávy na aktuálně.cz Český svaz rychlobruslení …přemýšlím jak to zformulovat. Ono je to lehce zapeklité:

Poté, co místní starosta Jiří Otta po třech letech nezískal dlouho slibovaného investora, rozhodl se vzít celou věc do svých rukou Český svaz rychlobruslení. Ten od obce odkoupí akcie Velkosecké sportovní, která se o celý projekt dosud starala.

Zastupitelé obce Velký Osek o tom rozhodli na úterním jednání, tedy tři dny před komunálními volbami. Cena, za kterou svaz akciovou společnost koupí, je 17 milionů korun. Takový je totiž základní kapitál Velkosecké sportovní.

…

Podle něj bude svaz vlastnit pozemky, na kterých má hala stát, ale pro stavbu je potřeba najít investora. Konkrétní jméno ale na jednání nepadlo.

Položte si (a odpovězte) na několik otázek:

• Jakou roli v přípravě haly hraje Český svaz rychlobruslení ?
• Co je Velkeosecká sportovní, a.s. ?
• Kde se vzalo těch 17 miliónu ? Jsou splatné při prodeji ? Je to záležitost investora ? Jakého investora ? Má je svaz ?
• Prezentuje Český svaz rychlobruslení zájmy všech rychlobruslařů, nebo si  tvrdě jdou za podmínkami pro sebe (tzn. Sáblíková a spol ? I když podle některých zpráv  ani na tohle svaz není.
• Bonusová otázka: k čemu vlastně Český svaz rychlobruslení je ?

"Je to riziková akce, realizace sice musí podle smlouvy začít do pěti let, ale není daný její konec," sdělil Aktuálně.cz člen zastupitelstva Pavel Drahovzal.

• Pokud to nevyjde, komu za pět let zůstanou pozemky ? Svazu ? Obci ? Investorovi ?
• A vůbec – svaz má někde ve stanovách nákupy pozemků a realitní činnost ? To, že stanovy jsou tajné je další třešničkou na dortu. Lehce nahnilou.

A teď popojedeme. Český svaz rychlobruslení. Ano, jak kolečkáři, tak ledaři. Představenstvo “od ledu”, klubů pět a půl, co jsem slyšel, tak skoro všichni od kolečkového rychlobruslení na svaz nadávají (dobře, výjimkou je Krupková, ale na tu nadává zhruba tolik lidí, co na svaz). A tahle parta je schopna zafinancovat stavbu za 17 mega ?

Zatím mě uklidňuje jen to, že mi asi stále něco pořád nedochází.

Sami si můžete odpověď i na otázku, co by se za 17 mega dalo udělat pro stále populárnější bruslení – pro více aktivně zapojených lidí než je těch pět a půl závodníka od ledu.

Podíváme se na pravidla rychlobruslení na kolečkách, jak je definují mezinárodní svazy FIRS-CIC, CERS-CEC, pravidla World Inline Cup a pravidla, kterými upravují závody na svém uzemí svazy USARS, DRIV a FFRS. Jde o dlouhé dokumenty, které definují vše okolo závodění od paramatrů tratě, přes chování závodníků při závodě až po přesné postupy práce rozhodčích.

Pokračování na inlajn.cz

Tisková zpráva a pár oficiálních fotek ze včerejšího závodu.

Nebo inline na dálnici. To je vcelku jedno.

Odpoledne

Po ilegální akci byla dnes dálnice vyhrazena bruslařům. Co vyhrazené nebylo bylo počasí a bylo dost na nic. Voda, zima a vítr.

Po obědě jsem dorazil k ústí tunelu a našel pár stánků a nemnoho bruslařů. Jejich počet se ještě výrazně snížil po decentní přeháňce. Ale co, jsem tam na bruslích, tak si to přece projedu. Voda nevoda, jede se. Podobného názoru bylo více lidí, ale stále bylo dost místa na vlastní soukromí.

Vlastně to bylo velice atmosférické: déšť, malá viditelnost, vítr a nehostinné pláně plné trávy a hlíny. Nebyl problém zavřít oči a ocitnout se někde na skotské vrchovině. Nebo jen na Luční louce. Za každým sloupkem jsem vyhlížel Krále Šumavy. Naprostá bezútěšnost krajiny; přesto plná zajímavé všepronikající melancholie. Vypl jsem mp3, sundal sluchátka a jen se kochal krajinou, mému srdci blízkou. I když smutnou. Nápory větru, šustot trávy, vůně tlejícího dřeva z posypu mulčovací kůrou kolem dálnice, odraz okolí v mokrém asfaltu.

Jízda mi hodně připomněla část filmu Po čem ženy touží – fiktivní reklamu na Nike (??): silnici je jedno, co máte na sobě. Silnici je jedno, jakou máte náladu, nezáleží ji na vašem věku. Jediné, na čem ji záleží je, jestli ji příště navštívíte. Takovou osamělost a zároveň splynutí s okolím jsem na bruslích ještě nezažil. Proste jedinečné.

O to větší škoda, že v mokru odešla kola i  ložiska – a já se jel ohřát domů pře večerním závodem.

Večer

Závody. Od deseti, pro širokou veřejnost. Za umělého osvětlení. Po dálnici. Samé lákavé věci.

Hned po vystoupení z auta mě přivítal ukázkově kýčovitý západ slunce.

Ale teď už z přírodní lyriky nic nebylo. Měl jsem necelou hodinu na rozhýbání se, registraci a takové ty zbytečnosti před startem.

Projel jsem si trasu tam a zpět (cca 10km) a šel se registrovat. Formulář vyplněný přes internet mi byl na houby (“oni u6 to odnesli”) a pak smích dvou vcelku protivných děvčat, když se dozvěděli o registraci na přezdívku Tik. Ha ha ha. No, já jezdil na bruslích, když ještě ony byly záblesk v očích dvou cizích lidí na koncertě Michala Davida. Ale náladu to stejně zkazilo. A přítomnost elastiku v míře větší než velké také nadšení nevzbudilo.

Znovu jsem vyplnil registraci (stejně nesmyslnými daty jako na webu (kdo chce (vědět)moc, nedozví se nic)) a šel se podívat za známými. Tóča a ještě jeden, kterého si pamatuju z Blade nights.

Mezitím tak nějak nastal start. Moc jsem to nesledoval, ale poslední jsem na startu nezůstal. Chtěl jsem vypálit jako raketa, ale pak jsem se uklidnil – trasa byla sice zkrácena, ale čeká mě 8km a to na sprint není. Nasadil jsem tempo, které mi vyhovovalo (poděkování za skupinou Iné kafe a jejich “Krvavá blondýna” – provedli mě celou trasou). Někoho jsem občas předjel, mě za celou dobu nikdo. Potěšilo, že jsem za zády nechal pár postav v elastiku s rychlobruslemi.

Na otočce se za mě pověsila nějaká slečna, cestou zpět v protivětru jsme se párkrát vystřídali a v mini-vláčku ujeli většinu trasy. Kus před cílem jsem zkusil dojet skupinu tak sto metrů přede mnou – ale nepodařilo se a slečna nástup nechytila a dojela kus za mnou.

Kus před cílem mi slušně ztuhly nohy a byl jsem rád, že jsem byl rád.

Elitní čelo rychlobruslařů mi na těch osmi kilometrech nadělilo skoro čtyři minuty…ale jinak těch osm kilometrů mám průměr přes 34km/h (těsně pod 14 minut) a z 62 závodníků jsem skončil za polovinou – 35. místo. A mám podezření, že tak 20-25 bylo rychlobruslařů :) Data měřená čipem na noze – data z GPS jsou …no, dost mimo mísu.

I večerní jízda po dálnici měla svou atmosféru, své kouzlo. Ne kvůli měření sil, ne kvůli závodu. Není to nic jasného, definovatelného. Ale je to tak.

Počasí nebylo ideální ale přispělo k atmosféře závodu a jízdy a učinilo vzpomínky na atmosféru tohoto závodu velmi trvalé.

Brno – Tři stupně nad nulou, drobný déšť a vítr. Ani takové podmínky neodradily desítky inline bruslařů, aby se v neděli postavili na start pětihodinového závodu na Masarykově okruhu.

Podle fotek: stejně skoro všichni šmajdají…

V sobotu se jel ve Stromovce závod ze série O2 inline cup. Rychlobruslaři. Samozřejmě jsem byl zvědavý, jak si budou užívat na kostkách a tak jsem se lehce zlomyslně vypravil s foťákem ven.

Od rána se něco dělo. První byl závod malých dětí – některé nechtěly (od maminky), plakaly a protestovaly; stejně byly vyslány na pársetmetrovou trať. A nakonec ji i zdolaly – občas s podporou rodičů, občas s plyšákem.

Další byl závod rodičů s kočárky. Potkal jsem S a po delší době jsme prohodili pár slov. Když zabředl do vypočítávání technických vylepšení dětského kočárku pro jízdu na bruslích či kole, přepnul jsem na autopilota a v tomto stavu setrval delší dobu.

Pokračovalo se juniory – někdo přišel a jel, někdo měl přípravu, zázemí a kombinézu. Zástupkyně půjčovny N byla nakonec čtvrtá. Během tohohle závodu se vydatně rozpršelo a tak si děcka dost sáhla na dno. Já bych se na to vykašlal. Což mi připomíná, že už vím, jak maximálně ozevlovat soutěž.

Krátce po dojezdu vysvitlo slunce a vyhlásily se výsledky. A já vyrazil domů na oběd. A pro kolo, abych stihl více míst kolem trati na focení.

Po obědě (mém) pokračoval závod pro příchozí. Nepříliš překvapivě se do něj nacpali profíci (kombinézy, kola 4×100 a podobně). Nějak se to odjelo a pak už dva hlavní závody: 10km a maraton. Lehce navlhlá trať byla veselá sama o sobě a kostky na maratonu byly kouzelné. Někteří lidé jsou ochotni platit za takovouhle projížďku.

Bohužel pro fotografy/bohudík pro jezdce se ale padalo jinde.

A co focení ? Nic moc. Dopoledne pod mrakem a déšť, odpoledne slunce skrze stromy (vysoké kontrasty na pár metrech, doháněl jsem bleskem co šlo) nebo nevhodné pozadí za kulturním zpestřením (T a kolektiv). Pár fotek se nakonec ale podařilo (z cca 400 kousků) a je zajímavé, že při druhém výběru zaujaly ty, které jsou mázlé nebo prostě divné – mají nakonec nějakou atmosféru.

Něco jsem propovídal s Š o všem možném, s opavskýma klukama jsem se pozdravil a Ž se tvářil, že mě moc nezná.

Jak zhodnotit ?

Organizace výborná, počasí z 50% mizerné, nálada dobrá a díky tomu, že jsem dost lidí znal alespoň od vidění, tak atmosféra příjemná. Jen mě trochu mátl počet startujících, který se dle mého nepřehoupl přes sto, sto deset. Na to, že stánků sponzorů tam bylo asi pět (zdravím děvčata do O2) a jak mega akce to byla, říkám si, že náš zimní závod byl úspěch.

Však se také začíná mluvit o druhém ročníku.