TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Le bulvár

předvadí idnes. Předjíždějící cyklista srazil na stezce bruslařku, je těžce zraněná.

Pointou je (jak to zatím vypadá), že pupičkář (neboli cyklista) předjížděl bruslaře a nějak se nepodíval, jestli proti němu někdo nejede. Nebo se nestihl zařadit. Nebo doufal, že mu ostatní uhnou –  možností je několik a ta správná zatím není známá.

Bomba je ale na konci článku:

Někteří bruslaři na cyklostezkách podle policistů podceňují rychlost cyklistů. "Cyklista je řidič a jede vpravo. Bruslař je chodec jede vlevo. Policie doporučuje helmu i pro bruslaře," konstatovala mluvčí.

Mluvčí konstatovala, že i na cyklostezkách mám(e) jezdit v protisměru. A docela jsem v pokušení to někdo zkusit.

Jízda vlevo se samozřejmě týká jízdě po pozemních komunikacích bez chodníku. A přestože je to v souladu sezákonem (bruslař = chodec), tak to z vlastní zkušenosti nedoporučím. Špatný odhad rychlosti při potkávání autmobilů (jak ze strany řidiče, tak bruslaře), řidiči minimálně uhýbají … to jen to první co mě napadlo.

Jezdím raději po pravé straně a pokud je to rychle, tak i klidně prostředkem pruhu. S trochou slušnosti (mávnout na změnu směru, poděkovat) je to bez problémů (i když proti zákonu).

A to nejdůležitější: i když na mě troubí, je to vlastně dobré – vědí o mě.

Bruslař na silnici

Jak všichni víme, jsme chodci. Aehm. Takže chodníky a po silnicích bez chodníků vlevo.

Ale svět na to připravený není. Ani náhodou.

Testoval jsem to spíše nerad na pár okreskách mezi Vestcem, Písnicí a Prahou.

Pokud jsem jel vpravo, ti vzadu troubili jak vzteklí. Jak by ne – ač jsem se snažil drže u kraje, ten metr a půl jsem zabral a předjet mě bylo těžší než cyklistu. Možná v tom svou roli hrálo to, že věděli, že nevidím dozadu.

Pokud jsem jel vlevo, bylo to peklo. Řidiči nejevili ani snahu kousek uhnout při objíždění bruslaře a nechávali mi jen naprosté minimum, kdy jsem měl nohy za sebou a bok vytočený, aby tam vešlo zpětné zrcátko bez toho, aby mě udeřilo. Zřejmě očekávali, že když je vidím, uhnu.

Po pár stovkách metrů jsem se rozhodl pro vpravo – ať si troubí, hlavně že mě objedou s rezervou.

Proti předpisům, nealtruistické, ale z pohledu bezpečnosti (pro mě) výrazně lepší. Ale kdyby to šlo jakkoliv jinak, utekl bych někam, kde je buď chodník nebo daleko, daleko menší provoz.