TiK

Už jsem tu zmínil nové brusle. Takže jak to vypadá ?

Na pohled … no… nakonec se mi začínají líbit. Hm.

Jedná se o brusle primárně určené pro urban skating a freestyle. Tomu odpovídá jak rám a kola, tak bota. A přimo tak předurčují další vlastnosti bruslí – maximálně 80mm kola a velké obratnost.

Bota.

Měkká. Dokonce tak, že konečně jezdím v zapnutých bruslích. Vypadá to jako kůže, ale je to koženka. Nepříliš prodyšná a větrací otvory moc nepomáhají. Ale zatím to není až tak tragické.

Zapínání suchým zipem křížem přes nárt je dobré. Tkaničky prakticky nejsou zapotřebí. Ale mohl by víc klouzat – tahem za konec není prakticky možné utáhnout i spodní část. To je velké škoda – utažení brusle na jeden pohyb by bylo skvělé.

Přezka a páska nad ní už jsou (pro mě) jen kosmetika. Ale noha v brusli drží poměrně dobře (a ano, mám je o půl čísla větší, než bych obvykle kupoval).

Spodní část boty nějaký ten jednoduchý soul také vydrží.

Rám a kola

Rám je klasický – jako Soul Slide a Front Man. Takže super. Bílá originální kola jsem nahradil červenými 80mm labedami, ložiska zůstala. Rychlost slušná, obratnost také. Což je dáno délkou rámu a velikostí koleček. Až taková zásluha bruslí to není.

Co na závěr ?

V aukci za 1200 je to naprostý luxus. Za běžnou cenu kolem 4000 je to velmi zajímavá koupě. Za vyšší kolem 6000 je to spíše lahůdka pro fajnšmekry a vyznavače značky.

Tedy za obvyklé ceny je to pro běžnou bruslařskou populaci zbytečně drahá. Ale pro lidi, kteří vědí proč zrovna tento typ bruslí je to za cenu kolem 4000 výborná koupě.

Po najetí lehce přes 150km si nemohu stěžovat.

Aktualizace:

Po delším používání to tak veselé není

Tuhle jsem tu řešil co za brusle. A že poslední řada K2 je moc gay. A ejhle…asi měním sexuální orientaci.

Přes aukro se ke mně dostaly K2 – The Don. Primárně jsem je kupoval jen kvůli rámům – bojuji s nimi už delší dobu a jsou prakticky nesehnatelné.

Za cenu o něco málo převyšující 1000 Kč prakticky nejeté brusle, kola a ložiska. Kupováno s tím, že botu vyhodím. No, dojel jsem domů (kolo, cca 50km přes celou Prahu a zpět) a vybalil brusle. Teoreticky by mi měly být velké skoro o číslo, prakticky je to akorát.

A jak to vypadá ? Dobře.

Brusle vycházejí ze SoulSlideů – bota je velmi podobná, rám stejný (u mých starých Soulů je jiný rám).

Dobře vypadá zapínání suchým zipem křížem přes nárt. Bota vypadá hodně měká, dovedu si představit že bruslím v zapnuté brusli (Šok!).

Tudíž výsledek – brusle zatím nerozebírat a zkusit zajet.

PS. nevím přesně, kdo je měl předemnou – ale tak utažené tkaničky (až k deformaci boty) jsou děs. Viděl jsem to mockrát v půjčovně – prostě zarvat za tkaničky až co to jde. 6e se noha odkrví a utáhne se to hlavně přes holeň místo přes nárt je jedno, že…

či spíše nepříjemností.

Zpočátku jsem měl spoustu času – a nakonec se to smrsklo to projížďky směr nejhorší skatepark v Praze. První mě varovalo v Kostelní ulici na downhillu ustřelení levé brusle. A při pokusu o přejetí přechodu jen po patě se to seklo a nechtělo to jet – ne že by to v plné rychlosti mělo šanci nějak ovlivnit směr a rychlost jízdy.

Konec přišel po výstupu z metra na Budějovické. Jen jsem prokličkoval kancelářsko-whatever komplexem a najednou to nejelo. A brusle přepadala dozadu. Hm. Kus toho chyběl.

Levé zadní. Nouzově jsem přehodil prostřední dozadu a odbelhal se na Pankrác. Naštěstí kola, které jsem tam kdysi dával, ještě nebyla nainstalována, takže jsem je opět zabavil a namontoval. Jenže nebyla nová, takže sjeté každé jinak. Ve výsledku levá brusle dost brutálně zatáčela dovnitř a naopak ven se jí zatočit ne a nechtělo. Chvíli jsem tam drbal chodník slajdy – no, docela to šlo.

O něco později jsem se vydal zpět. První kroky nic moc, kolem Kavčích hor už to docela šlo a na Nuselském mostě jsem o tom ani nevěděl. Příliš. Využíval jsem každý kopec pro pár zatáček – abych kola trochu ojel a zrovnoměrnil. Docela se dařilo.

Trochu jsem kličkoval kolem I. P. Pavlova – po fiasku mezi tramvajovými kolejemi se mi nedaří najít trasu, kterou bych si oblíbil.

Finálně – když jsem uhnul od Rádia Svobodná Evropa ke Národní opeře, zrovna skončilo večerní představení. Chodník plný zleva doprava, dámy v šatech na uskakování před bruslaři zcela nevhodnými, prstě na nic. Nějak jsem to ustál, ale ani nevím přesně, jak se mi to povedlo.

Zbytek cesty (krom tradičního chaosu na Staroměstském náměstí) byl už v klidu. I když potmě. Tak alespoň kus sýra měsíce.

Vidíte tam něco ? Ne ? Tak asi tak je na Letné vidět…

Ano ? Ano!

Je to k neuvěření, ale na tomhle se kdysi (a není to AŽ tak dávno) jezdilo. O vlastnostech vím jen z doslechu, ale nemyslím si, že to bylo něco extra…

Pravda je, že jedny z prvních koleček pro brusle byly také kovové…

Prasklý rám už byl neúnosný a něco se s ním muselo udělat. Sáhl jsem do svých zásob a vzal poslední, jakž-takž funkční rám.

Výměna byla docela rychlá a protože jsem neměnil kola, tak i poměrně čistá.

Rozložené brusle:

A ještě pokus, jak by K2 FrontMan vypadaly jako trekové brusle. Ano, stále mě to ještě láká.

Když jsem dnes vcelku náhodně měl v ruce některé Tempishe, nestačil jsem žasnout nad šroubem, který drží botu a nůž. Žádné začištění, žádný kryt, prostě se to někde flexou sjede a třeba to bude dost dlouhé. Tedy – ono je to dlouhé až dost, ale proč to zkracovat…

Po prakticky třech týdnech ( z toho jeden týden na antibiotikách) jsem konečně alespoň na chvíli vyrazil na Letnou.

Ale postupně jsem si naházel pár klacků pod nohy.

Vyměnil jsem kola na bruslích. Na fotce je zleva doprava agressiv, to, co jsem sundal z aktuálních bruslí a normální 80mm kolo. Ehm.

Dal jsem tam starší kola, ale pořád vcelku slušná. Jen sjetá. Takže po třech týdnech na bruslích, které mají nesjetá kola, resp. kola zajetá na jiný směr/nastavení, než je ten aktuální. Nevím, na co jsem myslel, když jsem to dělal, ale měl jsem myslet víc.

Byl jsem rád, že stojím. Nohy nic moc, brusle zatáčely na jinou stranu, případně vůbec (flat). První kroky jsou utrpení, zbylé také. Jsem rád, že jedu, na nějaké triky není ani pomyšlení.

Poctivě šlapu asfalt odnikud nikam a snažím se trochu obrousit a srovnat kola. Jezdím to, čemu jsem se před pár dny smál. Jen na to nemám takový pěkný buzi obleček a neberu se tak vážně. (Foceno na Letné, cyklostezka rovina cca 600m, ten člověk to jezdil tam a zpět a tvářil se, že ho to baví).

Stejně jsem nakonec skončil u slalomu a lavičky. Na slalomu byla mě neznámá slečna, která očividně vyučovala inline bruslení. Hmmm. Takže o kus dál na lavičky – pár soulů a jeden pád ze schodů. Pozadu asi semd schodů, nohy se mi zaviklaly, na předposledním mi vypadl šroub z kola (kdo si to nezkontroluje…) a práskl jsem sebou na záda. Ta potupa.

Dokopal jsem se k Radkovi do půjčovny a tak nějak ukecal brigádnici, že se s Radkem znám a že mu prohrábnu šuplíky se šroubama. Doplnil jsem jsem zásoby a vrátil se na chvíli nazpět.

Ale to už začala prostehovat fyzička – takže velmi zvolna k domovu. Nebylo to tak úplně marné, ale tři týdny v posteli mi moc nepomohly… vzhůru do tréninku.

Co já se tu budu rozepisovat. Není chuť ani nálada komentovat všechny wtf-momenty tohoto testu.

To, že se první tři brusle v každé kategorii vyšly do rozmezí dvou desetin je jen symptom honby za pořadím, srovnáním. První mají 4.8, druhé 4.75… a které jsou lepší ? Jako literaturu k tématu bych doporučil Feynmanovo hodnocení učebnic…

Celé je to dotaženo rozšířením stupnice na deset z deseti hvězdiček. “Hele, tohle má v komfortu boty jen sedm, tyhle osm. To jsou ale krámy, že to vůbec prodávají..!”

Raději se jděte podívat na humoristický web sportobchod.cz s rubrikami Poradna (“Samozřejmostí by mělo být otření ložisek hadříkem po každé vyjíždce”) či libovolným hodnocením u bruslí.

Pokud chcete vidět testery bruslí, kteří mají víc problémů se sebou na rovině než s hodnocením bruslí, je tu inline test.

Podle čeho poznám, jakou mají brusle nosnost? Chci si brusle koupit, ale vážím 110 kg a nikde jsem nenašel nic o výběru bruslí podle váhy bruslaře. Děkuji předem za odpověď.

Martin Pištělák odpovídá:

Dobrý den, obecně mají fitness brusle nosnost 100 kg. Vyšší mívají vysoko modely, které mají rám z jednoho kusu kvalitního hliníku – cca 4500 kč a výše nebo speciální odolné modely – např. (odstraněný odkaz ) s nosností do 140 kg. Neříkám, že ostatní brusle 110 kg nezvládnou, nicméně v případě nějakého problému, by Vám mohla být zamítnuta reklamace z důvodu nevhodného zatížení brusle. S přáním hezkého dne Martin Pištělák

Komentář:

Kolem stovky se pohybuju (bohužel) už nějaký ten rok a K2 brusle (fatty, frontman, soulslide) neměly jediný problém. Dobře, při skoku vysokém jsem přerazil šroub, ale to nepovažuju za nic tragického.

A kdo najde na oficiálních stránkách (k2, roces, fila…) uvýděné maximální zatížení bruslí, vyhrává bludišťáka.

Druhý dotaz  je ještě vypečenějsí:

Martin Pištělák odpovídá:

Dobrý den, brusle se liší designem, cenou a materiálovým složením podvozku – MX mají magnesiový rám (lehčí a lépe tlumí vybrace (sic!)) XR hliníkový (pevnější, tužší, odolnější). Odobně bych pro člověka do 85 kg a který na bruslích neskáče a nijak je extremně nezatěžuje doporučil MX, a pro 85-100 kg a nebo pokud zatěžuje brusle rám hliníkový

Komentář:

S hliníkovými rámy (k2) mám nejeto dost a dost. Ale označit je za tužší, pevnější a odolnější bych neváhal pouze při srovnání s máslem, papírem či podobnými materiály.

Takže bych ani nechtěl znát (či projet) magnesiové rámy…

ale na Kravinu roku mají brusle na elektrický pohon nakročeno řádně.

via gadgets.cz