Nikdo to nečekal, nikdo to nechtěl
a přece je to tady: kompletní záznam z letošní Freestyle Letné je hotov. Komplet všechny jízdy. Jen jsou vystříhaná hluchá místa.
Žádné titulky, ani doprovodné informace. Trvá to hodinu, takže se posaďte a jedem:
TiK
V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej
In – line Běchovice 2011
Závod – nezávod. ASI !!! tudy
http://brusle-bechovice.blog.cz
- Termín: 25. září 2011
- Místo konání: Start: na 13 km silnice Českobrodská v Běchovicích. Cíl: Praha 9 Kyje, Českobrodská ulice – park Jiráskova čtvrť
- Kategorie: Účastnit se mohou dospělí i mládež bez rozdílu věku i pohlaví. U dětí do věku 10 let doporučujeme při jízdě doprovod rodičů. Účastníci nebudou rozděleni do kategorií, start všech je hromadný.
- Měření: Dosažený čas jednotlivých účastníků nebude měřen. Nejúspěšnější sportovci obdrží dárky od sponzorů.
- Přihlášky: Účastník získá ve startovní kanceláři formulář přihlášky, který vyplní a při předání obdrží startovní číslo. Písemné přihlášky předem nepřijímáme.
- Startovné: 50 Kč (s výjimkou dětí do 18 let)
- Všeobecná ustanovení a doporučení: Trať je uzavřena pouze pro veřejnou dopravu, autobusy MHD projíždí po své původní trase. Závodníkům proto doporučujeme dodržovat pravidla silničního provozu a pokyny pořadatelů. S výjimkou startu je třeba jet v pravé části vozovky. Pokračování v jízdě za cílem i návrat do Běchovic na bruslích je zakázané, s ohledem na probíhající masový běžecký závod.
Freestyle Letná 2011
Nebo:
“Co čteš ?”
“ Velké čekání.”
“A je to dobré?”
“Ne tak, jak jsem čekal.”
Po úvodu předznamenávajícím tragikomičnost celé situace tu je popis, subjektivní popis letošních závodů ve freestyle slalomu. Nebudu to řešit, co je to FS slalom, pravidla a tak – STFW.
První část – Letná.
Pršet začalo ve chvíli, kdy jsem opustil domov, krátce po deváté. Sem tam nějaká kapka, ale na Hradčanské už brusle nechávaly stopy. Pro jistotu jsem ale na Letnou dojel – a byli tam prakticky všichni. Kromě Pražáků, kteří se s již tradiční hrdostí závodů neúčastní stejně vytrvale, jako pořadatelé kašlou na větší propagaci. (Plakátek na koš v den závodu stačí, ne ?
Většina se choulila pod stromy a čekalo se, jak to s deštěm dopadne.
Na první pohled to dopadalo dobře a tak za hodinku by bylo sucho. Do toho se ale vložili Slováci a poukázali na spáru v asfaltu, která tam sice už nějaký ten rok je a tradičně se přes ní jezdí, ale letos by nepříznivě ovlivnila (jejich) výkony a proto je to celé na nic a mělo by se to přesunout na alternativní místo – do Gutovky, pod střechu.
Další krok jsem poměrně nepobral – hlasovalo se. (Asi konečně chápu, k čemu je v Letňanech ředitel závodu. Aby se nehlasovalo). Dav tedy odhlasoval přesun na 1400 na druhý konec Prahy.
Druhá část – Gutovka
Sucho, slunečno a horko. To byly podmínky pro odpolední závody. Přes Prahu jsem přijel pěšky a po zbytcích deště jsem neviděl ani stopu.
V areálu strašnické Gutovky je skatepark, lanový park, vodní park pro děti a v neposlední řadě i hokejová plocha se střechou a obklopená mantinely. A se slušným povrchem.
Ve chvíli mého příjezdu na ploše končil kurz inline bruslení – podívejte se na úvodní obrázek tohoto článku a dál to nebudu komentovat.
Začalo se měřit rozmístění kelímků. Vcelku překvapivě jsem u toho neviděl skoro žádného závodníka, ale chopili se toho rodiče některých dětí. Vyměřeno, slavnostní přivítání a seznámení s pravidly, které jsou, jako každý rok, úplně jiné. O něco komplikovanější, o něco tajemnější a o něco nepochopitelnější.
Základní systém – skupiny po 3 – 4 lidech, jízdy po 30s, každý tři. První dva postupují dále. Porota hodnotí náročnost a provedení, bodové srážky za shozené kelímky. Takhle nic složitého, ale na místě jsem měl dojem, že to nechápe nikdo. V kombinaci s nepřítomností ozvučení (ano, něco malého tam hrálo tři písničky pořád dokola) to vedlo k zajímavým scénkám typu: “Já ? Už ? Teď ? Fakt ? A to je celé?”, které vlastně byly spíše k pláči.
Jednoduchým výpočtem 3 jízdy po 30s krát 4 lidi je šest minut. Natáčel jsem vždy jeden blok jízd jako celý záběr a pod 14 minut jsem se nedostal. Neboli osm minut, kdy se vůbec nic nedělo. Nikdo nejezdil, jen porota dle výše zmíněného systému něco zuřivě počítala a počítala. A počítala.
Mezi tím vším se také závodilo. Někdo jel dobře, někdo ne. Kdo a jak je vcelku subjektivní záležitost, já své favority měl a dopadlo to vcelku jak jsem čekal.
O veselé scénky se starala nejmladší závodnice – na svůj věk (pět ? maximálně. Spíš čtyři) zajela starší závodnice bez problémů. Jenže porota napřed oznámila, že postupuje do finále, aby ji o něco později řekli, že počítali špatně a finále nebude. S malou to docela zamávalo – kdyby rovnu nepostoupila, tak to není problém. Ale napřed naděje a pak zaříznout… Nakonec ji, mimo pořadí, do finále pustili a tak si ho mohla zajet.
To byla voda na jedovatý mlýn některých závodnic, které tam prskaly, co že se to kvůli dětským slzám dělá, že malá jezdí mizerně a celé je to nespravedlivé. Chápu pro i proti a jsem moc rád, že jsem nebyl v postavení, kdy bych tohle musel rozhodovat.
Jen pro pobavení přidám, že ta, která nejvíc prskala, byla loni poražena jinou malou holčičkou a na úkor toho se zbytek roku věnovala spíše než bruslení, výuce bruslení (Kdo neumí, učí…)
S prostoji, čekáním a občasnou jízdou jsme protrpěli ad dvou do šesti, kdy se odjela obě finále (muži i ženy) a šlo se vyhlašovat výsledky –kamsi do hospody. Eeeek. Vynechávám a jedu pryč. Bylo toho až až.
Porotě matematika také nevycházela – diametrálně odlišní závodníci se na škále 0-100 lišili o bod a tak.
Takže co ? Mizerná organizace, zmatek v pravidlech, nulová propagace, slabiny poroty v matematice…
Dvě cesty – pokud to bude sraz pro pár známých a jen-tak zabruslení a pak vyhlášení toho nejlepšího (což při celodenním bruslení není problém zjistit), tak většina z mých výtek nebude platit. Ale když se to pojme oficiálně s rozhodčími, body a pravidly, tak jsem ještě prominul či pominul spoustu věcí, které medaile z kočičího zlata na závěr nezachrání.
INLAJN závod na Ještěd
Tenhle trend jezdit do kopce jsem ještě úplně nepochopil.
2.ročník Mistrovství České Republiky ve freestyle bruslení
27.8., Olomouc, Smetanovy sady.
Jestli letos pojedu je ve hvězdách.
PS. libí se mi ta skromnost. Každý, kdo někdy stál na bruslích a uložil stránku ve Wordu dělá stránky o českém bruslení…
PPS. Registrační formulář je také luxusní. Vyberte titul (jste-li oprávněným nositelem). před i za jménem. Povinně uvádět kraj či telefon. No nic..
FreeStyle Letná 2011
vcelku utajeně, ale datum je 17. 9. 2011.
A neodpustím si: slušná fotka (autorská práva bych asi raději neřešil) dopíchaná wordartím nápisem s plastickým efektem, září a zakřivením. #fail.
Pure Street Contest – očima fotografa
Jak bylo inzerováno na Facebooku i tady, proběhl Pure Street Contest. Neboli závody v aggressive inline skatingu v ulicích města. Na překážkách, které jsou přímo součástí ulice či ji velmi připomínají.
Místa soutěží byla tří – u mně zdokumentováno
A v sobotu závody propukly.
Už v metru jsem narazil na pár známých tváří a na Vyšehradě probíhalo slušné srocení lidu. Slunce do nich pralo ze všech sil a pot stříkal na všechny strany (hm, trochu gay formulace, ale co). Elšíci připravili první spot – kromě voskování a zedničiny přidělali ještě krátký rail mezi zídky. Bohužel během prvních pár minut ježdění někdo ukopl kus zídky, takže pro některé bylo trochu složitější se srovnat s dírou v hraně.
O pár minut později někdo prokopl i dřevěný nájezd na vysokou hranu a bylo skoro vymalováno. Ale nějak se vyžebral kus dřeva z blízské stavby a jezdilo se dál.
Fotit bylo rozhodně co. Na hranách padaly slušné triky (i když série se nefotí moc dobře), takže jsem se snažil hlídat si dobré záběry. I přes silné slunce jsem používal blesk ze všech sil – a dost to pomohlo. A mimochodem – jednou mi kolega bruslař přistál na zádech tak, že jsem si toho všiml až když jsem se zvedal… nevadí, foťák to dal.
Tady mě strašně mrzí poslední fotka – vyšlo to takřka ideálně, ale utekly mi prsty na levé ruce. Foceno od země, bez hledáčku. Škoda, moc škoda.
Za hodinku následoval přesun na další spot. Nicméně nějvětší halé vzbudila slečna, která se pod Nuselákem opalaoval nahoře bez. Mezi všemi přítomnými fotografy proběhla krátká debata kdo ho má delšího (objektiv…) a fotilo se ze všech sil.
Na druhém spotu – zábradlí.
Tedy se jezdilo hodně a dobře. Bruslař za bruslařem, trik za trikem. Hromada fotografů a kameramanů, kteří si mohli vybírat ideálni místa. Prostě pohoda největší. I pro focení. Slunce sice stálo skoro přímo nad námi, ale stačilo to. A doblesknout na projasnění stínů – a bylo hotovo.
Nakonec následoval přesun na poslední post – mimochodem pár desítek bruslařů na ulici místní motoristy docela znepokojilo…
Třetí spot – velké, lomené zábradlí.
Tady zabnodoval Hanýs. Zavzpomínal na stará léta, kdy, pokud mě pamět neklame, tady také začínal – a začal zhusta. Zatímco ostatní přemýšleli, jestli to není moc vysoko/daleko/co já vím, tak si to stihl párkrát dát. X-grind už jsem hodně dlouho neviděl. Ale na druhou stranu je pravda, že když se “mladí” rozhoupali, zajeli Hanýse na celé čáře. No jo, no.
Fotilo se vcelku dobře. Přisvěcovalo “prasátko” z vedlejšího domu a blesk to dotahoval. Takže pokojenost.
Tady bylo k vidění pár drsných pádů i vynikajících triků.
Nakonec už jen vyhlášení vítězů a přesun do hospody – a já šel vyvolávat fotky.
A nakonec – tady na Facebooku je většina fotek a videí pohromadě
Pure Street Contest – rychle, rychle
V soboru. Tři spoty. Mraky jezdců. Pár starých známých. Překvapivě žádná policie. Pohoda. Místy ohromné hecování a pár epických triků. Super nálada. Focení.
Delší report a fotky budou brzy – aktuálně třídím cca 900 fotek, takže vybírat je z čeho.
Tyhle fotky jsou z mobilu – přesun mezi spoty a závěrečný potlesk vítězům.
Pure Street Contest – poslední, třetí spot
po krátké zmínce jsou tu fotky. A vypadá to moc dobře. Nejen nově postavené zábradlí, ale dostatek railů a zídek v nejbližším okolí, které doufám vyhecuje pár lidí k něčemu fakt drsnému.
