na Ladronce. Od Kauflandu tunelem až k napojení na starší část okruhu.
Dnes jsem se konečně byl podívat na nejdražší cyklostezce v Praze a přilehlém vesmíru. Ani nemám chuť dohledávat, kolik že ty 3km stály, ale mám podezření, že to bylo více než dálnice. Stačí chvíli hledat na internetech.
A co že to tam čeká ? Zázrak ? Nuda ? Čtěte dál.
Hledání stezky bylo jednoduché – vlakem do stanice Praha – Libeň a od nádraží rovnou za nosem Freyovou ulicí. A hned o kus dál jsem zahlídl na mostě helmičku – takže to je ono.
A hned pod mostem symptom stezek v Praze – zavřeno. A pro jistotu na zámek. Ne, neptejte se mě, proč a jak. Ale prostě závora a zamčeno. Čert to vem, jel jsem podle mostu a hledal, kudy na něj. Podařilo se až na druhý pokus – první mě poslal kamsi mezi domy.
Nakonec jsem na druhý pokus dojel na začátek (??) stezky. Nebo alespoň té nové části. A hned zčerstva do kopce.
Na rozehřátí stačí a když jsem si prohlížel most, přestal jsem se divit, kam zmizely ty peníze. Povrch je kovový, natřený čímsi – a poměrně rychlý. Což je potěšující. A most se při výraznějším záběru lehce houpe.
A hned za mostem je největší WTF moment: asfalt není a pokračuje pár desítek metrů šotoliny. Proč to sakra neudělali v asfaltu celé ? Takhle je stezka pro bruslaře ze jedné strany v podstatě nepřístupná.
Pak se stačí prosmyknout kolem zdi (naštěstí je tam zrcadlo, takže určitá iluze, že víte, co se děje za rohem, tu je) a konečně nastává asfalt.
Přes starý železniční most nad ulicí Freyova a jede se. Kvalitní asfalt, rovinka a je to přiměřeně široké – pokud tam není rodinka s dětmi a psy, roztažená odezdi ke zdi. A že jich tam je.
Po chvíli se vpravo objeví domy – nějaké novostavby.Takové ty bytovky, co rostou stále jako houby po dešti. A myslím, že obzvlášť lidé v přízemí, oddělení nizoučkým plůtkem, budou řvát nadšením, až se tam bude prohánět souvislý zástup bruslařů, cyklistů a kočárků.
Dál je to rovina, rovina a stále rovina. Výhled vlevo na estakádu nad Palmovkou, vpravo křoví. Dopředu nekonečný asfaltový pruh. Žádný stín. Nuda.
Most přes Poděbradskou (kousek od křižovatky s Průmyslovou, kde obvykle bývá stupeň pět až osm) s červeným povrchem. Trochu to vypadá jako antuková drť, ale jistý si nejsem.
Za mostem je vpravo občerstvení – tedy, je tam cedule a dá se po trávě a štěrku seběhnout kamsi k němu. Netestoval jsem. Pak se vátí nuda v podobě cesty bez výhledu.
Jako drobné probuzení z letargie působí levotočivá zatáčka a mírné klesání. Natěšeně jsem se rozjel a konec.
Brutální, nepříjemný, špatně ubrzditelný, o ničem. Boha jeho, co to zase vyrobili ?
Dál je mizerný povrch všemi směry, nezbývá než otočit a vydat se zpět.
Takže co ? Nic. Na jednu stranu přijatelná stezka, tam a zpět skoro šest kilometrů, v okolí nevím o ničem lepším.
Ale je to tak moc, moc nudné.
Za okny bylo slunce, ale Letné měla vody dost – drží se, mrcha, tam, kde je navoskováno. Lavičky, hrany…prostě místa, kde se dá jezdit.
Smůla.
V kalužích to chvíli jde (doskoky jsou dost nepříjemné, klouže to), ale tolik zábavy to nepřináší.
Chvíli jsem spíš zevloval a pak se uklidil domů. Mimochodem – po mokrých silnicích a cestách.
Proč většina inline videí má jako “hudební” podkres nějaký gay-hip-hop. (Aktuálně poslední tady). Resp. nějakou klasickou hudbu, do které kdosi šišlavě mluví jako “da big gangsta” – rozumět mu není, ale je tam “shit” a “bitch”, takže je to jako kchůl…
Mimochodem – nesrovnávat se sk8 videem Powel Peralta – Eight (k doptání zde), kde první part na U-rampě je o po těch mnoha letech neuvěřitelně našláplý. Proti tomu je to mrcasení na railech fakt o ničem.
Sakra.
Dneska toho bylo dost.
Z Letné Stromovkou dolů na Holešovice. Tramvají a autobusem nahoru do Bohnic a sjezd starými Bohnicemi. Na konci občerstvení a plynulé navázání směr ZOO. Bylo teplo, sluníčko svítilo a bruslařů bylo všude dost a dost.
Parkoviště u Trojského zámku je stále několik desítek metrů nesjízdné.
Kolem Trojského kanálu vládl jako obvykle čilý ruch.
O kousel dál pod mostem je čerstvě rozkopáno. Objížďka vede horem, kde byla cesta a aktuálně je nově vyasfaltovaná. Vím, že jsem ji buď tady nebo na brusle.info zmiňoval, ale teď se mi ten článek schovává. Ale někde fotky jsou.
Pokračoval jsem na Palmovku – cesta/povrch nic moc, ale projet se to dá. Raději ne moc často. A ejhle –on už tam přišel podzim.
Zlaté listí všude… vždyť jsem si to léto ani neužil ?!
Kousek tramvají a tunelem na Hlavní nádraží. Dál tradičně Hybernská, Národní (rozkopaná, nechtěl jsem po chodníku, málem jsem spadl do díry po stavbařích) a po nábřeží směr Podolí.
Řidiči o něco nervóznější a vzteklejší než obvykle. Výrazně více.
Podolí, Vyšehrad a směr Zbraslav.
Ještě u Barandovského mostu jedna slečna šla k zemi – kolařka se tam otáčela tak dlouho blbě, že už bruslařka neměla jinou šanci. Slečna šla rovnou na zadek do trávy. Bylo by to vtipné, kdyby kolařka po zjištění, co se stalo, nešlápla do pedálů a nezkusila zmizet co nejrychleji. A když byla dojeta a upozorněna, že je (když nic jiného) slušnost, poptat se po zdraví toho, kdo (kvůli ni) šel k zemi, ještě si otvírala hubu, co že si to dovolujeme. Kolo jí bohužel odebráno nebylo a tak brázdí pražské ulice dál.
U golfového hřiště jsem chvíli seděl a v zatáčce pozoroval, jak se jednotliví bruslaři vypořádávají s úlohou “ostrá levá, klesání”. Byl bych se smál, kdybych neplakal.
Pak jsem pokračoval na Zbraslav. A zpět do Bráníka. A ještě jednou.
Cestou zpět jsem to Na Dvorcích zkusil na řidiče autobusu: naprosto bez problémů mě vzal a ještě jsme na zastávce a cestou proklábosili několik témat. Mimo joné skákací boty, které tam zahlédl. A protože to na nich umím/školím/půjčuju, byla z toho menší přednáška.
Z Budějovické přes Vyšehrad a Nuselský most (kde dnes měli fotografové závody, kdo udělá více fotek – stálo jich tam na lávce přes dálnici snad patnáct) na IP Pavlova a přes centrum a Letnou domů.
Kilometry se mi počítat nechce, ale dorazil jsem lehce před půlnocí velmi příjemně unavený. Vlastně jsem si to stejěn na mapy.cz odklikal. Něco kolem 55. S přesností nic moc.
To by vysvětlovalo, jak mě bolí nohy.
Někde na internetech jsem zahládl video, zaujalo a pak už jen chvíle pátrání, kde by to mohlo být. A dnes jsem to šel vyzkoušet. Šlo to tak rychle, že se odkaz ani neobjevil v “Kde bych si rád zabruslil”.
Mapa: http://goo.gl/maps/cyRq
A co cesta ? Pokud si to chcete trochu prodloužit, doporučím vystoupit na stanici ČImický háj a po širokém chodníku pokračovat doprava k blázinci.
Na pkřižovatce u něj doleva a podél plotu stále rovně. Shodou okolností jel pár metrů předemnou jiný bruslař.
Asfalt je hladký, cesta mírně z kopce a jede to moc hezky. A silnice není úplně hlavní, takže doprava si ce existuje, ale nebude snad příliš hustá.
Stačí dojet až na křižovatku s ulicí Bohnická (je to ta první velká, co potkáte). Odbočit doprava a šup z kopce. Je to nejprudší část a slušná rychlost. Jel jsem to poprvé a nevěděl co mě čeká, takže jsem si dost brzdil – ale i v plné rychlosti pujde trefit malou šikanu mezi domky. Doufám.
Po pár desítkách metrů domky končí a silnice se dostane do lesa. Několikrát se zopakuje scénář prudší klesání-dlouhá rovinka na vytracení rychlosti. Netřeba brzdit, ale naopak třeba do pár prduších zatáček nenajíždět v protisměru – hlavní provoz je sice jen linka MHD, ale nikdo neví, kdo tam zrovna pojede.
Silnice v lese pohodově sklesá až k zvířecímu útulku v Podhoří. Na konci je možné pokračovat rovnou rovně směr Troja nebo uhnout doprava a nechat do dobrzdit.
Směrem k Vltavě je přívoz a občerstvení.
Nepříliš dlouhý a z větší části nenáročný street s dorbým napojením na odjezdu – cyklostezka Podhoří – ZOO plynule navazuje.
Celá trasa tunelu pod Vítkovem. Točeno na foťák v mobilu.
Začánám na IP Pavlova, zadem kolem Muzea a Václavské dolů. Rychlost velmi rekreační, točeno foťákem v mobilu.
Kompletně převzato z www.boleslavsky.denik.cz, Autor: Pavel Svačina
Mladá Boleslav – Pořadatel tradiční jízdy bruslařů Mladou Boleslaví, které se obvykle účastní přes tisíc lidí, dostal vysokou pokutu.
Pořadatel tradiční jízdy bruslařů Mladou Boleslaví, které se obvykle účastní přes tisíc lidí, dostal vysokou pokutu a také seznam podmínek, které podle něho není možné splnit.
„Místo, abych se soustředil na přípravu další jízdy městem, která je velmi náročná, budu vydělávat na pokutu,“ řekl rozhořčený adrenalinový sportovec Petr Manďák, jenž Deníku řekl, že s pořádáním další jízdy bruslařů městem končí.
Při poslední jarní jízdě došlo ke komplikacím. Magistrát totiž vzhledem k rozsahu akce začal požadovat všechna nutná povolení včetně dobrozdání od policie. Ta však uvedla, že pořadatel musí lépe zajistit bezpečnost a pořadatelskou službu a s akcí nesouhlasila, nicméně jí ani nebránila. Na základě stanoviska policie nevydal odbor dopravy Magistrátu města Mladá Boleslav jízdě městem oficiální povolení.
Vzhledem k tomu, že se bruslení přesto uskutečnilo bez řádného povolení, skončil pořadatel, tedy Petr Manďák, u správní komise magistrátu. Ta již vynesla rozhodnutí a včera jej sportovci doručila.
„Ve správním řízení mi dali pokutu padesát tisíc korun za pořádání této akce, kterou policie nebyla ochotna povolit. Protože podle policie byla akce už moc velká, tak ji nepodpoří,“ uvedl Manďák pro Deník. Hrozila mu přitom pokuta až půl milionu korun. Podle policejního mluvčího však policie nic nepovolovala ani nezakazovala, jen sdělila své stanovisko k zajištění bezpečnosti.
Mluvčí města Mladá Boleslav Hana Koišová uvedla, že město jednalo podle zákona a bylo vstřícné, když Manďák doručil žádost o povolení akce pouze dva dny před jejím konáním. Podle Manďáka však nešlo povolení předložit dříve, než se vyjádří policie.
Město však v žádosti našlo nedostatky. „Důvodem zamítavého postoje bylo to, že při akci, kde stovky lidí všech věkových kategorií používají jak in-line brusle, tak i jízdní kola za normálního silničního provozu, nelze zajistit bezpečnost tak velkého množství účastníků na trase, která byla žadatelem předložena. Stejně tak tato akce představuje i určité nebezpečí pro ostatní účastníky silničního provozu,“ řekla Koišová.
Petr Manďák to však vidí jako zbytečné obavy a poukazuje přitom na konání takových akcí v Praze, Brně, Ostravě či Pardubicích, kde prý takové podmínky organizátoři plnit nemusí.
„Nepodařilo se mi vysvětlit, že i ve dvojnásobném počtu účastníků se tyto akce konají po mnoho let bez těchto neúprosných povolení a nařízení. Nikdo si nechce vzít na triko, že by mohlo vjet do průvodu auto nebo někdo mohl zakopnout a nabourat do auta. To by ale nikdo nemohl chodit ani ven, na zábavy, ani sportovat, protože se vždy může něco stát,“ řekl Manďák.
I policie si stojí za svým doporučením, které vydala pro konečné rozhodnutí, jež učinil magistrát. „Policie nesouhlasila s uvedenou akcí z několika důvodů, zejména proto, že s ohledem na předpokládaný vyšší počet účastníků nebyla pořadatelem dána garance řádného zajištění bezpečnosti účastníků akce, stejně jako ostatních běžných účastníků silničního provozu,“ řekl Deníku policejní mluvčí Ladislav Mareš.
Z důvodu bezpečnosti občanů nebylo podle něho možné souhlasit s akcí za plného provozu. „Argumentace hlavního pořadatele, že vše bylo z jeho strany dostatečně zajištěno, se nezakládá na pravdě, respektive to ve své žádosti nedoložil. I přes to, že magistrát pořádání bruslení městem nepovolil, Policie České republiky ve spolupráci se strážníky udělala maximum pro zajištění bezpečnosti „bruslařů“ i ostatních účastníků silničního provozu,“ dodal Mareš.
Občas máte chuť někoho zabít. Jednou je to soused, který si v noci pouští nahlas muziku. Pak je to chodec, který vám skáče na přechodu před auto. Jindy zase šéf, který nechápe, že dnes se vám nechce pracovat. Nebo třeba podřízený, který zase nesplnil termín.
Jenže je nezabijete.
Občas ale někoho zabijete. Slepici, protože toužíte po lahůdce na paprice. Králíka neb máte rádi maso se smetanou. Pak taky komára, protože nemáte rádi, když vám pije krev.
A pak jsou ti, kteří chtějí zabít Petra Manďáka.
Uspořádal jízdu na kolečkových bruslích Boleslaví. Zbláznil stovky lidí. Každý rok vynakládá své síly – fyzické, psychické i peněžní, aby měli lidé krásný den. Má kolem toho mnoho lítání. Šíleného lítání. Jistě by při tom mnohého úředníka klidně i zabil. Ale nezabije. Jen prosí, žadoní, píše. A patrně občas udělá špatný krok, někde něco zapomene, opomene, nestihne. Věří, že se vše v dobré obrátí. Ostatně jeho životní filozofie je právě taková. Věří v dobro, za které bojuje.
Popravdě, neznám nikoho tak milého, příjemného a slušného. Takového Petra Manďáka mám zažitého v krvi. Je tolerantní a myslí si, že takové bude i okolí. Jenomže ať je jak chce slušný, patrně tady něco přepískl. Začalo mu téct do bot. Počítal asi s tím, že úředník pochopí, že tohle nedělá pro svoji kapsu, ale pro lidi. Jenže úředník nepochopil. Úředník nechtěl. Úředník má své termíny. A ty se rozhodl dodržet.
Proto tleskám úředníkům.
Jen mne tak napadá, jestli to je ten hlavní problém. Tedy ten úředník bez tolerance. Vzpomínám si, že Petr Manďák už měl jisté „problémy“, před časem při zahajování sezony ve skateparku na Radouči. Tam to s radnicí také nějak haprovalo.
A také si pamatuji, že na něho někteří vysoce postavení pánové z radnice nemluvili zrovna potichu. A tak si říkám, jestli ten pes není zakopán někde jinde. Jestli se třeba ten Manďák zrovna nestal nepohodlným.
Určitě se ale mýlím. Protože přesně tak, jako věřím v čistotu myšlenek sportovce, který dělá obrovskou reklamu Mladé Boleslavi, tak se snažím věřit všem na radnici. Že chtějí pro město to nejlepší.
Jen si říkám, proč se ale všichni rozhodli, že toho Manďáka chtějí zabít…
