TiK

jak se přezdívalo tomuto místu podle nějakého obchodu. Na kolem let 89-93 se zde pravidelně scházeli bruslaři (stará parta na trekách) a skejťáci. V době, kdy všichni znali všechny a když se jel street, tak jelo deset – patnáct lidí. Nádhera.

Doba Petra Lowiho s dlouhými vlasy. Kdy s kolegou Petrem Beranem diktovali neskutečným způsobem.

Doby, kdy ten, co skočil ty tři schody dolů byl dobrej a kdo nahoru, byl král.

Tak mě napadá, že jsem nenafotil horní patro se zajímavými spoty a v neposlední řadě nepříjemnou ochrankou. Příště.

Zcela překvapivě jsem se dozvěděl o nějaké akci nikoliv den po, ale den před. A tudíž nic nebránilo jít se tam podívat.

Skatepark ve Strašnicích hostil akci, jejíž oficiální název mi vypadl. Nevadí. Závodilo se na koloběžkách a inline bruslích. Oboje v kategorii do patnácti a nad patnáct let.

Po příchodu do skateparku byly koloběžky skoro všude. Pro samou koloběžku nebylo kam plivnout, natož spatřit bruslaře. Stačilo se ale trochu rozkoukat už už se vylouplo pár známých, které jsem (na bruslích) neviděl snad roky. Občas ještě někteří aktivně jezdí nezaměnitelným stylem – starší triky, na pohodu. Žádné velké hrocení, ale v klídku se povozit. Plus pár mladých, který to naopak dávali až neuvěřitelným stylem.

Vybalil jsem foťák, proklel počasí a nasadil blesk. A půlku odpoledne běhal kupovat baterie – 4ks za 20 Kč, výdrž kolem 40 záblesků. Bleh. Na rozdíl od pár přítomných fotografů jsem se uklidil doprostřed skateparku. Jednak jsem to měl blízko ke všemu zajímavému, jednak jsem tam nechal batoh a odevšad jsem na něj viděl.

Koloběžkáři se fotili lépe – využívali dvě nebo tři překážky hromadně, takže nebyl problém počkat si s foťákem na jednom místě. To za bruslaři se musí hooodně běhat.

Ve dvě skončila registrace jezdců a začala kvalifikace. První koloběžky do patnácti, pak to samé brusle. A bylo na co koukat – v jednu chvíli mě popadla kacířská myšlenka, že koloběžky jsou akčnější, ale nakonec to bylo tak nastejno. Příjemné překvapení.

Na koloběžkách nebyla nouze i front- a back- flipy, objevil si i McTwist flare (jestli jsem se nepřehlédl). Sladké. Bruslaři zase kašlali na helmičky (kdo chtěl, měl, kdo ne, toho nikdo neprudil).

Postupně se odjezdilo první kolo “mladých”  a nastoupili “dospěli”. Bruslaři lehce zaostávali – více grindu a méně létání není divácky až tak atraktivní. 

Právě na diváckou atraktivitou bylo ovlivněné pořadí po prvním kole. Jako poslední se registroval do závodů Američan (jméno bude, až někde najdu výsledky). Půlku minutové jízdy bloumal skateparkem jakoby nevěděl co dělat. Ale pak to totálně zabil – handplant transfer pool to pool 180 na dva dotyky. Ježišmarjá. Dva bazény, jeden hloboký dva, druhý tři metry, mezi nimi dva metry beronové plochy – dost lidí to zkusilo skočit, ještě jsem neviděl nikoho (včetně mě), komu se to povedlo. A tenhle to tam dal na třetí pokus naprosto suveréně a na jistotu. Skatepark na nohou a řev nadšeného davu.

A to byl vlastně poslední oficální trik. Začalo pršet. Chvíli se čekalo, ale nakones se déšť ukázal jako vytrvalý a výsledky byly vyhlášeny podle pořadí po kvalifikaci. A překvapení – Amík to svým handplantem vyhrál.

Před tím vlastně ještě pár úchylů projelo skateparkem v tangách a průběžně na mokru pořád někdo zkoušel shuffly.

A pak už jen oficiálně neoficiální afterparty.

Hodně příjemné odpoledne plné bruslí, známých a focení. Jednoznačně líbilo.

PS. když někdo zapomene na fakturu tak skončí na free variantě hostingu. Tak se pak nemůže divcit, že mu web nejel skoro 24 hodin.

Ano. Déšť to ukončil po kvalifikaci. Ale fotek z ‚velkého‘ foťáku bude také dost.
A reportáž také.

Když jsem přišel domů, začalo pršet. Nezbylo než počkat, jestli se to nezlepší – ale moc se nepodařilo.

Mezi loužemi jsem dokličkoval na Letnou. Pod stromy úplně mokro, jinak to šlo. Hrany od vosku plné vody.

Chvíli jsem se jen tak vozil, občas tam poslal nějaký jednoduchý trik, občas prohodil pár slov s několika starými známými (skejťáky), kteří se tam potulovali také.

Více než zewlování mě (jako fotografa) zaujalo úžasné světlo – tmavé mraky, zlaté sluneční světlo, probleskující dírami v mracích. Nádhera. Jako obvykle, když nemám velký foťák.

A cestou tam a zpět jsem alespoň mohl obdivovat, jak Praha nenávidí bruslaře.

Tedy nás – bruslaře. Ať už shodou okolností občas někde postaví něco pro cyklisty, brusle mají smůlu.

Jsou prostě jen sportovní náčiní určené k jízdě po vyhrazeném místě, nikoliv možnost dopravy (jako třeba v Pardubicích).

Tomu odpovídají i stavy stezek odnikud nikam v délce pár kilometrů.

A teď rekonstrukce Letné/Hradčanské a přilehlého okolí.

Cyklostezka přes Letnou: – nepoužitelné

Hradčanská: vydlážděno – nepoužitelné

Cyklostezky v okolí – krom červené i zdrsněný povrch – nepoužitelné

[poll id=“2″]

http://svetkolecek.cz/reportaze-z-inline-akci/2390-helmy-trochu-jinak

O tom, že helma je pro bruslaře základním bezpečnostním prvkem, jsme psali už víckrát. Přesto se na našich stezkách prohání bez helem určitě tak 98 % bruslařů. Přinejmenším u dětí by ale mělo platit to samé co na kole – bez helmy prostě na brusle dítě nesmí. Každý lékař by vám ale potvrdil, že nosit helmu na brusle by měla prostě být povinnost, protože pravděpodobnost pádu na hlavu – a to navíc ještě na její zadní část – je veliká. Stačí jen malá nerovnost, zaváhání, nájezd na obrubník, ale třeba i nenadálý dotyk jiného bruslaře – a pád na záda je hned.

O tom, jak a jestli je helma důležitá nebo ne se dá mluvit dlouho. A opět budu vycházet ze své zkušenosti – na bruslích za ty roky dva pády na hlavu (helma by mi v jednom možná spíš přitížila – dopad temeno/záda) a jednou na kole (prasklý řetěz, měl bych odřený nos. A bradu. A tvář).

Takže postupně: helma základním bezpečnostním prvkem. Stejně jako autor článku nemám žádnou věruhodnou statistiku či jakákoliv čísla – ale nejvíc odřenin jsou dlaně, kolena. Hlava může být nejnebezpečnějším místem, ale rozhodně ne nejčastějším.

Další statistický údaj – 98 procent bez helem. Nevím,kde jezdí autoři, ale v Praze se to imho pohybuje tak na 75-50 procentech. Helmiček je všude mraky. Ale zase – žádná relevantní čísla. S tím souvisí i pseudo-argument “každý lékař” (dle vzoru “odborníci varují”). Jméno jednoho lékaře, který tuto informaci podpoří, má větší váhu, než armáda “všech lékařů”. I ta pravděpodobnost pádu na hlavu: ona až tak veliká není. Stačí normálně stát (A-postoj či nůžkový, lehce předkloněný a většina situací končí v předklonu a na kolenou. Nos tam mohou strkat jen ti největší nadšenci. :) Stejně jako pády dozadu – většinou podjedou nohy a vystřelí dopředu nahoru, ruce jdou instinktivně dozadu  ( a vznikají tak pěkné čisté zlomeniny horních končetin či vymknutá zápěstí), ale k hlavě to dojde málokdy.

Co direktivní nařízení “měla by být povinnost” ? Proč ? Kdo chce, ať nosí. Kdo nechce, ať se připojistí. Zbytečných zákonů, vyhlášek a dobrých lidí, kteří to myslí dobře pro blaho všech je to až až.

O větu dál je i vidět, jak neschopní bruslaři v současnosti jsou. Nebo jak neschopně působí navenek: k zemi je pošle malá nerovnost, zaváhání, nájezd na obrubník, ale třeba i nenadálý dotyk jiného bruslaře. Šmarjá, to většinu času místo bruslení tráví léčením zranění ? Kdy vlastně stihnou to bruslení ? nebo spíše ten pohyb, o kterém si v naivní pitomosti myslí, že by to snad mohlo být bruslení.

Přesto je helma zatím na hlavách bruslařů na našich stezkách k vidění jen sporadicky. Je možné, že níže uvedené modely by mohly zaujmout i ty, kterým se zdá, že v helmách prostě nejsou in. V těchle modelech by ale mohli docela zaujmout.

Nakonec to dorazí: místo alespoň základních rad s výběrem (ať se v helmě hlava moc nemele budiž radou základní) se začne řešit vzhled.

Po testu koleček je svetkolecek.cz na dobré cestě do pekel.

Doporučené čtení: Mít Newton helmu…

Příjemné projížďka po Praze.

• A jen když jsem se vracel přes Hradčanskou – už mají vyasfaltováno a dá se dojet přes Letnou až na Hradčanskou.
• Měli asfalt čerstvě natřený nějakou sra hmotou, která se lepila na kola. A na tuto vrstvu se lepilo všechno ostatní. Humus.
• Jako bonus na konci poměrně velká díra plná štěrku. Ve tmě, ve stínu. Ale představa, že se na té natřené silnici vyválím mě udržela na nohou.
• Netěšilo mě, že jsem jel s batohem. Nějak pak jezdím daleko víc na jistotu, brzdím, šoupu kola… prostě mi zavazadlo překáží. Hodně. Ale jiné řešení nemám, pokud potřebné propriety nenacpu do kapes.
• A protože se mi v počítači disk odebral asi definitivně do věčných lovišť, jedu zítra do Alzy. Snad ne tak rychle, jako minule. Zpět s diskem v kapce. Je možné, že to ale nakonec vyjde jinak.

Krom toho sháním UFS rámy, do kterých se dají dát i 80mm+ kola. A koneckonců i boty – FrontMany jsou na konci životnosti a nic lepšího jsem zatím neobjevil.

http://www.navratdoreality.cz/?p=view&id=5301

aneb jak mi docházejí nadpisy

Z Letné street na Masarykovo nádraží a vlakem do Libně. Vzhůru na nejdražší cyklostezku v Praze. 5km.

Z ní jsem dojel na Palmovku – s malým blouděním domy. Tedy blouděním – proste jsem zabočil mezi domy a pak už se jen snažil vymotat na hlavní ulici. 8km.

Z Palmovky pod Vítkov a stezkou na Hlavní nádraží. Odtamtud centrem na Smíchov k vlaku do Řep. 8km.

V Řepích jsem se vyděsil – byly tři čtvrti na sedm a já chtěl ještě stihnout Alzu. Do osmi. Takže jsem lehce přidal a přes Ladronku a Letnou jsem byl krátce před půl osmou v na místě. Ještě že to bylo většinou z kopce. 16km.

No a nakonec zpět přes Letnou domů. 3km.

Celkem kulatých 40, plus mínus autobus.

Kudy pojede bruslař ?

Těším se na odpovědi v komentářích.