TiK

Nová kola od R chtěla vyzkoušet. Vyštrachal jsem stará, ale ještě funkční ložiska a smontoval to dohromady. Pěkně všechno ladí do červena.

Na Letné jsem pokecal, podíval se na překážky, co zůstaly po závodech o víkendu (dva raily), nechal se od kolegů ukonejšit, že pršet nebude a vyrazil směr Zbraslav. Nová kola (80mm/85A) jela na kvalitním povrchu ďábelsky, z kopce to bylo slabší – neznal jsem je a jízda na hranici “než se v zatáčce utrhnou” nepřipadala v úvahu. Takže o něco pomaleji.

Dojel jsem na Karlák když se objevila bouřka. Megabouřka. Otočil jsem to a odjel směr Národní. Tam jsem skočil do tramvaje a dojel jsem až na Malostrankou, kde se rozpoutalo peklo. Neprostupná stěna vody a během pár minut byla silnice kompletně zatopena vodou. Tramvají jsem dojel na vozovnu Střešovice a tam se schoval na stanici.

Stále lilo a lilo a voda stoupala. Promočení tramvajáci hledali výhybky, tramvaje stály a auta celkově zvyšovala chaos. No co, tohle není každá den a tak jsem z relativního sucha stanice vyrazil do deště.

Okamžitě jsem byl mokrý skrz na skrz, ale co. A fičel jsem řekou vody dolů na Evropskou. Výška vody byla místy až přes nárt brusle – a to byl jen proud vody na silnici – žádné louže. Ze začátku jsem nejel moc rychle, ale pak jsem to vzdal a pustil to rovnou.

Drsná chvíle přišla nad Diplomatem – nějaký blbec tam předjížděl v nepřehledném úseku kolonu aut a tak najednou v protisměru transit plnou rychlostí proti mě. Já to strhl na střed, on ke straně a nějakou náhodou nedošlo k čelnímu střetu já vs. auto. To že mě ohodil vodou byla maličkost. Po pár vteřinách když mi to došlo, jsem vyplavil něco adrenalinu. A zbytek si fakt užil – slajdy, skoky přes/do louží, radost z jízdy… radost, že jsem přežil. Huh, nic moc.

Pak už jsem se doplácal domů, z bruslí vylil vodu, oblečení naházel do pračky a konec. Zítra zkontroluji ložiska, ale předpokládám, že budou kompletně na odpis.

A to je pro dnešek vše.

ale nálada nějak moc nebyla.

Včera mi R. strčil kolečka: Labedy, 80mm, tvrdost 85A. Že je mám otestovat. Úplně nevím, co si tom myslet. Půjčovna moc neprosperuje, kola normálně naceněné a po jakémkoliv testu koleček už jsou neprodejná. Možná, kdyby se tvářil méně jako tajemný hrad v Karpatech a více dokázal říct, co se děje, bylo by všem lépe.

Ve Stromovce jsem si trochu zařádil na kmeni – pokud o jeho přejetí nedopadl, resp. dopadl jsem až na asfalt. Pak na mokrém asfaltu pár slajdů. Pokus o projetí okruhu nevyšel – u Šlechtovy restaurace je to pro průjezd zavřené komplet. Nevím, na jak dlouho, ale nedá se projet celý okruh a jde to jen sem a tam – jak opička na gumičce.

Kolem Trojského kanálu – jak už nevyšel post z telefonu, vody je v Praze dost. Aspoň tam, kde je to dobře vidět na březích.

Přes Holešovice, Palmovku na Florenc. Ale tak jsem si to dnes ani neužil – tupě jsem jel a myslel na své. Tímto se omlouvám několika chodcům.

Z Palmovky jsem to prokličkoval přes Příkopy na Národní, po prostudování jízdního řádu přesun na Anděla na tram. 9. A tou na konečnou.

Zakličkování přes Řepy a směr Ladronka. Na Vypichu staví (pro změnu) nové obchodní centrum, chodník sprznili zámkovou dlažbou, uklidil jsem se na silnici, která ma opravený asfalt.

Na Ladronce páv, dav bruslařů a horko jak v prádelně. Street přes Strahov a Belvedér na Letnou. Ta mě přivítala deštěm. Dojel jsem zpět do půjčovny, kde se R moc netvářil, že nemám namontovaná kola. Hm.

Lilo obstojně, a tak jsem využil boty, které mám v půjčovně schovaná právě pro tyhle příležitosti.

Konec.

A co kdybyste s takovýmahle radama šli ke všem čertům ?

začít (či spíše pokračovat) blogovat o životě na bruslích, když celé léto bude zřejmě pršet….

pravidlo číslo jedna: Mokrý mramor klouže.

Mám nový úlovek: Radomila.

OTÁZKA: Vážená paní Kejkrtová,

zajíma mě, jestli se hodláte důsledně zabývat bezpečností rekreačních sportovců v parku Ladronka. Konkrétně se jedná o bruslaře, kteří tento areál využívají. Bohužel bruslařskou dráhu velmi často navštěvují, k mému nepochopení, i cyklisté a právě Ti si často počínají velmi nebezpečně a bezohledně.

Na důkaz tohoto počínání chci uvést, že v neděli 14.6.2009 jsem byl bohužel aktivním účastníkem (sám jsem bruslil) kolize jiného bruslaře a cyklisty. Abych zabránil střetu, musel jsem během jízdy opustit dráhu, kde jsem upadnul a přivodil si velmi bolestivé natržení stehenního svalu, které zabere minimálně 6 týdnů lečení. Nedovedu si představit jak by dopadla situace, kdyby místo mě se na dráze nacházely malé děti.

Jsem dlouholetým pravidelným návštěvníkem tohoto areálu a tato situace je bohužel téměř na denním pořádku.

Považuji tímto za nutné zakázat cyklistům užívat bruslařskou dráhu Ladronka.

Takže co s ním ?

zajíma mě, jestli se hodláte důsledně zabývat bezpečností rekreačních sportovců v parku Ladronka. Konkrétně se jedná o bruslaře, kteří tento areál využívají. Bohužel bruslařskou dráhu velmi často navštěvují, k mému nepochopení, i cyklisté a právě Ti si často počínají velmi nebezpečně a bezohledně.

Vezmeme to po odstavcích. Ano, nepochopení. To se u mě dostavilo také. A to jako poměrně silný pocit. Jako první jsem nepochopil, proč jezdí někde, kde je to bezohledné a nebezpečné. Respektive plné bezohledných lidí – kteří však i přes své charakterové vady mají stejné právo na jízdu na Ladronce jako Radomil.  Možná miluje adrenalin a pocit nebezpečí – jinak nevím, proč by si ho velmi často dopřával. Ale on přijde poměrně rychle s řešením. A provede decentní myšlenkový posun od “areál” k “ bruslařská dráha”. Ale napřed trochu zahraje na city.

Na důkaz tohoto počínání chci uvést, že v neděli 14.6.2009 jsem byl bohužel aktivním účastníkem (sám jsem bruslil) kolize jiného bruslaře a cyklisty. Abych zabránil střetu, musel jsem během jízdy opustit dráhu, kde jsem upadnul a přivodil si velmi bolestivé natržení stehenního svalu, které zabere minimálně 6 týdnů lečení. Nedovedu si představit jak by dopadla situace, kdyby místo mě se na dráze nacházely malé děti.

Další nepochopnení je hned o odstavec dál. Co je to aktivní účastník kolize cyklisty a bruslaře, když se samotné kolizi vyhnul řešit nehodlám. Spíš mě zajímá samotná kolize: někde jedu, vidím před sebou kolizi bruslař vs. cyklista, nezvládnu to vybrat, vyjedu ze stezky a nabiju si. To celé na místě, o kterém vím, že nebezpečné a plné bezohledných lidí, obzvláště cyklistů. Cyklistů, na které je dobré si dávat pozor.  Neboli vidím cyklistu, řeknu si “ha, bezohledný bastard” a dám si na něj pozor. Přesto Radomil jede tak, že nastalou situaci nestihne ubrzdit a pokus o výjezd ze stezky skončí natrženým svalem. Nepředvídání situace, nezvládnuté řešení a výsledek, který pokud nebyl mimořádnou smůlou ukazuje na neschopnost krizovou situaci vyřešit bez ohrožení sebe sama. Kdybych to měl shrnout do jedné věty, tak by to bylo něco jako “hodně rychlá jízda bez mozku”.

Argument dětmi neberu. Nebyly tam a  kromě pokusu o citové vydírání se jich to nijak netýká.

Jsem dlouholetým pravidelným návštěvníkem tohoto areálu a tato situace je bohužel téměř na denním pořádku.

Jedno z mnoha nepochopení je i v tomto odstavci. Takže krátce: tak proč tam leze ?

Považuji tímto za nutné zakázat cyklistům užívat bruslařskou dráhu Ladronka.

Jistě. Ostatně Kartágo musí být zničeno. Jak sladké dupat nožičkou a “oni mi rozšlapali babovičky, koukejte je potrestat”. Ze všech sil křičet, že je třeba něco zakázat. Juchů. Pokud bych se chtěl pustit na tenký led spekulací o spekulacích, vyšel bych z předchozího a rychlé jízdy, vztáhl bych to k provoznímu řádu a zkonstatoval bych, že cyklista tam byl správně, ale Radomil jakožto rychlobruslař tam neměl co pohledávat. Ale to už je opravdu přílišná spekulace.

Mimochodem –  ta “bruslařská dráha” je tam kde ? Nebo je to jen zmatení pojmů ? Pod pojmem “bruslařská dráha” si představuju něco vyhrazeného pro bruslaře, s patřičnými parametry a bez jakéhokoliv provozu. Obyčejná cyklostezka, tvořící navíc cestu skrze park mi tak nepřijde. Ale možná tomu jen nerozumím.

Věřím, že se otázkou bezpečnosti v areálu Ladronka budete co nejdříve zabývat.

Poslední pokus řešit bezpečnost vyvolal poměrně bouřivou diskuzi zakončenou sborovým skandováním rychlobruslařů “my nejsme rychlobruslaři a nevíme co je to vláček”. Možná bude pro magistrát nejlepší řešení bruslení na Ladronce zakázat definitivně. A postavit tam obecního drába, který to bude kontrolovat. Neplačte, sami jste si to vykřičeli.

Děkuji Vám za odpověď.

S pozdravem

Mgr. Radomil Skoumal

Odpověď dostal vcelku neutrální; i když komise může vymyslet cokoliv.

ODPOVÉĎ: Vážený pane magistře,

je mi líto, že došlo k Vašemu zranění na bruslařské dráze areálu Ladronka.

Podnětem zakázat zde cyklistům užívat bruslařskou dráhu se budou zabývat příslušné komise, kde navrhnu toto téma opětovně k projednání.

Děkuji za pochopení a přeji Vám brzké uzdravení.

S pozdravem

Ingrid Kejkrtová

Radní MČ Praha 6

To celé via informační veřejný zpravodaj Praha6

Mám nový úlovek: Radomila.

OTÁZKA: Vážená paní Kejkrtová,

zajíma mě, jestli se hodláte důsledně zabývat bezpečností rekreačních sportovců v parku Ladronka. Konkrétně se jedná o bruslaře, kteří tento areál využívají. Bohužel bruslařskou dráhu velmi často navštěvují, k mému nepochopení, i cyklisté a právě Ti si často počínají velmi nebezpečně a bezohledně.

Na důkaz tohoto počínání chci uvést, že v neděli 14.6.2009 jsem byl bohužel aktivním účastníkem (sám jsem bruslil) kolize jiného bruslaře a cyklisty. Abych zabránil střetu, musel jsem během jízdy opustit dráhu, kde jsem upadnul a přivodil si velmi bolestivé natržení stehenního svalu, které zabere minimálně 6 týdnů lečení. Nedovedu si představit jak by dopadla situace, kdyby místo mě se na dráze nacházely malé děti.

Jsem dlouholetým pravidelným návštěvníkem tohoto areálu a tato situace je bohužel téměř na denním pořádku.

Považuji tímto za nutné zakázat cyklistům užívat bruslařskou dráhu Ladronka.

Takže co s ním ?

zajíma mě, jestli se hodláte důsledně zabývat bezpečností rekreačních sportovců v parku Ladronka. Konkrétně se jedná o bruslaře, kteří tento areál využívají. Bohužel bruslařskou dráhu velmi často navštěvují, k mému nepochopení, i cyklisté a právě Ti si často počínají velmi nebezpečně a bezohledně.

Vezmeme to po odstavcích. Ano, nepochopení. To se u mě dostavilo také. A to jako poměrně silný pocit. Jako první jsem nepochopil, proč jezdí někde, kde je to bezohledné a nebezpečné. Respektive plné bezohledných lidí – kteří však i přes své charakterové vady mají stejné právo na jízdu na Ladronce jako Radomil.  Možná miluje adrenalin a pocit nebezpečí – jinak nevím, proč by si ho velmi často dopřával. Ale on přijde poměrně rychle s řešením. A provede decentní myšlenkový posun od “areál” k “ bruslařská dráha”. Ale napřed trochu zahraje na city.

Na důkaz tohoto počínání chci uvést, že v neděli 14.6.2009 jsem byl bohužel aktivním účastníkem (sám jsem bruslil) kolize jiného bruslaře a cyklisty. Abych zabránil střetu, musel jsem během jízdy opustit dráhu, kde jsem upadnul a přivodil si velmi bolestivé natržení stehenního svalu, které zabere minimálně 6 týdnů lečení. Nedovedu si představit jak by dopadla situace, kdyby místo mě se na dráze nacházely malé děti.

Další nepochopnení je hned o odstavec dál. Co je to aktivní účastník kolize cyklisty a bruslaře, když se samotné kolizi vyhnul řešit nehodlám. Spíš mě zajímá samotná kolize: někde jedu, vidím před sebou kolizi bruslař vs. cyklista, nezvládnu to vybrat, vyjedu ze stezky a nabiju si. To celé na místě, o kterém vím, že nebezpečné a plné bezohledných lidí, obzvláště cyklistů. Cyklistů, na které je dobré si dávat pozor.  Neboli vidím cyklistu, řeknu si “ha, bezohledný bastard” a dám si na něj pozor. Přesto Radomil jede tak, že nastalou situaci nestihne ubrzdit a pokus o výjezd ze stezky skončí natrženým svalem. Nepředvídání situace, nezvládnuté řešení a výsledek, který pokud nebyl mimořádnou smůlou ukazuje na neschopnost krizovou situaci vyřešit bez ohrožení sebe sama. Kdybych to měl shrnout do jedné věty, tak by to bylo něco jako “hodně rychlá jízda bez mozku”.

Argument dětmi neberu. Nebyly tam a kromě pokusu o citové vydírání se jich to nijak netýká.

Jsem dlouholetým pravidelným návštěvníkem tohoto areálu a tato situace je bohužel téměř na denním pořádku.

Jedno z mnoha nepochopení je i v tomto odstavci. Takže krátce: tak proč tam leze ?

Považuji tímto za nutné zakázat cyklistům užívat bruslařskou dráhu Ladronka.

Jistě. Ostatně Kartágo musí být zničeno. Jak sladké dupat nožičkou a “oni mi rozšlapali babovičky, koukejte je potrestat”. Ze všech sil křičet, že je třeba něco zakázat. Juchů. Pokud bych se chtěl pustit na tenký led spekulací o spekulacích, vyšel bych z předchozího a rychlé jízdy, vztáhl bych to k provoznímu řádu a zkonstatoval bych, že cyklista tam byl správně, ale Radomil jakožto rychlobruslař tam neměl co pohledávat. Ale to už je opravdu přílišná spekulace.

Mimochodem –  ta “bruslařská dráha” je tam kde ? Nebo je to jen zmatení pojmů ? Pod pojmem “bruslařská dráha” si představuju něco vyhrazeného pro bruslaře, s patřičnými parametry a bez jakéhokoliv provozu. Obyčejná cyklostezka, tvořící navíc cestu skrze park mi tak nepřijde. Ale možná tomu jen nerozumím.

Věřím, že se otázkou bezpečnosti v areálu Ladronka budete co nejdříve zabývat.

Poslední pokus řešit bezpečnost vyvolal poměrně bouřivou diskuzi zakončenou sborovým skandováním rychlobruslařů “my nejsme rychlobruslaři a nevíme co je to vláček”. Možná bude pro nejlepší řešení pro magistrát bruslení na Ladronce zakázat definitivně. A postavit tam obecního drába, který to bude kontrolovat. Neplačte, sami jste si to vykřičeli.

Děkuji Vám za odpověď.

S pozdravem

Mgr. Radomil Skoumal

Odpověď dostal vcelku neutrální; i když komise může vymyslet cokoliv.

ODPOVÉĎ: Vážený pane magistře,

je mi líto, že došlo k Vašemu zranění na bruslařské dráze areálu Ladronka.

Podnětem zakázat zde cyklistům užívat bruslařskou dráhu se budou zabývat příslušné komise, kde navrhnu toto téma opětovně k projednání.

Děkuji za pochopení a přeji Vám brzké uzdravení.

S pozdravem

Ingrid Kejkrtová

Radní MČ Praha 6

To celé via informační veřejný zpravodaj Praha6

Po celém dni dívání se na závody to chtělo nějaký pohyb. Do telefonu jsem nahrál Sum41 a vyrazil. Letná, Štvanice, přes město až k Národnímu divadlu. Naplno, do zemdlení, od něhož mě chránila hlasitá hudba v uších. Slalom mezi lidmi Na příkopech, kdy se chodci změnili ve statické překážky, reagující až několik metrů za mnou. Auta na Národní, která mne brzdila. Vynikající.

U Národního divadla otočka a zpět přes Staromák. Všude davy spěchající na Muzejní nic, všude hledání výzev kudy dál. Napětí, stoupající adrenalin a odhadování, kam se v téhle rychlosti ještě vejdu, jak bude dav reagovat, kde se rozestoupí. Bezchybný odhad. Skvělý pocit. Nenahraditelný.

Vyběhnout schody na Letnou a ještě pár grindů. Díky předchozímu jsem to sázel v plné rychlosti dokud jsem ještě stál na nohou.

A když nakonec začalo tělo protestovat a pocítil jsem nadcházející nedostatek adrenalinu, byl čas zamířit domů. Rozhodně jedna z nejlepších jízd poslední doby.

V sobotu se jel ve Stromovce závod ze série O2 inline cup. Rychlobruslaři. Samozřejmě jsem byl zvědavý, jak si budou užívat na kostkách a tak jsem se lehce zlomyslně vypravil s foťákem ven.

Od rána se něco dělo. První byl závod malých dětí – některé nechtěly (od maminky), plakaly a protestovaly; stejně byly vyslány na pársetmetrovou trať. A nakonec ji i zdolaly – občas s podporou rodičů, občas s plyšákem.

Další byl závod rodičů s kočárky. Potkal jsem S a po delší době jsme prohodili pár slov. Když zabředl do vypočítávání technických vylepšení dětského kočárku pro jízdu na bruslích či kole, přepnul jsem na autopilota a v tomto stavu setrval delší dobu.

Pokračovalo se juniory – někdo přišel a jel, někdo měl přípravu, zázemí a kombinézu. Zástupkyně půjčovny N byla nakonec čtvrtá. Během tohohle závodu se vydatně rozpršelo a tak si děcka dost sáhla na dno. Já bych se na to vykašlal. Což mi připomíná, že už vím, jak maximálně ozevlovat soutěž.

Krátce po dojezdu vysvitlo slunce a vyhlásily se výsledky. A já vyrazil domů na oběd. A pro kolo, abych stihl více míst kolem trati na focení.

Po obědě (mém) pokračoval závod pro příchozí. Nepříliš překvapivě se do něj nacpali profíci (kombinézy, kola 4×100 a podobně). Nějak se to odjelo a pak už dva hlavní závody: 10km a maraton. Lehce navlhlá trať byla veselá sama o sobě a kostky na maratonu byly kouzelné. Někteří lidé jsou ochotni platit za takovouhle projížďku.

Bohužel pro fotografy/bohudík pro jezdce se ale padalo jinde.

A co focení ? Nic moc. Dopoledne pod mrakem a déšť, odpoledne slunce skrze stromy (vysoké kontrasty na pár metrech, doháněl jsem bleskem co šlo) nebo nevhodné pozadí za kulturním zpestřením (T a kolektiv). Pár fotek se nakonec ale podařilo (z cca 400 kousků) a je zajímavé, že při druhém výběru zaujaly ty, které jsou mázlé nebo prostě divné – mají nakonec nějakou atmosféru.

Něco jsem propovídal s Š o všem možném, s opavskýma klukama jsem se pozdravil a Ž se tvářil, že mě moc nezná.

Jak zhodnotit ?

Organizace výborná, počasí z 50% mizerné, nálada dobrá a díky tomu, že jsem dost lidí znal alespoň od vidění, tak atmosféra příjemná. Jen mě trochu mátl počet startujících, který se dle mého nepřehoupl přes sto, sto deset. Na to, že stánků sponzorů tam bylo asi pět (zdravím děvčata do O2) a jak mega akce to byla, říkám si, že náš zimní závod byl úspěch.

Však se také začíná mluvit o druhém ročníku.