TiK

A pak že Praděd byla výzva…

http://www.waze.com/blog/the-19-most-complex-and-dangerous-roads-in-the-world/

A pak že Praděd byla výzva….

Sure, it feels fantastic to traverse the vast stretches of the best roads in the world via adrenaline pumping speeds. How about a complicated road, one that twists and turns, or has downright congested traffic, or unforgiving terrain? They might give you a headache, but it sure feels good when you’ve conquered them. Here is the  list of the world’s most complicated and dangerous roads. Some of these complicated mountain passes can be dangerous if not negotiated with utmost caution, while others are complicated sets of roads and bridges, erected to ensure a streamlined flow of traffic at busy junctions. Without further ado, we present our top 19 list…

1) Col de Turini, France

photo credits : 1,2

Situated more than 1 mile above sea level, Col de Turini is a mountain pass situated in south of France in the Alps. It’s also part of a 20 miles rally stage of the Monte Carlo Rally of WRC, which combines 34 challenging hairpins and long stretches where cars top 111 mph. It is one of the most exciting roads on Earth.  The pass was featured in the very first episode of Top Gear series 10, when the presenters went in search of the greatest driving road in the world. At its highest point, Col de Turini  is 1607m high. In the north, the Col de Turini starts  with a dazzling series of hairpins. Finally, we end up riding in a gorge, with a wild river on the left, and a steep rock-wall on the right.

2) Stelvio Pass, Italy

Photo credits 1,2

Located in the Eastern Alps in Italy, the Stelvio Pass Road connects the Valtellina with Merano and the upper Adige valley. This mountain road pass is situated at an altitude of around 1.7 miles above sea level. The road is particularly challenging to drive due to the presence of 48 hairpin bends, with the road becoming exceedingly narrow at some points, and some very steep inclines. With a height of 2757 meters, it is the highest paved mountain pass in the Eastern Alps and the second highest in the Alps, after the 2770 m high Col de l’Iseran. While it might not be as dangerous  as the other routes, it is certainly breathtaking. The  toughest and most spectacular drives are from the Prato side. The mountain pass is  one of the best continuous hairpin routes in the world.

3) Leh–Manali Highway, India

Photo credit 1

The Leh-Manali Highway is situated in India and spans over a length of 297 miles among the Himalaya mountain range. It passes through some of the worlds highest mountain passes in the world, with a mean altitude in between 2 to 3 miles above sea level. The road is one of the most complicated and challenging roads in the world, with snow, landslides and terrain making the journey exceedingly difficult for anything other than a capable four wheel drive vehicle. The road was built and is maintained by the Indian Army.

9) Russian-Georgian “Military” Mountain Roads

Photo credit 1

When they are not covered in sheets of snow, then it’s the thick, grueling mud. These remote highways would probably swallow your car in the snow or mud. Though neither affect the locals who drive their Lada cars down it regularly. Situated in the Caucasus mountains, these roads are to be tackled only by the Russian military which probably explain why they lack any official designation. The harsh surface, along with the problems posed by snow, makes this road almost inaccessible during winter. The seldom used road connects Russia and Georgia and assumes of strategic importance for both countries.

10) Guoliang Tunnel Road, China

Photo credits: 1,2

The magnificent tunnel road in the Taihang mountains was built by 13 local villagers headed by their chief, Shen Mingxin, and took around five years to finish. Many villagers lost their lives in accidents during construction of the tunnel but the others continued relentlessly. The tunnel was opened to traffic on May 1st, 1977. The 1200 meter long tunnel is about 5 meters high and 4 meters wide. It is located in the Henan Province of China. The Guoliang tunnel is another addition to most dangerous and complicated roads to travel. Dubbed as “the road that does not tolerate any mistakes”, most accidents in the tunnel are primarily caused by the neglect of the traveler. Nonetheless, it is an extremely scenic route and is a key destination on the Chinese tourism map.

11) Taroko Gorge Road in Taiwan (Chungheng)

Photo credit: 1

The Taroko Gorge Road in Taiwan is another mountain route  made by carving out rocks, like the Guoliang Tunnel road. The road passes through the Taroko national park alongside the Taroko Gorge. The road is an appeal to the tourist, as well as a mode of transportation of marble found abundantly in the Gorge.

14) Trollstigen in Norway

Photo credts: 1,2

The Fjord in Norway has many roads that attract tourists. The most notable among them is the Trollstigen which is a series of stunning roads with a breathtaking view of a few waterfalls. The word Trollstigen means the Troll Ladder. The road, though not lacking in safety standards, takes a lot of concentration and driving skill to conquer. The vertigo-inducing steep inclines, intense set of hairpins and narrow roads leave no margin for error. However, once you are at the top, the view is just breathtaking. The narrow road leaves us with extremely few possibilities for vehicles to pass each other. The frequent rockfalls in the region have resulted in some upgrades to the road in 2005. At the top, there is a viewing balcony which overlooks the road and the Stigfossen waterfall, a 320 m long waterfall which falls down the mountain side.

15) Los Caracoles Pass in Andes

Photo credit: 1

This road passes though the Andreas Mountains on the way between Chile and Argentina. Los Caracoles is a series of hard switchbacks on an extremely steep incline. The road has many steep inclines and hairpins without any safety guard rails. The road is covered with snow for the most part of the year. The snow together with nature of the road requires extreme patience and skill to negotiate. However, this road is maintained pretty regularly and does not have a morbid accident record. Cargo trucks and even double-Decker tourist buses travel through the road on a daily basis, and it’s quite an experience.

16) Iroha-zaka winding road, Japan

Iroha-zaka winding road is the main route that connects central Nikko and Oku-Nikko. The First Iroha-zaka is used to come down, and the  Second Iroha-zaka to go up. Each corner has an ancient Japanese alphabet, and you will see it in alphabetical order starting from I-ro-ha and hence the name. The road was used by ascetics in the past. The number of curves on the road was 48, matching the 48 letters of the ancient Japanese alphabet. Therefore, the tourist guides started to call the slope Iroha-zaka.  After the construction of the second Iroha-zaka there were 50 curves, but 2 were decreased to remain corresponding with the 48 letters. How’s that for complicated?

19) Lysebotn Road, Norway

Photo credit: 1

This is probably the most fun road you can travel on four wheels, and then maybe on your two legs checking out the various hiking trails leading from the area. In fact, this might be considered the most breathtaking place in Europe. It all starts with the narrow road up the steep walls of the Lysefjord, Norway. It has 27 switchbacks and a 1.1 km long tunnel at the bottom, with 3 switchbacks inside. The last 30 km of Lysebotn road is a true roller-coaster! It’s narrow but has a perfect surface, winding left and right all the time. If you happen to ride a motorcycle in Norway, then this is the road you simply cannot afford to miss!

A je to za námi. Za mnou. Alespoň pro tenhle rok. Z části. A co co jde ?

FreeLetňany (ex-Letná) a CIIO – Czech Inline Indoor Open. Jeden závod ve freestyle slalomu, druhý rychlobruslaři. Zajímavé sledovat, kolik lidí si klade otázku, proč já dělám něco pro rychlobruslaře. Včetně mě.

Před pátkem

Tradiční zmatek kdo-kdy-kam-co, tisk plakátů, miliony naslibovaných věcí, které se pak (pokud vůbec) zrealizovaly úplně jinak. Dohody, které se měnili průběžně za vědomí alespoň jedné strany – prostě standardní příprava závodů.

Pátek

Příprava haly. Převzetí, rozmístění inventáře, vytyčeni tratí, zapojení všeho, co jde zapojit tak, aby v sobotu stačilo přijít, otočit vypínačem a prohlásit závody za otevřené.

Dost se toho podařilo (třeba pověsit vlajky), dost z toho ne (prakticky komplet FreeLetňany – nechal jsem batoh doma), nicméně během večera jsme si řekli, že je uděláno maximum a dále je to v rukou božích.

Lída: “Víš, někteří lidé tu nejsou zvyklí na tvůj humor…”

Já: “Zvyknou si.”

Sobota

Ráno jsem se přiřítil první a lepil směrovky od metra až do haly. Než jsem se promrzlý vrátil, začali se scházet organizátoři a začalo se něco dít. Začali se objevovat první lehce zmatení bruslaři, kteří si tak úplně přesně nepřečetli, odkdy je vlastně registrace, stejně jako první jezdci na freestyle slalom.

FreeLetňany

Ti mi přišli vhod: obratem jsem je zaúkoloval namalováním trati, postavením kelímků…prostě vecmi, které jsem nějak nestihl (ehm) udělat. Děkuji :)

Zapojil jsem zvukotechniku, chvilku přemlouval některé lenochy, co přišli, ale mezi kelímky se jim nechtělo, jestli přece jen nebudou závodit – ale nepodařilo se mi to. Škoda. Díky Radkovi a Meconu bylo cen dost (a myslím si, že poměrně slušných).

Startovné, oznámením, jak se bude hodnotit (což opět ne všichni pochopili) a pokus ze Slovenska vnutit mi eura, které jsem vzal v nějakém naprosto šíleném kurzu, abych se jich ve stejném duchu ještě do večera zbavil.

A jelo se. Nakonec jelo osm závodníků. Fskklub si informace interně nepředal, podobné zprávy byly i z i-riders, takže jela hlavně Praha.

Kategorie muži/ženy, jelo se dohromady a každý (mohl) hodnotit každého. Nakonec mi přistálo jen pět archů výsledků – ale souhlasil jsem, že tři jsou minimum, abych vůbec něco počítal a hodnotil.

Výsledky

Kucí:

1. Lubomír Dait (SR)
2. Petr Gbelec
3. Petr Spáčil
4. Zdeněk Chára
5. Jan Bůžek

Komentář ? Lubo předvedl dvě super našláplé jízdy, projel všechny kelímky, co kde byly a ještě toho mnoho neshodil. Petr Gbelec předvedl…no, moc nepředvedl. Špatný rosný bod nebo co zapříčinilo jízdu hluboko pod jeho možnostmi, které všichni známe z Letné. Stejně jako to, že je vcelku trémista…Petr Spáčil (hudbu jsem mu vybral Toma Jonese a SexBomb..:) jezdí čám déle, tím lépe a v létě na Freeletné do výsledků promluví dost výrazně. Pokud se nezprasí příliš brzy…Zdeněk s Honzou zajeli své dlouhodobé průměry.

Holki:

1. Kristýna Pézlová
2. Martina Chárová
3. Hana Nádvorníková (píšu z hlavy, ještě zkontroluji s papíry)

Jelo se podle pořadí registrace, takže aktivní Kristýna celou soutěž zahajovala. Ale nic s z toho nedělala a i přes několikatýdení zimní pauzu zajela na jistotu a první místo. Martina jezdí už nějakou dobu také slušně (a stejně) a nejmladší Hana velmi příjemně překvapila. Jestli ještě trochu rozšíří repertoár triků, bude to příště na vyšší umístění.

Výsledky jsem nakonec spočítal v ruce a poprosil jednu z přítomných, aby vyplnila diplomy. Psala hezky, ale zkazila toho dost, takže třetí muž diplom nedostal…

Dopočítáno, rozděleny věcné ceny (každý tašku s imbusem, věrnostní kartou do sportovní prodejny, nálepkami a batohem na brusle), první navíc hezký batůžek na záda. Děkujeme Meconu za ceny.

Během závodu chodili i rychlobruslaři a musím říct, že docela fandili a sledovali slalom se zájmem.

Poděkování zúčastněným a mohlo začít  CIIO.

Czech Inline Indoor Open. Docela masivní akce. 130 jezdců z ČR, SR, Polska a Německa. A to jsem na někoho jistě ještě zapomněl. Věkové rozpětí mezi pěti a stem :) Chtělo by se napsat – akce pro širokou veřejnost, ale není to pravda. Kdo netrénuje a nemá rychlobrusle, nemá šanci. A v kategoriích fitness jeli asi tři lidé…

Samotné závody jsou vcelku stereotypní – jede se na stometrovém okruhu několik kol a rozdíl je jen v tom, kolik je závodníků. To je ovšem pohled nezasvěceného – znalí rozeznávají, co se děje a fandí těm správným. Zvlášť Poláci dělali pěkný bordel  bouřlivou atmosféru, které celým závodům hodně prospěla.

Odjelo se co se odjet mělo, výsledky zpracovala technika včetně cílové kamery.

Vyhlášení bylo přerušeno vystoupením mažoretek a jednoho mažoreta – na místě to bylo vtipné, na videu z YouTube to vypadá hůř.

Medalie a věcné ceny rozdány, závodníci odešli a jen realizační tým zůstává na místě a uklízí co se dá. Za hodinu po závodech je skoro po všem a naložené auta opouštějí brány Výstaviště v Letňanech.

Tak zase za rok

Nelze se nepodělit:

Praha bude mít rekordní cyklostezku, stojí víc než silnice I. třídy

Pražský magistrát se rozhodl nechat ve Vysočanech postavit tříkilometrovou cyklostezku za 150 miliónů korun. Projekt, který měl původně stát 86 miliónů, se svou cenou 50 miliónů za kilometr podobá spíše silnici první třídy.

O ceně stezky, která vede kolem areálu bývalé ČKD a měla by být otevřena za měsíc, informoval Český rozhlas Radižurnál. Celkem 95 miliónů Praha získala z fondů Evropské unie.

Na komunikaci pro cyklisty se sice nachází sedm mostů a mimoúrovňových křížení, ale i tak jde o vysoce předražený projekt. Rozhlas cituje Jaroslava Martinka z Centra dopravního výzkumu, který tvrdí, že průměrná cena cyklostezky v ČR je kolem 6,81 miliónu.

Magistrát tvrdí, že cenu navýšila především stavba dvojice mostů, z nichž dva nejsou doposud využité. Celá věc se navíc táhla přes dva roky.

„Cyklostezka vede po trati bývalé železniční vlečky. Pozemky pod ní původně patřily soukromému developerovi,“ cituje rádio opozičního zastupitele ze sociální demokracie Petra Hulinského.

Pozemky se údajně směňovaly se společností, která sídlila na Panenských ostrovech, a město na oplátku nabídlo pozemky, na kterých se může stavět rodinná bytová výstavba.

novinky.cz

Napřed (to méně zajímavé) ciio – rychlobruslení. (zatím neoficiální plakát)

A to zajímavější: FreeLetná. Letňany. :)

Plakát v PDF

Letos s trochou změn (ať už místo či ceny), ale jistě jako obvykle příjemná akce.

Všichni jste zváni a vítáni.

Už je to jasné. Závody budou.

Napřed (to méně zajímavé) ciio – rychlobruslení. (zatím neoficiální plakát)

A to zajímavější: FreeLetná. Letňany. :)

Plakát v PDF

Letos s trochou změn (ať už místo či ceny), ale jistě jako obvykle příjemná akce.

Všichni jste zváni a vítáni.

mohu být v neděli večer.

Před halou to vypadalo stejně, jako v celé Praze – takže děs a hrůza. Či spíš metr sněhu a sem tam led.

Pěkné, pěkné. Parkovat nebylo kde, zima byla vlezlá, kláče byly pozdě (čti až po mém příchodu), prostě katastrofa :) V hale bylo ale teplo a útulno (ve srovnání s venkem) a lidí tak akorát.

Dorazilo i pár trekařů s tanečníkem v čele. Reakce lidí byly obdivuhodně stejné:

1. Sakra, má kazeťák
2. Hurá, nemůže najít zástrčku
3. K čertu, našel ji…

Naštěstí Jacksona nechal doma a nakonec hrál vcelku použitelné tuc-tuc.

Tradičně bylo několik řad slalomu, rodiče s dětmi hráli hokej a já se sebou tloukl o zem. Tedy – chtěl jsem létat vzhůru, ale místo toho jsem neustále padal na hubu. Lidský život v kostce.

Když mi to šlo, vypadalo to takhle. Ale dnes to bylo spíše tahle. (oboje videa do 1MB). Ano, na youtube by to bylo lepší, ale mám tam pár výhrad k licenci a raději mám data na svém serveru.

Nakonec jsem protočil kotník, který jsem načal tuhle při dobíhání tramvaje, směrem, který nebyl úplně vhodný a pak už jsem jen kroužil dokolečka dokola a zvolna se snažil rozbruslit to.

A pak domů.

Hala není špatná, ale strašně se těším ven. Bohužel ten metr sněhu, co tam leží, není úplně pro…

Našli by se nějací zájemci o výlet na lipenskou zmrzlou bruslařskou dráhu ?

Ráno z Prahy, večer zpět. Dráha je otevřena od 9.1., délka kolem 9km. Ideální by byl víkend, jinak se to dá samozřejmě prakticky kdykoliv.

První návrh je teď v neděli.

V autě 3-4 místa (pro pohodlí raději jen tři), příspěvek na benzín je jasný.

Takže kdokoliv má zájem, dejte vědět sem, na facebook nebo na mail.

PS. „kdokoliv“ není pk84, tepifajxl ci nemesis 

Po několika mých pokusech jít na brusle, které skončily tím, že maximálně do dvanácti hodin napadlo alespoň deset centimetrů sněhu, jsem vzal zavděk halou.

Když jsem vstoupil, skoro jsem se až lekl – bylo nás tam pět a půl a nikdo další v dohledu. Naštěstí se to ale trochu uklidnilo a nakonec byla návštěvnost poměrně slušná.

Jako obvykle se trénoval hlavně slalom, jako obvykle mi stačily zábrany a provaz mezi nimi na skok vysoký i daleký. Bohužel jedno přistání nebylo optimální a po něm jsem už jen raději přihlížel okolním radovánkám.

Vcelku všichni jsme se shodli, že hala není špatná, ale že se už těšíme na street venku. Snad už co nejdříve.

Nejen berounský skatepark čeká….

Trochu smutné, že se na Letnou dostanu tak maximálně pěšky a na novoroční DIY ohňostroj. Velký foťák jsem nechal doma a tak jsem si cvaknul jen mobilem. Tolik ke kvalitě.

Oslavy nového roku.

Novoroční noc (či část) jsem trávil na Letné – ostatně, kde jinde bych já mohl být. Mladí lidé systematicky utráceli za levný alkohol a nekvalitní pyrotechniku – tudíž tam bylo místy velice dusno a husto.

Přesto atmosféra byla a to dokonce příjemná. Ohňostroje kolem všude kolem mě (ano, i zezdola občas něco bouchlo).

Nic co bych už několikrát nezažil – ale opět jiné.

Tentokrát doplněno mlhou. Tak hustou, že by se dala krájet. Cestou zpět byla viditelnost do pěti metrů a byl jsem moc rád, že to tam znám zpaměti – jinak bych neměl šanci. tak jako skupinky společensky rozjařených lidí, kteří by měly problémy i za viditelnosti 10km+.

A cestou pryč se z mystické mlhy vyloupl rail, položený jen tak na trávě.