TiK

po bolavém koleni. Znáte to – ráno vám ortoped řekne, že je to více-méně v pořádku, odpoledne se jde běhat.

Pocitově to není úplně stejné jako předtím, i když nic nebolí. Takže lehoučkcýh sedm a domů.

Už zase.

V pravém, neoperovaném, mi někdo chvílemi otáčí šroubovákem. Na hybnost to vliv nemá, na všechno ostatní ano.

Překvapivé, že mu nevadí těch 20 během či 80 na kole, ale poklel, resp. hluboký dřep stačí, aby se bolest objevila.

Na pátek jsem objedaný na ortopedii, takže budu zvědav, co s tím dál. Na jednu stranu – operace by znamenala měsíc výpadek a pak asi klid, na druhou i já poznám, že proti zrasovanému koleni je tohle jak nové.

No nebudu spekulovat.

Tedy – starat se celý den o tříletého syna ? Je to fajn, ale kam se hrabe půlmaraton. Jsem utahanej jak kotě.

Na kole. Smíchov, Černošice a přes Roblín směr Karštejn. Pěkný sjezd přes Karlovu studánku zkažen, protože jsem musel dávat přednost skupině turistů. A stejně, jak jsem doma zjistil, vypadla kompletně gpska.

Pak podle vody domů s tím, že jsem v Černošicích perfektně zmoknul, ale než jsem dojel do Prahy, to to zase uschnulo.

tentokrát na ty delší trasy. V plánu byla dvacítka, resp. půlmaraton  s tím, že se opět některé pomaljší časy s tím svezou.

Našel jsem si ve Stromovce okruh 6,5 km (skoro nemožné neběžet stejnou cestou dvakrát) – ale podařilo se. Včetně zařazení výběhu na Letnou. Třikrát. Docela by mě zajímalo, jaký čas by byl bez toho kopce, protože i z kopce běhám (cíleně) zhruba stejně rychle. Nedá se říct, že krátké stoupání a delší seběh je výhodou. A ztracené síly nepočítám.

Takže nakonec půlmaraton za 2:19 (hroch…) a něco mezitím taky osobní rekordy.

Další plus bych zmínil pítka ve Stromovce – je skvělé na 6km okruhu mít možnost dvakrát se napít, z toho jednou rovnou nad kopcem.

Takže za mě spokojenost.

GO, hroší, GO!

Budou se tu přepisovat tabulky: teď na rychlost (ehm), alebrž ve Stromovce na okruhu. V plánu byla pětka a protože běhám zhruba stejně rychle, tak se s tím svezou i ty kratší: 1 a 2 míle. Na kilát to bylo moc pomalé (tedy, proti rekordu na 1km o cca 20 vteřin).

No a dařilo se. Pětka pod půl hodiny (28:09) je po mě dost velký uspěch (hroch, zdůrazňuju to pořád). Zlepšeno skoro o minutu a půl.

a šupem domů

když už to koleno šetřím, tak proč si nejít i zaběhat ?

Nevýhoda byl opečený buřt a půl chvíli před startem. Původně jsem chtěl dát deset, po prvních metrech jsem se cítil tak na tři a nakonec jsem ukecal sám sebe na osm s tempz uprestřed.

A mám moc radost – teprve nedávno jsem zjistit, že můj PR na kilometr, hroších 4:40 je nesmysl – gps měřila delší cestu, než jsem uběhl. Takže fejk.

No a dnes na 1km segmentu ve Stromovce 4:47. Fakt velké radost. Bohužel na druhá pokus při dalším okruhu nedošlo – taková blbost, jako rozepínající se pásek na kalhotách a s nimi v hrsti se běžet nedá.

a samozřejmě tam dojet.

Do Černošic vlastně nuda, nahoru do Roblína kopec jak kráva  + nevýhoda, že podle Stravy na něm silničáři trénují. Takže je jedno, jak rychle jsem jel či nejel, pořadí je tragické :)

Odtamtud pěkný sjezd do Karlického údolí. Trochu se změnil, takže spíš než si užívat tak koukat, kde co je a dost brzdit.

Karlickým údolím kus dolů po silnici a pak hned nahoru – možná by se to vyjet dalo, pokaždé tam rovnou tlačím. Asi mi to za tu námahu nestojí.

Vonoklasy a po modré směr Černošice. Kdo nezná: kopec prošpikovaná traily, freeridy a skoky. Fakt skvělý terén. Dvě místa jsem nedal – nevadí, jiné kolo, nejsem tu naposledy. Ale dolů jsem se pohoupal pěkně.

Pak už Zbraslav a domů.