TiK

Dneska jsem se dostal ven až k večeru. A zahájil jsem vcelku obvyklou trasou: Stromovka.

Zajímavou změnou byly pokácené stromy u cesty – vyzkoušel jsem na nich pár grindů a kromě toho, že na mě kolemjedoucí bruslaři koukali jak na blba to další uspokojení nepřineslo.

Stejně jako ogrindování dostupných laviček a pár třistašedesátek přes bordel na zemi.

Zaujala jakási inline škola (? – Motali se tam a jeden, co nevypadal na bruslích tak zoufale jako ostatní, vysvětloval). Dokázali zabrat největší křižovatku ve Stromovce a kolemjdouci lidé či okolní provoz jim rozhodně tep nezvyšoval.

Prostě banda bezohledných hobíků. Nebo hoblíků ?

Přes Stromovku to Tróji ke slalomářskému kanálu. Tam se také motalo pár fitnessáků, ale v podkritickém množství.

U cesty jsem tam objevil sadu polozapomenutých laviček – takže příště nezapomenout vosk.

Přes most do Holešovic a vcelku najetá trasa po nábřeží. Betonové bloky na skoky, grindy a sem tam něco na grindy.

Pak rychlá průjezd obchoďákem (jen parkoviště) na Palmovce a směr Florenc.

Tam je ukrytých několik zábradlí na zevlování – nic velkého, ale jen tak během jízdy tam poslat pár triků a jet dál. Plus jedno, na které mám zálusk dlouho, ale přesně naproti němu je několik laviček většinou obložených geronty a já nepotřebuji tak velké publikum k tomu, jak si rozbiju hubu.

Až k Národnímu divadlu vcelku příjemná cesta – nikam jsem nespěchal a po dlouhé době jsem si s bruslemi (a vlastně i na nich) hrál. Každý přechod, každá prasklina byla důvodem k nějaké drobné akci. Moc příjemný zážitek.

Od Národního tramvají na Bílou Horu. A přes Ladronu a Strahov downhill zpět. Moc mi to nejelo, ale nově instalovaný radar mě asi zachytil a zahlásil 55 km/h. Ale možná že se mu něco zdálo.

Na Ladronce se prohánělo pár bruslochrtů, ale konflikt se nekonal. Žádný se nekonal ani cestou po silnici kolem Hradu a skrze Letenské sady.
U slalomu už nikdo nebyl – a skoro nikdo nebyl ani vu půjčovny a občerstvení. Protože tam na to také kašlou jak můžou a klidně zavřeli před osmou, že je to nebaví. Takže plán na dobrou polévku byl zmařen a já se už jen cestou zpět projel po pár lavičkách.

Po nich se také proháněli mladí hoši. Image dobrá, brusle také, ale jinak bruslaři na hovno. Skočí na zídku, ujede tři a půl centimetru a hned se jde pochlubit hloučku chichotajících se mrcinek, jakej že je drsnej. Na to jsem neměl ani nervy, ani náladu. Bohužel je ale zaujaly moje brusle a tak mě následovali po celém Stalinovi, že jim asi jako něco předvedu. Což se mi po těch 20km prokládaných triky ani moc nechtělo.

Nakonec odjeli ke svým mrcinkám věku 10,5 roku bez invektiv z mé strany. A já se v klidu projel – ale už opravdu relaxačně. I když –jedna zídka, která byla na jaře hodně úplně moc nejvíc vysoká je teď tak akorát. Takže úspěch.

A to je pro dnešek vše.

Konečně jsem dodělal plakát pro rychlobruslaře. Jak jsem očekával, ten dobrý návrh neprošel, ale to pěkné, líbivé a podbízivé prošlo na první pokus. Nevadí.

V den odeslání do tiskárny ale trochu zaúřadovali šotci a kromě poškozených pdf souborů a několika drobností typu “kde se to tam vzalo” a tak to, stejně jako 99% tiskovin odešlo pozdě.

Podle slov Š o konečném vzhledu rozhodoval Velký chural. Rozhodl jak rozhodl a jestli ještě pošle peníze, tak to bude komplet.

Takže je od rychlobruslařů snad na chvíli pokoj.

Já a in-line brusle

Na kolečkových bruslích jezdím půlmaratony, beru to jako vhodnou přípravu na zimní rychlobruslařskou sezonu.

Na tratích potkávám i fitness bruslaře. Starty jsou společné a není to nijak nebezpečné, nikdo se nemusí bát. Závodníci se pomalejším jezdcům bez problémů vyhnou. V poslední době s radostí sleduju, jak lidí na veřejných závodech přibývá. Klidně si troufají i starší.

Autorka: Kateřina Novotná, reprezentantka v short tracku

Regionální mutace Mladá fronta DNES – Praha

Prima. Skoro mi to připomíná legendární sérii rozhovorů s bruslaři na ladronka.cz, kde některé odpovědi dosahovaly i délky často až tří slov. Kolečka snižují IQ….

Jak jsem tu vyčítal Pardubicím nedostatek inline euforie, dnes jí bylo akorát. Už z domova jsem jel naplno a na Letné hodinu sázel jeden trik za druhým. Většina jich vyšla. Bohužel jen většina.

Z novinek snad jen Alley-oop x-grind na zídce vyšší než obvykle, ale jinak jsem se spíš vozil, piloval styl a rychlost. Nakonec jsem měl ten blbý nápad jít poškádlit zábradlí. Chvíli to šlo, ale pak jsem zadrhl nohou pod něj, druhou nahoru a už jsem letěl. Letěl jsem daleko, hluboko a tvrdě.

Pak jsem chvíli poležel.

Nakonec jsem se zvedl a velice toho litoval. Již již tradičně obtisknuté příslušenství kapes do zaťatých svalů a tak… Ale nakonec po pár minutách relaxace se nejhorší ukázala nová díra na mikině.

I když zbytek večera vím o spoustě svalů, které mě už dlouho nebolely. Nevím, jestli se dostávám do formy, nebo je to čím dál tím horší. Ale dnešek jsem si užil.

Jako již několikáté pondělí proběhlo Pardubické bruslení. A tentokrát vyšlo počasí. Konečně.

Do Pardubic jsem dorazil brzy a tak jsem si aspoň mohl v klidu projet město a stezku ke Kunětické hoře. Ve městě bylo pár zajímavých obrubníků či míst na skoky, takže o zábavu nebyla nouze. Na nějaké extrémnosti nedošlo, spíš tak, jak je v poslední době zvykem, na klid a pohodu.

Už cestou z Prahy mě ještě zaujala stezka Pardubice – Lázně Bohdaneč – Živanice. A možná ještě dál – to by chtělo otestovat. Ale na to bych si vzal druhé (rychlejší) brusle. Ale pohledem z auta bylo vidět, že celá tahle stezka je bruslaři využívána.

A co samotná jízda městem ? Nebylo to špatné. Zadání bylo “v červené” – v barvě sponzora. Červených lidiček bylo mnoho a barevný had v ulicích byl pěkný na pohled. Oficiálně jsme měli vyhrazenou polovinu silnice, ale tak nějak spontánně jsme si vyhradili ulici celou.

Ale atmosféra mi přišla taková..chladná. Nebyl problém, abych si půlku jízdy přemýšlel nad svými věcmi a jen periferně se věnoval jízdě a orientaci v davu. To není dobře.

Na závěr vyhlášení cen sponzorů, několik reklamních slov a konec. Nebylo to špatné, ale něco tomu tentokrát chybělo.

jak jsem si představoval. Statistiky padly na 10 lidí za den… Možná v pondělí jako první pracovní den bude lepší.

Neplacená reklama v ČT nezabrala.

…díky za návrhy na plakát – smála jsem se, jak jsi dopad – ty a děláš návrh pro mistrovství rychlobruslařů…

Bezva. Kromě toho, že si myslí, že je asi vtipná jsem asi fakt úplně v prdeli.

Jak jsem včera (a předvčírem) doufal, dnes mi to nevyšlo. Nepršelo. Takže jsem naklusal do půjčovny připraven tvářit se mile.

Tedy, naklusal – dojel. Ale nějak kombinace mála spánku a několika dalších drobností způsobila, že jsem tam tak nějak spíše doklopýtal, nohy se mi podlamovaly a styl jsem měl jak rychlobruslař na slalomu.

Samozřejmě, že to za to nestálo. R odjel s kurzem a já vydělal čirou nulu. Vlastně ne – asi dvacet korun za hlídání batohů lidí v kurzu.

A když nechodí lidi, tak se to tam neuvěřitelně táhne. Takže nuda většinu odpoledne. Pak se začali objevovat lidé na “návštěvu” a bylo občas s kým prohodit nějaké to slovo.

A nemohlo to dopadnout jinak, že když padla a já vyjel na brusle, začalo pršet (v oblasti Letné) a já jel tak akorát domů.