TiK

Důchodce Václav H. získal pocit, že by se Letná měla předělat. Z nápadů „mladých architektů“ vybírám největší kravinu a nabubřelé ego:

Čas od času se najdou někdo, kdo si myslí, že je třeba zastavavovat, organizovat a nějak upravit každou část Prahy. A tentokrát to postihlo důchodce Václava H. v jeho snaze zrealizovat se na Letné.

Pokaždé, když na Letné vidím lidi, kteří se baví jak se jim zrovna zachce, je mi fajn. Vidím tu partu hrající frisbee, o kousek dál fotbalisti s brankou mezi dvěma keři. Hned vedle pár ležící v trávě a za stromem třeba griluje parta žen v burkách (opravdu, viděl jsem na vlastní oči). Lidé se baví jak a kde se jim zachce.

Do toho ale vstupují pravidelně politici/archtekti/kokoliv, kdo má pocit, že právě on je ten vyvolený k určení odkud kam bude rekreační oblast, kde bude vyhrazeno pro sport a kam se může lehnout na trávu. Anebo výhodně prodat větší množství pozemků developerům – Letná city či Letní shopping park je dostatečnou motivací pro kapříky plující sem a tam.

Dalším bodem je samozřejmě bývalý Stalinův pomník – magistrát neví co s ním a už vůbec nemá na údržbu. Tudíž zoufale hledá investora, který s tím něco udělá. V posledním kole snad naštěstí zvítězil zdravý rozum a rybičky nebudou.

Právě bývalý prezident totiž rozhodl, že je potřeba najít řešení pro Letnou – jedno z klíčových míst Prahy.

Aktivistický patent na rozum. Kde byli, když na Karlově náměstí vyráběli skleněnou krychli ? Pankrácké mrakodrapy ?

Kdybych byl na jejich místě, sám bych asi nebyl tak odvážný. Například Chotkova ulice. Některé projekty by ji úplně zrušily. Stejně jako neberou jako danost osu ulice Milady Horákové.

Kde končí novátorství a začíná prezentace přerostlého ega ? Na posledních návrzích na výstavě na Staroměstské radnici byly k vidění návrhy převážně z druhé kategorie.

Proč tedy nenechat prostor lidem ? Trávník, pár stromů a třeba ještě jedno občerstvení. Ať si všichni dělají co a kde chtějí.

Aspoň já nechci vyhražené oplocené eurobezpečné normovaná plochy zvlášť na každou činnost, kterou dělám.

V duchu hesla “Co bruslař, to server o bruslení” vznikl www.frontside.cz. Ano, relativně zajímavá doména (pro old-school jezdce, kteří ještě tak tuší, co to znamená). A jinak jen nainstalované fórum a nula celá nic příspěvků. Hlavně že milion kategorií a pravidla.
Jak stále ještě někteří lidé nechápou: není problém vyrobit prostor – ale je problém přitáhnout a zaujmout lidi. A dokopat je ke tvorbě vlastního obsahu už je zcela nereálné :)

Počasí sice nic moc, ale na Pardubice na bruslích jsem vyrazil. A kousek za Kolínem jsem si přečetl, že akce je zrušena pro nepřízeň počasí. Škoda.

Alespoň jsem si prošel (pěšky – bylo česrtvě po dešti) město a cestu kolem Labe. Do skateparku jsem nakonec nazavítal – lidí tam sice nebylo mnoho, ale nějak jsem na to prostě neměl chuť.

Ale zase romantické zákoutí u Labe nebyla ošklivá.

Takže nakonec byly nejzajímavější část cesta vlakem: cetou tam jsme se předjížděli od Masaryčky až někam za Klánovice s jiným vlakem, který ale také jel do Pardubic. Odjezd stejně, druhý vlak měl cestu o hodinu delší.

A cestou zpět to byl strýc Podger, který nastupoval do vlaku. Přiběhl jsem na poslední chvíli, zastavil až na volné sedačce a byl jemně upozorněn, že je to první třída a buď zpět mezi plebs nebo stovka navrch. Ano, jel jsem sám a v luxusu :)

Batoh Kizer FSP

Až bych nečekal, jak náročné je sehnat něco podobného.

Ale nakonec jsem objevil tenhle batoh v inlinespecial. Nadvakrát jsem si ho šel osahat a na podruhé koupil (musím se pochlubit, dostal jsem o něco lepší cenu, než je inzerovaná na stránkách).

A teď něco málo k praktičnosti:
Nový společník na cesty. Hledal jsem batoh s možností připnutí bruslí (nebo pytle cementu, podle potřeby), uvnitře aspoň dvě kapsy, místo na notebook. Plus možnost jezdit s ním na bruslích.

Klady

• Batoh je velký. Ale jde zipem a pásky stáhnout na poměrně plochý, pokud je prázdný.
• Slušné vnitřní členění (dvě oddělené kapsy, v té velké zadní pásky na připevnění např. notebooku)
• Variabilní možnost přichycení bruslí
• Výborně sedí na zádech – možnost upnutí v pase i přes hrudník.
• Ucho na nošení i na boku – nožno nést v ruce o 90o otočený

Zápory

• Batoh je velký.
• Je i poměrně těžký
• Popsán reklamami. Mimochodem Kizer tu u nás všichni čtou [:kajzr:] – což mi přijde, že u angličtiny, který výslovnost slov vcelku pečlivě maskuje a mate nepoučené, není zcela správně. Ale možná se pletu.
• Neutažené přezky chřestí
• Do bočních venkovních kapsiček se nevejde 2l PET láhev

Co ještě?

• Možná bych ocenil výškově stavitelnou bederní opěrku, ale to už jsem v trochu jiné cenové kategorii
• Batoh sedí poměrně vysoko na zádech – při ohlédnutí se přes rameno se objevi v zorném poli (sice jen trochu, ale je tam)

Na závěr

Po prvních pár dnech používání se batoh jeví jako velmi použitelný a vypadá to, že spolu strávíme hezkých pár dní a kilometrů na bruslích

Aktualizace:

Vzhledem k tomu, že je tohle asi na dlouho dobu poslední, co tu dávám, tak tu máš ještě malou galerii.

Květiny a věcné dary (paypal tik@tik.cz) vítány 

Nový společník na cesty. Hledal jsem batoh s možností připnutí bruslí (nebo pytle cementu, podle potřeby), uvnitře aspoň dvě kapsy, místo na notebook. Plus možnost jezdit s ním na bruslích.

Až bych nečekal, jak náročné je sehnat něco podobného.

Ale nakonec jsem objevil tenhle batoh v inlinespecial. Nadvakrát jsem si ho šel osahat a na podruhé koupil (musím se pochlubit, dostal jsem o něco lepší cenu, než je inzerovaná na stránkách).

A teď něco málo k praktičnosti:

Klady

• Batoh je velký. Ale jde zipem a pásky stáhnout na poměrně plochý, pokud je prázdný.
• Slušné vnitřní členění (dvě oddělené kapsy, v té velké zadní pásky na připevnění např. notebooku)
• Variabilní možnost přichycení bruslí
• Výborně sedí na zádech – možnost upnutí v pase i přes hrudník.
• Ucho na nošení i na boku – nožno nést v ruce o 90o otočený

Zápory

• Batoh je velký.
• Je i poměrně těžký
• Popsán reklamami. Mimochodem Kizer tu u nás všichni čtou [:kajzr:] – což mi přijde, že u angličtiny, který výslovnost slov vcelku pečlivě maskuje a mate nepoučené, není zcela správně. Ale možná se pletu.
• Neutažené přezky chřestí
• Do bočních venkovních kapsiček se nevejde 2l PET láhev

Co ještě?

• Možná bych ocenil výškově stavitelnou bederní opěrku, ale to už jsem v trochu jiné cenové kategorii
• Batoh sedí poměrně vysoko na zádech – při ohlédnutí se přes rameno se objevi v zorném poli (sice jen trochu, ale je tam)

Na závěr

Po prvních pár dnech používání se batoh jeví jako velkmi použitelný a vypadá to, že spolu strávíme hezkých pár dní a kilometrů na bruslích

Že jsou dnes Pardubice na bruslích jsem veděl. Ale to, že nejsou v pět ale v sedm jsem si všiml, až když jsem to v poledne kvůli mizernému počasí vzdal.
Takže jedu.

Jsem překvapen. Po vyhoření mého altrusimu (zemřel před lety mlád a nepochopen) se teď letenských oprav ujala A. První pokus opravit díry v asfaltu betonem selhal. Beton se vydrolil

Druhý pokus o opravu jakýmsi tmelem selhal. Tmel nezatuhl a lepí se na všechno kolem v okruhu sta metrů.

Takže alespoň jsou nově natřené značky na slalom. Mimochodem – pár lidí mělo pocit, že když jsem je párkrát (za vlastní) natřel a pak obnovil po zimě, že to budu dělat pořád. Na**t!

A nakonec se A. zmínila, že snad na magorátu objevila spřízněnou duši – která by mohla pomoci protlačit alepoň nový asfalt do míst, kde jezdíme slalom.

K tomu jsem docela skeptický – již dlouho se proslýchá, že magorát nemá peníze a zoufale hledá někoho, kdo do Letné investuje a zachrání současný havarijní stav. Moje zkušenosti s nimi také nejsou přiliš povzbudivé, ale třeba se to změní k lepšímu.

Jistě, nabídl jsem pomoc 4a4 a od L. vím, že peníze z investičních fondů EU pro nás vázly na vlastnických právech k pozemku, cítím tu šanci. Pokud bude někdo z magorátu na vlastních pozemcích, mohly by se nějaké EU peníze podařit. Ale zatím je to hodně optimistické.

Jak se to už v neděli děje, krome zevlování na slalomu je čas i na projížďku Stromovkou a kolem Trojského kanálu.

Bohužel na startu chyběla K, která prohlašovala něco v tom smyslu, že ji bolí nohy, je to z kopce a vůbec se jí nikam nechce. Takže to zbylo na mě a J, který mě už včera vytáhl a dneska dorazil jen s patnáctiminutovým spožděním.

Než J. dorazil, vyslechl jsem si několik dalších verzí na téma kdo s kým jede na Morávku. Pravda, některé verze zavánějí státnicemi z kombinatoriky a jejich pravděpodobnost se blíží k nule, ale je zábavné sledovat, jak se pět lidí není schopno dohodnout.

Ale zpět k vyjížďce. Z Letné do Stromovky nejkratší cestou – tedy přes Letenské náměstí a downhill k Výstavišti. Lidí a psů málo a protože K. zůstala na Letné, byli jsme tam za pár minut.

Kolečko po Stromovce a přes most směr Trója. Tam už bylo lidí víc, ale i tak se dalo nějak vejít. I když jedna cyklistka si najela zatáčku hodně ze široka, z druhé strany mě přimáčkl J. a už jsem jen mohl doufat, že se tam nějak vejdeme.

Vešli jsme se.

Kolem Trojského kanálu byl provoz až – až. Vodáci, bruslaři, pejskaři kolaři. Pro samé -aře nebyl ani vidět asfalt.

Cyklostezka ?

Pod mostem Barikádníků otočka a zpět. Mimochodem – minule jsem jel až na Palmovku. Povrch nebyl až tak tragický, ale tragické je rozhodnutí magorátu cestu zhruba metr širokou vybavit uprostřed dělícím pásem z hrbolatých dlažek. Na kole budiž, rozlet na bruslích je omezen na minumum a styl na „koloběžku“. Děs.

Zpět pod Zoo a po překodrcání parkoviště (štěrk, kamení a měsíční krátery – to tam nemohli těch dvacet metrů asfaltu přidat ?) následovala klidná jízda na novém asfaltu po proudu Vltavy. Na bruslích jsem tam ještě nejel, ale kromě protivětru je to velmi příjemné.

Nedojeli jsme až do Podhoří k psímu útulku – zastavili jsme o něco dříve na občerstvení u přívozu. Kofola a jedeme zpět.

Zase parkovište, zase přez most. Za ním mě J. vypekl – už jsem si přibrzďoval, že zatočím k občerstvení, o kterém on předtím básnil a najednou nic – ani se nepodíval a nasadil tempo pryč od limonád.

Za mostem jsme nejeli do Stromovky, ale uhnuli podle průplavu a vraceli se areálem Výstaviště. Následně nezabralo mé přesvědčování o možnosti vyjet zpět na Letnou tramvají a tak jsme si úvodní downhill vyšlápli i nahoru. Nebavilo mě to po deseti metrech…

Pak už jen prokličkovat pár ulicemi a konec. Podle odklikání dle mapy je to necelých třicet kilometrů. Čas nevím, ale s občerstvovacími přestávkami to bylo až až.

Ano, nový blog.

Dlouhé roky jsem si psal blog na brusle.info. Ale s postupem času se ustálil  okruh čtenářů a s tím přišla nuda. A autocenzura.

Začal jsem přemýšlet, jestli to někoho nenaštve, když se o něm zmíním. Věděl jsem co napsat, aby haters dostali psotník.

A v neposlední řadě i určité zklamání. Chtěl jsem, aby přispívalo více registrovaných lidí, ale nakonec jsem měl pocit, že všichni čekají, až já něco napíšu – a už to opravdu táhnout nechci.

Zároveň své bruslařské zážitky nechci psát na jiné mé blogy – ať už rodinný či profesní. Takže se na doméně tik.cz začne alespoň něco málo dít.