TiK

test

po včerejší urban challenge dnes jenom vyklusání. Jsem plánoval. Nakonec se z toho v zasněženém parku staly více-méně intervaly.

I když pomalejší – klouzalo to a ostré zatáčky se musely bykružovat velkým obloukem.

Celou dobu lehounce sněžilo a přesto jsem potkal dva běžce. Nepozdravil ani jeden…

Poslední běhy po podobné trasy mě už nějak neuspokojovaly, takže jinam. Michelskou dolů, na Bohdalec, dolů do Edenu, Želivského, Nákladové nádraží Žižkov, Krejcárek a pod Vítkovem na Hlavák.

TO je to stručné.

Méně stručné je to, že padala lehká mlha a namrzalo to. Třeba v Michelské: vbehnu na ostrůvek se semafory a on je pokrytý ledem. Začínám zrychlovat – nic moc jiného se nedá dělat. Blik – semafory předemnou přepnou na červenou. Mám tak tři metry na nějakou reakci.

Takhleto nevyzní, ale v zásadě to bylo veselé.

Dál mi v paměti utkvěl úsek z Krejcárku do tunelu pod Vítkovem. Krásně namrzlo, odrazit se moc nešlo, tudíž hledat méně lesklé části silnice a kličkovat mezi nimi, jako postřelený zajíc.

Naopak od tunelu na Hlavák to bylo dobré a vzhledem k mírnému, ale znatelnému sklonu tam půjdu poškádlit čas na kilometr.

Celou cestu jsem bežel zcela novou trasu, mezi domy po ulicích. Pořád bylo na co se dívat, pořád se kolem něco dělo. A ejhle, ono to byla čtrnáctka, které mi naprosto skvěle uběhla a ke konci jsem ještě bez problémů zrychloval.

Jen budu muset závidět těm, kterým stačí pět km na proběhnutí – zvětšuje se mi akční rádius a pokud se cesty nemají moc často opakovat, budu mít za chvíli Prahu proběhnutou skrz naskrz.

tak před patnácti, dveceti lety by to býval skvělý nápad…

a moc se jí nechce. Takže jsem ji vzal na procházku na Vyšehrad. Po pár dnech mimo je vždycky nejhorší těch prvních pár běhů…

Jako obvykle – když plánuju, kolik, kde a jak, tak mě ve výsledku běh nejde. Nebavi. Nestojí za to.

A to je lepší se na to vykašlat, než se to snažit zlomit.

Kašlat na to – jde se na metro.

Po třicítce je takové divné se vrátit k pětce, desítce, klusavému nabírání objemu. Ale jinak to nejde, byť pocit, že bych to měl překonat a nejlépe dnes mám.

Takže pětka lehkým klusem v parku. A jak mi říkají nohy – rozhodně odpočaté do růžova ještě nejsou.

Tak jo, euforie trochu vyprchala, tudíž zpětně něco k nejdelšímu běhu, který jsem kdy dal. Třicítka.

A vlastně to ani nebylo tak náročné. Heslo dne bylo pomalu. Nikam se nehnat. Vlastně jsem se běžel podívat na spadlou Trojskou lávku. A než jsem to obhlédl, bylo sedmnáct pryč.

Ano, měl jsem pár přestávek – ale hlavně na focení lávky a obhlížení. Samotný běh byl v pohodě a kilometrové časy se nehoršily. Plus palivo – po jednom enduro snacku na 10 a 20 km. Nehodlám v praxi zkoušet jinou poučku: když potřebuješ dodat energii, tak je pozdě a měls  to dávno udělat.

Držel jsem čas na 7 minut na kilometr – což je na jednu stranu žalostně pomalé, na druhou tam někde chci čas držet na delší vzdálenosti. A pokud se bude zlepšovat kondice, bude se krátit čas při stejném úsilí. Ostatně – přesně takhle jsem tempo plánoval.

Nejhoší byl 22-28 km. Ne bolesti. Ale strašlivě to neutíkalo. I jsem několikrát kontroloval, jestli mi nepadla GPS.

Nakonec, když už jsem věděl, že mi to vyjde akorát na 30 jsem ještě chvilku zvažoval, že to zkusím dál -ale pak jsem se uklidnil.

Asi i proto jsem ještě večer bez problémů fungoval, stejně jako další den. Ten jsem si ovšem vyhradil flákání se – přece jen to byla slušná námaha, takže si pauzu zasloužím.

Třicet za mnou, na čtyřicet dva se dívám s mírným optimismem.

Lávka ve Stromovce spadla. Je to zvláštní – chodil jsem tam, běhal jsem tam, mám to vlastně za domem – a najednou je pryč.

Když se to děje na druhém konci světa, nebo alespoň v jiném městě, je to … vzdálené. Tohle se mě dotýká osobně. Měl jsem to místo rád.

Jistě, rozbilo mi to pár tras na běhání – a jak pravila cyničtější cást internetu, stačí přejít na triatlon.

A tenhle čas už ani nevylepším, ani ho nikdo nepřekoná.

Škoda.

není běh :) Protože jsem na náhradním telefonu, který nezvádl víc aplikací najednou a ukončil mi trackování, tak de nic, tu nic.

Trasa ale byla stejná jako předevčírem – s jedinou změnou a tou je výběh nahoru už od Podolské vodárny.

Podruhé za pár dní Václavák a vánoční výzdoba se mi líbí čím dál víc. Fakt nádhera. Jen co budu mít normální telefon, tak budou fotky. Nebo že bych vzal kamerku a pobíhal jak idiot s kamerou na hrudi/čele ? Stejně to mám v plánu o víkendu…

A protože není záznam, nejsou rekordy a na pár segmentech jsem se hnal zhola zbytečně.