Brusle s velkými křivými kolečky se nezdají jako dobrý nápad. Přesto fungují. Velká kolečka umožňují lepší jízdu na nerovném terénu. Tím, že byla upevněna šikmo, se odstranil problém, s nímž se potýkaly předchozí pokusy vynálezců. Buď byla noha a těžiště příliš vysoko, nebo byla kolečka příliš daleko od sebe a šlo spíše o kolečkové lyže.
viz idnes.cz
Stále se nechci smířit se zimou a koncem projížděk po Praze. A tak jsem to využil brzkého odpoledne k projetí Prahy.
Letná – pár „víkendových bojovníků“ na skejtu, dva osamělí bruslaři na dráze… a jinak nic. Pokračoval jsem přes Letnou do centra – vítr nefoukal, zima nebyla ani tak velká a pěkně to utíkalo. Letná, Štvanice, Národní, Smíchov. Pár poletů v místním skateparku. Moc lidí tam nebylo.
Ale pak jsem dostal ten blbej nápad, že domů pojedu přes Ladronku a Řepy. Na Smíchově to bylo ještě dobré, ale na Řepských kopcích už to bylo jinak – silničáři letos nezaspali a mohutně začali solit silnice. Bohužel kvůli nepřítomnosti sněhu a ledu sůl jen leží a váže vodu. Tudíž jsou všechni silnice navlhlé. Naproti tomu chodníky jsou suché a tak se na nich dobře daří naprášenému sněhu. Podtrženo sečteno: mokrá silnice nebo sníh na chodníku.
Volil jsem to tak půl na půl. Přes Řepské sídliště to ještě šlo, ale od Bílé Hory bylo skoro nesjízdno. Ladronka pak byla na několika místech sice projeté motorovým koštětem, ale stejně pod sněhem.
Ale poměrně překvapivě to moc neklouzalo a rovnoměrný pohyb nečinil nejmenší obtíže.
Ty přišly až nad Strahovem. Kdo nejel po lehce navlhlé a velmi klouzající silnici ze Strahova na Dlabačov za plného provozu, neví, co je adrenalin.
K zemi jsem šel až na dlažebních kostkách a tramvajových kolejích.
No a zpět na Letné už zase bylo sucho a sjízdno, nicméně zítřejší program řešit nemusím: jak to tak z okna vypadá, je tam pět čísel nového sněhu.
Hlavně pro Radka: byl jsem se proletět nad jeho milovaným Pradědem a musím se podělit o pár obrázků:
Jak se tak dívám z okna…
[i]Víte, co vznikne zkřížením hovna a mraku? Posraný počasí.[/i]
Dámy prominou..
:-)
Mimo brusle:
pokud vás zajíma Praha a hlavně Pražský hrad a to, jak vypadal na přelomu devatenáctého a dvacátého století (včetně Letné v pozadí – není tam vůbec nic :-) ), zkuste výstavu Pražský hrad ve fotografiích.
Podrobnosti na www.e-architekt.cz a www.hrad.cz
Věnováno našemu závodnímu bikerovi PcRomeovi:
[b]Barevné ulice[/b]
Pokud jste si všimli barevně odlišených „záplat“ asfaltu různě po Praze a lámali jste si hlavu, co to je, můj odhad „zřejmě nějaké umění“ vyšel.
V rádiu jsem zaslechl, že se jedná o umělecký počin. Nevím sice, proti čemu nebo za co protestuje, ale jak se údajně někteří radní vyjídřili, [i]konečně je vidět, jak jsou chodníky rozbité a záplatované[/i]
[b]Páteční projížďka[/b]
Protože už tradičně se sraz ve dvě oznamuje o půl druhé, dorazil jsem místo ve dvě spíš ve tři. Napřed něco slalomu (Zdener a Petr-Kýblmen), něco laviček (já).
Plus Tóča, který se motal tam, kde byl zájem davu – takže tak různě.
Následoval street přes Prahu: Letná – Národní třída – Podolí – Modřany – Modřanský skatepark.
Tam jsem se snažil o skok přes funbox – půl klasické betonové, zbytek doma dodělávané dřevem. Napřed byl cíl jen to přeskočit, následně se to změnilo na „hezkej polet s grebem“ což se mi také po chvíli splnilo.
Zatím samozřejmě oba dva zevlové seděli na lavičce, vyhřívali se na sluníčku a drzými poznámkami mi zlepšovali sebevědomí.
Pak se dokonce postavili na brusle a dojeli blíž – ale tím jejich aktivita skončila.
Pak jsem se ještě projel po railu (skoro bych nevěřil, jak mé fitnessy pojedou na trubce o průměru přes deset centimetrů) a zpět. Petr to vzdal pro velikost a otřepení koleček a zamířil na tramvaj, Zdener a já jsme dojeli na Smíchov, tramvají do Řepského gheta ((c) Zdener) a přes Ladronku na Dejvickou. Konec.