Já a štěrk. Jeden by řekl, že letos mám vystaráno. A ono … ne.
Dnes kousek od Vyšehradu – tma a díra plná štěrku přes chodník. Já na zemi. Na kalhotech díry, v koleni také. To tam fakt nikdo z užitečných idiotů nemůže dát ceduli “pozor díra” ?
v plném proudu…
na bruslích ? Proč ne. Dívám se na mapu a nevidím v tom (velký) problém. Z Vinohrad to jde, pár kostek je na Náměstí Míru u Vinohradského divadla. Ale žádná tragédie. Anglická a Žitná je slušný asfalt, Štěpánská se také dá projet. I když tenhle úsek bude náročnější na kola – bude se hodně brzdit. Průvod jede pomalu a už loni byla policie dost nevlídná na ty, kteří zkusili jet před organizovaným průvodem.
Václavák. Hm. To je slabé. Na bruslích doporučím vynechat výjezd nahoru a dolů a plynule se přesunout do Opletalovy, kudy se budu vyjíždět. O kus dál v ní je už zase asfalt.
A pak to bude vcelku dobré. U Bulhara na magistrálu směr Štvanice, smyčka u Husákova ticha a směr Rohanské nábřeží. Ano, tak kde se jezdí Life in Line. Takže velmi, velmi dobré. Pár metrů kostek se objeví na Nábřeží kapitána Jaroše – ale jednak se dá jet na tramvajovém tělese nebo na protějším chodníku.
Stejně jako další trasa přes Libeňský most a Holešovice – jezdím tamtudy poměrně často a bez problémů. S drobným zpestřením v podobě nadjezdu přes koleje kolem Holešovic – zastávky je to dobré až do Veletržní. Tedy – ne že by tam byly kostky, ale výjezd na Letnou je dost do kopce. A když říkám dost, tak tím myslím dost.
Traverz do Kostelní (možná tam někde pár dlažebních kostek je) a je to. Letná, cíl.
Letošní cyklojízda vypadá k bruslařům milosrdně. Tak ideály sem, ideály tam, přijeďte se projet po magistrále.
Disc. Popis celé trasy je psán z hlavy, za nepřesnosti se omlouvám. S organizací cyklojízdy nemám nic společného.
není všechno zlato a minulá pozitivní skoro-recenze k2 The Don je nějakou dobu za mnou. Brusle mezitím dostaly docela záběr. Podle gpsky zhdub 350km svižnější fitness jízdy, občas nějaký skok. Ale nic tragického.
Takže co se podělalo ?
Tohle tak nějak střídavě na obou bruslích. Špičku (bod 1) vyřešil k naprosté spokojenosti Chemoprén Extrém. Další jsem našel a opravil dnes. Na hodnocení výsledku je zatím příliš brzy.
Ale co se to stalo ? Tipnu si:
S tím, že hlavně první dvě jsou klíčové.
Z minulé recenze padá argument, že za brusle jsou za cenu kolem 4000 Kč zajímavé. Pokud se po pár dnech ježdění začnou rozlepovat tak, že hrozí během jízdy vytržení boty, je to moc zlé. Za argument, “že se to dolepí” bych střílel – dodělej doma prostě u nových bruslí nepadá v úvahu.
a odpověď na kviz:
čas 58 minut, 17 vteřin (průměr 43,44km/h) a Roger Schneider
Přidáváme se k hokejistům a vyjadřujeme velký zármutek nad ztrátou všech našich hokejistů. Redakce Světa koleček
Komentář: To ale muselo být sakra velké letadlo…
Moc se mi dnes chtělo na brusle – ale netušil jsem kam. Všude jsem byl, všechno jsem projel.. nebo to tak alespoň vypadalo.
Takže co ? Letná, centrum, Smíchov a metrem do Stodůlek. Míjím místní raily a zídky a zvolna projíždím sídlištěm směrem na Nové Butovice. Místy to jede, místy ne, místy brzdím v trávě a vracím se na vhodnější cestu a směr. Snaha vyhnout se hlavním ulicím se daří.
Dojíždím do Butovic do “inline parku”. Pár bruslařů tu, coby motorové myši, krouží dokola. Dívám se do mapy – nejsem si jistý, kudy přesně. Ještě kus tak pokračuju k ulici Novoveské. První sjezd. Moc to nepouštím. Přestože jsem tu jel (asi na kole), nepamatuju si nic. A o pár metrů pěkný padáček kamsi mezi stromy. Jedu pomalu – škoda, dole bylo místa dost a dost. Příště.
Jsem na začátku Prokopáku. Asfalt zatím jde. Horší jsou vlhké fleky a na nich nalepené listí. Snažím se jet po suché části vozovky a docela se daří. Asfalt se zhoršuje – jde to, ale do pohodové jízdy to má daleko.
A už jsem na ZLíchově. Po silnici, chodník je na nic. Pouštím mávnutím auto (což mi připomíná, že za poslední dobu mi jen jeden řidič blikl jako poděkování) a uhýbám na Barandovský most. Na druhé straně Vltavy chvíli přemýšlím, zda se mi chce ještě na Zbraslav – chce.
V klidu, žádný spěch. Kolem bránického skateparku a dál. Jezdí tu dost lidí a vcelku je to přehlídka chyb při bruslení. Od šmajdání, přes chybné držení těla k zmínátní wannabe rychlobruslařů.
Plus pár hůlkařů – obdivuju ten nápad vyrazit na úzkou stezku s tyčema a překážet jako sobě, tak ostatním.
Dojíždím na Zbraslav – a hele, Tóča tam svým luzným zjevem obluzuje další generaci bruslařek. Tvářím se, že ho nevidím a točím to zpět. A hele, Jerry. Prohodíme pár slov a pak ten člověk navrhne svižnou jízdu. Proč ne – ale pro mě je to tak 2/3 normálního přepravního tempa. Tudíž víc brzdím než jedu. Po pár stovkách metrů se srovnáme a kecáme o všem možném.
Jerry se zmiňuje, že tu za léto najet 1000km. Tvářím se že mu věřím – dvakrát týdně 20km tomu úplně neodpovídá. Ale co bych se hádal.
Zpět do Bráníka dojíždíme za tmy. Pokračuju směr Dvorce a pod Jeremenkovou se ptám sám sebe, jestli mi to za to stojí. Nestojí, ale jedu nahoru. Jde to snáze, než jsem čekal a nebýt mizerného chodníku, tak jsem tam coby dup.
NAhoře se dozvídám, že u mých oblíbených číňanů je rozbitá lednice a Shock piju v pokojové teplotě. Bleee.
Dál už tradičně – Pankrác, Vyšehrad, Vinohradská, Hlavák, centrum a Letná. Na schodech na Letnou je mi docela dobře – na to, že mám v nohách přes 50 km mám energie na rozdávání a i při dojezdu domů si říkám, že by se ještě kus dalo jet. Že by to šlo.
Ale nakonec zajíždím domů a je to. Dnes 56km.
a vlastně pokaždé stejně.
Situace 1:
Táhlý kopec ve Stromovce, sjezd. Dole končí T křižovatkou. Dojíždím k ní a mávnu rukou, že doprava. Najednou mě zleva předjíždí cyklista (buzi-obleček included), řadí se přede mě a brzdí. Něco řvu a uhýbám, protože jsem rychlejší a ve zlomku vteřiny se rozhoduji neopřít se mu o záda.
Situace 2:
Špejchar, přejezd. Proti mě je jednosměrka a dav aut, čekajících na zvednutí šraňků. Já stojím ve vyhrazené cyklostezce ve správném směru, na druhé straně závor; proti autům. Vlak odjel a zvedají se závory. Proti mě se mezi auty vyloupne cyklista a v klidu si to namíří do cyklopruhu (pro něj v tu chvíli protisměr), kde stojím já. Hrbím se, snižuji těžiště a chystám se na náraz. Cyklista to registruje a jde drsně na brzdy. Vyhnul se jen tak tak.
Situace 3.
Prokopské údolí. Jedu si svých standardních 25-30 km/h (je to mírně z kopce, takže není problém). Dojíždí mě nějaký páreček na kole a řadí se za mě. Nemám důvod ani chuť brzdit – tak ať si poradí. Uchopili to tak, že se vedle mě zařadila napřed ona a pak on. A když jsme dojeli do pravé zatáčky, zúžili mi prostor tak, že odstrčit je a shodit z kola by bylo zcela legitimní řešení a nutné sebeobrana. Najednou šlápli do pedálů a výrazně rychleji odjeli.
Ach jo.
PS. Štítek “banda zmrdů” nedám jen proto, že jsem se kdysi zařekl nepoužívat tu příliš vulgarismů.
Schválně, tipněte si (bez google), jak to vypadá s časem maratonu (42km a nějaké drobné):
Loading ...A teď jste si to předpokládám vygooglovali:
Loading ...Reportáž psaná o akci, na které jsem nebyl.
Takže jak ?
Z celého článku (a minulého ročníku) čiší…takové to pěkné, hezké, české…že nejsme jako v zahraničí. Že všude je to lepší. Že se snažíme, ale prostě nám to nejde. A že kdo byl v cizině je da bigg boss a všichni bychom z něj měli padnout na prdel. Viz následující citát.
Město Olomouc se díky těmto závodům řadí ve světě freestyle bruslení mezi taková města, jakou jsou například Londýn, Paříž, Barcelona nebo Moskva, kde tyto závody touto formou také probíhají. Je jisté, že zázemí a technická úroveň je v zahraničí o něco lepší
Z nějakého důvodu mi leze na nervy adorování Lenky Buchcárové. Jistě, bruslí dobře. Pomohla zpopularizovat freestyle bruslení.
Královskou disciplínu ovládla nejzkušenější bruslařka u nás a úspěšná reprezentantka Lenka LENE Buchcárová, která má za sebou také závody v zahraničí (Anglie, Francie, Španělsko). K evropskému titulu v této disciplíně tak mohla letos přidat také národní titul.
Reprezentace v freestyle ? To existuje ?Ale v neposlední řadě – viděl jsem ji bruslit několikrát. A (v podstatě jako Tóča) jezdí pár let to samé. A jak dokládá výpis z jejích stránek, vrchol měla v letech 2003-2004, z kteréhož období pochází její úspěchy (zdroj). A co jsem viděl její jízdu naposledy, tak srovnání ze současnými videi na youtube pro ni nedopadá příliš dobře.
Bohužel ? Asi.
Dál z článku čiší nadpis mé minulé reportáže – vše je oficiální, vše je měřené, jede se na výkony. A kdepak je ta zábava ? A registrační formulář s tituly před a za jménem je pověstná třešinka na dortu.
Citát:
Diváci měli možnost zhlédnout akrobatické prvky na in-line bruslích ve volném stylu plné elegance a tanečního umění.
Meh…
A self-promo ? Také trochu přestřelené
Je potřeba také poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhali v přípravách a realizaci samotné akce, všem rozhodčím za nezávislé rozhodování, účastníkům soutěže, kteří sebrali odvahu a účastnili se této ojedinělé akce
Ojedinělá akce ? Ale no tak. FreeLetná se první jela v roce 2006, závody v rámci ciio.cz od roku 2009 a v podstatě jen drzost a sranda nám zabránila nazvat to “Mistrovstvím ČR”. Takové nápady byly, ale obratem je kamarádi korigovali a tak jsme to pojali jako pohodovou akci.
Takže tato akci je ojedinělá možná v Olomouci, ale ani v rámci republiky nic extra.
Závěrem musím podotknout, že mi nevadí ani freestyle, ani závody a ani L. Buchcárová. Vadí mi některé více méně vtipné výroky a události kolem bruslení.
Recent Comments